tag:blogger.com,1999:blog-36512753299166961092024-03-05T01:45:53.060-08:00CanadaNikdy mě nenapadlo, že budu psát blog. Až do chvíle, co jsem se rozhodl vycestovat do Kanady. Bez nadsázky to je jedna ze životních etap, snad si zaslouží i víc, než pouhé postování fotek na Facebook. Každý, kdo chce, tak může číst, jaké to tu je. Přeji příjemné čtení a pokud jsou jakékoliv dotazy, jsem plně připraven zodpovědět ;)Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.comBlogger112125tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-84981768737622904202017-11-15T11:20:00.000-08:002017-11-16T07:59:07.857-08:00Epilog<span style="text-align: justify;">Další porce, nyní podle data jsem se průběžně posunul z každodenního blogování na čtvrtletní. Čím to? Dlouho jsem přemýšlel, o čem dalším psát, a ještě déle jsem se k tomu rozhoupával. Notebook už vytahuji málokdy, není tedy divu, že jsou prodlevy delší a delší (vy, se kterými udržuji pravidelnou konverzaci víte své). Kanada českou povahu naučí nespěchat a užívat si klidnějšího režimu. Jak jinak než opět z letiště mohu vyplnit volný čas sepsáním pár slov.</span><br />
<i></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<i><i>(update číslo 1: na letišti jsem začal, ale opět jsem se nechal rozptýlit letadly a psy, takže jsem sepsal jen pár vět. Dopisování kouskuji do Yellowknifeských večerů. </i></i></div>
<i>
</i>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<i><i>update číslo 2: mezitím jsem se stihl vrátit zpět do Calgary a teď už jsem zase zpět v Yellowknife. Co to znamená? Že na sepsání jednoho příspěvku potřebuji už měsíc!!!)</i></i><br />
<i><i><br /></i>
</i><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjm1kFP1sWQD_9WbcP1yrJan7puGDcy5Wm9V81dlcvhxgX_jO0To1awSdYuroWPBnbg2b_YJRZBy9YhQmfVnLEmRgzV_hiXfMOjycJhotsU92MA_v-_3lA_ClRkxLn8XrTCtYRGoioSKR1o/s1600/IMG_6613.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="672" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjm1kFP1sWQD_9WbcP1yrJan7puGDcy5Wm9V81dlcvhxgX_jO0To1awSdYuroWPBnbg2b_YJRZBy9YhQmfVnLEmRgzV_hiXfMOjycJhotsU92MA_v-_3lA_ClRkxLn8XrTCtYRGoioSKR1o/s1600/IMG_6613.JPG" /></a></i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i><br /></i></div>
</div>
<i>
</i>
<div style="text-align: justify;">
V prvopočátku jsem chtěl další pokračování kanadského blogování věnovat zásadním rozdílům, které jsou asi nejmarkantější v kontrastu s tím, co mně, jakožto Moravákovi, přijde příjemně či nepříjemně jiné. Poslední měsíc se však odehrála spousta zážitků, takže si téma odlišností bude muset chvíli odpočinout. Těžké je si vybavit, co se za poslední tři měsíce chronologicky odehrálo, však si to sami zkuste. Nic? Že vše splývá? Chápu, mám to stejně. Aspoň pár zásadních bodů mi v hlavě zůstalo, o kterých se dá psát.<br />
<br />
<i style="text-align: start;"></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; margin: 0px; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9BD7u2Q-jshjitmK6ZI3Ldoi-JP9I82my1uOCmcyI2CodOlo_pnnovjTax1D6BeyCPgCZ4vqLMTlGl9p1ipM5lslB2DZnVbaVhplbxaP-HYj0xR9U00WkrHuRu7w2uWbVEDHBr6YV8o4w/s1600/IMG_6409.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="420" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9BD7u2Q-jshjitmK6ZI3Ldoi-JP9I82my1uOCmcyI2CodOlo_pnnovjTax1D6BeyCPgCZ4vqLMTlGl9p1ipM5lslB2DZnVbaVhplbxaP-HYj0xR9U00WkrHuRu7w2uWbVEDHBr6YV8o4w/s1600/IMG_6409.JPG" style="cursor: move;" /></a></div>
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ze všeho nejdřív jen stručně - každý se ptá, kde nám je konec. Jsme hezky zabydlení v Calgary, s bytem se na nás usmálo opět štěstí. Lokace 5 minut od Amyiné školy, 7 minut od centra, 9 minut chůze na tenisové kurty, 12 minut na letiště, 14 minut na vrakoviště, a díky strategické poloze blízko k výpadovým cestám ať už na sever (Amyiny rodiče) či jih (Gladstone) bychom těžko hledali idelálnější místo. Jen ti řidiči, ti řidiči... Pravda, nejsou tak agresivní, jako to znám z českých silnic. Jenže se tu projevují místní tzv "<i>redneci</i>" <i>(ze slova Redneck - čili červený krk)</i>. Slangově něco jako u nás bychom počastovali někoho vidlákem či kloboučníkem. Chápeme? Drtivá většina lidí pracujících na severu v oil and gas industry (ropa), měsíc v kempu, převážně pít a vydělávat peníze, koupit velké trucky a bezohledně se chovat ve městě na silnicích. Na každodenním pořádku, bohužel, O to víc si užívám a promíjím řidičské (ne)schopnosti turistů (záměrně neříkám, jakých) v Yellowknife.<br />
<br />
<i style="text-align: start;"></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; margin: 0px; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwzptQtOqpEs72UCt8InCpX2ftZZcB8cZDnW5eofWHBIhF-CAZ9obujl5m7liTxp_WQdHM2NacY4ZWiltVH_Bqi9GzHFiTglKTIT66z0gEwkv0MrCxRkvXYGrTHeySJu6-hsIJSDjWWBNp/s1600/IMG_6461.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="526" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwzptQtOqpEs72UCt8InCpX2ftZZcB8cZDnW5eofWHBIhF-CAZ9obujl5m7liTxp_WQdHM2NacY4ZWiltVH_Bqi9GzHFiTglKTIT66z0gEwkv0MrCxRkvXYGrTHeySJu6-hsIJSDjWWBNp/s1600/IMG_6461.JPG" style="cursor: move;" /></a></div>
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Sportovní vyžití bylo opět v plném proudu. Fotbálek, badminton s Tomem, ale zejména tenis s Amy mě mile překvapil. Čekal jsem lehké pinkání, jenže mě docela slušně prohání. Jojo, dobře jsem se oženil :) Stihli jsme už první výročí, pořídili novou sadu silikonových prstýnků Qalo symbolizujících uplynulý rok - bílá barva pro oba ve znamení zimy v Yellowknife. I když zrovna dnes jsem si říkal, proč jsme nezvolili barvu nesoucí název města, tedy žlutou. To když jsem se venku oprašoval a prstýnek mi vylítl do sněhu. Deset minut o zábavu díky jeho hledání postaráno. Nejen díky výročí, následných Amyiných narozenin, ale také, jak by řekl táta, čas posbírat nějaké kladné body, tím že neustále létám za prací pryč, jsme si udělali výlet na dva koncerty.<br />
<br />
<i style="text-align: start;"></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; margin: 0px; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3LfofUjVmBBE7y0ix3dMhdhlyOUckUjB0ckm6Jh5zQBchXWe17jrjPBuytc9lTlUhvoert047ClLj7dm1z8PXlR0bt74hTTk7bTvPDBJv6vF3DiSv5Hs_2Vgzy37AkMR6N36TUN5_QNyP/s1600/IMG_6417.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="337" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3LfofUjVmBBE7y0ix3dMhdhlyOUckUjB0ckm6Jh5zQBchXWe17jrjPBuytc9lTlUhvoert047ClLj7dm1z8PXlR0bt74hTTk7bTvPDBJv6vF3DiSv5Hs_2Vgzy37AkMR6N36TUN5_QNyP/s1600/IMG_6417.JPG" style="cursor: move;" /></a></div>
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tři dny před samotným koncertem se tuto informaci teprve dozvídám, hned se mi chce nadšeně ptát Amy, zda-li by chtěla jet na Coldplay, ale Gábi mi typicky vlastním stylem oznamuje, ať se neptám, koupím lístky a vezmu Amy na výlet jako překvápko. A tak se taky děje. V úterý vyjíždíme do Edmontonu, vše je v utajení a protože po cestě všelijak mystifikuji i hokejem, blízko arény po prozrazení vykřikuje radostí. To co ale bude následovat v dalších hodinách, to se ani slovy popsat nedá. Spojení nové haly (<a href="https://www.google.ca/search?biw=1366&bih=637&tbm=isch&sa=1&ei=hncLWpF4hIqPA4DbusgH&q=rogers+place&oq=rogers+place&gs_l=psy-ab.3..0i67k1l2j0l2j0i67k1l2j0j0i67k1l2j0.9010.11647.0.11695.14.12.1.0.0.0.156.1064.0j8.8.0....0...1.1.64.psy-ab..5.9.1067....0.7Th-VJDC9fc">Rogers Place</a>), ve které hrají nově Edmonton Oilers své domácí zápasy, pohodové muziky a hlavně neuvěřitelného elánu a pozitivního naladění od všech členů skupiny vytvořilo jeden z nejlepších zážitků tohoto roku. Jeden hit za druhým, výtečné vystoupení a komunikace se všemi, kteří zavítali taktéž na koncert, a mnoho dalšího. Rozhodně stojí za to nasát alespoň trochu jejich atmosféru koncertu, kor když na Youtube je několik jejich koncertů celých v dobré kvalitě ke shlédnutí - osobně doporučuji <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Qu-5I0HoIAo&t=2167s">tohle z Chicaga</a>. Vždycky jsem si myslel, že Kanaďani jsou s prominutím suchaři a neumí si koncerty užít, to když ze začátku všichni sedí na svých místech, ale Coldplay se podařilo zvednou ze židle v průběhu koncertu všechny. A mám podezření, že vozíčkáře taktéž. Půlnoční cesta z Edmontonu domů byla v naprosté euforii, Amy spokojeně usla a já za stálého broukání si jejich písniček spokojeně, ignorovaje únavu, pádil po dálnici zpět. A aby toho nebylo málo, hezky nám po dlouhé době na cestu posvítila polární záře.<br />
<br />
<i style="text-align: start;"></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; margin: 0px; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEik9HdIbpuyJtmJ53AEMFQ3CjpMnoV4x4blEo0mm743jzVo0NYTc27E2rtikO94pkC6OBoJDzFWIxO0qf6hwVh_XCXSkLx5_g1vG_VSqRDOtpSmQj79IY4HtlXnowNdccrzZLZ2XbG20_rs/s1600/IMG_6359.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="277" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEik9HdIbpuyJtmJ53AEMFQ3CjpMnoV4x4blEo0mm743jzVo0NYTc27E2rtikO94pkC6OBoJDzFWIxO0qf6hwVh_XCXSkLx5_g1vG_VSqRDOtpSmQj79IY4HtlXnowNdccrzZLZ2XbG20_rs/s1600/IMG_6359.JPG" style="cursor: move;" /></a></div>
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ani ne o týden později, nyní již v Calgary, se vydáváme na další koncert z trochu jiného soudku. Imagine Dragons. Tihle pohodoví chlapíci z Las Vegas pravidelně produkují nemalý počet hitů, neváháme tedy ani minutu. Před očima máme stále moderní halu z Edmontonu a profesionálně připravené vystoupení z týdne minulého, Imagine Dragons působí značně skromněji. Jen do chvíle, než začnou. Zvuk natolik vyladěný, že i když bych měl v průběhu koncertu zástavu srdce, natolik výkonné basy by se postaraly o funkci defibrilátoru. A ten, kdo hudbu Imagine Dragons zná, dozajisté ví o jejich častém bubnování na všelijaké perkuse. Hudebního vyžití jsme si dopřáli nadmíru.<br />
<br />
<i style="text-align: start;"></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; margin: 0px; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTotJvzOxpY6zNB2fSQ3qs8jkKPQl-lAGygsO2gPdtIIMn5sGcze2Ltvs1cFi3Z2noBbXH2d94fqyVUkf6pLquZ3lVnL7e3lgl_6rvrYmK0t070rY6rSuttT6H1eFGVdBlEA3uLUT_jt-V/s1600/IMG_6432.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="254" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTotJvzOxpY6zNB2fSQ3qs8jkKPQl-lAGygsO2gPdtIIMn5sGcze2Ltvs1cFi3Z2noBbXH2d94fqyVUkf6pLquZ3lVnL7e3lgl_6rvrYmK0t070rY6rSuttT6H1eFGVdBlEA3uLUT_jt-V/s1600/IMG_6432.JPG" style="cursor: move;" /></a></div>
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Teď se do haly Saddledome v Calgary můžeme pravidelně dívat na Jardu Jágra, asi nikomu neuniklo, že letos poprvé hraje za kanadský tým a rovnou tady u nás. Díky Jardo. Díkůvzdání u Amyiných rodičů s kvantem dobrého jídla a společnosti, podzim se rychle přehoupl do poctivé zimy (i když letos nás sněhová nadílka nechala dlouho čekat) a už se pomalu můžeme připravovat na Vánoce a návštěvu rodičů z ČR. A co závěrem? Jelikož včera tomu bylo dva roky, co jsem dostal PR, můžu tak konečně zažádat o kanadské občanství (to aby mě nemohli vykopnout, kdybych náhodou při oslavách dalšího Komeťáckého titulu radostí počůral třeba policejní auto). Samo sebou díky možnému dvojímu občanství se českého občanství rozhodně nevzdám. A tak si myslím, že je ideální čas uzavřít tuhle kapitolu blogování, necelých pět let psaní byla zábava, ale z rozmanitého dobrodružství plných cest a šílených nápadů se postupně stal "usedlejší" život. Inspirace a popravdě i chuť trávit u notebooku a sepisovat zážitky se jaksi vytratila. Ale třeba se zase brzy něco změní těm, co odebírají nové příspěvky přes email, nějaký den ráno přistane další upozornění. Díky za krásných skoro pět let na blogspotu. A jako přídavek Amyino přání k možnosti stát se kanadským občanem:<br />
<br />
<i style="text-align: start;"></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; margin: 0px; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiujFjKuhrEHfosL88T5yiQQJagpkWQOivPN9nPBV6YU2xJ0ZPvAR21MDSb8xyg7osybd7LjR8zCY3TZO9GmmsTQa3XWFQh9WCpSbyIHUwdJNkTEe4kWLuxPwsXlmVYrNh8Uc4Onnt23Q85/s1600/Ondra+Official%2521%2521.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="792" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiujFjKuhrEHfosL88T5yiQQJagpkWQOivPN9nPBV6YU2xJ0ZPvAR21MDSb8xyg7osybd7LjR8zCY3TZO9GmmsTQa3XWFQh9WCpSbyIHUwdJNkTEe4kWLuxPwsXlmVYrNh8Uc4Onnt23Q85/s1600/Ondra+Official%2521%2521.jpg" style="cursor: move;" /></a></div>
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-39585885902631739662017-06-30T18:25:00.000-07:002017-06-30T18:31:54.287-07:00Pro změnu zpátky v Yellowknife<div style="text-align: justify;">
Táááák. Když jsem se konečně odhodlal k sepsání tohoto příspěvku, provinile jsem se kouknul na datum předchozího a musím říct, že to není tak špatné, jak jsem si myslel. Jen měsíc a půl uběhl. Ani to mě ale neodradí zase psát. Nejvíc produktivní jsem býval vždy na letišti či na čekané na dopravní prostředek. I tentokrát dodržím tradici. S pozorováním ledního medvěda, jak loví tuleně, jdu ťukat do klávesnice. Cože? Bohužel lední medvěd i tuleň jsou vycpaní, je to místní hezká atrakce Yellowknifského pidiletiště.. A ani nevím, proč jsem se hnal tu být dříve, to je ten český zvyk lpět na dochvilnosti. Brána otevírá až za hodinu, jde se blogovat. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmtvhyphenhypheni76X8ZQKqBzDsAoYgyzjgb-_Rn_9Eia_z__Si_JIVMEYx6KUo32XzcNAV5ArPIJsOqd4UjwdPFsFRjPrWx9rd91YoC9fOuPFXRaiv4QFXcrAlnCcZFA2DMDRJZ4qVViGD_LQWE1L/s1600/IMG_5077.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="260" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmtvhyphenhypheni76X8ZQKqBzDsAoYgyzjgb-_Rn_9Eia_z__Si_JIVMEYx6KUo32XzcNAV5ArPIJsOqd4UjwdPFsFRjPrWx9rd91YoC9fOuPFXRaiv4QFXcrAlnCcZFA2DMDRJZ4qVViGD_LQWE1L/s1600/IMG_5077.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Na co si od Kanady ne a ne zvyknout, je její rozmanitost. Tolikrát jsem si říkal, že už snad není možné ani o ničem psát. Ale kdepak, země červeného javorového listu připravuje nová dobrodružství. Stěhování proběhlo parádně, opět se nám poštěstilo a byt, kde bydlíme, vyhovuje naprosto naším potřebám. Strategické místo, ideální velikost, zase na rok bez otazníků. Donut nám se stěhováním výrazně pomohl, ale se skleslým hlasem mohu říci, že to byla asi jeho poslední "fuška". Bude se posílat dál. Rozhodnutí nebylo lehké, ale už to potřebovalo změnu. Jelikož garážovým stáním navíc neoplýváme, musí jít. Byly to hezké tři roky, díky Dony (počítám dobře?? A ano, nesnáším loučení, tak raději jen tak rychle, nechci se rozbrečet na letišti :) ). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlj1km6G2k52vmgvTVj7fEihmEal2zIeZGUoFu14_oSZDuxv7UqOns-SN0SCjL1Imwi8A5KJEFTYQhXSEFlInLwfhUHPa_SXBayCJXf4fdH7OuAFHXOP0IggyS9NxVBxOrz6ldW7Hcfv-E/s1600/IMG_5416.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="272" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlj1km6G2k52vmgvTVj7fEihmEal2zIeZGUoFu14_oSZDuxv7UqOns-SN0SCjL1Imwi8A5KJEFTYQhXSEFlInLwfhUHPa_SXBayCJXf4fdH7OuAFHXOP0IggyS9NxVBxOrz6ldW7Hcfv-E/s1600/IMG_5416.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Doposud jsem tak nějak paběrkoval, dělal to či ono, stále pro stejnou firmu na dálku, když to potřebovali. Do toho údržba aut, stěhování, mít volnost se rozhodnout, jak strávit den. Až když jsem začal zase přemýšlet, že volného času mám víc, přišla nabídka z Yellowknife. I když ne že by nechodila, Patrick při jakékoliv příležitosti vtipně prohodil, zda-li už jsem zpět, kdy že se stěhujeme, apodobně, ale nyní díky jejich zahlcenosti přešla naše konverzace na jinou úroveň a rozkaz "<i>přijeď co nejdřív, včera bylo pozdě</i>" jsem v pátek kupoval letenku a v neděli večer se vydal směr sever. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAFgOshf50CBq_mlM0D8ExkvK71Oq5cbAyse4lSspL_GF_mPsDAjUr2r3h8rS8Aj8AzvdtV0BEpArKi234fA6OItoTe83A0s49VuXSkfL_AYLwiK8ySOvE7Xy89PnpU-ShOupGjBZQq8hd/s1600/IMG_5415.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="178" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAFgOshf50CBq_mlM0D8ExkvK71Oq5cbAyse4lSspL_GF_mPsDAjUr2r3h8rS8Aj8AzvdtV0BEpArKi234fA6OItoTe83A0s49VuXSkfL_AYLwiK8ySOvE7Xy89PnpU-ShOupGjBZQq8hd/s1600/IMG_5415.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vždy jsem něco podobného chtěl mít, jenže jak jde čas, tvoje priority se mění. Najednou mám ženu, nejsem na rozhodování sám, část mého starého já huláká, ať do toho jdu. Ale druhá část, především mysl, si porovnává všechna pro a proti. Možná kdybych v manželství nebyl šťastný, neváhám ani minutu a zůstanu tu hned měsíc. Jenže se mi od Amy nechce, ani na pár dní, natož na pár týdnů. Na druhou stranu se celou dobu žití v Kanadě setkávám s oním typickým: co dál. Rád bych se do něčeho zahryzl a měl před sebou další výzvu, profesně růst, a hlavně dělat něco, co mě baví a má smysl. Všude chtějí x let zkušeností, jenže tady už mě znají a je jim šumák, že jsem to nikdy nedělal. Znají tě osobně a ví, že na tom nezáleží. Cítíš se chtěný, potřebným a velkým přínosem pro firmu. Na jednu stranu nejjednodušší vstupenka do dalšího patra, na druhou ale i díky Patrickovi opravdu upřímná radost a touha tu dělat. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiptzBiac26LpSmIlBwpqAo-t-hBmoT2jEhQNlti6W9ybZOgufs5Ftodr5odS2eV_JzcyF98_s4smEeAXndUZTgSKmk7r_-nGzrPNUh0t6Xst1jzB81p6QPTqrl3smlria5qI-Nwmi_2KXU/s1600/IMG_5421.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="318" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiptzBiac26LpSmIlBwpqAo-t-hBmoT2jEhQNlti6W9ybZOgufs5Ftodr5odS2eV_JzcyF98_s4smEeAXndUZTgSKmk7r_-nGzrPNUh0t6Xst1jzB81p6QPTqrl3smlria5qI-Nwmi_2KXU/s1600/IMG_5421.JPG" /></a></div>
<span style="font-size: x-small;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><i>Aneb tam kde ještě před naším odjezdem byla ledová dálnice</i></span></div>
<span style="font-size: x-small;">
<i><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</i></span><br />
<div style="text-align: justify;">
Oba jsme si s Amy řekli, že to zkusíme. Dva týdny nejsou tak dlouhé jak se zdají. Balím pár věcí a v neděli odpoledne se opět vracím oproti očekávání do Yellowknife. Sedím v uličce, takže ven moc nekoukám, přílet však všechnu ztrátu nahradí. Je skoro půl dvanácté a mnou opět cloumá ten zvláštní pocit být zpět v Yellowknife. Venku je stále světlo, a jak se ukáže, na další dva týdny mám se tmou útrum. Nová zkušnost na obzoru. Patrick mě vyzvedává, sice mě s krátkými vlasy ani nepozná, ale ty skoro čtyři měsíce vypadají jako by to bylo včera, co jsem jim dal sbohem. Rychlý update, odvézt mě k autu, ukázat, kde budu bydlet, a ahoj zítra. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhju7Hm8oqwLGEbtEOCLTTKPL6aMkTKfQudadBDkM9om6LC25T_7ebfTWfKTEH4owBNRSZWLol_YF2A2rSm_8LEGtOG3CbpiWCfkp71yMjvPqa8Gr92zOTSak7gOKUfZxa_kpSE-ZvMX7-C/s1600/IMG_5523.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="272" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhju7Hm8oqwLGEbtEOCLTTKPL6aMkTKfQudadBDkM9om6LC25T_7ebfTWfKTEH4owBNRSZWLol_YF2A2rSm_8LEGtOG3CbpiWCfkp71yMjvPqa8Gr92zOTSak7gOKUfZxa_kpSE-ZvMX7-C/s1600/IMG_5523.JPG" /></a></div>
<span style="font-size: x-small;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><i>Jak rychlý dovede být požár i v malém městě, kde hasiči jsou na místě během dvou minut. Aneb "ať žijí dřevěné domy"</i></span></div>
<span style="font-size: x-small;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Čekají mě dva týdny práce ve starém prostědí s novou náplní bez drahé polovičky. Yellowknife v létě je ještě krásnější, vše je i umocněné tím, že sezóna komárů ještě nezačala. Většinu času trávím buďto v kanclu nebo terénu, ale i tu trošku si snažím pořádně užít. Jít okouknout jezero z jiné perspektivy, dát opět výtečnou snídani v Dancing Moose, vidět se téměř se všemi, co jsem tu znal, i poprvé možnost hrát baseball. Tedy tzv. "slow pitch", pravidla neznám ani u normálního baseballu, tady nejsem o moc moudřejší, ale pochytil jsem pár věcí. Nadhoz pouze "spodem", když jsem udělal první odpal, pálka se po vzoru MLB nesmí odhodit, ale položit (naštěstí jsem nikoho nezranil), no sranda srandoucí. Největším zážitkem bylo, když jsem šel dát poctivé pivko s poctivým českým pokecem (rozuměj takové to klasické tlachání vesměs o ničem :) ) s Kubou (mimochodem super historka, kterou snad pokryju v dalších příspěvcích), abych se vydal v 00:15 pěšky domů. Jenže venku stále světlo. Dá se i tohle počítak jako za slušna za světla domů nebo jsou i jiné limity? Moc se mi líbilo, že i po půlnoci venku teenageři hrají basketbal či frisbee. To je to místní kouzlo. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyOtSzmJX6GcVdb4TG7F0gwP0eG2wURsLQgtcXA9ErZ6quXNZViw0P4WzQ67zWvOMj90EYOEilr2byXX2tH6iflvCw3SZrfaBWJA9XiwECJTo6ZKHOHrxJGlwcoRIkCulmmd5Z8R0NSxy1/s1600/IMG_5379.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="332" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyOtSzmJX6GcVdb4TG7F0gwP0eG2wURsLQgtcXA9ErZ6quXNZViw0P4WzQ67zWvOMj90EYOEilr2byXX2tH6iflvCw3SZrfaBWJA9XiwECJTo6ZKHOHrxJGlwcoRIkCulmmd5Z8R0NSxy1/s1600/IMG_5379.JPG" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
A tak jen doufám, že vše si sedne a budu moci alespoň ještě jednou sem nahoru přiletět a dát si půlnoční golf a půlnoční jízdu na kajaku. Teď to chce pár dní čas si nechat utřídit myšlenky, rýsuje se dalších pár věcí, co by se mohlo dál dít. Tak se nechme překvapit. Alespoň naskakuje další možnost o čem psát. Tak snad brzy! Ahoj komáři, mizím zase na chvíli za poctivou noční tmou. A abych nezapomněl, hezké první výročí Amy, díky za parádní rok spolu! A bratránkovi Honzovi vše nejleší do jeho společného života s Kačkou.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjaz0AP7veUBhSz7Qqjm4cBQPFK6T6dIX-Jjp4wnIDeKbVLveNrvK5V-l58jwSPJFMNGXZfbfzn7VjvtC9cBxfWCRS4HrE8Ye8nOL2mCE3hRR_9DqElF6bNE0qfRhFI47ECSqltWKDA7Tum/s1600/IMG_5300.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="240" data-original-width="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjaz0AP7veUBhSz7Qqjm4cBQPFK6T6dIX-Jjp4wnIDeKbVLveNrvK5V-l58jwSPJFMNGXZfbfzn7VjvtC9cBxfWCRS4HrE8Ye8nOL2mCE3hRR_9DqElF6bNE0qfRhFI47ECSqltWKDA7Tum/s1600/IMG_5300.JPG" /></a></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-92225824839441897182017-05-18T17:52:00.002-07:002017-05-18T17:54:31.528-07:00Zpět v Albertě<div style="text-align: justify;">
Po dlouhých šesti týdnech jsme s Amy přestali žít jako kočovníci a zase na chvíli bydlíme. I když pro nás bydlení spíše znamená splnit alespoň jedno z následujících kritérií:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
- mít vybalený náš oblíbený kávovar</div>
<div style="text-align: justify;">
- alespoň dva dny po sobě být připojen na stejnou Wi-fi</div>
<div style="text-align: justify;">
- nemít v autě po dvou kusech batůžku na přežití a na kemping</div>
<div style="text-align: justify;">
- zbavit se drobných na laundromaty</div>
<div style="text-align: justify;">
- opět uložit mapu do přihrádky</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyRdtnbIMRURvYh2cjEYzbwqRTT32hNEfe2lZrGyDrCOdFieIpoFy0xFMH7jIFm8nkYzKfucwTRCEJ0AruSvlEQ325GFf8RbWCqQ7pZYmSEjBk5osdJuilnixladw0RF1YaEnEfm3ai1Yh/s1600/GOPR0177.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyRdtnbIMRURvYh2cjEYzbwqRTT32hNEfe2lZrGyDrCOdFieIpoFy0xFMH7jIFm8nkYzKfucwTRCEJ0AruSvlEQ325GFf8RbWCqQ7pZYmSEjBk5osdJuilnixladw0RF1YaEnEfm3ai1Yh/s1600/GOPR0177.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Přechodně jsme se zdrželi ve Spruce Grove. Udělat Amyiným rodičům novou kuchyň a alespoň na chvíli si dát volný čas na zařizování různých úkonů (ano, chápete správně, oficiálně v Kanadě ještě nejsme svoji, na vše máme čas. Lítání po úřadech u nás není na žebříčku oblíbenosti nikde nahoře), koukání se po novém bydlení, snaha řešit koupi domu na jihu Alberty, atd. atd. I vlasy už dorostly na požadovanou délku a je možné je darovat na dobročinné účely pro výrobu paruk. Den poté mi je sice na hlavu pěkná zima, ale čepice jsme naštěstí měli stále po ruce.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0b5hBDyRBXhY2pRHJmLzudEsN0BEYutphL5aMKXAVWzBxSkFKUkqFinBs6I9XOXe3kwtTANjy-07oiExCtcxCH5dNoHA0DIVDi29Yc_ToqKY3v_KhlX_ZHyOuVLQ9AXT03TEYB2mX0KFb/s1600/IMG_4736.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0b5hBDyRBXhY2pRHJmLzudEsN0BEYutphL5aMKXAVWzBxSkFKUkqFinBs6I9XOXe3kwtTANjy-07oiExCtcxCH5dNoHA0DIVDi29Yc_ToqKY3v_KhlX_ZHyOuVLQ9AXT03TEYB2mX0KFb/s1600/IMG_4736.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Koncem března tedy přijíždime plně naloženi do Calgary, zde se rozhodujeme minimálně na rok a čtvrt zakotvit. Amy začíná v září škola, tak proč nebýt hned u zdroje. První dva dny zůstáváme v hotelu. Samotné hledání bytů se dá se říci stalo našim koníčkem. Neustálé hledání, prohlídky, interakce s lidmi, prostě paráda. A i když už nyní máme byt od začátku června domluvený, rozhodně nevylučuji, že v předchozí činnosti nebudeme pokračovat. Spousta nových spojení, zážitků a poznání nových míst. Po třech dnech se rozhodujeme si pronajmout úložný prostor, vyložit veškeré věci, sbalit to nejpodstatnější a vyjet na dva týdny na menší road trip.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzDWmOLBOs83ul-UmOqzX4EilDAHfM6GIMV9KGfRh0bfwencD2OwMrvmwg99xISw-MjgnP2rLZuMzkpQ9YAHoJp1N4AhwjsZcfc0-gumcTQ_p6tQ2uznNPQKozprr9evK3Q7fO25q39LgQ/s1600/IMG_4810.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzDWmOLBOs83ul-UmOqzX4EilDAHfM6GIMV9KGfRh0bfwencD2OwMrvmwg99xISw-MjgnP2rLZuMzkpQ9YAHoJp1N4AhwjsZcfc0-gumcTQ_p6tQ2uznNPQKozprr9evK3Q7fO25q39LgQ/s1600/IMG_4810.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Začínáme na Gladsone, po cestě nabírám materiál, na ranči postavit novou postel a z donuta udělat plnohodnotný campervan, sbalit věci a hurá na výlet. Prvotně jsme chtěli jen navštívit Amyinýho staršího bráchu s rodinou do Severní Karoliny, ale naštěstí vyhrál zdravý rozum. Po cestě do Fernie navštívit Martina, fotografa ze svatby, který počítá své poslední dny v Kanadě, a šupem přes hranice do USA. Pravda, tam moje plánování a těšení se na cestu končí, to když hned za hranicemi kupuji nový dron. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj26JTuEFcfOP9Faw4u6YDXm4Ypqne0eVJQbR4OtoRFdD8y7_NJVc5eu9shIAF6wv0IIwzZjxpePiDDAk4K5Q9ofNt0_cQnEuFtQ_RS09-7ZLKXHp6nkZmj1o4qPw6I5nzIQsXHEWbyojc6/s1600/IMG_4807.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj26JTuEFcfOP9Faw4u6YDXm4Ypqne0eVJQbR4OtoRFdD8y7_NJVc5eu9shIAF6wv0IIwzZjxpePiDDAk4K5Q9ofNt0_cQnEuFtQ_RS09-7ZLKXHp6nkZmj1o4qPw6I5nzIQsXHEWbyojc6/s1600/IMG_4807.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Od té doby dle slov Amy se mnou není moc řeč. A já se jí nedivím. Snažím se vše nastavit, naučit, přepnout, zkompletovat, roztřídit, nabít baterky atd. atd. Do toho i stále hodně pracovních projektů, na kterých po cestě mohu dělat - aspoň má Amy při řízení klid a já ji do toho nekecám. Konečně se mi splnil jeden z dalších snů - nebýt fixovaný na jedno pracovní místo a dělat kdekoliv po světě - tzv. digitálním nomádem, je to super :)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiloGN0lK4S804AsDIxQZtYKh7T-borhO16KyLYCDJ7jTNcYYD0ZFjV4WKI9gvfjK5tznGZB3FIxG3mYm7DBMlUuakJ37UJaf8iP_gYVRC3N8BJucUlyko3boEUFnVg87p3fZ1lclpgUsGv/s1600/GOPR0025.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiloGN0lK4S804AsDIxQZtYKh7T-borhO16KyLYCDJ7jTNcYYD0ZFjV4WKI9gvfjK5tznGZB3FIxG3mYm7DBMlUuakJ37UJaf8iP_gYVRC3N8BJucUlyko3boEUFnVg87p3fZ1lclpgUsGv/s1600/GOPR0025.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
První kempování, užíváme teplého jara (no, teplého, pro nás po půl roce na severu ano, ale i tak jsme skoro všude za blázny, že už kempujeme). Projíždíme Montanou do Idaho, přes Idaho Falls a Twin Falls, nahoru přes Seattle, navštívit i Dášu s Alešem a Honzíkem, Vancouver a návštěva Amyiných prarodičů a bráchy, a stále nahoru přes Whistler, Pamberton, Kamloops, Jasper až do Spruce Grove, kde opět trávíme pár dní s rodiči a tentokráte i Amyinou sestrou - jsou tu Velikonoce.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmoY4GTjnMbrW6osx5U6onH4Po_PcIWhKDEWNSvfKiXQHZ0tVCZSxP-LespDtr9Q-hIn5hDSew-0nTQEpQ_uLXv1qqYhkJyNYOrE34SEEUlXUGBLp0pTR-WqoSHQA7-2vj_kSf8ujSFu7L/s1600/IMG_4794.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmoY4GTjnMbrW6osx5U6onH4Po_PcIWhKDEWNSvfKiXQHZ0tVCZSxP-LespDtr9Q-hIn5hDSew-0nTQEpQ_uLXv1qqYhkJyNYOrE34SEEUlXUGBLp0pTR-WqoSHQA7-2vj_kSf8ujSFu7L/s1600/IMG_4794.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeenwrglCuoO9EuOowuaZc0PEMfzvpzK3JqGvnBmxKj3i5uCiVu00M9Neps4HX-B3WPS7kD4bvS7IFlGsHmFg3N3jSiAjpAhqjwLjjCumNcLfLlue7EHxWfNi4qtQ0pgTd50aaTfOF4aMw/s1600/G0300225.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeenwrglCuoO9EuOowuaZc0PEMfzvpzK3JqGvnBmxKj3i5uCiVu00M9Neps4HX-B3WPS7kD4bvS7IFlGsHmFg3N3jSiAjpAhqjwLjjCumNcLfLlue7EHxWfNi4qtQ0pgTd50aaTfOF4aMw/s1600/G0300225.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po Velikonocích nám to tedy vše končí, přechodně na měsíc a půl bydlíme u známých v severo-východní části Calgary, což nám dalo čas vydechnout, roztřídit věci, naposledy vybrat, kde budeme na další rok bydlet a konečně i zase dopsat blog. A hlavně i mít rychlý internet, zápasy Komety proti Spartě a proti Hradci jsem vždy sledoval připojen na wifi v autě. Finále mohu sledovat na projektoru a jak by řekl Macháček s Duškem - ku*va fandit.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4TFXTNfdvOA8lZWng_wtQOOvh-BQiCGOKiWNSbiJUw06BVAhs9FNOfLwsZgzLByAkCov8z7AEcMTrGKwSqkPvgZDFnNcOR2RIV1gR4w9NkgqN3sFFvV441xTKN_AeOgwTaJnadAU344df/s1600/GOPR0392.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4TFXTNfdvOA8lZWng_wtQOOvh-BQiCGOKiWNSbiJUw06BVAhs9FNOfLwsZgzLByAkCov8z7AEcMTrGKwSqkPvgZDFnNcOR2RIV1gR4w9NkgqN3sFFvV441xTKN_AeOgwTaJnadAU344df/s1600/GOPR0392.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nyní nám to vše pomalu začíná, po delší době užívání si, skočit opět rovnýma nohama do pracovního a studijního procesu. Amy se už musí každý den prodírat hustou dopravou, já zatím stále finišuji a ve volném času odškrtávám nakupené resty. Blog pěkně flákám :)</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-23795111313778968272017-03-05T20:02:00.003-08:002017-03-05T20:09:15.995-08:00Díky YellowknifePůvodně jsem zamýšlel sepsání příspěvku ještě před přesunem zpět do Alberty, jenže kopa věcí, které byly třeba vyřídit a dodělat, byla větší než se čekalo. A tak napravuji z konečně volného víkendu u Amyiných rodičů ve Spruce Grove, Alberta. Při návštěvě České Republiky jsme měli možnost udělat rozhodnutí, že nájem už neprodloužíme a po půl roce na severu se odebereme zpět na jih. Volání hor je zkrátka silnější než my.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGwL-q5pJ-PbRkRJjQh0M2GWrgPLCZOGiKD1-2wJb6hb-zTHnaH2gGCXGL-LBRjDl59u74WOVzS4VrZjtnVKH96j7R9ZTPVJxLIifYDzKdD_OElxvKKV4jqlngSeKAaLiJN2iNN0tnpP2f/s1600/DSC00005.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGwL-q5pJ-PbRkRJjQh0M2GWrgPLCZOGiKD1-2wJb6hb-zTHnaH2gGCXGL-LBRjDl59u74WOVzS4VrZjtnVKH96j7R9ZTPVJxLIifYDzKdD_OElxvKKV4jqlngSeKAaLiJN2iNN0tnpP2f/s1600/DSC00005.JPG" /></a></div>
<br />
I když se nakonec vše vyvynulo po pracovní stránce mnohem lépe, než jsem si v počátku vůbec myslel, rozhodnutí i tak přetrvalo. Vyčkáváme s odjezdem až do 2.3., abychom mohli navštívit zřejmě největší událost v Yellowknife - <a href="http://www.snowking.ca/">Snowking's Winter Festival</a>. Letos již 22 ročník tradičního stavění hradu ze sněhu plus soutěže ve sněhových a ledových sochách. Do hlavního města Northwest Territories se letos sjely týmy z Aljašky, Číny, Austrálie, Mexika a samozřejmě domácí Kanady a Yellowkniferů.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgalBnqnoyE1BcYqRXnSYGSE6t0f6tGhL_ZnM4i3TowcdSmigFI4rhLRTY4UWMmKhrHGIIcL4usaLYVupqTXmaB2JKsBq6hpWiRBfvhS2qk46baujt0ybxk3iIdfIeRMOtzNU9kk72ffPCA/s1600/GOPR9820.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgalBnqnoyE1BcYqRXnSYGSE6t0f6tGhL_ZnM4i3TowcdSmigFI4rhLRTY4UWMmKhrHGIIcL4usaLYVupqTXmaB2JKsBq6hpWiRBfvhS2qk46baujt0ybxk3iIdfIeRMOtzNU9kk72ffPCA/s1600/GOPR9820.jpg" /></a><br />
<br />
Měli jsme tak možnost shlédnout zahájení letošního ročníku, kdy samotný zakladatel stylově prořízl pilou vstup do sněhového hradu a první návštěvníky letošního roku, včetně nás, vpustil dovnitř. Velké uznání všem, co se po dobu dvou měsíců každý den potulovali venku a ať už řezat a tahat ledové kostky, sypat a dusat sníh nebo vykrajovat obrysy, v místních až -40 stupních to je slušná nálož. Hodně informací se dá o Yellowknife načíst, ale jakmile tu jednou jste a můžete vše zažít na vlastní kůži, dostanete zcela jiné představy o každodenním žití.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk2YHfGE9cF1qX2tEfIdLtSypwSkBg3EU1MxcGZJ6oeNAO5kxhxCgYZxFvfYW7WI2Tmlnw_uovX1MIY3gj88SqFEEVLQrTigqpL1yqx11TpEDNBXDxKnz23Da8iukxfpQYl1stAIvYhBIl/s1600/GOPR9862%25C4%259B.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk2YHfGE9cF1qX2tEfIdLtSypwSkBg3EU1MxcGZJ6oeNAO5kxhxCgYZxFvfYW7WI2Tmlnw_uovX1MIY3gj88SqFEEVLQrTigqpL1yqx11TpEDNBXDxKnz23Da8iukxfpQYl1stAIvYhBIl/s1600/GOPR9862%25C4%259B.jpg" /></a><br />
<br />
Alespoň se vám pokusím přiblížit pár faktů o místě, kde jsme měli opravdu ryzí čest strávit parádních šest měsíců. Nejnižší naměřená teplota zde byla -51,2°C, i když zde používají teploty dvě - tzv. Windchill teplota, kde se bere v potaz i působení větru. Samo o sobě pokud jdete do kryosauny o teplotě -110°C a méně, dá se vše vydržet a údajně to je i zdravé. Je-li venku -30°C a fouká trochu vítr, stačí pár minut a omrzliny jsou na světě. Zima není vlezlá, ale je třeba mít vše zakryté. Jednou jedinkrát mi stačilo na pět minut sundat rukavice a letět s dronem udělat pár záběrů, a prsty polila palčivá bolest. Okolí evokuje pocit, že jsme na severním pólu, ale kdepak - k němu zbývá ještě celých 3 062 km. I tak severně položené město velmi ukrojí ze světlého dne - v zimním slunovratu Slunce vychází nad obzor v 10:08, aby po krátké chvíli odešlo na kutě už v 15:06. Samo sebou opak nastává v létě a tak na kajaku můžete za světla být až do 23:39 a světlo ve tři hodiny ráno vám nijak divné nepřipadne. Naopak nejvyšší teplota byla zaznamenána na hodnotě 32,5°C v červnu roku 1989.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnuj4A-s6keeanYOCP_6Ys3LPbTIRi1lvDF7k1_dtFf4rcTZrT7GqF7a2uIyxOgn3JvS5koKOt3SQI5m_-9uyvmzDCvYiCmGYC6imUOjGrP2oIbpD9cdil2fjNTh9fLCHzAoNJlYP9CeJm/s1600/DSC00019.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnuj4A-s6keeanYOCP_6Ys3LPbTIRi1lvDF7k1_dtFf4rcTZrT7GqF7a2uIyxOgn3JvS5koKOt3SQI5m_-9uyvmzDCvYiCmGYC6imUOjGrP2oIbpD9cdil2fjNTh9fLCHzAoNJlYP9CeJm/s1600/DSC00019.JPG" /></a><br />
<br />
Yellowknife je, jak jsem už několikrát zmínil, jedním z nejlepších míst ke sledování polární záře. Neustálé vykukování noc co noc a mnohačetné usínání s výhledem na auroru neomrzí ani po půl roce, na to vemte jed. Taktéže se Yellowknife pyšní dlouhodobě celosvětově nejlepšímy týmy ve psím spřežení, místní podmínky umě spojené s turismem (chápejme lidé platí za trénink psů, což bych ocenil jako jeden z nejlepších podnikatelských nápadů) jsou ideální pro pořádání Yellowknife Dog Derby, které se koná každý rok koncem března, jedná se o kanadské mistrovství, kdy týmy čeká 150 mil na jezeru Great Slave Lake.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIqbqgoKidK4xcdQoybob1SLwZcMTRG9GWW-xBdvUlgrcvGT1bstX149aHUbu7DiivHDhshqMqo5AAVYCgD7lkrPBMIjC2rVhesh-mAiE3ioJZO9HYAa6i72eLFgxFnNdxXy631nOb6DIN/s1600/DSC00033.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIqbqgoKidK4xcdQoybob1SLwZcMTRG9GWW-xBdvUlgrcvGT1bstX149aHUbu7DiivHDhshqMqo5AAVYCgD7lkrPBMIjC2rVhesh-mAiE3ioJZO9HYAa6i72eLFgxFnNdxXy631nOb6DIN/s1600/DSC00033.JPG" /></a><br />
<br />
Po stránce pracovní, pokud se lidí zeptáte, zda-li pracují pro vládu (ať už teritoriální či federální), diamantové doly a nebo město Yellowknife, pravděpodobně se trefíte. Spolu s leteckou společností First Air, internetovým a telefonním poskytovatelem Northwest Tel a zásobováním a silniční údržbou RTL Robinson Trucking patří k největším zaměstnavatelům. Vše ostatní se tu zdá být hlavně pro udržování všeho v pochodu. Yellowknife je nazýván diamantovým městem Severní Ameriky. Kanada je díky tomu umístena jako třetí největší produkce co se týče hodnoty a šestý do množství. Největší nalezený diamant měl celých 78 karátů. Skladba obyvatel, jak jsem zmínil v příspěvcích dříve, je velmi multikulturní. V zimě je větší nárust turistů především z Asie, jen pro představu - v sezoně 2004-05 utratili přes sto milionů dolarů, a částka rok co rok s rostoucí popularitou roste. Třicet pět procent místní populace (z přibližně 19 tisíc lidí) tvoří obyvatelé mladší 25 let. Pouze 3,6% populace je starších než 65 let. Lidé přicházejí a odcházejí. Ostatně napomáhají tomu i místní výhody - pro rodiny s dětmi v podobě školství zdarma + za každý rok v základní škole dostávají studenti grant na vysokou školu, atd. atd.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnLTcELIHhcbD1dA5P-kDDo_NRaYyfC9Y7tIogZIRUWnJSYbyY6K6AzW4to6hWZ8AOiyXgm95LyTvmNsdOyOb2EUkEjyO77UE9IDm5dURoj90Me_tlVMr_J-B2joNQ6zq-DZ1YtJiSVxYY/s1600/DSC00025.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnLTcELIHhcbD1dA5P-kDDo_NRaYyfC9Y7tIogZIRUWnJSYbyY6K6AzW4to6hWZ8AOiyXgm95LyTvmNsdOyOb2EUkEjyO77UE9IDm5dURoj90Me_tlVMr_J-B2joNQ6zq-DZ1YtJiSVxYY/s1600/DSC00025.JPG" /></a><br />
<br />
A mnoho dalšího, poznali jsme další tvář kanadské vlídnosti, opět z jiného a více osobitějšího úhlu. Mohli se projet po <a href="https://www.google.ca/search?q=dettah+ice+road&espv=2&biw=1366&bih=662&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwiKp4vxysDSAhVB4GMKHThKCMMQ_AUIBigB">zamrzlém jezeře</a>, pět kilometrů do blízké komunity Dettah, odkud jsme mimo jiné také mohli pozorovat tančící polární záři. Jízdu na sněžném skútru - skrze a okolo města, poté téměř 100 km/h v naprosto nedotčené krajině s čerstvým sněhem a sledovat zapadající Slunce, i psí spřežení si vychutnat a dostat se blíže místnímu stylu života. I zvířata jsou odlišná - hlavně havrani. Nejen že jich tu je moc, ale jejich velikost budí respekt. Pokud se tedy havrani odhodlávají k převzetí kontroly nad zemí, vím, kde jej jejich sídlo. Jejich přísné pohledy při vynášení odpadků a jejich blízké přelety i mě párkrát rozbušily srdce.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHW2jdD8o12JyDiffRc3L5osv5_bVkpI_N6t0sItEF0N3fIZuPNUaf48WOrSYnXzPP3o1tCss4Txw4nrzHomREJNxVitmJIRramSubOkrzfr44WEHLVoCZbK8fwGI8aHjS7-k7nCJQ5Ad1/s1600/GlenonSkidoo2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHW2jdD8o12JyDiffRc3L5osv5_bVkpI_N6t0sItEF0N3fIZuPNUaf48WOrSYnXzPP3o1tCss4Txw4nrzHomREJNxVitmJIRramSubOkrzfr44WEHLVoCZbK8fwGI8aHjS7-k7nCJQ5Ad1/s1600/GlenonSkidoo2.jpg" /></a><br />
<br />
Krásným kontrastem naopak působí tzv. Ptarmi (Willow Ptarmigan, aneb po našem Bělokur rousný, nikdy jsem tento název přiznám se neslyšel). Jakmile jste v Yellowknife, nejde si nevšimnout. Tyhle bílé kuličky, vypadající srandovně jak během letu, tak během chůze, jsou všude okolo. Moje první setkání s nimi bylo, když jsem řídil. Najednou se předemnou začala silnice hýbat, až když jsem zaostřil, tak vidím Ptarmigany, ti jen tak neuhnout. A tak už vím, kde se vzala ona nálepka na autech "I brake for Ptarmigan" - brzdím před Ptarmigany. Samo sebou nesmí chybět jako vzpomínka na donutovi.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2P2m2vPhd5loMmQrHEaC1WSRX1ZdjNYdkDEKvItE-tluoK_aLGfwZMHwjtCFk_R6cETenAEVUyvENw8V0JviNXRmxxq65kVZGp8nDaJ1cfpEFHeUgYZ96T7IPEF5wdkg6ApogmS93KzQM/s1600/IMG_4653.PNG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2P2m2vPhd5loMmQrHEaC1WSRX1ZdjNYdkDEKvItE-tluoK_aLGfwZMHwjtCFk_R6cETenAEVUyvENw8V0JviNXRmxxq65kVZGp8nDaJ1cfpEFHeUgYZ96T7IPEF5wdkg6ApogmS93KzQM/s1600/IMG_4653.PNG" /></a><br />
<br />
Ach jo, jsme jen dva dny pryč, a to místo mi neskonale chybí. Dokáže si vás nevědomky omotat okolo prstu. No nic, jede se zpět! Opět mi donut ukazuje, jaké to je mít už dospělé auto, ne nové novorozeně. Zatímco nová auta se zkrátka po.erou jak to na ně přijde, dospělý donut mi naštěstí dva dny před odjezdem sám oznamuje, že se mu hodlá pokazit vodní pumpa. Rychle vyměnit, zkontrolovat stav, zapřáhnout přívěs z U-haul a jede se na 1500 km dlouhou cestu dolů. Až na jihu Alberty mohu poprvé od listopadu odloupat zbytky sněhu ze střechy, které po celou dobu ježdění v Yellowknife ne a ne povolit.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgRmRTLiKNEu8HBAVoo8KDz7WrHYu4gmq9GtMS6pcTNd2rGdjxJNJYHSNuPHlgFdanIpZWz5-AYRKI5DEx2XnhT4GI-v2IOaUrSX17DUNQeVHjlKO6EBjjvKgU4wzbITS7PtM1ebKlpCoo/s1600/FullSizeRender.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgRmRTLiKNEu8HBAVoo8KDz7WrHYu4gmq9GtMS6pcTNd2rGdjxJNJYHSNuPHlgFdanIpZWz5-AYRKI5DEx2XnhT4GI-v2IOaUrSX17DUNQeVHjlKO6EBjjvKgU4wzbITS7PtM1ebKlpCoo/s1600/FullSizeRender.jpg" /></a><br />
<br />
Na závěr ještě posledních pár srandovních poznatků, které máme na triku jako suvenýr z žití v Yellowknife. Na základě informací zmíněných v příspěvku budou doufám pochopitelné.<br />
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: large;">Jsem z Yellowknife</span></div>
<br />
<div style="text-align: center;">
- řídím auto, ne psí spřežení</div>
<div style="text-align: center;">
- bydlím v domě, ne v iglů</div>
<div style="text-align: center;">
- mám internet a tekoucí vodu</div>
<div style="text-align: center;">
- jdu ven i když je -44°C</div>
<div style="text-align: center;">
- trvá mi deset minut se dostat kamkoliv</div>
<div style="text-align: center;">
- užívám si sledování polární záře zadarmo<br />
- -5°C mi připadá studených na podzim a teplých na jaře</div>
<div style="text-align: center;">
- začínám hrát golf už ve tři hodiny ráno<br />
- pařím ve sněhovém hradu</div>
<div style="text-align: center;">
- mám rád zimu</div>
<div style="text-align: center;">
- používám hliníkovou fólii místo závěsů<br />
- spím pod půlnočním slunečním svitem</div>
<div style="text-align: center;">
- nežiju na Yukonu</div>
<div style="text-align: center;">
- jsem zabiják komárů</div>
<div style="text-align: center;">
- chytám ryby větší než je tvůj pes</div>
<div style="text-align: center;">
- jsem diamant v tundře</div>
<div style="text-align: center;">
... a nechtěl bych žít nikde jinde. </div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfvBr8qRTGa9sB2D3YETs8FYdOr7NyVK9C7kuCGzhzpOfQ0PUCW4TtbaWhJ-R_wKUJ-FZSvLyMTSrjL3xFSGsxTMOELu-R0LLdUkaL0f_Qae3cSHZ6qnBy3W1zSzNaxzEoh7_rPbzzDIAr/s1600/GOPR98643.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfvBr8qRTGa9sB2D3YETs8FYdOr7NyVK9C7kuCGzhzpOfQ0PUCW4TtbaWhJ-R_wKUJ-FZSvLyMTSrjL3xFSGsxTMOELu-R0LLdUkaL0f_Qae3cSHZ6qnBy3W1zSzNaxzEoh7_rPbzzDIAr/s1600/GOPR98643.jpg" /></a></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-54485788095402335292017-01-15T13:32:00.000-08:002017-01-16T05:58:45.470-08:00Morava očima Amy<div>
<div style="text-align: justify;">
Myslím, že to zde nesmí chybět. Představa, jak je ČR vnímána očima Kanaďanky. Pro strojový překlad klikni <a href="https://translate.google.ca/translate?sl=en&tl=cs&js=y&prev=_t&hl=en&ie=UTF-8&u=http%3A%2F%2Fosoudek.blogspot.ca%2F2017%2F01%2Fmorava-ocima-amy.html&edit-text=">zde</a>, bohužel překlad je fakt otřesný :) </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
I would consider myself a true die hard Canadian girl. A real toque wearing, snow loving, plaid shirt lounging, maple syrup eating, untamed hair flying in the northern wind kind of girl. This is why the adventure truly begins to start the minute this Canadian girl only begins packing for a trip to visit the alluring Czech Republic, the country that not in a million years would I have imagined would play such a huge role in my life. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhu1dfE0ZxwtSm0LlsJH6lmlTuRv2Q27XaUJ-YxBm4bsqiYI4d0YDvBIbCwWCJHX-aHc-gWSuDGvGIFvejKgjNGfryKXgoj39BxxpU18FuM2J-HI9da0NIRJ88X776E1Sj7pbn9kM0AeE6o/s1600/IMG_5535.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhu1dfE0ZxwtSm0LlsJH6lmlTuRv2Q27XaUJ-YxBm4bsqiYI4d0YDvBIbCwWCJHX-aHc-gWSuDGvGIFvejKgjNGfryKXgoj39BxxpU18FuM2J-HI9da0NIRJ88X776E1Sj7pbn9kM0AeE6o/s1600/IMG_5535.JPG" /></a></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
I struggle with fashion, or style (is it the same thing?) in my own country, and now I was placing expectations on myself to fit into a European culture? I should have told myself tough luck from the beginning and just went with my Carhartts and plaid shirt. Would have saved a lot of room in the end. But ambitious Amy threw in her fancy New Years Eve dress that would make her husband drop to his knees, just in case it was an elaborate event that evening. It wasn’t until the day we arrived and I was unpacking that my husband casually questioned the fancy shoes I had in my bag…apparently the vision I had dreamt of some fancy European cocktail New Year’s party would never happen, Czech done the Soudek way is always sporty. So those shoes and that dress never made it out of the bag. It was at this point that I decided to throw away the ambitions of a Canadian fitting into a Czech world, and focused on just being me, the oddly goofy, wild at heart Canadian girl that married a Czech…</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
You do not quite realize that what is normal to you is not normal to other cultures until you step into their world. I realize that my very short experience in this new culture was exposed to me through the routine’s of one family, and that not all people living in the Czech Republic live life this way. Regardless, my wandering eye was able to speculate a lot of interesting ways of life about this new environment I was in. Things that made me grateful for the land I come from, and ponderings that had me questioning why my homeland could not adopt such ways of life. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8HeWAhqyeKnLXFwUeyjmoLsFWcYPJxEntdPG1b0EgurQRYoXxM4Km3Ds4NHxXRnE9SpgCN4pizccEAzm4L0sYTGKvamCyno4invtDek5aobX-mFHoLoz1CupCrYHFcbmcQxgvD5Cw-3pc/s1600/IMG_5722_edited.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8HeWAhqyeKnLXFwUeyjmoLsFWcYPJxEntdPG1b0EgurQRYoXxM4Km3Ds4NHxXRnE9SpgCN4pizccEAzm4L0sYTGKvamCyno4invtDek5aobX-mFHoLoz1CupCrYHFcbmcQxgvD5Cw-3pc/s1600/IMG_5722_edited.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
I had been in the Czech Republic before, but as I have been told, not the true part of the country. Three days in the capitol doing touristy activities came no where close to revealing the hearts of the people. My first experience living a “normal life” in the city of Brno, started at a grocery store. It is nice to see that the concept of gluten free foods has spread far and wide and I found the variable selection of rice cakes at a local Billa even more desirable than those offered back home. With instructions to fill the cart with all of my special dietary needs, one hand with peanut butter and the other bananas, I was all set. Which leads me to a jaw dropping realization about Czechs. But first, a little bit of history. I grew up in a society where everyone knows the acronym PBJ, you know, peanut butter and jam sandwiches…it was a trading staple at lunch time on the play ground, the best Saturday afternoon snack or lazy Sunday dinner. Peanut butter is as part of my world as brushing my teeth 3 times a day! And half the Czechs have never even had this piece of heaven on their tongue! Peanut butter is as common over there as Goober is here (see? You probably don’t even know what Goober is!)! I was flabbergasted. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Due to our short stay in the Czech Republic, there was obviously no time to sleep away our jet lag, we hit the ground running I guess you could say. Making a first impression is something maybe I care too much about, usually. I am used to allotting myself the amount of time needed to feel put-together enough to be introduced as the most privileged married woman, or my husband’s wife…unfortunately, I do not even want to know the impression I left on not only my husband’s friends, but my father-in-laws prestigious acquaintances and business partners in those first couple of days. I am pretty sure I was a walking zombie in a red coat, shaking hands and smiling, too eager to be a part of every experience I possibly could, to stay home and sleep. I remember a lot of looks that said “oh she is so adorable, and trying to speak our language too.” The laughter at my ambitious attempt to even pronounce “Cau” could have been one of two things. I will tell myself the latter.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzdv0vjnJD3H9Kj2q5spcGnWqGDPD_AWUVNDKZPuTy_UM-mru5Lkp9i1xgAiyJ-wp7YFXhNR02SQmKpA8AKoMu7pJ-8OmIRrXSqujs_D-9qX_lQgSiWHzc_Ua-XUFxh81uqlbSPjvCqHlb/s1600/IMG_5636_edited.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzdv0vjnJD3H9Kj2q5spcGnWqGDPD_AWUVNDKZPuTy_UM-mru5Lkp9i1xgAiyJ-wp7YFXhNR02SQmKpA8AKoMu7pJ-8OmIRrXSqujs_D-9qX_lQgSiWHzc_Ua-XUFxh81uqlbSPjvCqHlb/s1600/IMG_5636_edited.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
I will never fully understand because I do not speak more than one language, however I can imagine that being in a conversation and trying to be engaged as well as translate so another may have a hint of understanding, must be incredibly taxing on the brain. No matter how many times I tried to convince my husband and father-in-law that I was completely ok with just listening and trying to pick out words for myself, or that I was not awkward in a small social gathering when everyone was laughing at a joke but me, they insisted on translating as much as they could, whenever they could…and for that I am infinitely grateful. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
You can observe a lot about a land and its people by just slowly walking down the cobblestone streets, glittered with holiday lights, dusted with freshly falling snow and a warm <a href="http://www.kofikofi.cz/">KofiKofi</a> in hand. People in the Czech Republic have a way of keeping themselves bound. They are not free to just be. There is way too much history, ancestry, stories and collective pride that still sets the rules and guides the people to live in such a way that is so structured. It shows up in the language, the way people conduct themselves, the traditions and age old customs. Walking down the streets with such monumental architecture everywhere, the structures that date back past the 15th century stand with almost a personified presence to their name. Like an all seeing eye looking down on it’s people ensuring etiquette, timeliness and poise. The buildings that create a fairy tale feel in these lands also make their mark in a sort of structural wisdom sort of manner. As if they are great great great grandparents making sure the behavior in the social culture exemplifies the hard work and application that has brought them to where they are today. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzVzaaHv5frBPFnVWHBVsM8V3XlLNln5uWMVAV8CwcjldIt9KBtOcN0aafIdGk5ilEIiiI2OdfADsZdgn93xD4wv_3oTK4w3oNhGpUpRXj1ltmBuC0A4qKTRaBnKI4luMGIMWr2cBlQspd/s1600/IMG_3931.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzVzaaHv5frBPFnVWHBVsM8V3XlLNln5uWMVAV8CwcjldIt9KBtOcN0aafIdGk5ilEIiiI2OdfADsZdgn93xD4wv_3oTK4w3oNhGpUpRXj1ltmBuC0A4qKTRaBnKI4luMGIMWr2cBlQspd/s1600/IMG_3931.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
In no way does this mean these people do not know how to relax and enjoy socializing. When there is work to be done, they work. When a time calls for being merry and enjoying one another’s company, no one knows how to do that better than the Czechs. I have never experienced so much sitting and talking and drinking of wine and eating of such tastefully tantalizing foods. Gathering after gathering with friends and relatives and food, presented such rich engagements and new flavours my tongue has never experienced. Back home if you are invited over to someone’s home for a visit, you may be offered tea or coffee or maybe if you are lucky a plate of goodies to go with the hot drink. But in Czech! Oh boy, no matter what day, what time of day or where you have come from, you better find your 3rd stomach and be ready to fill it. A dazzling spread of food and wines are spread out before you and there is no tolerance for saying no… to anything. These people know how to host. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIFd5tN-TWLo0hKp6Umvmua1y22-XHHPg-x396q1TYA7afMRuKuTt1n8ghDSVhVtu7m9k_ospfT1YjNym4-6cNIyU1r3n7PKKLByUUmI_5_kHBP5V4H8UyaUiCSZkVYjqmeRy2oS0q9MtX/s1600/IMG_5714.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIFd5tN-TWLo0hKp6Umvmua1y22-XHHPg-x396q1TYA7afMRuKuTt1n8ghDSVhVtu7m9k_ospfT1YjNym4-6cNIyU1r3n7PKKLByUUmI_5_kHBP5V4H8UyaUiCSZkVYjqmeRy2oS0q9MtX/s1600/IMG_5714.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Christmas is such a great time to visit Europe because of the way the communities come together and celebrate. The well known festive markets set up in every center square create an environment of community, warmth and cheer. However, part of me is skeptical the last three ingredients are all just inside the little cup of turbomost that you can find everyone holding. This delightful, but potent little drink, along with mulled wine and spiked apple cider, as I learned, can heat up much more than your hands! Another eye opener is the ability for these people to drink legally and openly in public and not abuse or misuse this way of life. Vendors of handcrafted everything and homemade anything all come together and sell their items through wooden shelters stacked one by one beside each other. A band plays Christmas songs on a local stage and Christmas in the sense of togetherness, relationships and thankfulness is formed. The actual celebration of Christmas is celebrated on the evening of the 24th with immediate family. The day leading up to this is busy with decorating the tree, food preparation and ideally a fasting until the big feast. This is an old tradition that if you do not eat all day, when the big meal finally comes you will see a golden pig on the wall which will bring good luck. I believe the Canadian girl in the Soudek family was the only one that carried out the tradition this year, and to her dismay there was no golden pig on the wall. Instead though she found the most delicious fried carp, potato salad and schnitzel, all done in a gluten free batter on her plate. What a meal! </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To say I was blessed to visit my new family over the holidays in this country is an understatement. The rest of our trip was filled with meeting people that have all played some role and continue to in my husband’s life and was incredibly enlightening for me. It was an honor to meet his family and friends that have shaped him and bring him so much joy. Through these many diverse engagements I also learned what not to do in the Czech Republic. I found myself at an intimate gathering with my father-in-law’s side of the family, meeting my new aunty and grandmother for the first time. Grandma is pronounced “Babicka” in Czech or for short “Babi.” I kept repeating the pronunciation of these words over and over in my head, because the smile on my new Babi’s face when she heard me call her this was irreplaceable. When you are a Canadian girl trying to speak Czech terms everyone watches you and all attention is on the quirky way the words come out of your mouth. This was the case as I was saying “Ciao” and “Dekuju” for the wonderful visit and food and gifts. Feeling pretty bold at this point, in a loud voice I proudly looked over to “Grandma” and said “Baba.” A mortified expression came over this poor woman’s face and the room went silent as all smiles disappeared. My husband kindly leaned over and quietly informed me to never say Baba as I just called her an ugly witch in a very rude way. </div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuZFeYwj6gy0PLkuCmgFg4Nw9mcLSBjDV4YnDrWIJDdv17DuhtQK0VhlrWP7VV9ojxzpg8H2gA6h2RaXXW_bH0YEfhjO1dG9N4mcXTL_i6PWdD5oTS40JtQz5X4Ft1x7l7kSkv2IqdPFtv/s1600/IMG_5537+%25282%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuZFeYwj6gy0PLkuCmgFg4Nw9mcLSBjDV4YnDrWIJDdv17DuhtQK0VhlrWP7VV9ojxzpg8H2gA6h2RaXXW_bH0YEfhjO1dG9N4mcXTL_i6PWdD5oTS40JtQz5X4Ft1x7l7kSkv2IqdPFtv/s1600/IMG_5537+%25282%2529.JPG" /></a> </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Another engagement with a very close and dear friend brought us to a lively pub in the center of Brno. Great conversation and reminiscing with laughter and catching up had the three of us in a healthy mood. Fortunately for my husband, this friend spoke English so he was able to catch a translating break. At one point during the visit I realized I had become quite hungry. At home I am always prepared with some sort of snack in my bag because often restaurants do not accommodate my dietary needs. It was never abnormal for me to pull out a small granola bar or piece of fruit and eat it along with the drink I had ordered. Maybe it was the thick haze of cigarette smoke I was breathing in that clouded my judgement as I casually brought a teeny tiny mandarin orange out of my purse and was about to peel it. I stopped and looked up when I realized the conversation had suddenly halted and both men were looking at me with appalled expressions. Apparently this act was a disgrace to society and I very quickly put that orange back in my bag and decided to befriend the strange growls coming from my stomach. Then I wondered this whole time if I had missed the boat with a rude social behaviour back home as well? </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
One of our last days in Brno had us running errands, saying final good-byes and attending a couple formal business meetings. I was a pro by this time of greeting my husband’s close friends and family with the familiar “Cau” or “Ahoj” which is correct when greeting familiar and close relationships. I completely forgot to switch gears when attending a formal bank meeting and greeting the financial advisor I exuberantly smiled and gave her a “Cau!” My face turned a bright red when I was corrected that “Dobry den” would work for this setting, very politely by my husband. In the end I was told that my casual greeting had turned the whole meeting around into a more relaxed, casual conversation because it broke down the walls of formality instantly with the advisor. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdQUhCXL1X6P2uV3rWLNMrgpiTD2QisDWrEkSfy6QI9SvXdQoxs-ZEpgQGbrTh9one7GJ4FJ5VovQTPqUHZyrEsrZQi_B216ouRuc9JWr9TAVWMQwGl9G6wZWAABwCTYgIsi4250o1EPlP/s1600/asdasd.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdQUhCXL1X6P2uV3rWLNMrgpiTD2QisDWrEkSfy6QI9SvXdQoxs-ZEpgQGbrTh9one7GJ4FJ5VovQTPqUHZyrEsrZQi_B216ouRuc9JWr9TAVWMQwGl9G6wZWAABwCTYgIsi4250o1EPlP/s1600/asdasd.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<img src="file:///C:/Users/Admin/AppData/Local/Temp/msohtmlclip1/01/clip_image002.jpg" />I could write for days about the cultural differences between my husband’s homeland and my own. Little things noticed in marketing, or the fact that men open doors for women and hold their jackets for them to put on or the pressure felt in society to fit in or belong in the way that everyone dresses the same, acts the same and fears to be viewed as not acceptable in society. These people advocate a real genuine adoration and gratitude for respect and friendship. A real pride for their country flourishes, so much so that the joking in often a very rude manner about other people and ethnicities is enough to make any Canadian blush. The way older generations value their freedom to be, the difference in value systems between the East(Moravia) and West(Bohemia) part of the country and the stern, unfriendly masks the people initially wear, are all aspects of this unique, but majestically beautiful country. I am thankful I was able to go beyond these masks and experience the true, big hearts of these people, their giving spirits and just like everyone else in this whole damned world, a society that needs unconditional love. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
My life is more colorful, embellished, and enriched from this entire Christmas with my family in Czech…however the one thing that stands out the most, is the eyes of the people in this country. I do not know if it’s the air they breathe, the food they eat, probably, most definitely the wine they drink…but whatever it is, I have never seen a people with more brightness in their eyes. So to me, the Czech Republic will always be known as, Land of the Bright Eyes.</div>
</div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-22605494556378943312017-01-09T18:21:00.002-08:002017-01-09T18:33:59.005-08:00Česko-Kanadské Vánoce<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span lang="EN-CA">Po 54 a ½
hodinách od výjezdu z Březiny jsme konečně v Yellowknife. Avšak jak mé, tak i</span>
Amyino srdce je stále na Moravě. Naše mysl má opět čas přemítat o všem, co se
za ty dva týdny odehrálo. Rozhodně to trumflo všech 30 předešlých Vánoc, co
jsem zažil. Je neděle 18.12. a před čtvrtou hodinou ráno nás tahá budík
z postele. Vydatná snídaně, nic v ledničce nenechat a hurá nasednout
do taxíku - naše cesta začíná. Letiště v Yellowknife je správně prťavé,
kdo kdy byl na Brněnském, tak věřte, že tohle je cirka pětinové. Nemůžu si
pomoci, ale vrtulová letadla mají své kouzlo. Úzký trup a kožené dvojsedačky
evokují jízdu v kupé, avšak pěkně hlučném. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhlmwyfLqYfuVJSxqpUP-GO0fX9pFPC-P35jA9mnjFCSNs7srezjjgiaJxl_O87wOdF-AakxlSG91u7OmWjlEmQMjnG-OtXiC0fS5ax3IMD0kUd3eX8ll0lKD7tE6A00GfmuOpuj77SJKg/s1600/IMG_3892.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhlmwyfLqYfuVJSxqpUP-GO0fX9pFPC-P35jA9mnjFCSNs7srezjjgiaJxl_O87wOdF-AakxlSG91u7OmWjlEmQMjnG-OtXiC0fS5ax3IMD0kUd3eX8ll0lKD7tE6A00GfmuOpuj77SJKg/s1600/IMG_3892.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Desetihodinová návštěva Edmontonu z velké části
vyplněná návštěvou Amyiných rodičů a už jen půlhodinový let do Calgary, kde
dneska přenocujeme. Můžeme se opět vidět s Anetou, Gábi, Petrou, Martinem
a Tomem. V pondělí ráno se chystáme na přesun z jižní části Calgary
na letiště, když v tom dostávám email, že náš let je o tři a půl hodiny
opožděn. Co se dá dělat, jdeme ještě nakoupit posledních pár věcí (kapitola
sama o sobě, jedna její nejvtipnější část ve videu pod článkem, stojí za to
kouknout) a i tak se vydáváme na letiště lehce vydechnout. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCMm7ym8gJUOXzix5TqQ6WYITnr5w4QO_i8Kj63oifSGE-sfc6Mp7iBmnObGBXquhk98DK2L9U4hyzalOj37JYPYI0UIBCBI5H6dxex7V999qFcBYr0qezEkVfkUTGcMQP3oDpP428YulX/s1600/IMG_3902.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCMm7ym8gJUOXzix5TqQ6WYITnr5w4QO_i8Kj63oifSGE-sfc6Mp7iBmnObGBXquhk98DK2L9U4hyzalOj37JYPYI0UIBCBI5H6dxex7V999qFcBYr0qezEkVfkUTGcMQP3oDpP428YulX/s1600/IMG_3902.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nemohu se osobně dočkat, mile mě překvapila zpráva o
nasazení nového stroje na trasu Amsterdam – Calgary. Nově na ni létá <a href="https://www.google.ca/search?q=klm+dreamliner&espv=2&biw=1440&bih=794&site=webhp&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwiQ_r7nr7bRAhWHs1QKHZR4CfoQ_AUIBigB">Dreamliner</a>
od Amerického Boeingu (787-9). Paráda! Co jsem se v minulosti nakoukal
videí a načetl článků. Konečně letadlo dosedá na studenou runway a já tak mohu
opět radostným okem poletovat po jeho modrých křivkách (opět padla volba na
KLM, neměnil bych). Naskakujeme do letadla a osmi a půl hodinový let přes oceán
může začít. Prokousávám se novým multimediálním rozhraním, přes filmy a
sledování mapy aktuální polohy letadla, rychlosti (a že na to pilot šlápl, aby
dohonil ztracený čas – oproti běžným cca 930 km/h to tahal svižných 1 060 km/h,
i přesto že maximální rychlost je uváděna okolo 950 km/h). Během letu jsem oči
moc nezamhouřil, takže po příletu do Amsterdamu na mě únava solidně dolehla.
Letadlo do Prahy jsme stihli díky předchozímu zpoždění tak akorát. Poslední
přelet a to už nás čekají v Praze naši, rádi je po krátké chvíli zase
vidíme a už to pelášíme po D1 směr Brno. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhw8TYdjPmYmuZrZrwYmXoPhLuFf5C5tAxUiSv3Eqg7gPGNIrJ3LAytowDm_Mm1sxX2dvowhR4gIa2Tm7cAEbZtwivr6nwctdBuAQHMv-dWerDXg_c8G7bb2j_r7cE2JVjn57etTbS1Ovqn/s1600/IMG_3907.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhw8TYdjPmYmuZrZrwYmXoPhLuFf5C5tAxUiSv3Eqg7gPGNIrJ3LAytowDm_Mm1sxX2dvowhR4gIa2Tm7cAEbZtwivr6nwctdBuAQHMv-dWerDXg_c8G7bb2j_r7cE2JVjn57etTbS1Ovqn/s1600/IMG_3907.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZwjdcQ_SfJTcsIa7uHJrMcEoBfkcgjYHoAO5uf7jKVEDEldKXw8WYz-BKM_B-6C51D10F7eMFugRQhUY-Og9r51IRG5x72aGdHCDoVxcMco3jOR0stms4G78xCwWIupp8yu_T6QrKmTnY/s1600/IMG_4070.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZwjdcQ_SfJTcsIa7uHJrMcEoBfkcgjYHoAO5uf7jKVEDEldKXw8WYz-BKM_B-6C51D10F7eMFugRQhUY-Og9r51IRG5x72aGdHCDoVxcMco3jOR0stms4G78xCwWIupp8yu_T6QrKmTnY/s1600/IMG_4070.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zážitek sám o sobě, snažím se neusnout, abych se co nejdříve
adaptoval na nové časové pásmo, leccos jsem se už z let minulých naučil,
ale je to těžké. Naštěstí od klidného spánku mě odrazuje sledování toho, co se
děje v místních končinách. Zcela jsem odvykl a moje první slova na
okomentování řidičských schopností jsou džungle. A hned mi je jasné, že se budu
raději snažit řízení v ČR omezit na co nejmenší čas, na to opravdu nemám
nervy <span style="font-family: "wingdings"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-char-type: symbol; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin; mso-symbol-font-family: Wingdings;">J</span> Po
příjezdu domů se ještě snažíme držet co nejvíce, ale stejně pod tíhou horních
víček odpadáváme. Je 20.12. a my se těšíme na tradičně netradiční Vánoce (zcela
nové zvyky pro Amy). Probouzíme se do nového dne nuceně, potřebuji jet vyřídit
smluvní formality, po cestě se kocháme bílou krajinou. Předpověď sice nehlásila
bílé Vánoce, my ale věříme, že by se mohlo poštěstit. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDNrGd6N0NjvBBnqUZgehuhBsDc9Uxi2A-Kdp6jRvzT6zYpjqoiwwAW-2iTTV254ETWTip0yMtykgqP0xtWSWdt5KcBPj13lLfjEmpw7AUSBHaNiij9OUx9RMAQC6xQam59v9ljANGzyCA/s1600/IMG_3917.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDNrGd6N0NjvBBnqUZgehuhBsDc9Uxi2A-Kdp6jRvzT6zYpjqoiwwAW-2iTTV254ETWTip0yMtykgqP0xtWSWdt5KcBPj13lLfjEmpw7AUSBHaNiij9OUx9RMAQC6xQam59v9ljANGzyCA/s1600/IMG_3917.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaavknM-HQ0jtDCJkdUx5LH2r_cTwfk3N3CJMghVii-aI2lp9oDhbWBVz2lk8p5KZ9t7ERVBmbooTlgVB0pH50wJ5vI6u2iRZHGKKeS7iY81Xy5vm2vS1tfFQNPL3bGxA65qoSFBN-YWSz/s1600/L24.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaavknM-HQ0jtDCJkdUx5LH2r_cTwfk3N3CJMghVii-aI2lp9oDhbWBVz2lk8p5KZ9t7ERVBmbooTlgVB0pH50wJ5vI6u2iRZHGKKeS7iY81Xy5vm2vS1tfFQNPL3bGxA65qoSFBN-YWSz/s1600/L24.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Následující dny podnikáme nespočet výletů a návštěv, i když
bohužel jsme nebyli schopni se setkat se všemi. Záměrně jsme trávili nejvíce
času s rodinou, abychom si užili i trochu odpočinku. Amy se stává díky
tátovi profíkem v degustaci vína a tuto roli si náležitě užívá; české
jídlo si dopřáváme plnými doušky, svíčková, rajská, smažený kapr a bramborový
salát a spoustu jiných typických jídel z dílny vynikající kuchařky mamky –
a snad jen díky tempu, které jsme měli nastavené, nám nepřibyl ani jeden gram
navíc, spíše naopak. Setkání s jednou i druhou babičkou (opět jak jinak
než s výtečným pohoštěním), ostatními členy rodiny – prostě paráda. Výšlapy
za (i s) vínem v okolí Pavlova, vyhlídkový let jakožto svatební dárek od
Ivy, Ladi a Lukáše. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6vJUX1dkxfrGtz3XEGoRLgXBXPXklBgUgANAVgioQa-Iu5AreCH_c9rXXsm3rf9CDWMyb7IEgPq3yd9FJNlXBHe-2iBeKy5XTeSLB5M0wa6OFRyNxUd34pXzdiQ1VHvZiMCUwX1DaBU62/s1600/IMG_3942.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6vJUX1dkxfrGtz3XEGoRLgXBXPXklBgUgANAVgioQa-Iu5AreCH_c9rXXsm3rf9CDWMyb7IEgPq3yd9FJNlXBHe-2iBeKy5XTeSLB5M0wa6OFRyNxUd34pXzdiQ1VHvZiMCUwX1DaBU62/s1600/IMG_3942.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Taktéž velmi rozmanitý výlet nazván podobně, jako by mohlo
začínat hodně vtipů. „…potká se Čech, Kanaďanka a Němka s Chorvatem
v Maďarsku“, aneb nesmělo chybět mezinárodní setkání s Markem,
kterého pravidelní čtenáři blogu znají. K nám se přidala Amyina kamarádka
z Německa a krásný den v Budapešti, kam jsme velmi rádi dojeli vlakem
(v Kanadě vlaky pro pasažéry takřka nejsou), byl na světě. Cíleně i proto, že
Amy má v sobě čtvrtku krve maďarské. I skákací boty jsme si díky Petrovi a
celému týmu <a href="http://7brno.cz/">7brno.cz</a> mohli opět nazout a Amy poprvé vyzkoušet. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUrS4MP5vbgWAR6EyzQcD5RKA1S89qExeO2IOIecv4J10b6x1w46ruUZIEWy6mjarmFr7mzcgbtK0Itx6ifLcvkVvboB3ejfdsbuojyyOVbJUHmQeKJXOaSAfHnZ5cZjE3no_y4nXmfdK6/s1600/IMG_4085.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUrS4MP5vbgWAR6EyzQcD5RKA1S89qExeO2IOIecv4J10b6x1w46ruUZIEWy6mjarmFr7mzcgbtK0Itx6ifLcvkVvboB3ejfdsbuojyyOVbJUHmQeKJXOaSAfHnZ5cZjE3no_y4nXmfdK6/s1600/IMG_4085.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmmbwzofiBsjWuLvpqZNQ9eX3vunKlK-IGvUisaQiwqErfDm7eEB7L1WhHoobnfknmsdRPJxsAA44HFzf9ipyaXpJe8KXwlXapdAJYe4GaXsobIXXS6Rpnowdmw8YF5-DGUxykJKnb8XHe/s1600/IMG_4097.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmmbwzofiBsjWuLvpqZNQ9eX3vunKlK-IGvUisaQiwqErfDm7eEB7L1WhHoobnfknmsdRPJxsAA44HFzf9ipyaXpJe8KXwlXapdAJYe4GaXsobIXXS6Rpnowdmw8YF5-DGUxykJKnb8XHe/s1600/IMG_4097.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nejhlasitějším zážitkem byla bezesporu návštěva domácího
zápasu Komety. Kanada světu už desetiletí ukazuje, kdo je nejlepší hokejovou
zemí, je načase jí ale ukázat, jak se má fandit. A není moc příhodnějších míst,
kam Amy vzít. Oděna do šály si plnými doušky užívá atmosféru a tu a tam
z plna hrdla sama řve Kometa. A spousta dalších odlišností – dopřát si
venku na trzích svařák, což by se v Kanadě nikdy nestalo (na veřejnosti se
nesmí pít), opět naprosto jiná kultura co se týče kávy i jídla, křivky místní
architektury, zkrátka pro Amy jiný svět. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhr4JqDO66WxUaZn1GlEjNDjshJnx1Q9aezrmWWtb8x9WOcBhoN2plTnfWJ06apYjRfmoUBnYWHLkTMTWUGy6iKWhINKbZFPgo6P7llZGcDyMWWM-MnlNSOmM5XWuNPOxp8u8Plkg7U7nI5/s1600/IMG_4117.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhr4JqDO66WxUaZn1GlEjNDjshJnx1Q9aezrmWWtb8x9WOcBhoN2plTnfWJ06apYjRfmoUBnYWHLkTMTWUGy6iKWhINKbZFPgo6P7llZGcDyMWWM-MnlNSOmM5XWuNPOxp8u8Plkg7U7nI5/s1600/IMG_4117.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Pro mě ale popravdě také, čtyři roky
udělají své. Má mysl je v prvních dnech stále nastavena na kanadský režim,
a tak jdu-li po městě a za sebou slyším česky se bavící lidi, hned se
s nadšením otáčím, jako bych je vzácně potkal na Americkém kontinentu. Amy
tomu všemu dodává korunu svými pár frázemi a slovíčky, neutuchající chutí učit
se nové a nové věci (občas sice zvolí díky neznalosti tykání a vykání špatné
slova, to když seriózní bankovní poradkyni v KB rozesmátá zdraví „čáááu“,
vše ale vynahrazuje, když od místních z naší malé vesnice dostává lok
slivovice a po jejím ochutnání s přízvukem oznamuje: „to píše“), zkrátka
zážitků jsme měli až až. Taktéž padesát let starý hasičský vůz Tatra je pro
Amy, která byla v Kanadě mimo jiné i hasičkou, zážitek, o kterém se jí ani
nesnilo.</div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyq63gzz1-gtRIHKBBNhS4omZ9P6CgpXQYDGy1RA7RoK4NceObuIniVwCQKgHA03sJxnGPUJlCjp7i6xc8JHoXQZ4J9PxZTrn9PATkf5N3r0dcccNtS-azp29NwlF6Gs0pttWZjmdg3uZi/s1600/IMG_4060.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyq63gzz1-gtRIHKBBNhS4omZ9P6CgpXQYDGy1RA7RoK4NceObuIniVwCQKgHA03sJxnGPUJlCjp7i6xc8JHoXQZ4J9PxZTrn9PATkf5N3r0dcccNtS-azp29NwlF6Gs0pttWZjmdg3uZi/s1600/IMG_4060.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
A tak s koncem pro nás dva krásně bláznivého roku 2016
se naskytla další paráda na jihu Moravy. Silvestra jsem osobně nikdy moc
nemusel, petardy a rachejtle nemám rád jen o něco málo více než ty, co jsou
schopni je bez ohledu odpalovat i mimo půlnoc v okolí lidí a aut, jenže
letos to bylo jiné. Vysoká inverze a mlha zahalila nížinu, my s rodinou se
rozhodli vydat nad Pavlov na zříceninu Děvičky a Nový Rok přivítat s výhledem.
S čelovkami a šáňem se dostáváme půl hodinu před půlnocí nahoru, nejsme
zde sami, pravda, ale nacházíme klidné
místo s "výhledem" na jezero a všechny okolní vesnice. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKNhI10YvZRF0eBC4GPCal7TL6hhMlsHMxeP6HKybkf3NDpFjJrldKS-nMrrTSTonbyO-cBZ4R-hlhqPvg90a04rp6NxwS9kQmapICPCEoIM53C43_Bai67OD3O3hUzOH5NwLFcyr_p1Y5/s1600/FOT_2611.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKNhI10YvZRF0eBC4GPCal7TL6hhMlsHMxeP6HKybkf3NDpFjJrldKS-nMrrTSTonbyO-cBZ4R-hlhqPvg90a04rp6NxwS9kQmapICPCEoIM53C43_Bai67OD3O3hUzOH5NwLFcyr_p1Y5/s1600/FOT_2611.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhG46S0pSjA1zfi6PdURxiFFaFhXQwqWA_iIj_66lFBfaxUyZRh25JInSBGvo0rJEJZLYU-oNDWkgrR1iDrV1AbaZOnsuelrHLpMLNBy9A68Y4k4tUl9IMzLwf8n06cfADXCDw76HYUZakY/s1600/FOT_2692.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhG46S0pSjA1zfi6PdURxiFFaFhXQwqWA_iIj_66lFBfaxUyZRh25JInSBGvo0rJEJZLYU-oNDWkgrR1iDrV1AbaZOnsuelrHLpMLNBy9A68Y4k4tUl9IMzLwf8n06cfADXCDw76HYUZakY/s1600/FOT_2692.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Vidíme pouze zdroje
záře z veřejného osvětlení jednotlivých míst v neprostupné
oblačnosti. Když pak úderem dvanácté hodiny začínají lidé rachejtle odpalovat,
moje averze k pyrotechnice je ta tam. Obloha průzračně jasná
s milionem hvězd nad námi, s konturou zříceniny gotického hradu
z doby 12. století hned po našem boku, a božský výhled široko daleko na
nyní několik desítek epicenter „bouřky“ (světlo z rachejtlí, které se
nedostaly nad nízko položenou mlhu). A když tu a tam vylítnou rachejtle výše a
následně se rozprsknou, dovedete si představit, že tato podívaná společně
s chvílemi strávených s manželkou, rodiči, bráchou a jeho přítelkyní jen
přispívá k ujištění se, že rok 2016 byl opravdu fantastický. Všem, co byli
jeho součástí, patří neskonalé díky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSk0KKms1L8jWQMapsI7D6B-LmJ8ZyGRUUk7x6yyDE3G1sYmE7CagdX9FIveD-g5FGZ4yVFusg4IUh3-6MFJP8gI82_8tK3M3U-ihf6Tx0vCa3R5le9ZalckbYpePZ01CudsbeGA2oTg1W/s1600/Bez-n%25C3%25A1zvu-1.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSk0KKms1L8jWQMapsI7D6B-LmJ8ZyGRUUk7x6yyDE3G1sYmE7CagdX9FIveD-g5FGZ4yVFusg4IUh3-6MFJP8gI82_8tK3M3U-ihf6Tx0vCa3R5le9ZalckbYpePZ01CudsbeGA2oTg1W/s1600/Bez-n%25C3%25A1zvu-1.gif" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcHaXiNCTyf8B5o4uOpiKBSF7Awlyd4BKkhhDEUCTgKOGMP8J7i3HgZW4Ar_P7UwYbQIpK3skujDybMs9shCR0JwMOyzB3uOLSjTBLHZFymqVQLIdx7E647SeIrSlGNWwISv55JwZhgiDT/s1600/L31.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcHaXiNCTyf8B5o4uOpiKBSF7Awlyd4BKkhhDEUCTgKOGMP8J7i3HgZW4Ar_P7UwYbQIpK3skujDybMs9shCR0JwMOyzB3uOLSjTBLHZFymqVQLIdx7E647SeIrSlGNWwISv55JwZhgiDT/s1600/L31.JPG" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Už nás čekají jen poslední tři dny, od 26.12., kdy má Laďova
přítelkyně termín porodu, den co den netrpělivě čekáme na telefon, abychom
narození Adélky společně oslavili. A tak pouze tohle při našem pobytu v ČR
nestíháme, radostná zpráva nás však zasahuje chvíli po příletu do Yellowknife.
Veselou historku, jak jsme s Amy chtěli udělat novorozeněti radost, můžete
shlédnout na videu. 4.1. v brzkých ranních hodinách se vydáváme vstříc
chumelenici do Prahy, na naši cestu zpět do Kanady. Po 14 krásných dnech plných
nepopsatelných zážitků a příjemných chvil, opouštíme zase na malý moment Česko
– aneb jak Amy mezitím přejmenovala, zemi rozzářených očí (Land of the bright
eyes). Sama nyní sepisuje své dojmy a zážitky, brzy tedy poskytnu anglický
článek ženy, která se vší noblesou a humorem jejím vlastním prošla křtem
Moravy. </div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i9.ytimg.com/vi/Z8VaBYXpj00/default.jpg?sqp=CNCJ0cMF&rs=AOn4CLD7XBvJx0mgscsWROIG6JQvzh-eLw" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/Z8VaBYXpj00?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-44496504209538193172016-12-16T18:02:00.001-08:002016-12-16T18:07:18.631-08:00Ohřívačka na MoravěVánoce jsou tady! A snad díky vidině brzkého odletu směr rodná hrouda, se na ně začínám těšit víc a víc. A vůbec mi nevadí, že měním 100% bílé Vánoce za nejspíše blátivé. České tradice a rodina vše navýsost nahradí. Taktéž se plní předověď, že se jedeme do Česka ohřát. I když nynější mínus třicítky jsou oproti očekávání více než krásné. Suchá zima se vším okolo je markantní rozdíl oproti vlhkým evropským. Mrazivé teploty přišly pozvolna, měli jsme tedy s Amy čas se na ně připravit - rozuměj nachystat zástrčky na vyhřívání bloku motoru a já ještě za příznivé teploty vykuchat palubovou desku a pořádně se podívat na zoubek startování na dálkové ovládání. Není nic lepšího, než ráno nasednout už do vyhřátého auta, ne? Jenže tím mi práce na donutovi (který si popravdě touhle vychytávkou koupil dalších pár let mého vlastnictví) neskončila. Jen co teploty poprvé klesly 30 čárek pod nulu, odnesla to klika (Amy má ohromnou páru - jednou jedinkrát si donuta vzala a hned "se zlomila" klika u dveří řidiče). K vzteku. Absence vrakoviště - největší nevýhoda Yellowknife :) Nyní vše vyměněno a snad to byla aspoň na chvíli poslední komplikace.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnPkFOjnRMebTgJZJRVTOiH16Z8Ys5Hd4ABttf-Ptl2oMd01KV2JgAafafocYzSnytHl6T7Wpq9L2xuyqnGH1b6mWt8cCEgWWvwzRzpKijMo3f0q8d2inEIqb2m29pejrLWE4Go_BqG3Je/s1600/IMG_3721.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnPkFOjnRMebTgJZJRVTOiH16Z8Ys5Hd4ABttf-Ptl2oMd01KV2JgAafafocYzSnytHl6T7Wpq9L2xuyqnGH1b6mWt8cCEgWWvwzRzpKijMo3f0q8d2inEIqb2m29pejrLWE4Go_BqG3Je/s1600/IMG_3721.JPG" /></a><br />
<br />
Hlavně procházky venku jsou prima, zmrzlý sníh pod nohama příjemně vrže a pocit zamrzajícího nosu každých pár sekund k Yellowknife patří. Pokud máte na sobě hodně vrstvev, díky nízké vlhkosti je zima opravdu osvěžující. Naposledy jsem se přesvědčil v sobotu ráno, to když jsem šel vyzvednout auto po vydařeném firemním večírku. Příjemně rychlá chůze s kulichem a palčáky, 4 poctivé vrstvy - a tělu bylo příjemně. O to hezčí, když jsou řasy, vousy a koukající vlasy po pár minutách pokryty silnou vrstvou ledu, aspoň vím, odkdy má Santa bílo všude, jo je to tu švanda. Unikátní :) Když jsme už u těch vycházek, poslední radostí nám je zaregistrování se v psím útulku a občasném vypomáhání s venčnením čtyřnohých mazlíčků. Bomba! Především poslední návštěva a cirka dvacet nových štěňat mixu Husky a Labrador (či co vše je dohromady), velké nutkání si hned jedno odnést s sebou. Rozkošní! Husky je tradiční pes pro místní podnebí. Oba s Amy si na něj děláme zálusk. Popravdě u mě na oblibě krapet klesl. To když jsem nedávno dělat na jednom domě uvnitř a jejich fenka Mika se kolem mě prosmýkla a utekla. Když jsem ji naháněl, vzdálila se od domu na cca 500 metrů, jelikož byla bez obojku, celých 500 metrů jsem jí nesl zpět v náruči. Jak důležitě se u toho tvářila, ani nemusím povídat. Pronesla se hezky, holka... :)<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGGhyphenhyphenKO06JrlLRJUKpU7lfp1_c0UmUkXx1ZKjyyfsOosfZ1zH2Gfj0q7HS2R-BbUhX4kgkY_bxNrRn6jPeJICDpo2bxvNgXJsvGxNi7-MAUyoa9DepprpVku8-EdXqK4JnmLRo3zU8RJ-c/s1600/IMG_3817.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGGhyphenhyphenKO06JrlLRJUKpU7lfp1_c0UmUkXx1ZKjyyfsOosfZ1zH2Gfj0q7HS2R-BbUhX4kgkY_bxNrRn6jPeJICDpo2bxvNgXJsvGxNi7-MAUyoa9DepprpVku8-EdXqK4JnmLRo3zU8RJ-c/s1600/IMG_3817.JPG" /></a><br />
<br />
Aby toho nebylo málo, patálií jsme si na měsíc prosinec připravili povícero. Většinou si vždy s Amy bereme klíče oba, před týdnem jsme se jeli podívat na naše přátele, jak hrají fotbal, a vzali jsme si jen jedny. Po cestě zpět se kocháme opět polární září, vstupujeme díky čipu do domu, jenže jaksi nám chybí klíč od našeho bytu. Kroužek, na kterém mám klíče, byl rozklížený. Vidina horké brzké sprchy se nám tak oddálila, a samozřejmě v moment, kdy jsem si nechal doma i peněženku (stejně jako Amy), jsme se vydali hledat do noci náš stracený klíč. Projít každé místo, kde jsme byli. Ruce zmrzlé, mobil se svítilnou se v této zimě rychle vybíjí, ale naštěstí klíč okolo desáté večer nacházíme blízko místu, kde jsme parkovali u haly na fotbal. Milujeme sever! Takže doufáme, že si nás někdo hned po příletu do Prahy vezme na starost, ať neuděláme více škody nežli užitku.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7vjzhKZ3HOaGmezFpRKhtRsWjXcNKdrRPLJVgaHo4KJP3YMqU65tPZYP17UU_mzlPnrEMwWhVCdD4ADf-HE3TCOi1Dp90aXDYTU_xO4TNi8M94Xdy-XTVxk0GSh3D7oeXpaZXI9T-4TU3/s1600/IMG_3799.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7vjzhKZ3HOaGmezFpRKhtRsWjXcNKdrRPLJVgaHo4KJP3YMqU65tPZYP17UU_mzlPnrEMwWhVCdD4ADf-HE3TCOi1Dp90aXDYTU_xO4TNi8M94Xdy-XTVxk0GSh3D7oeXpaZXI9T-4TU3/s1600/IMG_3799.JPG" /></a><br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">Yellowknife, tam kde lišky nedávají dobrou noc, ale vítají vás při obědové pauze</span></div>
<br />
Závěrem teda krom přání kouzelných Vánoc a všeho nejlepšího do roku 2017, také díky Tomovi a Peti za jejich originální psaní. Očividně se chtějí ujistit, že se dopis k Santovi dostane, když jsme k němu tak blízko. A jako úplatek jsme dostali krom českých oplatků i svíčky od donuta, které jsem Tomovi osobně pomáhal vyměňovat. Díky díky přátelé :) My už odpočítáváme poslední den a půl tady nahoře, dneska jsem poprvé pocítil, jak se z kolečka stává čtvereček. Aneb když při -37°C tuhne směs pneumatik natolik, že jejich deformace zamrzá a zůstává prvních pár set metrů - auto tak hezky skáče, jak se kola otáčí. To se zkrátka musí zažít. Už v neděli brzo ráno (ve čtyři!) vstáváme a vydáváme se na dlouhou cestu, přes Edmonton, Calgary, Amsterdam až do Prahy. A Kristy, veliké díky, že jsi mi sama napsala, že sbíráš to či ono a že by Tě to potěšilo. Proto prosím - máte-li kdokoliv cokoliv na srdci, že sbíráte nálepky, vlajky, hrníčky či magnetky a jiné podobné, hrňte to na mě. Hou hou hou!<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRiOK1gQnboDH5BIWq78LsBcWgjm010pXCwKeRO7vlHn9B6T0kvFMlKzj5TstM7cgZvDX7i_V4dAMqOvZ24I9gJDwaiIDHMyz3OcKvi7x284kNUfC4i3qqzQEYKsgv5wGw6HAgs7pP4TDz/s1600/FullSizeRender.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRiOK1gQnboDH5BIWq78LsBcWgjm010pXCwKeRO7vlHn9B6T0kvFMlKzj5TstM7cgZvDX7i_V4dAMqOvZ24I9gJDwaiIDHMyz3OcKvi7x284kNUfC4i3qqzQEYKsgv5wGw6HAgs7pP4TDz/s1600/FullSizeRender.jpg" /></a><br />
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-36555983138400967372016-11-08T22:28:00.001-08:002016-11-08T22:28:13.139-08:00Yellowknife - kdo jsem<div style="text-align: justify;">
Už více než dva měsíce si užíváme přívlastku NWT, tedy Northwest Territories. Je to k zamyšlení, párkrát jsem viděl na silnicích byť už v Albertě či Britské Kolumbii auto s poznávací značkou NWT. Unikátní tvar ledního medvěda, pouze vzadu, a většinou šest číslic. Vždy to ve mně evokovalo pocit exotična, oblasti kdesi na severu, kam bych se jednou chtěl podívat. Najednou jsme tu, a nepřipadá nám to nikterak vzácné. Limity jsou jen tam, kde jsme ochotni si je nastavit. Stačilo opravdu jen rozhodnutí se vydat - a jsme tu. Obklopeni medvědy (alespoň těmi na autech) ze všech stran.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoPhSjzydj-pZBhba9R-TylQa3yb5JYs3FquA1KhNLpRU5KTSqoRrB0_-vssSOTDZNHeKrbNG58v7_g7nFMHBdMhyW4Mqvr1eCs83YrX8iTIukrRNUQ-uEBG5HF3T3nzKtLkHreJlRLX-_/s1600/stock-photo-63871723.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoPhSjzydj-pZBhba9R-TylQa3yb5JYs3FquA1KhNLpRU5KTSqoRrB0_-vssSOTDZNHeKrbNG58v7_g7nFMHBdMhyW4Mqvr1eCs83YrX8iTIukrRNUQ-uEBG5HF3T3nzKtLkHreJlRLX-_/s1600/stock-photo-63871723.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Musím říct, že mi velikost města naprosto vyhovuje, což jsem zmínil už minule. Celkově je město ale jaksi jiné. Nejblíže bych to přirovnal k Las Vegas, i když se bavíme o jiných měřítkách. Obecně kde nic tu nic okolo a uprostřed větší aglomerace. Příjezdové cesty takřka žádné, nejblížší větší město na stovku kilometrů územím nikoho na jih. Za vším stojí těžba diamantů. Tři velké diamantové doly, z nichž ten největší, Diavik, vytěží šest až sedm milionů karátů ročně. Není tedy divu, okolo čeho se zdejší byznys točí. S tím spojené služby, hustý turismus v zimě - a jsme doma, z čeho tu jsou místní živi, Malé letiště a neustálé hučení letadel nad hlavou nad právě bíle pokrytém okolí nejde nemilovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiXpXURXPmBPwMIWH9ByV4IWuaG-6j_ZbjB5-J8LxqI5pWhkTSQD7Qje8O1IKsRNiUKVD0q5VngfGwSF7DaW7zeM_kTovi2FbrueX2FQvKxAmcXFriz-Lidjsjg2ifbbsppgLbntGpZslP/s1600/IMG_3566.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiXpXURXPmBPwMIWH9ByV4IWuaG-6j_ZbjB5-J8LxqI5pWhkTSQD7Qje8O1IKsRNiUKVD0q5VngfGwSF7DaW7zeM_kTovi2FbrueX2FQvKxAmcXFriz-Lidjsjg2ifbbsppgLbntGpZslP/s1600/IMG_3566.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Geograficky leží město na Kanadském štítu, jedná se o jednu z nejstarších částí země - výzkumy hornin ukazují až ke 4 miliardám let. I proto se jedná o bohatá naleziště minerálů (mj. zinek, kobalt, měď i zlato). A tak není divu, že zemědělství zde pšenka moc nekvete. Šutr kam se podíváš. Natolik kamenité podloží, že ve starém centru města u jezera (ale nejen zde) nenajdete vodovod ani odpadovou stoku. Téměř vše se řeší dovozem/vývozem. Taktéž architektura je místní nehostinností ovlivněna. Většina domů jsou dovezené přívěsy na podestvě. Jednoduché, účelné, o estetičnosti pomlčím, ale to k místím souřadnicím patří. A nebo železná konstrukce zasekaná do skály a na ní postaven dům, samo sebou s izolací zespod. Taktéž jsem viděl i kus skály "umě" zabudované do sklepní části domu, vše exponované. Mno, představivosti se meze nekladou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRVC-Agp-9sJK5_guWcTCH9V9x9eEiiQq1jxCKv9bZHB9ceJMBQPVjOunPbtWuKvWikWzbiRzRebeAYqDizA_F_YM7gjZ4ThA1uiPQQJBCVrSQB7PwD7s_XSfESp1VejV3gXs-H216Gy3X/s1600/IMG_3584.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRVC-Agp-9sJK5_guWcTCH9V9x9eEiiQq1jxCKv9bZHB9ceJMBQPVjOunPbtWuKvWikWzbiRzRebeAYqDizA_F_YM7gjZ4ThA1uiPQQJBCVrSQB7PwD7s_XSfESp1VejV3gXs-H216Gy3X/s1600/IMG_3584.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Skladba obyvatel je taktéž originální. Největším procentem jsou lidé přistěhovaní z východní části Kanady, francouzštinu tedy mohu slyšet na každém rohu - jupí! Sem tam se najde i někdo z Alberty a nebo BC, velké procento indiánů (pozor, nutno nazývat "natives"), u kterých mě občas šálí zrak, co si opravdu dovolí a jak jim to všichni tolerují. Každý stát má asi to své :) Krádeží je zde hodně, na denním pořádku. My to zatím bohudík odnesli pouze ukradnutou nálepkou z Donuta. K čemu někomu bude. to těžko říct.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8_Y1z8GjYxLjzOuHoqjVi48fSPEKu-ZicPdWb9FRct6jyCAfu05nmg6gN8SHKiPlcXUN8w45MvKDxbWhCyljXWNvKDY3kFJsxwqX-3E10BrW_SB03IamGnJANBYJq3f46kvvs_-MXXUN4/s1600/IMG_3657.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8_Y1z8GjYxLjzOuHoqjVi48fSPEKu-ZicPdWb9FRct6jyCAfu05nmg6gN8SHKiPlcXUN8w45MvKDxbWhCyljXWNvKDY3kFJsxwqX-3E10BrW_SB03IamGnJANBYJq3f46kvvs_-MXXUN4/s1600/IMG_3657.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po pár letech se ale opět mohu spolehnout na předpověď počasí. Nejsme nikterak ovlivněni horskýmy proudy, zatímco na Gladstone stihli z léta přejít přes sněhovou nadílku až na nynější plus dvacítky, nám každý den o nějakou tu desetinu stupně v průměru ubírá. Stejně jako světla. Už jsme se na tři dny dostali i na -20°C, ale jsme zpět cirka na nule (dnes padl dvacet let teplotní rekord, čtyři stupně nad nulou je velmi neobvyklé). Údržba silnic nic neřeší, stejně jako řidiči, pokud napadne sníh, nechá se ujezdit, přisype se trocha písko-štěrku a vesele se jezdí dál, pěkně pomalu. Vše tu je blízko a je-li páteční dopravní špička, znamená to, že možná budete někde stát na semaforu dvě červené. Okružní jízda okolo Yellowknife - 20 minut i se zastávkou u Tima. Žádné stresy za volantem, bezva :)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgy_N1QGxhhtWDopqDifX7WwnwfJMZN6sveiMV-GuWInwY-9kLt6sImnXylAxi24dTtkZovrxsmaNKcfxekX6XITnRFHaFJtaN9NZVXL2pTyNtnUwLgEPEgrjJQD9M1NPsY5R0a6Sc_PoyZ/s1600/IMG_3662.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgy_N1QGxhhtWDopqDifX7WwnwfJMZN6sveiMV-GuWInwY-9kLt6sImnXylAxi24dTtkZovrxsmaNKcfxekX6XITnRFHaFJtaN9NZVXL2pTyNtnUwLgEPEgrjJQD9M1NPsY5R0a6Sc_PoyZ/s1600/IMG_3662.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na seznamu, o čem psát, mám vcelku hodně položek, takže opět si dovolím ono cliché - pokračování brzy (ok. na nový rok se těšte s mým tempem), ale hlavně nejlepší nakonec - letenky do ČR na Vánoce se nám už hřejí v elektronické kapse. 20.12 - 4.1 Moravo ahoooj! (Nevýhoda dalekého severu, postupně Yellowknife, Edmonton, Calgary, Amsterodam, Praha a zpět....). Taktéž jsem díky internetu a více času stihl dodělat video na Gladstone, zde je mírné osvěžení místa, které mi bylo přes rok domovem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/hrBFEeZg4AQ/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/hrBFEeZg4AQ?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-14600674758847120682016-09-15T17:49:00.000-07:002016-09-15T18:16:00.381-07:00Příští zastávka: Yellowknife<div style="text-align: justify;">
Moc dlouho jsme nečekali, resp. čekali, ale opět drobné pošťouchnutí od Aarona nám otevřelo oči, že není na co čekat. Oba s Amy nás to nepopsatelnou silou táhne nahoru na sever do Yellowknife. Na šest měsíců či rok. Vážně? Dávat si opět časový limit, jsem poučen z předchozích let? Vždyť do Kanady jsem odjel jen na rok a už tu jsem více než tři a půl roku. I na ranč na Gladstone jen na pár týdnů a bylo z toho krásných patnáct měsíců. Kde a kdy tedy najdeme odpověď s dočasným bydlením v Yellowknife? Můžete začít vypisovat sázky... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxWPkm-dE9cqWIOO6oXcoZhM4LR1k5TN30AY4vyUVySZH1u39xgCGIRs9u_MY9R9OZ9KputLAPzWyAHD42ZohPsEJcQ7eLY0o4JIlzxrdd2VrV4NIw1Tzh2TZYgtcIVlBnUDKzWxifWgF-/s1600/IMG_3407.JPG"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxWPkm-dE9cqWIOO6oXcoZhM4LR1k5TN30AY4vyUVySZH1u39xgCGIRs9u_MY9R9OZ9KputLAPzWyAHD42ZohPsEJcQ7eLY0o4JIlzxrdd2VrV4NIw1Tzh2TZYgtcIVlBnUDKzWxifWgF-/s1600/IMG_3407.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bydlení u Barb bylo parádní. Místo u řeky a kolejí s výhledem na hory, kolem nás vždy Tesslie (bernský salašnický pes), která je duší stále malým štěnětem. Radost mi tak mohlo udělat, že jsem jí na oplátku udělal sprchový kout, který chtěla ve sklepě (pozor, význam sklep má u jejího domu jiný grády) tak dlouho. Mezitím Alovi den co den měnit sklepní prostor pod domem v obydlí. Alespoň jeden víkend jsme měli čas na drobnou rozlučku s přáteli z Calgary - Aneta, Gábi, Martin, Petra a Tom, máme v plánu pokořit obnaženou místní dominantu - Crowsnest Mountain, jenže když jim ráno chci ukázat její krásu, zbaběle se schovává v nízko položených mracích. Nemilé. Takhle jsem si ji vždy s obdivem prohlížel: </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLBkWoqQrxMlSbr_Rqi39tzL4aoM_3Ny3OeQKC5RYRrL9zR0UoDOnDp0VnR1lz6o7pbS-27btFC8kEOfEybZMOCpk8PVgkI9u9JXxdhiTyRTfwtMrzAbDRqWrXTkjlKFFzed8iUYzBznJY/s1600/WP_20150922_09_28_01_Pro.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLBkWoqQrxMlSbr_Rqi39tzL4aoM_3Ny3OeQKC5RYRrL9zR0UoDOnDp0VnR1lz6o7pbS-27btFC8kEOfEybZMOCpk8PVgkI9u9JXxdhiTyRTfwtMrzAbDRqWrXTkjlKFFzed8iUYzBznJY/s1600/WP_20150922_09_28_01_Pro.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jdeme to i tak zkusit. Cesta není nikterak značená, odhadujeme, že zde bychom mohli zaparkovat auta a vydat se nahoru. Vidíme další pár, to nás usvědčuje v tom, že jsme dobře. Až do doby, než se ptáme. Oni zde zastavili v domnění, že jsme místní a cestu známe. Hm, chyba lávky. Jde se do neznáma. Strmou stezkou nahoru, která se po necelých 40 minutách mění v ještě strmější. Navíc volné kameny, viditelnost na maximálně 20 metrů. Opatrně obcházíme tyčící se kusy skály, zleva zprava. Vlhkost nám kondenzuje a drobně namrzá na vlasech a obličeji a tak po celkových dvou a půl hodinách se rozhodujeme pro bezpečnější variantu to otočit. Škoda - snad se nám sem jednou nahoru povede vrátit. Alespoň jsme si užili poslední rozlučkový čas. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSwioXZkki20vSgjmLQyaSZavwVwSFl31r8U2uaxukilt8t3Y7F0FlzJ8p2f-R4K8u82uPo2YAxme2rAzT6nXsfiKX1Hxhr60aUJ2jBvGKVOcW7nXVc__tzD4QEM76rFmwJjeZ0slqKLSZ/s1600/IMG_3367.JPG"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSwioXZkki20vSgjmLQyaSZavwVwSFl31r8U2uaxukilt8t3Y7F0FlzJ8p2f-R4K8u82uPo2YAxme2rAzT6nXsfiKX1Hxhr60aUJ2jBvGKVOcW7nXVc__tzD4QEM76rFmwJjeZ0slqKLSZ/s1600/IMG_3367.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ve čtvrtek, první zářijový den, už máme obě auta sbalena a poslední zastávkou v jižní Albertě nám je Gladstone. Večerní oheň, poslední obejmutí na cestu a ráno hurá opět směr sever. Ještě dát pa a dík projektu, kterým mi mé nejhezčí dobrodružství, a to přestěhování se na Gladstone a poznání Amy, vlastně začalo - plánem postavit na Gladstone skleník. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuIF3yYtZ6H8ipRxKoPcsL0p3mE1a_X_jJaNunFuniLzyl1sJatUWVpvjaJ-duRiUDlGIlOLvB9oKMyYU3zj0axnuM3buQsszJyoZlXqXvq-wWlmO2WPji01V8MWQ_fmL9PkKMSoQsIFIG/s1600/IMG_3405.JPG"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuIF3yYtZ6H8ipRxKoPcsL0p3mE1a_X_jJaNunFuniLzyl1sJatUWVpvjaJ-duRiUDlGIlOLvB9oKMyYU3zj0axnuM3buQsszJyoZlXqXvq-wWlmO2WPji01V8MWQ_fmL9PkKMSoQsIFIG/s1600/IMG_3405.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Stěhujete-li se v České Republice, dá se říct, že téměř vždy vám na to vystačí tři hodiny. Jenže nám to vychází na celé tři dny. Donut je narvaný k prasknutí (pneumatiky naštěstí pod tíhou nepraskly). první přenocování u Amyiných rodičů ve Spruce Grove, pár minut od Edmontonu, další po celodenním řízení na hranici Alberty s Northwest Territories (NWT). Ahoj Alberto, díky za Tvou pohostinnost. Po cestě vidíme opět hezkou sbírku zvěře - velkého černého orla, který div nepřistál na mé kapotě, běžícího méďu, bizona... Krása. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7-brzn4hNiyenRgo6orgJls98z2pvnFBdxQh8XObMVaF9nwoFYEYkIZfAsT2iT8ejuS-itqdITswCkMt-WD61d-oxqFfoD2DXYvSzEw7JjqMl1U9jRt3P9h9U3eCSpGdz3UJBErk69Mvz/s1600/IMG_3418.JPG"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7-brzn4hNiyenRgo6orgJls98z2pvnFBdxQh8XObMVaF9nwoFYEYkIZfAsT2iT8ejuS-itqdITswCkMt-WD61d-oxqFfoD2DXYvSzEw7JjqMl1U9jRt3P9h9U3eCSpGdz3UJBErk69Mvz/s1600/IMG_3418.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Už jen osm hodin do cílové destinace, příjezd v neděli večer a v pondělí ráno přebrat klíče od našeho prvního společného bydlení. Naštěstí sezóna komárů teprve nedávno skončila s klesajícími teplotami, večer a po ránu je pěkně čerstvo, rozděláváme oheň, opékáme maso a když se chystáme zalézt do stanu, oči mi odskočí na oblohu a co myslíte, byla tam? Byla tam! Jsme přeci na území Aurory Borealis, polární záře, Ten pohled se nejspíš nikdy neomrzí, nyní je ještě blíže a svítí ještě jasněji, než kdykoliv předtím. Nedá mi to a ležíc ve stanu rozepínám zip a hlavu vystrkuji ven. Na zádech přímo pozoruji tu krásu přesně nade mnou. Je to jako by někdo fukarem vháněl kouř na volné prostranství, Rychle sviští a táhne se dozadu, tancuje zleva doprava. Výsostné představení. Foťák a stativ mám bohužel zahrabán ve věcech, ale určitě to není naposledy, co ji zde vidím. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEJYZ66j4YZ42nLTrAHJ8eYbjKeQpcnlZxziAzq20RcptnogcBhKmns_lzpHi_2Gv92PxgtH2wI22f3oZ1iai1f_wsYcV-Q8x935mFB-LE-6CQM20ezILoOGAQN7CcVbgE_KbGKtXYkzxw/s1600/G0019376.JPG"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEJYZ66j4YZ42nLTrAHJ8eYbjKeQpcnlZxziAzq20RcptnogcBhKmns_lzpHi_2Gv92PxgtH2wI22f3oZ1iai1f_wsYcV-Q8x935mFB-LE-6CQM20ezILoOGAQN7CcVbgE_KbGKtXYkzxw/s1600/G0019376.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ráno se potkáváme s Chrisem. Historka získání bytu je taktéž hodna všem mým "haluzím". V den, kdy jsme se rozhodli, že jedeme ať se děje, co se děje, na nás vyskakuje nabídka hezkého jednopokojového bytu k nastěhování na začátku září. Amy volá, jsme cirka čtvrtí zájemci a všichni před námi už mají domluvenou prohlídku. Pár slov o našich důvodech a cestách, a z druhé strany se ozývá, že jsme očividně ti, které by tu rádi měli. Pokud chceme, je byt náš. Amy ještě volá s Chrisovou snoubenkou Christie a vše je domluveno. 5.9. si předáme klíče. Další hádanka vyřešena. Poté Amy dostává druhou půlku pracovního úvazku a tak se naplno těšíme na nové dobrodružství. Já si dle slov jiných práci hravě najdu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyi00aoabhzeokJ_RXJ7b-QWm4veugXKok-lnooKlCuXVcXILtKGCDUH-OCWZlKJmRVupVzpI8i73GTnjA7oxRDHdH4f8X-eEBrYI91-g2w9fbWfPRtKhfH7KeRguOO4OdTIqqQhnYmHp_/s1600/IMG_3462.JPG"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyi00aoabhzeokJ_RXJ7b-QWm4veugXKok-lnooKlCuXVcXILtKGCDUH-OCWZlKJmRVupVzpI8i73GTnjA7oxRDHdH4f8X-eEBrYI91-g2w9fbWfPRtKhfH7KeRguOO4OdTIqqQhnYmHp_/s1600/IMG_3462.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vyřízení všeho potřebného, energie, internetu (!!!! Mám po roce a půl konečně internet :) ), a postupné zařizování bytu. Přijela s námi jen postel, osobní věci, věci do kuchyně a nesmí chybět kávovar. Najednou je na vše opět moře času. Porozhlédnout se po okolí, nastavit projektor a koukat na tenis či hokej, jooo, je na druhou stranu krásné být opět v civilizaci. Ze všech konverzací, co jsem doposud stihl mít, se na mě ze všech stran valí, jak nadprůměrná bude letošní zima. Sněhu si nijak extra prý neužijeme, začátkem listopadu ho napadne sice slušné množství, ale tím to hasne. Realita ukazuje, že se sníh odhrne, případně ujezdí a pak se jen sype štěrk. Žádný další sníh přes zimu moc nehrozí - jakým mrakům by se taky chtělo rozprašovat v -50 a méně… </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAgHxpjbRpngexLPMgtfU1fJu2mFeRD-kPqIdVRuAPyN0tq4NwdU33IOlFlgzZDl8IUq3KKj5TclVQJxsSFs9DLTk_a56nJwzo32cWEHbaDAD9rdAahKawsZ7sUyJ1pvnfBLuRIxf5f8Tv/s1600/IMG_3432.JPG"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAgHxpjbRpngexLPMgtfU1fJu2mFeRD-kPqIdVRuAPyN0tq4NwdU33IOlFlgzZDl8IUq3KKj5TclVQJxsSFs9DLTk_a56nJwzo32cWEHbaDAD9rdAahKawsZ7sUyJ1pvnfBLuRIxf5f8Tv/s1600/IMG_3432.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mění se i doprava, lidé v ulicích začínají jezdit na sněžných skůtrech, vše je tak nějak víc "free". Jak se teda připravit na zimu? Jdu v kraťasích a tričku nakoupit pár věcí, ale lidé kolem mě chodí v mikinách. Buďto jsem připraven moc dobře, a nebo mi tu něco důležitého uniká. Uvidíme. Všechny domy se zásobí dřevem, teploty každým dnem padají a aktuálně nás vítá krátký, ale zato krásný podzim. Ještě orientačně měsíc do sněhu a tuhé zimy. Tak co podniknout? Večer opět pár polárních září, svítí nám doslova a do písmene až do pokoje. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKQ-Z1vwG7FYqzp0r3QynNMvf5ghyphenhyphenKfim8z6CoYro9Euuqmd1hmFW9wU3GB4HnrO5s8faCZHAU4k14dA2o8bYCFFngkgG1Fwpfk7_7yfPiPa4Ilk_hTLqAnslkYbCbDw3jSXApNgkOzLyv/s1600/DSC00019.JPG"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKQ-Z1vwG7FYqzp0r3QynNMvf5ghyphenhyphenKfim8z6CoYro9Euuqmd1hmFW9wU3GB4HnrO5s8faCZHAU4k14dA2o8bYCFFngkgG1Fwpfk7_7yfPiPa4Ilk_hTLqAnslkYbCbDw3jSXApNgkOzLyv/s1600/DSC00019.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Oukej, to by bylo, týden už jsem nepracoval a začínají mě svědit ruce. Pár životopisů jsem poslal, jenže odpovědi se mi dostalo zatím jen jedné. Různé kolečka po telefonu, reference apod., zdlouhavé. Předchozí dny jsem proto na internetu prozkoumal firmy z oborů, které by mě zajímali, a dnes se vydal s životopisy osobně. Hned ve třetí mi slečna na recepci řekla, že bohužel tu zrovna nikdo z vedení není, ale ať jim ho tam nechám. Za dvě minuty mi volá místní číslo - chlapík z oné firmy, že jsme se museli minout ve dveřích a jestli nemám chuť se otočit na pokec. Pohodový padesátník začne konverzaci, která jde přes hokej, žití v Yellowknife až k věci, co umím. Něco mi stále nesedí - poprvé si připadám, že to nejsem já, co žádá o práci, ale že to je on, který mě tahá k nim. Čím to? A tak musím nejspíš poprvé veřejně poděkovat Rusku. Před lety dělal právě tam, kde potkal Slováka Milana (tímto mu taky děkuji, jestli to čte :) ), a že v životě nepotkal žádnou národnost, která by měla takovou pracovní morálku. Bez hnutí brvy mi potvrdil to, o co jsem si platově řekl, a už si podáváme ruce na stvrzení spolupráce. Další rok v renovacích se mohu čile realizovat. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2fTW2cruJGPF8jOP59HIggcdrAvEKhS2OKM-gUMGQ6ySS-5A6K9SY_3X_ChyDgtowjbDy2NoU-1SuQF0c5FUect8eaJK-wSIaP7cDMo363P_ZnXcWbRcMy-Oac31Jt9TTsvvfjx8rgC9q/s1600/IMG_3466.JPG"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2fTW2cruJGPF8jOP59HIggcdrAvEKhS2OKM-gUMGQ6ySS-5A6K9SY_3X_ChyDgtowjbDy2NoU-1SuQF0c5FUect8eaJK-wSIaP7cDMo363P_ZnXcWbRcMy-Oac31Jt9TTsvvfjx8rgC9q/s1600/IMG_3466.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Opět se mi potvrdilo, jak důležité je na nic nečekat, ale sám jít na dveře zaklepat. A opět se mi potvrdilo, jací jsou Češi, Čechoslováci ...., pracovitý národ, pokud opravdu chtějí a ke všemu přistupují s pokorou. Stále máme ve světě dobré jméno. Na jednu stranu mi občas mé občanství odstřihává od lepších nabídek, ale na druhou stranu už mi nejednou dalo přednost před místními. A já se pokusím i zde hodit vizitku, že pracovití a schopní opravdu jsme. Od zítřka tedy vstříc novým dobrodružstvím i na poli pracovním, včetně nových a věřím, že zajímavých kontaktů, Brzy pokračování a bližší pohled na hlavní město NWT, Yellowknife.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<o:p></o:p></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-51030924126535886382016-08-08T07:09:00.005-07:002016-08-08T07:09:56.241-07:00Na sever a ještě dál <div style="text-align: justify;">
První společná cesta s Amy má směr sever. Projet přes celou Albertu, do Northwest Territories až do Yellowknife. Amy tam má naplánovaný pohovor, moc se netajíme tím, že bychom se tam na kratší dobru přesunuli. Největší obavy mám z komárů, kterých severní šířkou značně přibývá (i velikostí) – a kdo mě zná, tak ví, že na mě ty bestie zkrátka jdou. Cestu máme rozkouskovanou na různé etapy, v jednom kuse by nám trvala cirka 23 hodin, a to se fakt nedá :) První zastávkou nám jsou Amyiny rodiče ve Spruce Grove (hned vedle Edmontonu), kde trávíme příjemný čas a čeká na nás ještě pár svatebních překvapení (díky Tome, Peťo, Evi, Dášo a Aleši…). Další díl cesty už o tolik záživnější není, koncentrace aut ubývá a moc toho k vidění není. Máme se alespoň na co těšit. Předchozí 4 roky trávila Amy každé léto v High Level, u letecké základny hasičů. Krom hezkých vzpomínek si odnesla i cenná přátelství. Michelle, Amyina družička, nás pozvala k sobě do požární věže. Význam slova uprostřed ničeho dostal zcela nový ráz.. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1LGYbrID-2yiSwkxZP8CT0RavBclMzOqSb0pIz9JIKFPS45aKjnRg8mFCe1k3d_r6L4B4L9GGF6BP3KVB88yyayR0IRHaZ2feLpdqsKq0Sp-t2FZ3lQAYEiJxwW_FxEgM47XeQq_lTmEB/s1600/WP_20160718_12_35_09_Rich.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1LGYbrID-2yiSwkxZP8CT0RavBclMzOqSb0pIz9JIKFPS45aKjnRg8mFCe1k3d_r6L4B4L9GGF6BP3KVB88yyayR0IRHaZ2feLpdqsKq0Sp-t2FZ3lQAYEiJxwW_FxEgM47XeQq_lTmEB/s1600/WP_20160718_12_35_09_Rich.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Po cestě k Michelle mám stále ještě dobrou náladu, odlehčuji své největší obavy, a když před námi na silnici sedí vrána, ze srandy začnu polokřičet komár a krýt se. Po cca 40 kilometrech po štěrkové cestě přijíždíme k odbočce, přesněji řečeno polňačce, a posledních 7 km k její věži. Amyina Honda Civic Coupé na to není moc dělaná, jedeme krokem, abychom se zde nezasekli. Rozbahněná část a vyjeté koleje nás nutí vyjít a rekognoskovat terén, kudy projet. A nyní to přichází. Houf černých bestií se na mě slétá během sekundy a než stihnu prchnout zpět do auta, mám na deset štípanců jen na obličeji. Dva na rtu, spoustu po tváři a čele. První blízké setkání. Pozabíjet, přesněji řečeno udělat novou komáří výzdobu uvnitř auta všude možně, a přebrodit se přes první vážnější místo. Zapadnout tu by se rovnalo vcelku velkému problému, jsme 150 km od nejbližší civilizace, bez signálu. Druhý podobný brod je už těžší oříšek, oblékám bundu, celej se pokrývám sprejem proti komárům a vyrážím na další obhlídku, kudy vést auto, které na místní cestu rozhodně navrženo nebylo. Dávám naději úzkému pruhu na první pohled suché zeminy, jenže když ji testuji, zabořuje se mi noha do bláta. Super!!! Nejsem absolutně schopen racionálního myšlení pod hromadným útokem bzučících bestií. V tento moment jsem 100% přesvědčen se na místě otočit a jet zpět na jih Alberty. Sedám do auta, na Amy samo sebou snad ani jeden štípanec, já i přes sprej poset desítky, rozhodujeme se otočit a dojet na místo, kde budeme mít opět signál zavolat Michelle. Jenže víme, že už se vydala naproti nám. V tom ji naštěstí vidíme, jak si to v dáli kráčí směrem k nám. Hlava mi to nebere, snad se mi to jen zdá, ale Michelle si to kráčí v kraťasích a tílku. Amy se jde přivítat, já sedím zařezaný v autě a pěkně se zamykám. Holky se snaží ťukáním na okno přimět otevřít a domluvit, jenže mě odtud nikdo nedostane. Po desetiminutovém přemlouvání konečně balím pár věcí a jdeme pěšky k její věži. Holky pěkně krokem bez štípanců, já musím střídavě pobíhat a máchat kolem sebe rukama, abych jejich útok eliminoval. A jsem rád, že jsem přendal na prstech prstýnky a vyměnil za pevně sedící silikonový, druhý bych určitě ztratil. Po cestě krásné vlčí a medvědí stopy, jsme v pravé divočině. Konečně mohu spatřit tu omílanou věž, dneska mě na ni už po předchozích hororových zážitcích s komáry nedostane, padáme do její kabiny a užíváme příjemného pokecu. Mé myšlenky pomalu přicházejí zpět. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBeHYugmL0lr_Xf1FS5aZuGZKbym0i62k7NuVG1NVoygEb_7C5C5RpGgbiRph5blwGR2t5jsmTspuorZ1mBs-tjgc9a51M1Se3Wkwq0cxqJv-T8seyO_XDtwjQPQt2VU0ZVn11r2LBG0Yw/s1600/WP_20160717_07_46_55_Pro.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBeHYugmL0lr_Xf1FS5aZuGZKbym0i62k7NuVG1NVoygEb_7C5C5RpGgbiRph5blwGR2t5jsmTspuorZ1mBs-tjgc9a51M1Se3Wkwq0cxqJv-T8seyO_XDtwjQPQt2VU0ZVn11r2LBG0Yw/s1600/WP_20160717_07_46_55_Pro.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ráno s nadějí doufám, že komáři ještě spí, a nebo se naopak schovávají před horkem. Michelle mi dává rukavice a jde se šplhat na 100 stop vysokou věž. To je naprostá paráda! Rázem zapomínám na veškeré úskalí z předchozího večera a dávám naší cestě druhou šanci. Už od předchozího večera jsem jako zvídavé dítko sledoval vše v kabině a probírali jsme důvod a smysl její práce. Není to tak dávno, co i v ČR bylo ve zprávách o kanadském požáru. Je jich tu každý rok mraky, po staletí požár udržuje flóru v rovnováze. Každým týdnem vznikne nejeden další (ať už díky bouřkám či místním nepozorným obyvatelům). Rozdíl je markantní v jednotlivých provinciích, jak s nimi bojují. Sever Alberty je značně posyt ropnými vrty, není tedy divu, že dostat požáry pod kontrolu je priorita číslo jedna. Oproti tomu sousední Britská Kolumbie, Saskatchewan i Northwest Territories požár nechávají hořet, pakliže neohrožuje města a lidi. Jenom ve zdejším blízkém okolí je tuším 22 věží, my jsme dnes na jedné z nich. Michelle zde tráví každý den, a kromě svých zálib je jejím úkolem každodenní monitorování okolí a hlášení všeho podstatného. Od viditelnosti, větru, druhu mraků, kouře atd. atd. Pěkná fuška vylézt do 30 metrové věže několikrát za den. Výhled ale stojí za to, čemu se divit, že se mi odtud nechce.. </div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7XfPEYcPPdcbU3jzLBYlsFV1IZrnjJWxrh-mRyZFlKNpU6Cwe6ABvKGFu09uxYuiVWIATaKD80vdYZBY1CeUVFQy5MsbkdskWWJn_QWvRZrT606arZx_YOVL6bDuNOuXSO3GO6-qrD8J_/s1600/WP_20160717_09_57_43_Pro.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7XfPEYcPPdcbU3jzLBYlsFV1IZrnjJWxrh-mRyZFlKNpU6Cwe6ABvKGFu09uxYuiVWIATaKD80vdYZBY1CeUVFQy5MsbkdskWWJn_QWvRZrT606arZx_YOVL6bDuNOuXSO3GO6-qrD8J_/s1600/WP_20160717_09_57_43_Pro.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Je načase se posunout dál, stále nás čeká cirka 600 km, silnice se stávají osamělejší, scenérie mi díky břízám více připomínají rodnou hroudu. Dávám si malého šlofíka, probuzení se mi dostává od Amy dvakrát, poprvé když jsme projeli okolo rodinky medvědů (které jsem nestihl, ale mamka tak aspoň na mě nebude naštvaná) a podruhé, když protínáme 60° severní šířky, čili opouštíme po dvou a půl dnech jízdy Albertu a vstupujeme do Northwest territories (NWT). Zastávka na fotku a nakouknutí do info centra. Zde dostávám, aniž bych o tom věděl, certifikát a prvním vstupu do NWT. Navíc jak jsem si myslel, že Kanada je plná přátelských lidí, zdejší část ono měřítko posouvá o velký kus výš. </div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgREusiOieqpwilts6F91fueU_t-QwmSA3xPcyAn7oWVQc7DRQjFLR4GX-nF-9YBrSi-Gj6sedFfJLmu5QOEfB6OoW151jcICwUdo_eDib3JS_9u1V_8LGcVo6y3shIcNURWFoybghLuA8E/s1600/WP_20160717_12_42_15_Pro.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgREusiOieqpwilts6F91fueU_t-QwmSA3xPcyAn7oWVQc7DRQjFLR4GX-nF-9YBrSi-Gj6sedFfJLmu5QOEfB6OoW151jcICwUdo_eDib3JS_9u1V_8LGcVo6y3shIcNURWFoybghLuA8E/s1600/WP_20160717_12_42_15_Pro.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
S rostoucí severní šířkou však roste i cena všeho a taktéž ubývá počet měst, benzinek, Tim Horton je už nějakých pár set kilometrů na nule, zkrátka nikde nic. Rozhodujeme se rozdělit třetí den na cestě ještě mezi další dva a vzít to na pohodu s přespáním v kempu u Mackenzie River. Jedeme dát sprchu do malého přístavního (jezerní přístav) městečka Hay River. Připomíná mi to město duchů, a to zde jsme v hlavní sezóně. Poněkud pochmurná nálada. Ceny potravin tu jsou u některých položek i více než dvojnásobné. Mizíme raději dál. Příjemný kemp u řeky, čeká mě můj premiérový polární den. Světlo tu je i v noci. Ranní vydatná snídaně a hurá na posledních 300 km. Auta už vídáme pouze sporadicky, s větší četností se tak setkáváme u bizonů, havranů a i medvědů (konečně jsem zase viděl černého J ). Zdejší vozovka snese přísné měřítka tankodromu. Celé okolí se spoustou bažin, jehličnatých stromů, tu a tam lemovaným „černým lesem“, pozůstatkem po roky devastujících požárech místního okolí, což jak díky Amy a Michelle vím z dnů a měsíců předchozích, celá zdejší krajina má své magické kouzlo. Absenci jakékoliv civilizace si vynahrazujeme kempingovým vybavením, je čas na kávu. </div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTQPo9AboIY7lvfwtPXql0Ut-wJCzkismwhimTAid5ft76txmpmde9vGs3dXvLh3Eq7lh45mBRUWJaGbDDYHG9n-sGuwdJEERaump6I91T5b8hyphenhyphenfJavVToJuAk5IA7B1mfkXbZ6G3U0GLt/s1600/WP_20160718_12_32_35_Pro.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTQPo9AboIY7lvfwtPXql0Ut-wJCzkismwhimTAid5ft76txmpmde9vGs3dXvLh3Eq7lh45mBRUWJaGbDDYHG9n-sGuwdJEERaump6I91T5b8hyphenhyphenfJavVToJuAk5IA7B1mfkXbZ6G3U0GLt/s1600/WP_20160718_12_32_35_Pro.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A jsme konečně tu, vítá nás město Yellowknife, sedící na severní části druhého největšího jezera a zároveň nejhlubšího jezera Severní Ameriky - Great Slave Lake. Jen pro představu, svou rozlohou by pokryl třetinu České Republiky. Už od první chvíle mě fascinuje umístění města a město samotné. Z ničeho nic na nás vykoukne vrtulové letadlo umístěné u příjezdu. Míříme si to do centra. Malebné devatenáctitisícové město mi odhaluje další z mnoha tváří Kanady. Ani ne moc rušné, ani ne město duchů. Domy ani moc vysoké, ani moc nízké. Zkrátka vše tak akorát. Tu a tam něco, vysoký podíl mladých lidí a sportovních center je další indícií, proč by se nám tu mělo líbit. Přijíždíme k jezeru, hausbóty tak jak je neznáme – představte si zkrátka plující dům, ne jen nějakou buňku či kontejner s okny. Všelijaké barvy, červený, modrý. Prostě fantazie. Až zcela zapomínám na útoky komárů, kterých je zde popravdě s porovnáním ze dnů předchozích minimum. Rozhodujeme se s Amy přenocovat v malebném Bed and Breakfast na kraji jezera, s útulnou kavárnou. Sedíme večer na terase a koukáme na hydroplány, brouzdáme na internetu a hledáme bydlení a pracovní příležitosti. S vínem a sýrem, až pohled na hodinky nás upozorňuje, že je na čase jít spát. Jedenáctá hodina odbyla, a venku stále světlo s průměrnou letní intenzitou. Jo, to je sever. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwJs0s8k2_HVuEwN_unGQRgeB-QBZ9mils_TIiIFYXf7u8UWCpo7CPDYHTFdTpo4dihy7VHnWKR1RGEAS2bDFzgupGWhxIUwYlDIaOQAr4O3BNXGBglo1ygV4UMGWdUF9lhZGfcfsUtXBL/s1600/WP_20160718_20_41_37_Rich.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwJs0s8k2_HVuEwN_unGQRgeB-QBZ9mils_TIiIFYXf7u8UWCpo7CPDYHTFdTpo4dihy7VHnWKR1RGEAS2bDFzgupGWhxIUwYlDIaOQAr4O3BNXGBglo1ygV4UMGWdUF9lhZGfcfsUtXBL/s1600/WP_20160718_20_41_37_Rich.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ráno nás čeká báječná snídaně ve zmíněné kavárně, příjemní lidé a já vím jedno jistě. Co nejrychleji odtud vypadnout, nebo mě odtud nikdo jen tak nedostane. Objednáni na opravdu píchlé pneumatiky, na delší dobu opět poslední zastávka u Tima na kafe a vydáváme se pomalu zpět na jih Alberty. Opět vidíme medvědí rodinku, bizona, a mrtě další zvěře. Kilometry utíkají a po třech dnech jsme unaveni, ale spokojeni zpět na ranči. Na otočku. Další měsíc budeme bydlet a hlídat dům a fenku Bernskýho Salašnického psa Barb, Aaronovy maminky, která je nyní v Austrálii. Máme dostatek času dodělat vše potřebné, doposlat životopisy a mít jasno, kde od září budeme. Nechme se překvapit.</div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-28988578173377257542016-07-29T12:11:00.003-07:002016-07-29T12:11:33.843-07:00Ano Ano, Jo jo. <div style="text-align: justify;">
Tak to by bylo, mnozí už ví, že svatba proběhla parádně a dostalo se mi z Amyiných úst ono uchu lahodící ano. Poslední dva týdny dodělat sepsané projekty (které jsem stejně nestihl) a v sobotu brzo ráno vyjíždíme vyzvednout rodiče s bráchou. Předtím ještě několikátý velký nákup na svatbu, projektor, a právě v čas, abychom stihli i nafilmovat přistávající let KLM. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixAohFzDOJM3uSNyWTZGCwkUmm4BoR1tO_P3BHBMWvRhtWVvplbqnLQG3Er7_Q-3HrC-g0eN8FM2OTlth_h8cLfAQ_MsKhAOiOaY1GPjf6i5PlALq3T0TYGCIJeCme_tpfXM6AUfcf-b6x/s1600/IMG_3099.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixAohFzDOJM3uSNyWTZGCwkUmm4BoR1tO_P3BHBMWvRhtWVvplbqnLQG3Er7_Q-3HrC-g0eN8FM2OTlth_h8cLfAQ_MsKhAOiOaY1GPjf6i5PlALq3T0TYGCIJeCme_tpfXM6AUfcf-b6x/s1600/IMG_3099.JPG" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Konečně tak mohu Amy představit naživo, nesmí chybět první návštěva a místo chlebu uvítání kávou z Tima Hortona a postupně se přesouváme na tříhodinovou cestu na ranč. Rodiče s bráchou tak mohou jako první okusit, co že mě to tu ten rok a čtvrt přikovalo. Rychlé představení a kmitám opět do Calgary, pár minut po půlnoci přistává Iva s Laďou, dva z nejvíc nejlepších přátel. O půl čtvrté ráno mi končí šichta a mohu alespoň trochu pospat. Všichni se statečně perou s časovým posunem, mně to dává alespoň den klidnějšího režimu, nadechnout se k posledním předsvatebním přípravám. </div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimOUo4NoPJIeMtSLGYFQIJ8SxV01b6wdDmiXF2HiiIQ9Blv_5zVsmRcWEa1Pt-p07UJlMsG4JzCL45HxlAsQxPYeFrHZ1vt4sLY5CwVNcrqn_HBxjvPQqIKivMtGXgxO68nreGpfe0TMgH/s1600/IMG_3105.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimOUo4NoPJIeMtSLGYFQIJ8SxV01b6wdDmiXF2HiiIQ9Blv_5zVsmRcWEa1Pt-p07UJlMsG4JzCL45HxlAsQxPYeFrHZ1vt4sLY5CwVNcrqn_HBxjvPQqIKivMtGXgxO68nreGpfe0TMgH/s1600/IMG_3105.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nebudu však zdlouhavě popisovat přípravy a svatbu samotnou, o tom blog není. Užili jsme si skvělý čas, všichni přiložili ruku k dílu, zároveň si i mohli užít ranče a okolí. Společnost nám dělá i nový čtyřnohý přírustek zlatého retrívra Huxley, o to větší sranda na ranči je. Nesměla chybět středeční zastávka na wings night, to už se k nám připojují i Amyininy rodiče. Poslední dodělávky, páteční nácvik, večerní grilovačka a jde se spát. Zítra nás s Amy čeká jeden z největších okamžiků.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhS3JuNtswAO5pSKkQzBjT946bcvtVmFLHJ669-DYoffUUWAU9uuyydYQdobOzC7LERYw1P3aP7fPCCFUmFRjIgdG2gvG8hql111mypA9SBXU_dzBfCj8zxpxJvEwgAyCilH50aPu6m_3YY/s1600/IMG_3020.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhS3JuNtswAO5pSKkQzBjT946bcvtVmFLHJ669-DYoffUUWAU9uuyydYQdobOzC7LERYw1P3aP7fPCCFUmFRjIgdG2gvG8hql111mypA9SBXU_dzBfCj8zxpxJvEwgAyCilH50aPu6m_3YY/s1600/IMG_3020.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Počasí vychází parádně, dle Martinova přání je pod mrakem, od brzkého rána začínáme grilovat sele, drobnější jehně jde na rošt až po jedenácté. Snad všichni čeští chlapi zde na ranči si to nemohou nechat ujít. Je poledne, dvě hodiny do obřadu. Měl bych se přestat starat o vše ostatní a jít se připravit. Martin už lítá okolo nás a kreativními nápady nás staví tu do kroužku, tu nad něj. Stream na youtube taktéž v provozu, téměř všichni hosté dorazili, druhá hodina je tu.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLwZ1hnzX-_kAauBdWCu6OLCHnlsrPcbK_p5bwHNXwtbtsGLkMauNi33k4ns5wx6sOQNWvZ4nwYfSzbuShAPi13Is2qmh6kgMFct808nneidYe67HHBqrxLO-PnzofLmtCvas_doN1Wr8R/s1600/IMG_3075.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLwZ1hnzX-_kAauBdWCu6OLCHnlsrPcbK_p5bwHNXwtbtsGLkMauNi33k4ns5wx6sOQNWvZ4nwYfSzbuShAPi13Is2qmh6kgMFct808nneidYe67HHBqrxLO-PnzofLmtCvas_doN1Wr8R/s1600/IMG_3075.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Těžce se mi hledají slova, zažil jsem hodně silných zážitků, o kterých se dá napsat dlouhá esej. Jenže svatba se spřízněnou duší a její průběh, to se musí prožít. A nebo o tom může napsat někdo jiný. Alespoň obrázek si o našem dni můžete udělat díky skvělé práci Martina na <a href="http://www.mrrca.cz/amy-ondra">jeho webu</a>. Díky Martine. Taky díky všem, co byli součástí toho všeho, za jakoukoliv pomoc. Raději nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl. Okolo půlnoci jdeme spát a po celém cirka měsíci můžeme klidně spát. Půl roku dlouhá “mise” nám skončila. Nyní ještě užít společný čas s rodinou a přáteli, vypravit se na poznání místních krás, poprvé jako 5 soudků. Další část kanadského života se kvapem otevírá, pokračování během pár dní. Stálo to za to!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-54815429035489978172016-06-06T18:31:00.000-07:002016-06-06T18:31:02.799-07:00Golf time!<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5wANJQc4fFssvHINN686oXFOW0cantBwO0_QXdRt3RFyogJwu-Hi12yGhZ-YV7eGKwvLI-S60jkpY84Rn1KYaC0Z_iANPoGx5n1RAODZyCtHpaKGvKT1IDeY_7UGFAzYQmmPZ1tXxX2dc/s1600/G0057821.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a> </div>
<div style="text-align: justify;">
Je opět na čase se podělit o nové zážitky, ne a ne to skončit. Údolí se i přes drobné sněhové výkyvy obléklo do zeleného a opět se můžeme kochat z nových scenérií. Dalším nezapomenutelným zážitkem mi bylo pár posledních dní coby dvacetiletý. Vydáváme se v osmi lidech do Fairmont Hot Spring na golfový týden. Nakládáme potřebné věci do Aaronovýho obřího trucku, zatímco Martin, Jarek a Janča po nás hází sněhové koule.<br /><br /> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrUUf29lD6En7cd1kiWSJLYKLjUiYbNi4pHptSZpCZlDO4YH1-9nJDeEMpV5lnDNVOvshhvtqV4YrvVFVZjUfkSz6xVM_IQ49yovXkVQj1-6Bt6ii92pvDkHEheOfgq8BNCa79JgnrWpX8/s1600/IMG_2834.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrUUf29lD6En7cd1kiWSJLYKLjUiYbNi4pHptSZpCZlDO4YH1-9nJDeEMpV5lnDNVOvshhvtqV4YrvVFVZjUfkSz6xVM_IQ49yovXkVQj1-6Bt6ii92pvDkHEheOfgq8BNCa79JgnrWpX8/s1600/IMG_2834.JPG" /></a><br /><br />Těším se, nikdy jsem nehrál na velkém profi hřišti, tři dny slibují pořádnou dávku zábavy. A nebo ne? Z osmi lidí je šest ostřílených dospělých mazáků, kteří hrají golf už nějaký ten pátek. Doufám, že aspoň Graham zůstane při zemi a budu moci „soutěžit“ alespoň s někým. Pronajaté třípatrové studio od našeho příjezdu určuje místnost, ve které strávíme nejvíce času – kulečníkový stůl hned u vstupu si o to říká. A že jsme zde zahráli mnoho dobrých her a prohodili neméně zajímavých slov. První hrací den začínáme v Mountaiside Golf Resortu, rozdělení do dvou skupin na Dlouhány a Hobity. Golfové vozítko sdílím s šedesátníkem Alem. O něm bych taktéž mohl napsat tuze dlouhý článek. Naše squashové bitvy jsme především díky golfové sezóně, kterou Al zkrátka žere, museli odložit, a tak mě nyní čeká školení v golfu.<br /><br /> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_PCWgE1txSKnuAUex7VIYHvPlNCcLxu6pGHwJKKiQjTBAMq0C1inrcqngbe73pyCFL4KmV7FqLoPgqCPiNR7NDDNjrl643in4fVFYDub6HAcxTZ02XYMMj5Av1qQxfNYoe7epOArLmuiw/s1600/IMG_2828.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_PCWgE1txSKnuAUex7VIYHvPlNCcLxu6pGHwJKKiQjTBAMq0C1inrcqngbe73pyCFL4KmV7FqLoPgqCPiNR7NDDNjrl643in4fVFYDub6HAcxTZ02XYMMj5Av1qQxfNYoe7epOArLmuiw/s1600/IMG_2828.JPG" /></a><br /><br />Na začátku jsem krapet nervózní, nerad bych to ostatním pokazil. Naštěstí nás čeká ranní rozcvička na odpališti a není to až taková trága. Blížíme se k první jamce – par 5. S drivingovou holí operuji raději opatrně, přeci jen je kolem hodně domů a aut a nerad bych se na nich podepsal. Zkrátím to – nelítá mi to tak, jak bych si představoval, ale pár úderů bych ohodnotil jako ucházejících. Snažím se odkoukávat, jak se to má dělat. Styl každého je však jiný. Jako první se staví k teečku Al. Skupinka dlouhánů Aarona, Grahama, Howarda a Dana už odjela do bezpečné vzdálenosti, teď je řada na nás. Al, oděn dle kódu do trička s límečkem a golfových bot, se pekelně soustředí, nikdy jsem nepotkal soutěživějšího hráče. Dva cvičné nápřahy, sledujíc ho si vybavuji zprávu, kterou mi poslal dva dny před odjezdem „drž hůl volně jako pták, uvolni se a sleduj míček“. Beng! a tvrdý golfový míček letí dobrých 200 yardů. To Topher v jeansech, tričku a skejťáckých botkách zapíchne teečko, stoupne bokem bez jakéhokoliv rozmýšlení, jeho švih mi ještě teď zní v uších, neustále si s námi povídá a směje se, krůček dopředu a prásk ho. 250 – 300 yardů. Panečku, to vypadá tak lehce. Mike, taktéž šedesátník, se nachází někde mezi. Tolik času na zamíření si nebere a lehce kluky pronásleduje. A je to tady, je řada na mně. Dva švihy zkusmo, vcelku lehké, ale po přístupu k míčku na mě padá drobná nervozita. A to na mě nekoukají miliony diváků. Snažím se seč můžu, ale za rámeček si premiérový úder nedám. Zkrátíme to – ještě že jsme si pravidly omezili údery na maximální +3, jinak bych na některých technických jamkách s vodou byl ještě teď.<br /><br /> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJLwI0oqnWRNOwBvcICFzwYeV3dmFV-_xuyCaKppVJQgzfExRily0g23VvALiSUyPSo-f3yIYm1W5ubPPgrsRssOVtCRF4uZffmgi4T4nKwwjLsw0x-BC_rpxiK3VZLiGZbboShQwnc1nq/s1600/IMG_2841.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJLwI0oqnWRNOwBvcICFzwYeV3dmFV-_xuyCaKppVJQgzfExRily0g23VvALiSUyPSo-f3yIYm1W5ubPPgrsRssOVtCRF4uZffmgi4T4nKwwjLsw0x-BC_rpxiK3VZLiGZbboShQwnc1nq/s1600/IMG_2841.JPG" /></a><br /><br />Hřiště je krásně upraveno, na severní straně lemováno horou, na jižní pak silnicí a údolím s řekou. Pažit o jakém se mnohým ani nesní. Čas utíká a tělo dostává značně zabrat. Je to slušná námaha, naštěstí díky vozíkům dostanou alespoň nohy oddech – těm dávám zabrat zejména při fotbalech. Je sice pár úderů, které se mi povedly, na jedné jamce jsem se dokonce dostal zázrakem, kdy se sešlo pár šťastných ran právě na par, ale jinak jsem si držel průměr +3. Díky kluci za shovívavé nastavení pravidel. Hra se protáhla na 4 a ½ hodiny a já byl s poslední jamkou vcelku rád, že dnešek je za námi. Vzal jsem si velké sousto, ze deset tréninků před samotnou hrou by mi jistojistě prospělo. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKGvfijvKXd2uvEkyuODNY5TKpgcr-VHNprp1UuxfPQvXNHJCcVXoRjxi-xDbQaKTaqX8j2a5gzFCZaRNnfXdW34HAMxciOZdQVUPjE46-apbZ0VS5gBHkKKDkK2PcmOJofae0ha7FDgJl/s1600/IMG_2838.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKGvfijvKXd2uvEkyuODNY5TKpgcr-VHNprp1UuxfPQvXNHJCcVXoRjxi-xDbQaKTaqX8j2a5gzFCZaRNnfXdW34HAMxciOZdQVUPjE46-apbZ0VS5gBHkKKDkK2PcmOJofae0ha7FDgJl/s1600/IMG_2838.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Druhý den se vydáváme na těžší hřiště, Riverside Golf Resort. Po prvním dni jsme promíchali týmy, abychom na poslední páteční den vytvořili dobré handicapy a mohli naplno zasoutěžit jako rovni s rovnými. S Alem zůstávám v jednom týmu, jeho cenné rady jsem si vzal k srdci, jenže tělo se jeví značně unavené. A to nejen proto, že spaní v obyváku mě posunulo do role posledního usínajícího a prvního vstávajícího, jelikož se všechen společný čas odehrával právě tam (a sousedící kuchyní v případě rána). Cirka jeden ze čtyř úderů bych si sám se sebou i plácl, ale na nějaké zmínky, že hraji golf, bych to neviděl. V ten moment vím jistě, že tímto týdnem jsem s golfem začal a taktéž i končím. Mít tak hole vlastní a ne půjčené od Aarona, už by nejméně jedna letěla do řeky. Do čeho já se to upsal. Až do chvíle, než ke mně přichází dnešní nový týmový kolega Dan. A radí, co a jak udělat jinak. Uvolni ruce v zápěstí, nataženou paži máš správně, ale za hlavou ještě krapet pokračuj v nápřahu na úkor povoleného zápěstí. Soustřeď se na míček a s rotací pokračuj po odpalu i nadále, vytoč trup. Myslel jsem si, že to celou dobu dělám, stavím se mírně skepticky k míčku a šup ho, čistý úder a míček letí parádně – vysoko, daleko a hlavně rovně, na green. Wooow!! To je parádní pocit, řeknu vám. Zlomový bod, polit živou vodou, hned ta hra baví víc a už se nemůžu dočkat, až budu zase hrát. Sice se nová taktika nepromítla okamžitě do všech úderů, ale potenciál dát golfu druhou šanci je veliký. Když pak Graham s Danem na jedné jamce utopí svůj míček a můj přistane kousek za greenem, připadám si jako Tiger Woods v době své největší slávy. Ještě vypilovat odpal z bunkru, tedy pro neznalé z písku. Opět ke mně přiskakuje Dan a s radou, ať si představím českou stokorunu pod míčkem a celou ji vykrojím, putuje míček se zrnky písku ideální trajektorií na green. Nejraději bych mu skočil na krk a poděkoval, jenže ctím golfovou etiketu a s rozzářenými oči jako malej kluk u vánočního stromku mu jako díky stisknu ruku. Díky Dane! Druhý den na golfu si užívám víc, jenže s přímou úměrou únavy těla při nezvyklých pohybech se rozhoduji nejít do třetího hracího dne. A jak se později ukazuje, tak správně. Hřiště v Cranbrook je později dle slov mazáků velmi těžké a udělal jsem dobře. Mám alespoň čas na trénování, za rok se jede zase. Mezitím si střihnu pár jamek tady v okolí.<br /><br /> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5wANJQc4fFssvHINN686oXFOW0cantBwO0_QXdRt3RFyogJwu-Hi12yGhZ-YV7eGKwvLI-S60jkpY84Rn1KYaC0Z_iANPoGx5n1RAODZyCtHpaKGvKT1IDeY_7UGFAzYQmmPZ1tXxX2dc/s1600/G0057821.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5wANJQc4fFssvHINN686oXFOW0cantBwO0_QXdRt3RFyogJwu-Hi12yGhZ-YV7eGKwvLI-S60jkpY84Rn1KYaC0Z_iANPoGx5n1RAODZyCtHpaKGvKT1IDeY_7UGFAzYQmmPZ1tXxX2dc/s1600/G0057821.JPG" /></a><br /><br />Alespoň jsem mohl přiložit ruku k dílu s výběrem svatebního dortu. A díky jeho chuti se ještě víc těším na svatbu, láska prochází žaludkem. Po pátečním příjezdu alespoň na chvíli lehám a dospávám zápřah z dnů předchozích, zatímco pro mě místní připravují malou oslavu. Okolo ohně, s opékáním uzenin, skvělé společnosti, kytary s českými písničkami (to když se k mému údivu objevuje další překvapení v podobě Petry a Tomáše), Howardovou improvizací a složenou písničkou, atd atd. Super klidná oslava. Ráno vydatná snídaně a jdeme na druhý ročník cejchování krav. Pro Martina, Janču, Petru, Toma, Jarka a i Amy, to je první zážitek. Opět vyvedený, i když mi je telat zase líto. Vše se zvládlo rychle a krom značek vypálených do kůže mladých, snad i ostatním se tohle zarylo pod kůži.<br /><br /> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFMhHIaEugIBwGS4KTcN8Y5V_0TzK7ekEKU-rI9pm3xG-7cYVmcmzEtoCP1SztdAiZQSjtEgOdGLoQEnNAcC7Yo7e-oMGACU7nsREc4tKeDD1Cnr-9RDFJmjlihbzL4HKWhiDWKG4UGpS2/s1600/IMG_2854.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFMhHIaEugIBwGS4KTcN8Y5V_0TzK7ekEKU-rI9pm3xG-7cYVmcmzEtoCP1SztdAiZQSjtEgOdGLoQEnNAcC7Yo7e-oMGACU7nsREc4tKeDD1Cnr-9RDFJmjlihbzL4HKWhiDWKG4UGpS2/s1600/IMG_2854.JPG" /></a><br /><br />A kde se vzala ta tři česká jména? Jarek už tu byl dva předchozí roky vždy přes prázdniny. Letos však díky Aaronovi a holkám z Vancouveru přijel s pracovními vízy a pomáhá se starat o zdejší místo. Holky, manželka a dvě dcery, za ním přiletí co nevidět. Janča a Martin jsou dva Brňáci, co se sem dostali podobně jako já před rokem. Někde se někdo zmínil, slovo dalo slovo, a bylo. Zapadli sem náramně, už počáteční komunikace po emailu dala vycítit, že to bude fajn setkání. Oba si to tu užívají, každodenní pohled na vrcholky hor, bytí na čerstvém vzduchu (i když občasná práce ve skleníku s biohnojivem moc čerstvý vzduch není), a neustále nové věci, to bylo to, co hledali. Martin je navíc skvělý fotograf (a jsem rád, že bude fotit naši svatbu) a jeho příspěvky na blogu <a href="http://www.mrrca.cz/">www.mrrca.cz</a> mi ukázaly, že je na čase skončit a přenechat to zkušenějším. Tento upřímný a přátelský třicátník taktéž s jiskrou kluka v oku jako já a Aaron, těžko zapadnout do zdejšího údolí lépe. Janča též, navíc vše okořeněné hudebním a kreativním talentem. Jejich příjezdem jsme tak převážili misky vah dospělých na více než polovinu dredatých – Aarona s jeho holou lebkou do vlasatých nepočítáme :)<br /><br /> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhra8ZTGjn16zWnviAVezxT6_iH_SrId920SW5cm5nNY4-oTMOefkwvRfSB1F6uw-SQemzNIS7eRNGzhw7yezA77iF4zwdsDMll9hPwI_AvXhq58_NzEVnEGfcRlw0p-8Ev1i1iXOL7Yqw2/s1600/IMG_2767.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhra8ZTGjn16zWnviAVezxT6_iH_SrId920SW5cm5nNY4-oTMOefkwvRfSB1F6uw-SQemzNIS7eRNGzhw7yezA77iF4zwdsDMll9hPwI_AvXhq58_NzEVnEGfcRlw0p-8Ev1i1iXOL7Yqw2/s1600/IMG_2767.JPG" /></a><br /><br />Poslední květnový víkend jsme s Amy nastaveni na mód pozor. Oči na sťopkách, koná se tu svatba. Omrknout, co nás za měsíc taktéž čeká, udělat si poslední teoretický sumář, jak postupovat. Vše se nám už rýsuje, co nevidět. Páni! To letí. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-oLHDccAecj0gz6_9Ooq30QswqqDvfzlEx112SEYORrvhAiWEOc6CGJq2klkIe7O45ma8OfmWgnP6LNwQMvMvHqDvlZhHyvKGaN7aqdnlR0ths1kkyW2mzEJ8B5yFWUSPsaojO8CR6bGY/s1600/IMG_2904.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-oLHDccAecj0gz6_9Ooq30QswqqDvfzlEx112SEYORrvhAiWEOc6CGJq2klkIe7O45ma8OfmWgnP6LNwQMvMvHqDvlZhHyvKGaN7aqdnlR0ths1kkyW2mzEJ8B5yFWUSPsaojO8CR6bGY/s1600/IMG_2904.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
A jelikož se mi krátí chvíle coby svobodný, Aaron pro mě připravil originální a jemu podobnou rozlučku se svobodou. Naštěstí jsme naladěni na stejné vlně a tak to nemohlo být jinačí, než spojené s výšlapem do hor a přenocováním pod širákem. Vydává se nás hned deset. Každé ráno se kochám výhledem na horu Gladstone, Aaronovy myšlenky už na ní byly také nesčetněkrát. Je na čase se ji vydat pokořit a pro změnu kouknout, jak se ona hora dívá každý den na ranč. Vydáváme se v pátek v odpoledních hodinách, dle tradice dostávám kšiltovku s podprsenkou a vycpanými prsy, kterou bych měl celou cestu mít na hlavě. Také letím do ještě vcelku studeného jezera, v horkém pátečním dni to je osvěžující a po prvním kilometru šlapání slyším skuhrání ostatních, proč i oni nešli. Jsme v základním kempu, v údolí, kde rozděláváme oheň, a zábava začíná. Pěkně se nadlábnout, pokecat, okolo jedenácté zalézt pod hvězdami rozzářenou oblohu a za zvuku praskání ohně se schoulit do spacáků. Ranní probuzení s rozbřeskem, čili 5:20, snídaně s Aaronovou kávou (obyčejně hnusná káva, nad kterou by kdekdo ohrnul nos – několikaletá konzerva s uchem, se kterou Aaron šarlatánsky míchá nad ohněm, kousky popela a jehličí do ní vždy při přípravě napadají, ale po ránu před dlouhým výšlapem to nejlepší, co si naše tělo a žaludek dovede představit, ještě prosím, Aarone!), a jde se podél řeky. 2 kilometry po jakž takž stezce, přebrodit řeku a začít se prodírat 500 výškových metrů směrem k dominantně místního okolí. Stoupák tu a tam po sněhu a místy po kamenech přes drobný hřeben a posledních 150 výškových metrů až k necelým 2400 metrům této hory – pojmenované po jejím „úsměvu“ díky geologickému pásu světlé horniny (gladstone = šťastný kámen). Úplný vrchol nakonec díky nutnosti změnit kategorii výletu z výšlapu na horolezectví nakonec nedáváme, avšak ten pohled zpět do údolí je skvostný. Díky borci za super rozlučku se svobodou, sedla ke mně jako vyšitá. Opět brodění se dolů, po necelých deseti hodinách jsme zpět na ranči, příjemně vyčerpaní s odřenými nohami z prosekáváním se zemí nikoho, spokojeně dáváme relax. Někdo koupačkou u jezera, já Tomovi ještě pomáhám měnit svíčky u auta, lehká grilovačka a jde se na kutě.<br /><br /> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS5XxpmRALVcdcieW4COHrQP6lokwl79hFSt-i6jpJ3BRHdMGKnVqC4WhYpmGW6HFb7TptwsPyUpyftqk2ayVsOyUQNuFHvG1qn3MhsXSDjRjLWoKF7AZEOay4R_bK8VoN4WGSqY2oY80d/s1600/G0127879.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS5XxpmRALVcdcieW4COHrQP6lokwl79hFSt-i6jpJ3BRHdMGKnVqC4WhYpmGW6HFb7TptwsPyUpyftqk2ayVsOyUQNuFHvG1qn3MhsXSDjRjLWoKF7AZEOay4R_bK8VoN4WGSqY2oY80d/s1600/G0127879.JPG" /></a><br /><br />A tak se pomalu připravuji na Gladstoneový epilog, za měsíc touhle dobou už odškrtnu další část ze svého života, svatba, výlet s rodiči, bráchou a Amy po místních krásách západního pobřeží Kanady, a je na čase se pustit do dalšího stěhování. Nyní už však s vyhlídkou na krásný čas bytí +1. Pár nápadů máme, ale zatím si je necháme s Amy pro sebe. Bude to však jízda, jako obvykle.</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhM8NNLN3-BhYkOaA7R7pY20KZiMwA9kkv6ZOPxEtasDEFrXZ7Q7Rzf6wZjtaj_ku3cYs78wd12XaYwXZ5gUkOy48iROIVOxEmNLxgMZwLBx6lbZGi11h8P8vG42CYoBMaZStTchkPlpBk/s1600/IMG_2855.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhM8NNLN3-BhYkOaA7R7pY20KZiMwA9kkv6ZOPxEtasDEFrXZ7Q7Rzf6wZjtaj_ku3cYs78wd12XaYwXZ5gUkOy48iROIVOxEmNLxgMZwLBx6lbZGi11h8P8vG42CYoBMaZStTchkPlpBk/s1600/IMG_2855.JPG" /></a><br /> </div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-1427397438765424072016-05-11T21:10:00.002-07:002016-05-11T21:14:26.342-07:00Sbohem dvacko<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXWUyGrBsSH4Z_N7VMElN9PsXjVRKVjo9clUVJJwrOSvA_z2KqS6jYnQHEQKDf2QfdnskHGfJ-CE5VgGmWQPjwKR31NbQz6EeYJYNpnIMYBhQ3QbDe7I7Fvr7yEMxOt-D4PlWcZKmeqs19/s1600/IMG_2792.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a> </div>
<div style="text-align: justify;">
S mým hlemýždím tempem psaní se pomalu ale jistě dostávám k sepisování milníků. Spisovatel by, jak se říká, potřeboval opět chytit nit či strunu, jenže já tu svou ztratil v nenávratnu. Ani už nevím, co jsem psal jako poslední. Jo, příhoda se skunkem. Jak dopadla? Relativně dobře, z jistého úhlu pohledu. Tři noci jsem na něj dohromady čekal, a snad pouhé čtyři nebo pět nocí se z celého měsíce neukázal. A hádejte, do kterých dní se jeho absence projevila. Údolím tak nezazněla rána z pušky, já nemusel mít starosti při nerudovském „Kam s ním“. Jenže celý kruh se uzavřel a výstřel stejně zazněl. O pár stovek metrů jinde. Drzé zabrání garáže skunkem natolik otrávilo našeho menšího a bezbranného kočičáka, že se vydával pravidelně na toulky. Bohužel to mu bylo osudným. Někdo ze sousedů nesdílel jeho utrpení a snad ve snaze ho zahnat po něm vystřelil. Nebylo vidět žádné škrábnutí, s podezřením na vymknutý kloub ho vezu na veterinu a až rentgen ukatuje, že ho kulka zasáhla tak nešťastně, že mu rozdrtila kost. A tak máme o dalšího čtyřnohého člena Gladstone méně. Byl malý, milý, dovedl otrávit život při značkování svého teritoria, ale i tak nám bude chybět.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1zgEcKvCmNOXIyMZGcpcvslLzRrCGQroPo54oQl0jh4UzUJE0uLkPBKoEEzTEJxRD2FCnPDudi7aoSEiRRLfQpzKX52y1UFMBVpdFWNCdxPAtHMER0ZNY0ggjGWiL6e782OBevgaIbY6W/s1600/IMG_2526.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1zgEcKvCmNOXIyMZGcpcvslLzRrCGQroPo54oQl0jh4UzUJE0uLkPBKoEEzTEJxRD2FCnPDudi7aoSEiRRLfQpzKX52y1UFMBVpdFWNCdxPAtHMER0ZNY0ggjGWiL6e782OBevgaIbY6W/s1600/IMG_2526.JPG" /></a><br />
<br />
O zábavu jak nám, tak Fíkovi, se stará Chelsinka, opět hlídám tu hyperaktivní špionku a s jistotou mohu říci, že se z městského psa stal pes venkovský. Fík sice v počátku projevil své choutky opět s nějakým psem běhat, jenže na hbitou Chelsinu ne a ne najít recept. Natož pak síly. Bitva obra a Goliáše. Hlavní je, že jsou se zapadajícím Slunkem oba spokojeni a příjemně unaveni (Fík o poznání více).<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwNwGM4LkxDgYO5goQIYHSGq800YcLN0VIqUDdfMVgGMzm1mkSHRRFoonuY9sO1__Gd3S10EX22WavxwBci6EWTMA-gQJDHgn6pG2B-9vsXU9DLGIC_PMciJc3QRt2mrEdduMZJmE_Uzo7/s1600/IMG_2618.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwNwGM4LkxDgYO5goQIYHSGq800YcLN0VIqUDdfMVgGMzm1mkSHRRFoonuY9sO1__Gd3S10EX22WavxwBci6EWTMA-gQJDHgn6pG2B-9vsXU9DLGIC_PMciJc3QRt2mrEdduMZJmE_Uzo7/s1600/IMG_2618.JPG" /></a><br />
<br />
Nejdříve si ji však musíme vyzvednout. Vše je naplánováno dokonale. Po dvou měsících přijíždí Hemphillovi, ještě týž den dokončujeme poslední úklidové a designérské práce a míříme s Amy na letiště. Opět vás rádi vidíme, rodino! Chyběli jste tu. Jedním autem míří zpět, my jsme tedy ochuzeni o jejich překvapené tváře při vstupu do renovovaného domu, jenže jiné možnosti nebylo. S Amy druhým autem jedeme do Kamloops, na návštěvu její sestry s rodinou a poté za holkama do resortu Sun Peaks. Z dlouhého ježdění mi už popravdě šibe, pokaždé si říkám, už naposledy. Jenže díky místním vzdálenostem se ani jinak nedá. Zažíváme parádní víkend a ve třech (s Chelsey na zadních sedadlech pěkně poslušně v psím postroji) si to míříme zpět.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUmOTWw4F9vOpkpCRuTl-H3w7NJuUT7H6TIXmELRfB4mYhmJ8TV31ljpKmLQwhUUYK-ppZrnuNaVJrszBByRZUzfAAZUVm7L29V2ivAv_gtD9xmQYEJoWmu3DBmw4uf9wfMGYICk1vNBMn/s1600/IMG_2555.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUmOTWw4F9vOpkpCRuTl-H3w7NJuUT7H6TIXmELRfB4mYhmJ8TV31ljpKmLQwhUUYK-ppZrnuNaVJrszBByRZUzfAAZUVm7L29V2ivAv_gtD9xmQYEJoWmu3DBmw4uf9wfMGYICk1vNBMn/s1600/IMG_2555.JPG" /></a><br />
<br />
Zároveň novým týdnem mi začíná další sezóna trénování. Opět vidět staré známé tváře, rychle je připravit na zápasy a turnaje, moc času není - vše vrcholí turnajem koncem června. Týdenní harmonogram se mi tak pomalu ale jistě zaplňuje. Oddech nejspíš až po svatbě, i když kdo ví ;) Nejde opomenout datum 6.4., je tomu rok, co jsem přijel na Gladstone. Jak bývá zvykem, jen na pár týdnů či maximálně měsíců. To místo spolu s místními mě pohltilo natolik, že jsem se tu zdržel už rok. A ještě nějaký ten měsíc, minimálně do svatby, tu budu moci obdivovat místní krajinu a být součástí tohoto kouzelného místa.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYENNhpJHZ7-txVbbSN2LlmNdiFBfBmRPAFQO27I7qgRISATZMidrPY0-GhZwmvUEORA_F1TpYDawrafJUi2nHPDXr4W0zor-9JfFQiljycHiwEqg__taC38PbqFU9M0P08df15vCoNSfg/s1600/IMG_2584.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYENNhpJHZ7-txVbbSN2LlmNdiFBfBmRPAFQO27I7qgRISATZMidrPY0-GhZwmvUEORA_F1TpYDawrafJUi2nHPDXr4W0zor-9JfFQiljycHiwEqg__taC38PbqFU9M0P08df15vCoNSfg/s1600/IMG_2584.JPG" /></a><br />
<br />
Konečně po časově náročné renovaci se mi povedlo dostat se k donutovi. Tři měsíce sedí smutně v garáži a čeká, až se mu budu věnovat. Rozebírám mu vnitřnosti, vyřazovací metodou problém ukazuje buď na počítač, a nebo na dráty. Ve změti svazků nakonec jako zázrakem nacházím porušený spoj a po třech měsících může donut opět zabrumlat ten jeho slastný song. Vítej zpět! Využívám jeho garážování a dávám ho do pucu, pár úprav, výměna ložisek, brzd, klínového řemene a mnoho dalšího. Je na čase ho připravit opět do služby. Vítej zpět Chevy.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXWUyGrBsSH4Z_N7VMElN9PsXjVRKVjo9clUVJJwrOSvA_z2KqS6jYnQHEQKDf2QfdnskHGfJ-CE5VgGmWQPjwKR31NbQz6EeYJYNpnIMYBhQ3QbDe7I7Fvr7yEMxOt-D4PlWcZKmeqs19/s1600/IMG_2792.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXWUyGrBsSH4Z_N7VMElN9PsXjVRKVjo9clUVJJwrOSvA_z2KqS6jYnQHEQKDf2QfdnskHGfJ-CE5VgGmWQPjwKR31NbQz6EeYJYNpnIMYBhQ3QbDe7I7Fvr7yEMxOt-D4PlWcZKmeqs19/s1600/IMG_2792.JPG" /></a><br />
<br />
A jaký je ten druhý milník? Zcela jistě se před 13.5. nový příspěvek neobjeví, tak proč tedy nezrekapitulovat poslední rok v režii 2x let. Je to zvláštní, roky plynou jako voda, od dob maturity několikanásobně rychleji. Vesměs ze všech stran slyším „počkej, až Ti bude třicet“, „počkej, až Ti bude čtyřicet“, … . Je to normální rok jako každý jiný. Bezpochyby. Jenže pro mě poslední rok s dvacítkou v kolonce věku se stává dramaticky odlišný. Vždyť co se stihlo během té krátké doby odehrát. Říct ne žití ve městě a dělání práce, která přinášela kapitál, ale rozhodně ne pohodu na duši. Vzdát se toho všeho ve prospěch přesunu a poznání pravé tváře Kanady. Dělat něco, co mě baví, i v počátku za cenu žádného příjmu. Nalezení nových, mnou doposud pomíjených hodnot, víry a cílů. Poznání neobyčejných lidí, jedné skromné rodiny, která mi dala víc než je vůbec schopna si uvědomit. Vidět se opět se svou rodinou při návštěvě ČR a uvědomit si, jak moc pro mě znamenají, jak mě celou dobu podporují i když jsem na druhém konci světa, že to není rozhodně samozřejmost a lehké jakbysmet. Vždyť kolik krajanů to tu v Kanadě mělo o to těžší, když je jejich blízcí doslova tahali zpět. Jak to opravdu dovede být těžké se odloučit od přátel, se kterými toho máte tolik společného a i přes tu vzdálenost si mít neustále co říci, neohrnují nad vámi nos, když zrovna nemůžete najít český překlad pro dané slovo a nechtěným použitím anglického rozhodně nemáte v úmyslu se povyšovat. Užít si i ty nejmenší okamžiky a uvědomit si, jak se lidská mysl mění v prostředí, ve kterém žije. Přijmout Kanadu jako můj nový domov. Splnění si mnoha snů, předávat sportovní zkušenosti, bavit se životem naplno, vyhrát boj s byrokracií, nevzdávat se a jít si za cílem, na jehož konci čeká sladká odměna v podobě permanent residenta Kanady, a mnohé další. Ale hlavně poslední, avšak ne v rámci priorit, nalezení druhého kousku puzzle, okouzlující Amy. Od té doby ač tak barevný svět se stává ještě barevnějším a chutnějším. Kombinace všeho popsaného se proto zapříčinila o to, že na 29. rok svého života budu vždy dobře vzpomínat.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvFLmoQMQ6py82KHff7M3cyaiFIRKb9qrRJqa_dyQzS0wyxYOUriUpuksp1V4WdzAjON7q_UsVaZa1ynGsI5G-hfiB6dG3mYBX4hUi5Rp05qBr7mdKZwT5Ayezsx_7dsEx6z-iphD6dlGQ/s1600/IMG_2801.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvFLmoQMQ6py82KHff7M3cyaiFIRKb9qrRJqa_dyQzS0wyxYOUriUpuksp1V4WdzAjON7q_UsVaZa1ynGsI5G-hfiB6dG3mYBX4hUi5Rp05qBr7mdKZwT5Ayezsx_7dsEx6z-iphD6dlGQ/s1600/IMG_2801.JPG" /></a><br />
<br />
Díky všem, co ho byli (a jsou) součástí. A jelikož mé nadšení z psaní z blogu pomalu ale jistě upadá, mnohdy na něj nenacházím ani energii, a ani chuť, s příjezdem nových tváří se objevuje blog nový, který vřele doporučuji. <a href="http://www.mrrca.cz/pomenaranc/">Mrcca.cz</a>, zejména Martinův poslední má solidní grády :) Tak užívejte. </div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-54121829331390719562016-03-09T19:53:00.000-08:002016-03-09T19:54:29.054-08:0010,20, za rohem je skunk<div style="text-align: justify;">
Jo, vždyť já vím, že čekáte :) Jsem lajdák. Využiji tedy další speciální chvíle, kdy jsem u notebooku, abych sepsal pár slov o žití v zemi javorového listu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEget5-_75VVpjQcAruG7Vuuk7BD0JQx4yKU6tUQMmT4LoqivVQmZrpD1eDFtrF4RmsaQQGGAo002ylz9ym2jaauljPva3evuk-MAyRVRA-pUbnkzOSCKwm-71PgJNoAHl-aibOM6bFnpF3v/s1600/IMG_2331.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEget5-_75VVpjQcAruG7Vuuk7BD0JQx4yKU6tUQMmT4LoqivVQmZrpD1eDFtrF4RmsaQQGGAo002ylz9ym2jaauljPva3evuk-MAyRVRA-pUbnkzOSCKwm-71PgJNoAHl-aibOM6bFnpF3v/s1600/IMG_2331.JPG" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Zima je letos o něco chudší, ale i nadále si držím standard alespoň jednou za rok na hory. Minulý víkend jsme se s Amy vydali za humna do West Castle Resort, tolika lidmi opěvovaný. Proč to nezkusit. Ráno na Gladstone je jako poslední týdny opět slunečné, vydáváme se na cca 30 km jízdu do střediska. Jenže jak už to bývá zvykem, a to i pouhým okem viditelné, hned za údolím vrcholky hor oblačnost nejen zachytávají, ale řekl bych i přitahují. Jen co sedáme na sedačku vstříc jednomu z mála vrcholů, spouští se déšť. Počasí nám moc nepřeje, ale kvótu na lyže jsem pro letošek splnil. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOe34zDmn4pKTJw-YhldkFuiNrcWfCdR8aPjH0cMjw0B76P2HL6MrCYmtVrtBuNYsH94vm9h-P8hD9gDN4o9Faw5u04mxUkaIpRfULU0r4AjxPFlLl22NixOL3-TobT4OsyIunn7QgYUWs/s1600/IMG_2332.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOe34zDmn4pKTJw-YhldkFuiNrcWfCdR8aPjH0cMjw0B76P2HL6MrCYmtVrtBuNYsH94vm9h-P8hD9gDN4o9Faw5u04mxUkaIpRfULU0r4AjxPFlLl22NixOL3-TobT4OsyIunn7QgYUWs/s1600/IMG_2332.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To necelých 14 dní zpět se na mě culilo v kalendáři opět známe datum - 26. únor, roku 2013 jsem se vydal na otočku do Kanady, tak říkajíc na skok. Letos tomu byly už tři roky. Tři dlouhé roky plné zážitků a převrácení života naruby. Dnes, s kartou permanent residency, přípravami na svatbu a ustáleným životním rytmem, si říkám, zda-li má stále smysl psát blog. Dostal jsem se do fáze, kdy většina akčních složek má vedlejší políčko odškrtnuté a psát o spokojeném žití a harmonickém vztahu, bych popravdě většinu lidí tak akorát na... Očividně všem, co čtou blog a už měsíc a půl čekají na další příspěvek, to muselo dojít :)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge2YstgVIyeKgyJCWuz4Ss5IpkSa4nPL5FCxZnip3uXY836OeEoSaEkKadqFheqqpGM41Ty3BtqVpo81Mt2rxiripgHIJl5Cax0PY1a_-a0WwS7sI6TSY0e3p8p2nlBSbY-0DdjpDTAYWx/s1600/IMG_2382.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge2YstgVIyeKgyJCWuz4Ss5IpkSa4nPL5FCxZnip3uXY836OeEoSaEkKadqFheqqpGM41Ty3BtqVpo81Mt2rxiripgHIJl5Cax0PY1a_-a0WwS7sI6TSY0e3p8p2nlBSbY-0DdjpDTAYWx/s1600/IMG_2382.JPG" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
I tak se ale ještě zkusím dokopat a pár jich dát dohromady, co nevidět jsem už na čísle 100 příspěvků, proč tedy nedopřát blogu ono jubileum. Super! Jedem. Co se od nového roku a zasnoubení událo? Hodně věcí a zároveň i nic. Donut je stále nepojízdný, Sam mě po peti dnech strávených poskakováním okolo auta, samo sebou se spoustou sněhu okolo, vysvobodil a v tomto měřítku deset hodin jízdy zpět je zanedbatelných. A věřte, že hodněkrát jsem koukajíc do zpětného zrcátka přemýšlel říznout zatáčku krapet rychleji a shodit ho do rokle. Donuta, mou bílou dodávku, ne Sama. Jenže naše pouto je stále silné. Nyní, dva měsíce od jeho trucování, je stále zavřený v garáži. Odpojená baterka a odhlášené pojištění. K ničemu jinému jsem se zatím pro našlapaný program opravdu nedostal. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWiL9SqgBEqVTSdrc-D_eqV4z_fX-hlDJs1BZ0XakQ164mtrnGdMhtuvmSXLy6TftsTkSnxt0XwMKRM0RwEBnwHWqlNXOVVl532nAgT5qnN_HmBZk9-MWtvxjtzKgRArc5CtUJ3gCYP4xm/s1600/FullSizeRender+%25281%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWiL9SqgBEqVTSdrc-D_eqV4z_fX-hlDJs1BZ0XakQ164mtrnGdMhtuvmSXLy6TftsTkSnxt0XwMKRM0RwEBnwHWqlNXOVVl532nAgT5qnN_HmBZk9-MWtvxjtzKgRArc5CtUJ3gCYP4xm/s1600/FullSizeRender+%25281%2529.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Snad jen si mohl odpustit, aby mi "zapříčinil" při jeho vykládce z přívěsu špatný pohyb a tím mě díky bolestem v bedrech vyřadit nakonec na tři týdny ze hry. A to totálně. V polože ležmo a nebo klečmo tak aspoň mám čas udělat Ivě a Aaronovi nové webovky. Zda-li se povedly nebo ne, můžete posoudit na www.gladstonemountain.com, a nakouknout blíže ráji, kde bez jednoho měsíce rok pobývám. Role jsou vyměněny, celá rodina Hemphills je nyní v Brně, Aaron si užívá squashe na palubovkách, kde jsem to měl rád, zakončené zlatavým dobrým pivem taktéž v místech, na která rád vzpomínám. Alespoň provětral moji squashovou raketu. A Iva naopak může na pokec s mou mámou. Jen ty provokativní fotky z Kofi-Kofi na České si mohli odpustit. Vždy hezké vzpomínky na Brno :) Mám tak alespoň celé dva měsíce na rozsáhlou rekonstrukci jejich domu. A že jsem panečku ve svém živlu! </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS0MBR4MgMoCg5BKyqZ0VWXsAojNIAVVVB6z1YSqC13gBfKIHM7SaVqwr5YRIJMeirD0KG2gdnBv2ULAFHdQBcpXn7WCodgp6MidueIunsO2Z-ZqaKnM0bcb4_i_C4DV1Y-NdUVzMRg65N/s1600/IMG_2184.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS0MBR4MgMoCg5BKyqZ0VWXsAojNIAVVVB6z1YSqC13gBfKIHM7SaVqwr5YRIJMeirD0KG2gdnBv2ULAFHdQBcpXn7WCodgp6MidueIunsO2Z-ZqaKnM0bcb4_i_C4DV1Y-NdUVzMRg65N/s1600/IMG_2184.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jen Fík je trochu znuděný, jakmile vykouknu ven, pro materiál, rychle zablbneme, ale už mizím zpět ve dveřích. Občas mi proklouzne dovnitř a to už tuplem nic neudělám. Až do včerejška, to se mu o zábavu postaral skunk. Očividně neměl pochopení se s Fíkem honit a přesnou dávkou do čenichu tak dal pocítit, kdo že tu krade Fíkovi a kočičákovi Bullseye jídlo. Až závěrem se dostávám k odůvodnění, proč píši právě teď. Osmá hodina večerní, v práci to pro dnešek balím trošku dřív, v improvizované kanceláři za oknem s výhledem na osvětlený přístřešek s naaranžovaným jídlem číhám na tu potvoru. S puškou 30-30 připravenou k pohotovosti. Ani mouše bych neublížil, jen co je pravda, ale jelikož vystrnadil kočičáka z jeho příbytku, a otravuje Fíkovi život, neznám bratra (sorry Lukáši! :) ). V koutku duše ale doufám, že dostal rozum a zdekoval se. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiElgmVj7k9ogJjBkR8EeaU61JV9ebWwTB-caA57A-rXcPxyutSs9wI0GfcioadtOAX4WwENE5vBxwj7ndB7uj2xcC7TpjSSCNoz1U7Onpi7logy_qOG3Gv-jGbE4Jp4AbEgS_o_S2BTGlP/s1600/IMG_2255.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiElgmVj7k9ogJjBkR8EeaU61JV9ebWwTB-caA57A-rXcPxyutSs9wI0GfcioadtOAX4WwENE5vBxwj7ndB7uj2xcC7TpjSSCNoz1U7Onpi7logy_qOG3Gv-jGbE4Jp4AbEgS_o_S2BTGlP/s1600/IMG_2255.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak zase "brzy" na počtenou! Zatím jsem aktivní na našich svatebních stránkách www.amyandondrej.com, pro anglicky znalé, kdo se chce dozvědět více. Termín už máme! <b>2.7.2016</b>, 14:00 horského času (22:00 v ČR). </div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-11476785089110814872016-01-29T22:08:00.000-08:002017-11-24T07:55:54.015-08:00Jak na Nový Rok, tak po celý rok<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Vánoce jsou tu! Čeká mě vcelku dlouhé volno, nejsem již nijak svázán pracovními povinnostmi a vše je nastaveno tak, jak jsem si vždy představoval. Amy přilétla do Alberty, strávit pár dní opět na ranči, a 23. se vydáváme směr BC, strávit svátky s její rodinou. Přes Kamloops do Merrit, kde nedaleko bydlí její sestra s manželem a čtyřmi malými rošťáky. Dle místních tradic tu každý 24. večer rozbaluje pouze jeden dárek a v pozdních hodinách se jde spát. Vánoce v Severní Americe jsou značně odlišné. Začínají až 25., kdy se všichni sbíhají k vánočnímu stromku - Christmas day. Sedíme na sedačce a kocháme se pohledem, jak všude kolem lítá papír a krabice převážně od hraček. Chutný oběd, vánoční bruslení a odpolední pohoda s dětmi. Další den ráno, tzv. Boxing day, mě Donavon (Melissin manžel) bere zažít další tradiční zážitek v Kanadě. Ice fishing - rybaření v ledě. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjp1F1kkEOns32qizBfYndG1D9zULIQwRP3DIYXKsqVF9_k-7g9yh0oTF9Ygmvr_TzVHW0KK0uzpkxZOEZa4U-olmGH4n-iAbaSVqtp-j5T1kNHAbELTAqpsHeFxWp813pjNPvsFzpZRCNI/s1600/IMG_1936.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjp1F1kkEOns32qizBfYndG1D9zULIQwRP3DIYXKsqVF9_k-7g9yh0oTF9Ygmvr_TzVHW0KK0uzpkxZOEZa4U-olmGH4n-iAbaSVqtp-j5T1kNHAbELTAqpsHeFxWp813pjNPvsFzpZRCNI/s1600/IMG_1936.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Brzo ráno společně s nejstarším Jacobem proto po vydatné snídani sedáme do auta a přemisťujeme se k jezeru. Zaparkovat, vzít vybavení a prodrat se sněhem. Odhrnout 2x2 metry čerstvé přikrývky a vrták mizí v tlusté vrstvě ledu. Je připraveno, naběračkou odebrat zbylý led a pomalu vnořit návnadu na háku. To stejné i pro Jacoba. Já nemám povolení, vše pouze sleduji v těsné blízkosti. Jacobovi se daří a po necelých deseti minutách tahá první úlovek. Jeho radost je nepopsatelná. Zima je vlezlá, po hodině a půl balíme a vydáváme se do tepla domova. O den později se k nám připojují Amyiny rodiče a bratr, v domě je těsno, ale obstojně se s tím pereme (11 lidí + kočka). S "tátou a bráchou" si střihneme pracovní den a přemisťujeme nástavbu na kempování. Poslední společná noc a 29. ráno se s Amy vydáváme na jih. Sněhu bylo až až - bílé Vánoce opět dodaly sladkou tečku, je na čase si užít trochu tepla. Kilometry ubíhají pomalu, přejezd přes hory a už jsme v Kalifornii. Teplota šplhá k 15°C, užíváme si venkovní teplo pouze v triku a na 31.12. se konečně prodíráme až k samotné bráně San Francisca. Já v této chvíli už potřetí, Amy zcela poprvé. Golden Gate na nás opět čeká. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVpmlRnKayzNpmCfYd07EHH9A1pS-rL23sTbgaxBUr2CV26YhGN5lrnNtDIvnxDGzlrWA6F1jdPOKBqu8l-CR0-2IUoE8_hsUe9Yojm3pRYbATMbrqxomV-ORZUMhxWD2NRv-q8TfdOfFb/s1600/IMG_1972.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVpmlRnKayzNpmCfYd07EHH9A1pS-rL23sTbgaxBUr2CV26YhGN5lrnNtDIvnxDGzlrWA6F1jdPOKBqu8l-CR0-2IUoE8_hsUe9Yojm3pRYbATMbrqxomV-ORZUMhxWD2NRv-q8TfdOfFb/s1600/IMG_1972.JPG" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Večerní procházka přístavem malebného města Sausalito, výtečné italské jídlo a silvestrovská noc opět klidná bez bujarých oslav. Tak to mám rád. Je ráno, vůbec první roku 2016. Nemohlo začít lépe. Jasná obloha a teplota nad deset stupňů. Doprava takřka nulová, vydáváme se na můj oblíbený kopec nad mostem. Ten pohled mě nikdy neomrzí, celé San Francisco jako na dlani, na obzoru ani mrak, ostrov s pevností Alcatraz, ale hlavně oranžovo-červený most, dominanta tohoto místa. Amy očividně hltá tento pohled, ráda by fotku - mít hezkou vzpomínku. Proč ne - jenže chtělo by to ještě nějak vylepšit. V nestřežený pohled sahám do kapsy, nenápadně dál od lidí, abychom nestrhávali pozornost, poklekám a žádám Amy o ruku. Mám to naplánované už přes měsíc, i tak se mi srdce rozbíhá stejně jako při státnicích, kde se nervozita dala krájet. Dostává se mi pozitivní odpovědi a těžko zde vystihnout, co v ten moment prožívám, ten pocit je zkrátka nepopsatelný. Ani ne o deset sekund se opodál odehrává to stejné – nápad to očividně nebyl zcela originální, ale na to v ten moment nemám ani nejmenší pomyšlení. Je na čase tuto novoroční novinu sdělit i rodičům – rychlý přejezd do kavárny s internetovým připojením a zcela nečekaná zpráva, brácha tuto novinu ukázkově udržel v tajnosti dokonale.</div>
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFjO7PLGVuFxr58VeMDy2n2G-XvR55XgHE6jIDCMfZOOcwPZeiQkh_DvOZ-FgRyrVFaPkkqd1DwIepN2-63koJ6Bcj8c_qpi4QnfGz9DAQskWj8HlVxwpRhvPlNB1bbu0XpVxKR54w_Xtd/s1600/IMG_2085.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFjO7PLGVuFxr58VeMDy2n2G-XvR55XgHE6jIDCMfZOOcwPZeiQkh_DvOZ-FgRyrVFaPkkqd1DwIepN2-63koJ6Bcj8c_qpi4QnfGz9DAQskWj8HlVxwpRhvPlNB1bbu0XpVxKR54w_Xtd/s1600/IMG_2085.JPG" /></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />
Až je nemožné cokoliv jiného nyní psát, leč zkusím. Dva dny v San Franciscu, opět na tomto vyjímečném místě, projít město, plavbu lodí pod Golden Gate a okolo pevnosti Alcatraz, stejně jako při dvou předchozích návštěvách. Tentokráte se mi prochází o mnohý kus lépe – po oněch třech písmenech, ano (yes chcete-li). O den později už průsmykem proudí kvanta mraků a citelně se ochlazuje. Návštěva muzea, je na čase se vydat podél pobřeží na sever, zpět do Kanady. Skrze Red Wood park a Avenue of the Giants, mezi vysokými korunami sekvojí. Obouváme běžecké boty a jdeme se ponořit do hloubky nekonečného lesa.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLdhOpay3bdgNJk0RLpSR1mJNgzibk0NOXZRfva2zNZTTLnlOnzlzodo4oCMQVQ_VWtFkR6FVdbR9b7I9ASDFo-wvB63HS1WQ0S4zB63VnB-2BJcIpwiH5irW4zrOaJjqKf5C6sY60pTIB/s1600/WP_20160103_13_19_32_Pro+%25282%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLdhOpay3bdgNJk0RLpSR1mJNgzibk0NOXZRfva2zNZTTLnlOnzlzodo4oCMQVQ_VWtFkR6FVdbR9b7I9ASDFo-wvB63HS1WQ0S4zB63VnB-2BJcIpwiH5irW4zrOaJjqKf5C6sY60pTIB/s1600/WP_20160103_13_19_32_Pro+%25282%2529.jpg" /></a><br />
<br />
Stejnou možnost dopřáváme i donutovi a i jej nechávám projet na 2400 let živým stromem, místní turistickou památkou městečka Leggett. Dál nás až na pár zastávek u majáků typických po celém pobřeží Oregonu čeká pouze déšť a zase jen déšť. Měníme proto kurz a snažíme se co nejrychleji dostat do Vancouveru.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWNKXfE-xaCWFsgPylilGasBMf7nQ9Dn9wyKFCYHyKWPE9kcZqUxCD0zRdXqpFyOblbHqJd4od5RAyGq83zQItqYWChw5lTHQQtgojz-U1f8woM6pXL8inGEJ1MnlXwQI5zDCE-G0iiREu/s1600/IMG_2053.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWNKXfE-xaCWFsgPylilGasBMf7nQ9Dn9wyKFCYHyKWPE9kcZqUxCD0zRdXqpFyOblbHqJd4od5RAyGq83zQItqYWChw5lTHQQtgojz-U1f8woM6pXL8inGEJ1MnlXwQI5zDCE-G0iiREu/s1600/IMG_2053.JPG" /></a><br />
<br />
Poprvé mohu díky nedávno nabytému statutu Permanent Resident přejet vcelku klidně a bez vyptávání hranice zpět do Kanady. Návštěva přátel, Amyiných prarodičů ve Vancouveru a poslední etapa doposud společné cesty. Od Kamloops už cesta čeká jen mě – Amy je doma. Posledních 900 km na ranč a mohu se opět připravit na návrat k „normálu“. Donutovi se tato myšlenka nelíbí. V Revelstoke, v jednom z nejlepších zimních středisek v BC vypovídá službu, tedy pár kilometrů v kopci za ním, a tak se ocitá v nelichotivé pozici na korbě odtahovky. Natřískané město turisty zapříčinilo i neúnosně zaplněné termíny v místních autoservisech. Po pár dnech hrabání se v autě s omezenou výbavou nářadí a po neúspěšných pokusech mi přijíždí záchrana z ranče a konec cesty tak dostává černou kaňku.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKTNLRbW4I_YIxl9KSQHXgfCk86dBWEDaIATD4iwauu34JJUAU1AHxYvhq-_mDsj9XkuVNGOv2qxGuxa6kweZAYsxz4Rktt-jRwLDhp-hyEkJJbbBc00lKk9kzeuSTmqHh_y_8OujvMsLi/s1600/IMG_2116.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKTNLRbW4I_YIxl9KSQHXgfCk86dBWEDaIATD4iwauu34JJUAU1AHxYvhq-_mDsj9XkuVNGOv2qxGuxa6kweZAYsxz4Rktt-jRwLDhp-hyEkJJbbBc00lKk9kzeuSTmqHh_y_8OujvMsLi/s1600/IMG_2116.JPG" /></a><br />
<br />
Ale i kdyby byla celá cesta poznamenána nezdary, i kdyby v San Franciscu padaly trakaře, i kdyby se stalo kdoví co, výlet na jih USA do Californie bude mít navždy punc jednoho z nejlepších. 1.1.2016, den, co jsme se s Amy zasnoubili. </div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-49951698952325288832016-01-01T00:06:00.001-08:002017-11-24T07:15:35.339-08:00Proces přistání<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Necelé dva měsíce od posledního příspěvku mě nutí sednout a sepsat opět další pokračování. Teď je na to opět správná doba, před námi posledních 200 km do San Francisca, řízení se ujímá Amy, letních 15°C a slunce za okny, hudba z iPod a Starbucks kafe v držáku – to je<em> Amerika, Californie</em>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikHZG8-nfWYEZEoNdSckAA4gweD0r3XKEFGVd38iVpK1vH1_0V_dwTwPwHq1bicbKIEX-9Y375W_7ZrCDXmbdm2HB3fcTArxK4dDxCkxG7eG-m3P0Jx0y6FoKZh6_wLaJ3Ew83JDrNfeoU/s1600/DSC00290.JPG" imageanchor="1"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikHZG8-nfWYEZEoNdSckAA4gweD0r3XKEFGVd38iVpK1vH1_0V_dwTwPwHq1bicbKIEX-9Y375W_7ZrCDXmbdm2HB3fcTArxK4dDxCkxG7eG-m3P0Jx0y6FoKZh6_wLaJ3Ew83JDrNfeoU/s1600/DSC00290.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Už je to doba, co jsem donuta vytáhl řádně provětrat. Téměř dva měsíce zpět. Čeká nás jízda nejdříve na sever, potkat se s Amy a její rodinou v okolí Edmontonu. Po cestě mám opět štěstí vidět výraznou auroru. Pravda, není již tak vzácná, jako jsem ji viděl poprvé, i tak ale zastavuji a opět se kochám. Je krásně jasná a opět tančí v pomalém rytmu. Dny nahoře utíkají, Amy má pro nás překvapení v podobě muzikálu Evangeline, nádherně zpracovaná hra na základě historických událostí o odsunu Acadiánů, francouzské kolonie na východním pobřeží. Míříme zpět do Kamloops, Amy má před sebou posledních pár týdnů školy, po cestě dáváme letošní poslední kempování, vše už je uzavřeno a připraveno na přísuny sněhu. Naštěstí je v Jasperu jedno z mála míst, kde se dá kempovat po celý rok. Ranní výběho-výšlap, vysadit Amy a nyní pokračuji sám přes Vancouver až do Seattle. Potřebuji dokončit proces k získání PR – tzv. <em>Landing</em>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLXCdNU3_bg1TXeps3OnHiJbFZJc-iVSCub_Y1IXhYTU9qQJCBswWOZRQngHA59yIW3wzKjpEiBptmXVH9ewo2mhtYHoHRKcyHrvYiIDTDnUZ0NcT5t8Y3MXTwVhFGRFlf-RAKPYJAExus/s1600/DSC00272.JPG" imageanchor="1"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLXCdNU3_bg1TXeps3OnHiJbFZJc-iVSCub_Y1IXhYTU9qQJCBswWOZRQngHA59yIW3wzKjpEiBptmXVH9ewo2mhtYHoHRKcyHrvYiIDTDnUZ0NcT5t8Y3MXTwVhFGRFlf-RAKPYJAExus/s1600/DSC00272.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Domlouvám se proto s Alešem a Dášou, blízkými přáteli ještě z dob Brna, kteří nyní bydlí v Redmondu. Posezení, příjemný pokec, poznání malého Honzíka a přes hranice opět zpět. Poslední chvíle nejistoty. Vcházím do budovy a za přepážkou se mě ujímá imigrační úřednice. Sjede si mě pohledem od hlavy až k patě, klasický oděv pohraničních úředníků vč. neprůstřelné vesty a zbraně za pasem dodá na respektu. Pár otázek, jdu si sednout a do pěti minut si mě volá opět k přepážce. Přísným tónem se mě vyptá na pár věcí, nakonec zda-li jsem všemu rozuměl, třikrát pomocí iniciálu potvrdit správnost údajů, finální podpis a rázem se její výraz ve tváři mění na široký úsměv. Otevírá přihrádku a s kanadskou vlaječkou v ruce mi blahopřeje k permanent residentovi. <strong>13.11.2015</strong>, den, kdy ze sebe mohu odhodit veškeré závaží a hluboce vydechnout a udělat tlustou čáru za celým dosavadním procesem. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOfqzlmN3e10M63yBlMEB9JLJivT8-6mOGUqLvR47SlCJjMQPZtR-1G3lGx5jCRZRBgFdB3NS-6grDjHllfCr3igHxRFtQFw0vXDrdj6pcMMFFJ1MdG0mVGkcIymn26X0iSjDM-tQDqHs-/s1600/PRko.jpg" imageanchor="1"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOfqzlmN3e10M63yBlMEB9JLJivT8-6mOGUqLvR47SlCJjMQPZtR-1G3lGx5jCRZRBgFdB3NS-6grDjHllfCr3igHxRFtQFw0vXDrdj6pcMMFFJ1MdG0mVGkcIymn26X0iSjDM-tQDqHs-/s1600/PRko.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Večer dávám ve Vancouveru s holkami a s Chelsinkou oslavný drink, detailně se dozvídám, co vše vlastně udělaly a jsem neskonale rád, že jsem se svěřil do jejich péče. Díky <em>coastal immigration ltd</em>. Po cestě v Kamloops ještě dáváme s Amy narychlo squash a vydávám se na cestu zpět na ranč. Povinnosti se nakupily, ve volném čase pomáhám Aaronovi se stáčením medu, jejich vlastního bio kvality ze zdejších lesů a strání. O sportovní vyžití nouze také není, večerní fotbálky a pravidelné hraní squashe, výkyvy počasí s přívalem nového sněhu (asi nejzábavnější úloha v podobě odhrnování sněhu těžkou technikou). Blíží se konec roku, Vánoce, letos je trávím v rodinném kruhu Garrettů – ale o tom až příště. Napovím – byly parádní! Pár posledních hodin do konce roku 2015, sluší se popřát vše nej v roce následujícím. Ať je neméně úspěšným jako ten letošní.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-Fi73NPAt5NL3lqnZS9hZxOwitCBTPuylJINuC4dUM-Xy7PBnlQUESGb7OSFyDNj4LT9ywHEscyjrKDiIBsCKbYKGxG9mvXv7UOimsQwTU-91w7E33w7v1mZcltiBZPfIwsy2zSfIQ5ly/s1600/IMG_1901.JPG" imageanchor="1"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-Fi73NPAt5NL3lqnZS9hZxOwitCBTPuylJINuC4dUM-Xy7PBnlQUESGb7OSFyDNj4LT9ywHEscyjrKDiIBsCKbYKGxG9mvXv7UOimsQwTU-91w7E33w7v1mZcltiBZPfIwsy2zSfIQ5ly/s1600/IMG_1901.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<em>Věnováno památce Cooperovi, <complete id="goog_1038428492">+</complete>1.12.2015</em></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_l5djaMgFBotgwNmL6_-6ZGuwp3CBTfd26y3m2q-wba5-A_p4ijR9sjOMt4DhXbOha5_PEd5-qGKS7NSPJEUC3K32Xg6YsendkTQSIeMn0_Ote7bN7j_kHiH2XIX33oyFHQxc7qfCsFJD/s1600/DSC00307.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_l5djaMgFBotgwNmL6_-6ZGuwp3CBTfd26y3m2q-wba5-A_p4ijR9sjOMt4DhXbOha5_PEd5-qGKS7NSPJEUC3K32Xg6YsendkTQSIeMn0_Ote7bN7j_kHiH2XIX33oyFHQxc7qfCsFJD/s1600/DSC00307.JPG" /></a></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-53189149209603979662015-11-06T12:03:00.002-08:002015-11-06T21:07:30.808-08:00Real Canadian<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjehDcgaTAbdpP7_9M2Hq8YwyJtJzoc75y-MQ6SXj5GeNgY_WPBa-gLaJhIuJ7zNN-97GkxlHSPynqZCShyphenhyphenCqt1y9q2ilYD6rJV0jgUJAo42Mg_47ox2_4U3MHxgUZZWzlUCzc9W4BMhIwr/s1600/G0191589.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a> </div>
<div style="text-align: justify;">
„<em>Cheš?</em>“, ozve se vedle mě a já opět na chvíli procitám do reality. Aaron mi anglickou češtinou nabízí termosku s kávou. „<em>No, thanks….</em>“, raději odmítám a věnuji se plně jízdě, tlačíme před sebou poslední stádo krav s telaty. Všech 83 kusů z okolních pozemků nahnaných, ještě finální přesun všech zpět na Keithův pozemek. Pěkně po staru, poctivě na koních, každý na jedné straně silnice. „<em>Tohle je pravá Kanada</em>“ prohodí mezi řečí a já si vychutnávám závěrečné metry dnešní osmnáctikilometrové vyjížďky okořeněné akční vložkou. Aneb na den kovbojem.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_PirHfs23L7DDUTo9dPmIGt1E4VadUoTxNza9gtVvTF9vx0Zmz0Wn4EXOGPXXkPu360MtLXoZdFP741twVCBAkGS4xI5sdNA6uVpi0_0em64P8N8p796LS8U-SXXfTOS6D4bMxL7z4vmT/s1600/WP_20151101_13_10_53_Pro+%25282%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_PirHfs23L7DDUTo9dPmIGt1E4VadUoTxNza9gtVvTF9vx0Zmz0Wn4EXOGPXXkPu360MtLXoZdFP741twVCBAkGS4xI5sdNA6uVpi0_0em64P8N8p796LS8U-SXXfTOS6D4bMxL7z4vmT/s1600/WP_20151101_13_10_53_Pro+%25282%2529.jpg" /></a><br />
<br />
Je čtvrtek, v mém imaginárním kalendáři už dopředu bliká další netradiční zážitek. Telata, která jsme před šesti měsíci značkovali, už povyrostla. Zima klepe na dveře, je třeba vše stáhnout zpět na jedno místo. Ráno v devět nás vyzvedává Keith spolu s Patchem, tím drobným pasteveckým psem s pravým okem modrým a levým okem hnědým. Aaron nakládá svého Sunnyho, mně Keith osedlal Chance. Přijíždíme do středu dění. Cirka 30 kusů nás čeká u potoka, zbylé jedeme dnes nahánět. Nyní mě mrzí, že jsem si Kovbojský klobouk odvezl do ČR a boty si stále nepořídil. Netradičně oblečen ve sportovním se připravuji naskočit na dnešního parťáka.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjehDcgaTAbdpP7_9M2Hq8YwyJtJzoc75y-MQ6SXj5GeNgY_WPBa-gLaJhIuJ7zNN-97GkxlHSPynqZCShyphenhyphenCqt1y9q2ilYD6rJV0jgUJAo42Mg_47ox2_4U3MHxgUZZWzlUCzc9W4BMhIwr/s1600/G0191589.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjehDcgaTAbdpP7_9M2Hq8YwyJtJzoc75y-MQ6SXj5GeNgY_WPBa-gLaJhIuJ7zNN-97GkxlHSPynqZCShyphenhyphenCqt1y9q2ilYD6rJV0jgUJAo42Mg_47ox2_4U3MHxgUZZWzlUCzc9W4BMhIwr/s1600/G0191589.JPG" /></a><br />
<br />
„<em>Tak vyskoč, ať Tě připravíme na jízdu, bágl nech ještě v autě</em>“. Aniž by se mě Keith zeptal na zkušenosti, už sedím nahoře, rychle mě opraví a poradí, jak nejlépe držet otěže a s humorem svým vlastním se slovy „<em>To je horší než hlídat děti</em>“ odchází a naskakuje na svého koně. Je to už vše na mě. Ráno je chladné a zatažená obloha do karet taky nehraje. Vítr sice není nikterak silný, ale dokáže delší čas v sedle znepříjemnit. Chtěli bychom to do poledne stihnout. Keith s Aaronem jdou vedle sebe, můj Chance se krapet loudá, musím ho tu a tam popohnat a klusem stáhnout vzniklou mezeru. Patch kolem nás lítá jako splašený, jeho krev se nezapře. Tvůj čas však ještě přijde.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguhUazfwhkzfryvJq6kz8mMr8z1g7pYXMroR0nJUJySOqLwbSeG1lL1KdM1mRTLTcnjNaP2R237kLOebv9P5ng3MUNlvn91Gk4k3507ZsVG915WnaGo9F7VsSv5JfRA7gUCVyzGZ6O4X-X/s1600/WP_20151012_14_09_34_Pro+%25282%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieG4Pv44mg3WFIDgTnIgn_6DMhbB6AibzQfY3at1nn1b4r09ycgHzWtDNDh_LoNsNipcFwZ_azc-gTUrhJV2WQ4_oGBnM5DWZqBnOOUKmL12ZOpFYD6_zqxQVzb5Z_5Lm5b5G9hehpqvfJ/s1600/duha.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieG4Pv44mg3WFIDgTnIgn_6DMhbB6AibzQfY3at1nn1b4r09ycgHzWtDNDh_LoNsNipcFwZ_azc-gTUrhJV2WQ4_oGBnM5DWZqBnOOUKmL12ZOpFYD6_zqxQVzb5Z_5Lm5b5G9hehpqvfJ/s1600/duha.jpg" /></a></div>
<br />
<br />
Procházíme místním okolím po stezkách, tu nahoru, projít bránou, dolů k řece, prodrat se houštím, vyhnout se větvím. Kamera mi trochu zavazí, ale zatím zvládám. Poslouchat Keitha a jeho povídání je parádní. Konečně nacházíme první menší stádo. „<em>Aarone, běž otevřít bránu, já je naženu zleva a ty, Ondro, hlídej, ať neutečou tudy</em>“. Pobízí koně ke cvalu a s Patchem mizí v dáli. Já vše jistím ze zálohy a s úsměvem koukám, jak se to má dělat. Povedlo se, bučící, ale očividně spokojený skot, probíhá bránou a my se vydáváme pomalu za nimi. U řeky se opět rozdělujeme a snažíme se všechny přivést na cestu a poté až k bráně. Keith po chvíli sčítání přichází se zjištěním, že nám jich dobrých dvacet ještě chybí. Otáčíme se a v dáli vidíme další stádo, které se před námi v předchozí hodině důmyslně schovalo. Jedeme zpět.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFKuKngjEq8E4x6fuZq1dMgbEPcewJOZajnPmwOR2BVuymd8eoIgb0juGPQjKUUmk-BTuV53zgW75pxb7VbM_bMcNNHl0dKqEziUVAw4SPzLbFaNFkyqYjut1UHEmIFqAfzeQnTz7yyNKP/s1600/GOPR1573.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFKuKngjEq8E4x6fuZq1dMgbEPcewJOZajnPmwOR2BVuymd8eoIgb0juGPQjKUUmk-BTuV53zgW75pxb7VbM_bMcNNHl0dKqEziUVAw4SPzLbFaNFkyqYjut1UHEmIFqAfzeQnTz7yyNKP/s1600/GOPR1573.JPG" /></a><br />
<br />
Bereme to zkratkou, dolů po stráni, přes potok a po rovince zpět jim nadběhnout. Keith se mě ptá, zda-li jsem stále ok. Zadek a třísla samo sebou bolí, ale nechci si nechat ujít ani jednu minutu. „<em>To je dobře, tak jedeme…</em>“, kopnutím pobídne svého koně a dávají se do cvalu, za ním okamžitě startuje Aaron. Je parádní sledovat, jak ladně to vypadá, zcela harmonicky s jednou rukou na otěžích a bez náznaku jakéhokoliv nepohodlí ve tvrdém sedle, vystřelili. Je řada na mě a Chance – tak jo, poskočím v sedle, heja, patami dvakrát pokopnu a mohu tak zažít svůj první cval na koňském hřbetu. Pravda, připadám si spíše jako panák z Toy Story, co lítá v sedle, cítím každý jeho krok, ale naplno si to užívám. Co nevidět jsme u krav, vidím poprvé Patche v akci a nestačím se divit, jakou tvoří s Keithem sehranou dvojku. My s Aaronem jistíme druhou stranu. To by bylo, víc jich tu v okolí snad není.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6PyzBzq5Ix8N5BsULT0kBwmMgYE8D_3wTOxq7zYffetHYxyClNiYOaBzp1FKDsT1urtTvZ5TNAT1j7QHt4B7E_9THBzt1anxqC-cjp4FMy6N24M3kqt3hL5zpvhzcB3LpSQvOsKZh2wWw/s1600/WP_20151105_12_32_37_Pro.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6PyzBzq5Ix8N5BsULT0kBwmMgYE8D_3wTOxq7zYffetHYxyClNiYOaBzp1FKDsT1urtTvZ5TNAT1j7QHt4B7E_9THBzt1anxqC-cjp4FMy6N24M3kqt3hL5zpvhzcB3LpSQvOsKZh2wWw/s1600/WP_20151105_12_32_37_Pro.jpg" /></a><br />
<br />
Opět stejnou cestou zpět, nahnat všechny k cestě, pár telat se nám snaží proklouznout, ale máme je. Nakonec všech třiaosmdesát. Keith otevírá bránu a my kráčejíce na koních ženeme holky zpět domů k Ewordsům na pozemek. „<em>Tohle je pravá Kanada</em>“, s úsměvem sděluje Aaron a já si naplno uvědomuji, jaké to je být mimo město a užívat si tyhle nevšední zážitky. Díky.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGvgbQmFRhWupvTisVNffyCbt3PvJi9eu_dF1nEs2XFScmr-34PIP_vODaPpP4ETyRY6WqPLfKtULbzy_Q_b2KwBZnRlNGoks0eREWOaDuMaf2zTHFhsZ0Wl-y70eIdYCCfh55c9VCyOIh/s1600/IMG_1634.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGvgbQmFRhWupvTisVNffyCbt3PvJi9eu_dF1nEs2XFScmr-34PIP_vODaPpP4ETyRY6WqPLfKtULbzy_Q_b2KwBZnRlNGoks0eREWOaDuMaf2zTHFhsZ0Wl-y70eIdYCCfh55c9VCyOIh/s1600/IMG_1634.JPG" /></a></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-12047387396810455222015-11-01T11:20:00.000-08:002015-11-01T16:05:21.890-08:00Šťastné díkůvzdání<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V rychlém sledu se tedy pouštím do dalšího pokračování, abych dohnal dosavadní prostoje. Barvy podzimu už nadobro odezněly a každou chvílí očekáváme sníh. Ne že by tu už nebyl – pár dní před mým příjezdem na dva dny nasněžilo (začátek září!!), zatím se však zima drží za dveřmi. Zásoby dřeva jsou poctivě připraveny a psi se opět zase rádi vplíží do pohodlí srubu. Kluci mají na dva měsíce posilu v podobě fenky bernského salašnického psa – Tesley.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjE7-7aT6Vw5LDVCTMXidJyn0WYroHhESOFdKVbYdHd8_DT5DzvAIUsFeDMeR6585412jgwr4HMcQwsWjmL7hBdhYz7G_X1PvwX4rFncrg4_bbjSvy9vuTxQQ4G7GSU_JhPZH1JoDiKCHRS/s1600/IMG_1626.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjE7-7aT6Vw5LDVCTMXidJyn0WYroHhESOFdKVbYdHd8_DT5DzvAIUsFeDMeR6585412jgwr4HMcQwsWjmL7hBdhYz7G_X1PvwX4rFncrg4_bbjSvy9vuTxQQ4G7GSU_JhPZH1JoDiKCHRS/s1600/IMG_1626.JPG" /></a><br />
<br />
Do pracovního procesu jsem se začlenil rychleji, než jsem si myslel. Po cca 4 měsících klidného období proto hned pořádně. Dvě kryjící se práce, 6 a ½ dne vesměs od rána do večera, večer čas maximálně na relax a spánek. Není divu, že předchozí článek proto trval tak dlouho. Nyní už jsou dva velké projekty hotovy. Hlavně jsme s Aaronem mohli vítězoslavně zapózovat – skleník, pracovně nazvaný Archa, byl v tomto týdnu konečně uzavřen a veledílo bylo dokonáno.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS5SkMnw3pvAjnppCcUb01Z_TC0iYCjIPY1TwQGZrEFIr2zQQ9l3Ex0c4aKQeaattD92X7dyVGaMsO2zlTXH2dX54hQpUJ7mL-yR3VEBNNSV8Z9pjg3KY_GRP8VQ0VRGqa78KwL2nKre0-/s1600/IMG_1618.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS5SkMnw3pvAjnppCcUb01Z_TC0iYCjIPY1TwQGZrEFIr2zQQ9l3Ex0c4aKQeaattD92X7dyVGaMsO2zlTXH2dX54hQpUJ7mL-yR3VEBNNSV8Z9pjg3KY_GRP8VQ0VRGqa78KwL2nKre0-/s1600/IMG_1618.JPG" /></a><br />
<br />
Ve spojitosti s volným víkendem se vydávám konečně i do Calgary, vidět se s přáteli. Ten předchozí byl ve znamení kanadských voleb, které zvedly ze židle většinu občanů. Pouze jedna událost ji dokonale zastínila – a to finále americké ligy v Baseballu. Jediný kanadský tým – Toronto Blue Jays, postupně vtahoval do dění každého v Kanadě od východu po západ. A i na mě kult modrých sojek z Toronta dolehl. Páteční večer téměř nikoho v baru nezajímá, že Calgary Flames letos poprvé vyhrávají doma a v prodloužení porážejí na svém ledě rudá křídla z Detroitu, dnes večer všichni s očekáváním sledují vyrovnanou bitvu v Kansas City. Do poslední směny to vypadá na velké drama, nakonec vyhrává sok z USA, ale ten pocit, když Bautista trefuje homerun – i přes to, že neznám 100% pravidla, hru si dosyta tento večer užívám a z plna hrdla společně se všemi fandíme.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLPHQlIxaVTmACkriS-N2QQJAD8v8On_9UPXxWmz_YFBD_1Y1tcyrVPLgL6Trxd0sVX7GdrJNkDq-DuVdz0exN7Hz2k3-cdqfjFq5EHfVJ_WRNaccCIXU4hXN6oJxMfxUDPaWa8POMfCIu/s1600/DSC00298.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLPHQlIxaVTmACkriS-N2QQJAD8v8On_9UPXxWmz_YFBD_1Y1tcyrVPLgL6Trxd0sVX7GdrJNkDq-DuVdz0exN7Hz2k3-cdqfjFq5EHfVJ_WRNaccCIXU4hXN6oJxMfxUDPaWa8POMfCIu/s1600/DSC00298.JPG" /></a><br />
<br />
Pondělí 12.10. – již mé třetí díkůvzdání v Kanadě, tentokrát s kopou výtečného jídla a velmi příjemným posezení v „rodinném“ kruhu. Natolik zabráni do centra dění, do chuti rozplývajícího se krocana na jazyku, že nemáme žádnou digitální vzpomínku. Jaká škoda. Ještě o jeden týden zpět – vydávám se za Amy do BC na pár dní, do Kamloops. Navštěvuji jednu hodinu na místní univerzitě, moji první kanadskou, stejně jako první hodinu sociologie vůbec. Přednášející Kubánec mě naštěstí utvrzuje v tom, jak jsem rád, že jsem si vybral na studium obor strojírenství. Přednáška o postmodernismu a hlavní ideou, že nejsme schopni sebe sami nikdy v životě poznat, ve mně pozitivní emoce rozhodně nevyvolala. Škoda – statistiku bych si užil asi více. Zapadnutí s autem na kdesi v parku je však hlavní srandovní historkou, sice mám donuta pěkně upraveného, ale na 4x4 si raději necháme zajít chuť. Poskakování hodinu v blátě, zvedání heverem a vypodkládání kol – k nezaplacení. V sobotu se vydáváme za navštívit Amyiny rodinné známé k jezeru, mohu si poprvé vyzkoušet střelbu z loveckých zbraní. Poloautomat menší ráže je ještě vcelku sranda, terče trefuji, jenže třístovka magnum je zcela něco jiného. V hledí nacházím terč, na chvíli zatajuji dech a prst mačká spoušť. Čekám zpětný ráz, ostatně to se dalo vyčíst z Mauryho výrazu, když mi pušku podává. Zavírám na setinu oči a síla výstřelu je neskutečná. Ještě teď to v rameni snad cítím. Páni! V Kanadě je lov zvěře koníčkem číslo jedna, mně však bohatě vystačila předchozí zkušenost.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgU446Z86xG6NJ5gRevyWJ0DRRM6nO6iN-ROBCrhc8IJQZtxyQIbBL-pbE_owksy0SZDip7ayeDU6Dmw7OJHj-v000-9BCgw17N7xaEmWJUPtRWykkrSPu-5VwK2sOsTEQEu7XaKF85UmVI/s1600/WP_20150922_09_28_01_Pro.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgU446Z86xG6NJ5gRevyWJ0DRRM6nO6iN-ROBCrhc8IJQZtxyQIbBL-pbE_owksy0SZDip7ayeDU6Dmw7OJHj-v000-9BCgw17N7xaEmWJUPtRWykkrSPu-5VwK2sOsTEQEu7XaKF85UmVI/s1600/WP_20150922_09_28_01_Pro.jpg" /></a><br />
<br />
A aby toho nebylo málo, arsenál hudebních nástrojů se rozrostl. Z čista jasna jsem samo sebou díky Ivě a Aaronovi (a Paulovi) dostal staré Saloon piano ze 40. let. O další aktivitu, co o chladných večerech dělat, více. Už při jeho převozu nešlo odolat netypickému zvuku klavíru, který mě vrací do dávné historie.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNUWteZK4ZNQT7SuyFMSLQQ6cvRT07rheOY9OUQ9UJZqymGnaOHB36Kn3qPXSZRWMMSZ-IksYxmsvoZeCeH7WL-62fEUCthA5KDRYc4l64NG51lV2sSh-WL_UrqYBEGPMBHnDReZkwW7kP/s1600/IMG_1636.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNUWteZK4ZNQT7SuyFMSLQQ6cvRT07rheOY9OUQ9UJZqymGnaOHB36Kn3qPXSZRWMMSZ-IksYxmsvoZeCeH7WL-62fEUCthA5KDRYc4l64NG51lV2sSh-WL_UrqYBEGPMBHnDReZkwW7kP/s1600/IMG_1636.JPG" /></a><br />
<br />
Na chvíli tak opět odkládám notebook, abych načerpal další témata ke psaní, za týden se mi rýsuje zajímavý sedmidenní výlet na trase Calgary – Edmonton – Jasper – Kamloops – Vancouver – Seattle – a zpět. Snad bude opět o čem psát. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2RlmEXCOktkUNt24U7FUmry8hDemK3T4vzaLxQSlvsFZW11P6lozH4Wpu6nn3f4N0OctpT9NPe92LsFxvRXMa0lLMexKzCe_TfKZwJZHZmRORg93c6jFp90ocX7KS8bH6hNQCTudjCI2A/s1600/IMG_1653.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2RlmEXCOktkUNt24U7FUmry8hDemK3T4vzaLxQSlvsFZW11P6lozH4Wpu6nn3f4N0OctpT9NPe92LsFxvRXMa0lLMexKzCe_TfKZwJZHZmRORg93c6jFp90ocX7KS8bH6hNQCTudjCI2A/s1600/IMG_1653.JPG" /></a><br />
<br />
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-31043866500383685552015-10-13T21:10:00.001-07:002015-10-13T21:10:58.155-07:00PříPRava na další dobrodružství<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBdEaTXvcn2dYf32ZktwPf5yaT9T79x5z68om3NPhin43uFtH2KNLTLDzn_yp93ZmsLfuecgkSvkSNFhdyaRyxa9GrWrrj9lCPw4eXX70RpohjSEz734rFezsRJtLAJgaYAsISwwq6Peo8/s1600/G0130262.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a> </div>
<div style="text-align: justify;">
Kdyby se mi chtělo psát alespoň z poloviny tak, jako se mi nechce datlovat do klávesnice v těchto dnech, byl bych býval napsal už deset dalších příspěvků. Poslední trhl rekord v počtu přečtení, je na čase odtajnit další část mého příběhu, nyní opět (už přes tři týdny, počítám-li dobře) z malebného údolí Gladstone.<br /><br /> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUtjgkwT-n-Jlx17DYoB39VHnpeNEemUIaqiqtgzlofwRnr48yaRpdouSdPpQHdg3c-KRY7sSUValwTXaxs3-QEZwkFZxMSVMryPbTO0-iKqdBAFdIk0jx1BNzXMZfjAw44tlSpNKpz8fP/s1600/IMG_1587.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUtjgkwT-n-Jlx17DYoB39VHnpeNEemUIaqiqtgzlofwRnr48yaRpdouSdPpQHdg3c-KRY7sSUValwTXaxs3-QEZwkFZxMSVMryPbTO0-iKqdBAFdIk0jx1BNzXMZfjAw44tlSpNKpz8fP/s1600/IMG_1587.JPG" /></a><br /><br />Návrat do Kanady byl tak říkajíc fičák. Ani jsem se nenadál a dny začaly nabírat solidní otáčky. Vyzvednout si tu hyperaktivní čtyřnohou rafanku ve Whistleru a započíst tím další společné dobrodružství, holky jsou na měsíc pryč. Dva týdny ve Vancouveru byly víceméně ve znamení oprav auta, souhra vtipných náhod zapříčinila odstavení donuta cca 450 km od Vancouveru. Tentokráte je načase vyměnit převodovku. Byla to celkem sranda, naše pouto s donutem je opět o něco pevnější. Už by ale mohlo na delší čas zase stačit.<br /><br /> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8iSOGLLgvhUFP1VnwJuOn3nrd3K0hXp0SEFIQc9q7Up4MQtibBxkl5x8q3CfVXDfBESO1XcnqrXfCEQrZvzJAJ-Q9-_-AyFwpx993xEhRbIt6bCyrmfpjHE3CzKTPYrsa28uEbpWYGhby/s1600/IMG_1608.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8iSOGLLgvhUFP1VnwJuOn3nrd3K0hXp0SEFIQc9q7Up4MQtibBxkl5x8q3CfVXDfBESO1XcnqrXfCEQrZvzJAJ-Q9-_-AyFwpx993xEhRbIt6bCyrmfpjHE3CzKTPYrsa28uEbpWYGhby/s1600/IMG_1608.JPG" /></a><br /><br />Ve Vancouveru stíhám většinu z toho, co jsem stihnout chtěl. Jít na domácí zápas White Caps – nejvyšší severoamerickou fotbalovou ligu, kde jsem byl příjemně překvapen. Vancouver poráží svého soka z Dallasu před zaplněnými tribunami s 20 000 diváky 1:0. Pár výletů, každodenní zábava s Chelsinou. Nuda nebyla ani omylem. Ale vše zastínil jeden telefonát z neznámého čísla. A to českého. Budí mě okolo sedmé ranní, než se stihnu vzpamatovat a odpovědět, volající pokládá. Kdo to? Snad výsledky z pohovoru, který jsem v ČR absolvoval? O pár minut později se to dozvídám. Bylo mi schváleno PRko! Holky se se mnou chtěly o tuto novinu podělit telefonicky, nemohu tomu v první chvíli uvěřit, nechápu. Rozhodně jsem vyjádření nečekal tak rychle. Necelé dva měsíce a vše potřebné je odsouhlaseno. Zaplatit už snad opravdu poslední poplatek, naskenovat pas a poslat fotky. Slastný pocit. Následuje tak další kolo rozhodování, kam a jak se budou mé cesty ubírat.<br /><br /> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKt5_NC2-vdwwuHR_om06Ef8GT4plRcrhqB78FHww_0RFp0ZBJlM7eZ_b-ye_a9EseCbBqwqZwpKYmVsZpxGlFE_fyq46ZFLQMvuGzi-ydDb1s3l_yuZVxn1z02RVrSTdztRo_AGN1GNfv/s1600/IMG_1564.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKt5_NC2-vdwwuHR_om06Ef8GT4plRcrhqB78FHww_0RFp0ZBJlM7eZ_b-ye_a9EseCbBqwqZwpKYmVsZpxGlFE_fyq46ZFLQMvuGzi-ydDb1s3l_yuZVxn1z02RVrSTdztRo_AGN1GNfv/s1600/IMG_1564.JPG" /></a><br /><br />Je mi teskno po ranči, nerad bych si nechal utéct open air akci na Gladstone, taktéž bych rád začal opět pracovat a dobíjet kredit. Po dvou týdnech ve Vancouveru (oproti prvotně plánovanému měsíci) zvedám kotvy a mířím zpět na jih Alberty do údolí. Dostává se mi jak jinak než parádního přivítání, rád vás opět vidím, má kanadská rodino. Cooper a Fík přibíhají k autu a nepoměrně menší Chelsina dává kluky hned do latě. Od této chvíle je tu pánem, tedy paní, ona. Zdejší prostředí a barvící se údolí do tónů podzimu si užívá dosyta se mnou. Tu a tam prohnat krávy, natahat do okolí svého pelíšku nespočet míčků, občas něco provést a hlavně neustále prohánět ty dva flegmatické rafany.<br /><br /> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLVXSP_qOdi6z1dflp0t681JqI2FpIKciIWPx_v1csM9zIkVxfu85CQNZcqaBMvnXRYpXVbCATdTCcUsTF6rpYROJ_vt_OLl3D_CL3zePi4VxVQuC0GhWw26Cjv6R3ClMfMBiqlgf2R4tg/s1600/IMG_1555.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLVXSP_qOdi6z1dflp0t681JqI2FpIKciIWPx_v1csM9zIkVxfu85CQNZcqaBMvnXRYpXVbCATdTCcUsTF6rpYROJ_vt_OLl3D_CL3zePi4VxVQuC0GhWw26Cjv6R3ClMfMBiqlgf2R4tg/s1600/IMG_1555.JPG" /></a><br /><br />Škoda, že tu se mnou nemůže zůstat déle, i když Fík s Cooperem si mohli trochu odfrknout a konečně si začít hrát s míčky i oni. Já se mohu opět naplno ponořit do práce a uvažování, kam se bude můj život ubírat. Pokračování bych rád napsal brzy, jenže podzim v údolí je natolik úchvatný, že se k notebooku nijak neženu. Kor když noci bývají chladné a teplo krbu vábí pěkně hlasitě.<br /><br /> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBdEaTXvcn2dYf32ZktwPf5yaT9T79x5z68om3NPhin43uFtH2KNLTLDzn_yp93ZmsLfuecgkSvkSNFhdyaRyxa9GrWrrj9lCPw4eXX70RpohjSEz734rFezsRJtLAJgaYAsISwwq6Peo8/s1600/G0130262.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBdEaTXvcn2dYf32ZktwPf5yaT9T79x5z68om3NPhin43uFtH2KNLTLDzn_yp93ZmsLfuecgkSvkSNFhdyaRyxa9GrWrrj9lCPw4eXX70RpohjSEz734rFezsRJtLAJgaYAsISwwq6Peo8/s1600/G0130262.JPG" /></a></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-37979718547911116662015-08-29T17:53:00.001-07:002015-08-29T18:26:55.445-07:00Turistou ve vlastním městě<div style="text-align: justify;">
Na dovolenou do ČR - ještě před třemi lety by mi to připadlo vcelku komické, před pěti naprosto nepravděpodobné. Dva dlouhé roky, co jsem byl naposledy na starém kontinentu změnily mnohé. Vnímání své domácí země, zapomenutí určitých standardů a hlavně uvědomění si, jak je lidská mysl adaptabilní. Stal jsem se turistou ve vlastním městě.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPPMBgX9YLQAdgzHJo7bPGqXC2weXhEQTJlOjx64C1OQq6EI5O8U6fWhD45VnZk93eNLErNFVQIVLVkIpu3v3P4EmL2rY0frvqsHO4_GwQmkLfsZP_kndulUdm_eofb8dcXgEmjOisAQHM/s1600/WP_20150819_13_18_51_Pro.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPPMBgX9YLQAdgzHJo7bPGqXC2weXhEQTJlOjx64C1OQq6EI5O8U6fWhD45VnZk93eNLErNFVQIVLVkIpu3v3P4EmL2rY0frvqsHO4_GwQmkLfsZP_kndulUdm_eofb8dcXgEmjOisAQHM/s1600/WP_20150819_13_18_51_Pro.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Let byl parádní, holandské společnosti KLM není vůbec co vytknout, jejich servis a komfort letu zpříjemněn přísunem dobrého jídla a pití včetně multimediální obrazovky se spoustou nových filmů pomáhal urychlit hodinové ručičky, v porovnání s posledním letem s Condorem - tisíc a jedna. Necelé dvě hodiny na přestup v Amsterodamu a už jen pár desítek minut mě dělí od přistání v Praze. Čeká mě celý měsíc v ČR, očividně dostatek času na to stihnout vše. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNIYPFUmlU1ReXnYcphSKXjA7sWQtnLaWzbkemVpwIrqty1jBjKBvRpZKEVxGsh8brY87dP0Ij66XOx629LJ5K5y2DZgLha1G7j4wshs4c9gaSlHDcV98BAZPP-YkNIi3yasW0BTXsYKDg/s1600/WP_20150819_12_02_58_Pro.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNIYPFUmlU1ReXnYcphSKXjA7sWQtnLaWzbkemVpwIrqty1jBjKBvRpZKEVxGsh8brY87dP0Ij66XOx629LJ5K5y2DZgLha1G7j4wshs4c9gaSlHDcV98BAZPP-YkNIi3yasW0BTXsYKDg/s1600/WP_20150819_12_02_58_Pro.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Oproti očekávání mě nezmáhá časový posun a mohu si rodiny a přátel užívat od samotného počátku. Byla by škoda promarnit byť i jeden den. Přesun na Moravu a čeká mě opět návrat do reality, rozestavěná D1 všemu nasazuje korunu a Laďova kontrola a připomínka, abych hodinky raději u něj v autě, to když jdeme do motorestu na dobrý guláš, nenechával, mě nutí k obezřetnosti. Uplynulé tři měsíce na ranči jsem naprosto pozapomněl, co znamená výraz klíče a opatrnost. Vše jsem byl zvyklý nechávat bez dozoru a nezamknuté. Přežiji to tu bez úhony? Od prvních chvil si tedy připadám, že krom mateřského jazyku nemám nic moc společného se zdejším světem. Dva roky změní více než si jsem schopen připustit. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQFIY_L5g-5waoucrsN9D9WrH99KJ8zBpmzqRdH3mpTWAtHRJJk-9MZ8gKHjVuMj02c212D8Rs7yJZTieqIhS_wHiGxmjN9tuLqazG0qNWe_cbjaAgX5GWD2i90pXuuW1nN4cQIdr0dtHN/s1600/FullSizeRender%25282%2529+%25282%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQFIY_L5g-5waoucrsN9D9WrH99KJ8zBpmzqRdH3mpTWAtHRJJk-9MZ8gKHjVuMj02c212D8Rs7yJZTieqIhS_wHiGxmjN9tuLqazG0qNWe_cbjaAgX5GWD2i90pXuuW1nN4cQIdr0dtHN/s1600/FullSizeRender%25282%2529+%25282%2529.jpg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Naštěstí nemusím řešit negativní aspekty, rád bych si užil rodiny a přátel. Jsem rád, že se toho moc nezměnilo, kromě našeho strakatého beagla, který mě doma už nevítá. Vidět a obejmout rodiče, bráchu, všechny členy rodiny, malého bratránka a sestřenici, u kterých je věkový rozdíl od mé poslední návštěvy nejvýraznější, setkat se s nejbližšími přáteli. Hlavní důvod, proč jsem přijel, nadmíru uspokojil všechny představy. Od "pouhých" posezení s přáteli přes cimbál s rodinou, hody v Březině, famózní svatbu, až po třídenní výlet s bráchou na výběh po horách a setkání se konečně po roce i s Markem na starém kontinentu. Každý den jsem si užil maximálně, a vůbec bych se v daný okamžik nezlobil, měl-li by den hodin více.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPsIfQ86qr2x2w8d0bAJ8wfmt8IjtIBoISsgprEiWKBqvyg6nq8g5wBpQLBuGCI9lnjXG62cRiIfVNPPLGhp7R9WyO6Gbri7Voc37UxTbsfPzPK_kywL4imnMI1pxPMWrQV8uGS_VCMm9L/s1600/matous_barta_wedding_photography_30.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPsIfQ86qr2x2w8d0bAJ8wfmt8IjtIBoISsgprEiWKBqvyg6nq8g5wBpQLBuGCI9lnjXG62cRiIfVNPPLGhp7R9WyO6Gbri7Voc37UxTbsfPzPK_kywL4imnMI1pxPMWrQV8uGS_VCMm9L/s1600/matous_barta_wedding_photography_30.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jenže mezi vším příjemným jsem byl nucen se zamyslet nad rozdíly, které mi dlouhodobý pobyt mimo vlast pomohl vnímat. To, co mi připadlo normální, se obratem změnilo v nové poznávání. Panáčci na přechodě pro chodce až směšně malé a nestandardní barvy, umístění semaforů na začátku křižovatky a neustálé vykukování z poza volantu, zda-li už mohu jet, potlačit nutkání odbočit vpravo i na červenou, uspěchanost hraničící až s agresí řidičů - a to jsme na tom soudě dle videí ze světa ještě velmi dobře. Uvědomění si, že ono běžné vejití do obchodu s úsměvem a otázáním se, jak se prodavač/ka má, se nesetká s chápavou a přívětivou odezvou. Krom pár výjimek. Dlouhodobé vyjetí mimo rodnou zemi vás dozajista postaví a zanechá navždy někde mezi - už si nebudete připadat doma ani na jednom místě. Vždy se bude nabízet forma srovnávání a nepochopení. A dalo by se pokračovat. Neustálá konverze měn, mix mincí a bankovek v peněžence, občasné hledání těch správných výrazů, dvě telefonní čísla, dva bankovní účty, tri časová pásma, která přepočítávat a být tak ve spojení se všemi. Je to daň za žití mimo domov. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnxoSKSWbISbCpgRElH3VX-Dk6de1RiJoxyI5AKNSK_ODoLoV1NEsQaN7AB19B0Gesb4fM62kYYw6NGAHwGMenYUxE8CHs5L41-rohozYcU5VZS7k_Nl7PbD0hgsr986GM4eLGnXnluIIH/s1600/GOPR9788.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnxoSKSWbISbCpgRElH3VX-Dk6de1RiJoxyI5AKNSK_ODoLoV1NEsQaN7AB19B0Gesb4fM62kYYw6NGAHwGMenYUxE8CHs5L41-rohozYcU5VZS7k_Nl7PbD0hgsr986GM4eLGnXnluIIH/s1600/GOPR9788.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na druhou stranu tato zkušenost přináší hezké momenty. V Brně po vystoupení z hromadné dopravy jsem vždy tím nejpomalejším chodcem a s hlavou zvednutou mohu pozorovat to, co mi bylo vždy lhostejné. Kus historie budované po staletí, mix různých architektonických prvků v kontrastu s modernou. Přeměnu centra, nová zákoutí, ze všeho nejvíce mě však baví sednout na náměstí na lavičku a sledovat uspěchaný život kolemjdoucích. Po velmi dlouhé době si užít vlakovou dopravu při přesunu do české metropole, kdybych mohl, jezdím tam a zpět ještě teď, i přelidněného centra Prahy si mám čas užít. A na letištích sledovat vítající se přiletěvší. Ať už tomu bylo v Brně, Praze či Vídni. Každé setkání má svůj příběh, stejně jako ten můj. Byla to vskutku parádní návštěva a všem patří velké díky. Nyní však opět zpět v Kanadě, pln pozitivních pocitů. Další příspěvek plný novinek bude brzy. Je o čem psát.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-56285891815532171282015-07-18T10:21:00.001-07:002015-07-18T10:26:16.133-07:00Už bylo na čase<div style="text-align: justify;">
Další etapa se přiblížila ke svému konci a začíná nové dobrodružství. Na delší dobu to bude poslední příspěvek v blogu. Blíží se čas dovolené v rodné zemi, na Moravě. Uplynulé dva dny jsem strávil přípravami k odjezdu, dokončil vše, co jsem dokončit chtěl, a vydávám se na cestu do Vancouveru. A snad díky nepozornosti a rozjímání se se dostávám k sepsání článku už v pátek večer.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiATj2-8U3mSaeC6tcUAw7kGk74D3fQBebRq1kz11Y7dmXqdR4WtQZta2yzsJtxEXyP19ejsuLkgoISq_cNn5ryXXVfCEcUSA6KKR0-WFhcHmxVsLtGclPnmiuHUUAaq7HJ_Pw0MiNG0A5G/s1600/DSC00171.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiATj2-8U3mSaeC6tcUAw7kGk74D3fQBebRq1kz11Y7dmXqdR4WtQZta2yzsJtxEXyP19ejsuLkgoISq_cNn5ryXXVfCEcUSA6KKR0-WFhcHmxVsLtGclPnmiuHUUAaq7HJ_Pw0MiNG0A5G/s1600/DSC00171.JPG" /></a><br />
<br />
Po vzoru filmu a stylu „Pane doktore, vy jste se kochal“ si to projíždím panoramatickou silnicí č. 3 po jižní části Kanady. Silnice se klikatí skrze hory a jezera. Pln dojmů, zážitků a silnému toku myšlenek krom módu bezpečného řízení vypínám veškeré dodatkové aplikace, i tu pro orientaci. Okna stažena, příjemný večerní chládek, nesleduji cestu a nechávám směr jízdy plně v režii auta. Nevědomky tak odkloňuji směr trasy a ocitám se na konci jezera Kootenay. Čas se díky přestupu pásma posunul o hodinu méně a na konci silnice je nutno vzít trajekt. Naštěstí jede i v tyto pozdní hodiny. Mám tedy 30 minut na sepsání příspěvku a jsem rád, že je cesta obohacena o něco nového. <br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgYuhZ2aoeVt2nIMh-2qySMgI5-i44pWz_w1uDipyVXQZWeJ56o6JlhW9_BI7CWAJC31Mhe-Spsx77FxT5lBtyVX9QoRyrPbpx7F7ExFWGiTjxY90uztf2FMgCfeE9WFM54gKfVzkH9bew/s1600/DSC00203.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgYuhZ2aoeVt2nIMh-2qySMgI5-i44pWz_w1uDipyVXQZWeJ56o6JlhW9_BI7CWAJC31Mhe-Spsx77FxT5lBtyVX9QoRyrPbpx7F7ExFWGiTjxY90uztf2FMgCfeE9WFM54gKfVzkH9bew/s1600/DSC00203.JPG" /></a><br />
<br />
Poslední týdny byly nadstandardně hektické, i když pravda – standard a komfort jsem za tři měsíce, co jsem na Gladstone Mountain Ranch, posunul na jinou úroveň. Díky vízům a řidičáku jsem opět mohl roztočit koloběh na vyšší obrátky a s radostí se pustil do práce a trénování U14 a U18. Na ranči dodělat projekt, díky kterému jsem se mohl plně realizovat a zanechat na tom úžasném místě i svůj rukopis. Poznání nových lidí, doplnění celé rodiny Grygarů, které jsem vyzvedl na letišti, seznámení se postupně s Novozélanďankou Grace a hlavně i okouzlující Amy, svou cestu na ranč si našla i další Češka do party Lída a v neposlední řadě i Martin. Rodina Gladstone se rozrostla na pořádný klan a zábavy včetně sportovního vyžití jsme si užili dosyta. O to s většími smíšenými pocity odjíždím – i když vím, že se co nevidět vrátím.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXxM9z8m8kqtQXkzy2Yz_DXVroOLV7TVjx1eLhQ2DmaJuCowDfWmc5dfOCfg4M_4CHtruLN2j084QBW8VGz6ACW0RwCrDXNGVDrQktrrKT70HHDNZje7u66LAWki9Q0d1jl5YU4uqjgyVZ/s1600/G0019004.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXxM9z8m8kqtQXkzy2Yz_DXVroOLV7TVjx1eLhQ2DmaJuCowDfWmc5dfOCfg4M_4CHtruLN2j084QBW8VGz6ACW0RwCrDXNGVDrQktrrKT70HHDNZje7u66LAWki9Q0d1jl5YU4uqjgyVZ/s1600/G0019004.JPG" /></a><br />
<br />
Právě zmíněné tři měsíce mě obohatily ze všeho nejvíce. Snad jsem i našel to, proč jsem do Kanady, i když jsem si to nechtěl přiznat, jel. Každý máme své, za čím se ženeme. Kanada nabízí široké řešení pro většinu – a díky programu Working Holiday si to každý rok může přes tisíc mladých Čechů zkusit. Ať už nové pracovní příležitosti, vzdělání, cestování či jen nevšední zážitky. Mě cesty dovedly na jih Alberty. Začínám věřit, že jsem se zde neocitl náhodou. Ať už záhadně skrytá síla tohoto místa, která na každého dýchne, nebo nepopsatelně vlídná a přátelská povaha Ivy a Aarona vč. dětí a psů – nevím. Tento magický mix mi obrátil život naruby. A jsem jim neskonale vděčný, že jsem měl onu příležitost tu strávit z hlediska času zanedbatelný pobyt, avšak zapsal se více než silně tučným písmem do mého života i srdce.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhah7He6dAVHWxdqzHPMAYWlisdCPYIGOvr-9AYdaNOuzz7V_1kTbEqEvFrb1mdAqAt9lMXOILXmgBN13b1kl_P7S2ILDt_IiBAJnUCIzxtGEtySczXZl36jVn7jxBzaQXone4f1OwCDTnI/s1600/IMG_1352.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhah7He6dAVHWxdqzHPMAYWlisdCPYIGOvr-9AYdaNOuzz7V_1kTbEqEvFrb1mdAqAt9lMXOILXmgBN13b1kl_P7S2ILDt_IiBAJnUCIzxtGEtySczXZl36jVn7jxBzaQXone4f1OwCDTnI/s1600/IMG_1352.JPG" /></a><br />
<br />
Život ve městě nebyl špatný, jenže význam slova klid jsem našel až mimo město. Při poslední návštěvě Calgary jsem se cítil všelijak, jen ne klidně a ve své kůži. Setkání s přáteli bylo příjemné, ale není to rozhodně to, co by mě už naplňovalo. Zde jsem mohl vidět téměř vše, od naprostého klidu a ticha až po dechberoucí bouřku nad údolím. Vyjící kojoty pár metrů za kabinou, vlky, ladně se pohybující lišky, vysokou hned za kabinou, pakliže nebyla okamžitě zahnána Cooperem a Fíkem, koně zahánějící medvěda, pumu – bohužel, a nebo bohudík jen díky otiskům na Cooperovi – hned třikrát se s ní dostal do křížku a zanechala na něm vcelku viditelné stopy, naštěstí je náš hrdina v pořádku a večer co večer mi starostlivě dělal společnost při cestách k jezeru. Taktéž mi ti čtyřnozí rafani dali pocítit, že je v okolí i rodinka skunků – občas to schytali přímo na čumák a dva dny tak strávili o samotě. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_xs_TTsPIT4C8EILThMp8KlptuV3lMjbKXbkNgF0c8RIvIdnfTwRlnHzBPZwShBZqQerJ6Nt9Urel9oiU_20Yq7ZwmUS2U4qbj7VHKV_oJz-akZeyCNw7mrQEX_anBr1FQpvMxtEF9ZnB/s1600/IMG_1271.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_xs_TTsPIT4C8EILThMp8KlptuV3lMjbKXbkNgF0c8RIvIdnfTwRlnHzBPZwShBZqQerJ6Nt9Urel9oiU_20Yq7ZwmUS2U4qbj7VHKV_oJz-akZeyCNw7mrQEX_anBr1FQpvMxtEF9ZnB/s1600/IMG_1271.JPG" /></a><br />
<br />
Tohle vše mi bude minimálně měsíc moc chybět, co nevidět jsem tam však zase. Tak jo! Trajekt připlouvá, je načase se nalodit a ponořit do tmy. Ještě pár hodin jízdy a najít místo k přespání – narychlo postavená postel ve vanu poslouží dobře. Co nevidět ahoj ČR!<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2BhNZYOyddYxwSdu9CXPR1ER7yX80HE0uN0r9NAiCLxVeXJdWMFv6JE-QsznF3cBSHABJrO3wSQQ8MFKWv93YVZVz7fuko1cW5l2kWB584ombU7EaELGuDhYqOgoxeh5Gf1f0M258efLx/s1600/DSC00210.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2BhNZYOyddYxwSdu9CXPR1ER7yX80HE0uN0r9NAiCLxVeXJdWMFv6JE-QsznF3cBSHABJrO3wSQQ8MFKWv93YVZVz7fuko1cW5l2kWB584ombU7EaELGuDhYqOgoxeh5Gf1f0M258efLx/s1600/DSC00210.JPG" /></a></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-92204058891721198862015-06-25T20:35:00.004-07:002015-06-25T21:29:04.497-07:00Back to the game<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Konečně, zase pár změn, které byly potřeba udělat s ohledem na okolnosti posledních dní. 11 krásných týdnů jsem strávil v malebném srubu s lahodným jménem „Sugar shack“. Ta doba je ta tam. Následuje přesun, avšak stále v rámci ranče Gladstone Mountain, mého nynějšího ráje. Dlouho avizovaný příjezd české rodiny do těchto končin, uvolňuji proto místo a přesouvám se ještě blíže outdoorovému žití. Naštěstí jen o pár stovek metrů níže blíže jezeru, avšak tato na kanadská měřítka liliputí vzdálenost s sebou přináší spoustu změn a další nové zážitky.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj6VvSWMiW5xDqz5AvlY2_qH_anwA30KonWqclopaaQgonLEzGprYypnPaRk-kNHFqqPsR58mpJY26ox2KNRUM9zWkQenLkzflm9C92JW-tTWsEeAvOQQrbfwtfgMCHSQxAV1FFS8SALf_/s1600/IMG_1298.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj6VvSWMiW5xDqz5AvlY2_qH_anwA30KonWqclopaaQgonLEzGprYypnPaRk-kNHFqqPsR58mpJY26ox2KNRUM9zWkQenLkzflm9C92JW-tTWsEeAvOQQrbfwtfgMCHSQxAV1FFS8SALf_/s1600/IMG_1298.JPG" /></a><br />
<br />
Předchozí týden jsme s Aaronem dělali na zvelebování jedné ze dvou před nedávnem přesunutých kabin na úpatí svahu vedoucího k vodní hladině. Kabina se změnila k nepoznání, přibylo okno, nová podlaha a postupné zařizování vnitřku, které ještě zdaleka nekončí. A jsem si jistý, že o tuto kabinu bude rvačka. Prozatím ji zdobí bukový rozměrný bar, kam jsem umístil hned jako první věc kávovar – díky němu je zde i generátor, naše tradice u dobré kávy by měly být zachovány.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBqxOym056Se6MWYmQB0tgIjyPCIyF1UTympagnrf5E_ahNA1uGGxh4FI6MiYNoUhSq6JEI3XXWnAx5sSTVzSCfdygCzTadjsl1myrl98IQG4boLeN7D9CCIj5fm2zF6O_sBb1CZZFjtHw/s1600/DSC00136.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBqxOym056Se6MWYmQB0tgIjyPCIyF1UTympagnrf5E_ahNA1uGGxh4FI6MiYNoUhSq6JEI3XXWnAx5sSTVzSCfdygCzTadjsl1myrl98IQG4boLeN7D9CCIj5fm2zF6O_sBb1CZZFjtHw/s1600/DSC00136.JPG" /></a><br />
<br />
Každé ráno mě tak vítá hladina jezera Loch Lake, jméno bylo vybráno díky blízkému přátelství s Howardem a Charlotte, původem ze Skotska, a už se mu neřekne jinak. Nyní jsem tak ještě více mimo dění moderního světa. I když… Plnohodnotné 1+1 bydlení nabývá nových rozměrů, a to že mohu využívat Hemphillovic Airstream, onen vysněný stříbrný přívěs. Malá kuchyňka, umyvadlo, sprcha v případě potřeby, zkrátka vše, co je k základnímu žití potřeba. Energie dodávaná solárním panelem, bohatě vystačí.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJrCu5QCoNqI8OCOLQwB9G9TNpASwRSPVjcX0nWRFMaOtLM8k_za1uziJpsOtu8C4AZx_wrs_no3h0v6iqO2Sw-O9ZPWxEgqLbVp1jNsxqtAKQHgTn7F_ef8Sb_9Z7g253B4kd8IJMNVXa/s1600/IMG_1310.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJrCu5QCoNqI8OCOLQwB9G9TNpASwRSPVjcX0nWRFMaOtLM8k_za1uziJpsOtu8C4AZx_wrs_no3h0v6iqO2Sw-O9ZPWxEgqLbVp1jNsxqtAKQHgTn7F_ef8Sb_9Z7g253B4kd8IJMNVXa/s1600/IMG_1310.JPG" /></a><br />
<br />
Nejzásadnější změnou mi v týdnu uplynulém byla novinka s vízy. Občas bylo únavné negovat otázky, zda-li mám letenku a zda-li vím, co budu dělat, kdy přiletím, kdy odletím na Zéland. Obrazně vyřčené ultimátum se naplnilo a minulé úterý jsem připraven udělat rozhodnutí bez čekání a koupit jednosměrnou letenku zpět do ČR. Před jedním z posledních tréninků s U12 sedám u Tima Hortona na Wifi. Jde se hledat. V tom mi volají, jak familiárně přezdívám, holky z Vancouveru. Ta samá otázka, zda-li mám letenku. Ještě vy holky začínejte. Jenže následující sdělení, že mohu s klidem kupovat zpáteční. Schválili mi roční otevřená víza! Jsem tedy zpět ve hře, opět mohu řídit, opět mohu pracovat, užívat si Kanady, cestovat. S ohledem na zbývající čas a všechny události tak zavrhuji různé promyšlené možnosti. Víkend 11 a 12 mi bude nejspíše posledním, alespoň na čas, stráveným zde s mou Kanadskou rodinou. Sbalit vše potřebné, vydat se na několikadenní výlet směr Vancouver, užít si společné chvíle s Donutem, pár hiků a z Vancouverského letiště směr domov. Na měsíc. Užít si rodiny, přátel, příjemných povinností a radostí, dobrého vína, jídla, piva. Po příletu do Vancouveru opět hlídat tu čtyřnohou rafanku ve Vancouveru, zase něco dočerpat a těšit se na Zéland. Ať už to je na jakkoliv dlouho, mám vidinu dalšího setrvání zde v Kanadě a doufám, že i poslední krok k získání PR klapne dle představ. Poté už mohu mód plánování osolit naplno.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9WTViBAANBMBA6BVu0za5FiU5Xul1X2RuooHNdolTXJfozu1bECfOY5l_gy_35_YCLm5ayHZWlva7a1Xf_5aCOJo-sazgx55E-CDWLVdtDzoVItp4O6iYmpr-kU0JBZRgsRX4T41pS1Xv/s1600/DSC00142.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9WTViBAANBMBA6BVu0za5FiU5Xul1X2RuooHNdolTXJfozu1bECfOY5l_gy_35_YCLm5ayHZWlva7a1Xf_5aCOJo-sazgx55E-CDWLVdtDzoVItp4O6iYmpr-kU0JBZRgsRX4T41pS1Xv/s1600/DSC00142.JPG" /></a><br />
<br />
A těžko říci, co budu chtít dělat poté. Hodně věcí a cílů ve mně umřelo, hodně se probudilo. Poslední dva a půl měsíce mě změnily natolik, že bude trvat si ujasnit opět priority. Kor když původní plány na závěr Kanady projet přes celou šíři až do Ontaria, nebo dlouhý výlet na Aljašku, jsou stále na dosah. Idea žije, jen se opět o něco odsouvá. O Kubě, Peru, Transamerickému tripu, severní části Manitoby, a spoustě jiných si tak nechám milerád zdát i nadále.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8vb1WqkHqQ5PYBFFaymygK_-ffZ_lexRqRpG34ns2vCuV804qgHd7_C-Rioq02NaH4Y5zp2fF2yCu8HzOqYOtqMD1P-GViYid7plUSUGO-ul4WVexeChsO59F1cDHs_rbWvmVteFQm56S/s1600/IMG_13021.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8vb1WqkHqQ5PYBFFaymygK_-ffZ_lexRqRpG34ns2vCuV804qgHd7_C-Rioq02NaH4Y5zp2fF2yCu8HzOqYOtqMD1P-GViYid7plUSUGO-ul4WVexeChsO59F1cDHs_rbWvmVteFQm56S/s1600/IMG_13021.jpg" /></a></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-1692815339198298112015-06-07T09:31:00.002-07:002015-06-07T09:34:14.730-07:00PR = pozbydeš rozum<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Konečně, je to téměř na den šest měsíců, po které jsem týden co týden věnoval nezanedbatelné úsilí pro získání PR. Nyní mohu s klidnou duší říci, že mám alespoň na chvíli oddech. Koho nezajímají cesty, které jsou potřeba projít pro získání dalších víz, přeskočte dolů, je tam něco málo pro pobavení :) Ostatním žijícím v Kanadě a přemýšlejícím o setrvání zde déle snad nápomocno při rozhodování.</div>
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7yJX70_89AJuWwDrWpFM61l_21Io-OeaeNapw2DgM8gRUd_Nud-rhUaGF2zTUtvvpxjTy3uvn3sIhjft6td8VfJonEiGGRg-A443EyO95xyOtna3s2Uli0BaRE5aEmQQdb-jhMktiVDR4/s1600/DSC00073.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7yJX70_89AJuWwDrWpFM61l_21Io-OeaeNapw2DgM8gRUd_Nud-rhUaGF2zTUtvvpxjTy3uvn3sIhjft6td8VfJonEiGGRg-A443EyO95xyOtna3s2Uli0BaRE5aEmQQdb-jhMktiVDR4/s1600/DSC00073.JPG" /></a><br />
<br />
PR, dvě písmena v mé komunikaci nejčastěji skloňovaná za poslední zhruba rok. Tak často, že už automaticky beru jako standard, že každý ví, o co jde. Permanent residency, aneb karta opravňující žití v Kanadě, poslední předstupeň pro získání kanadského občanství. Krom práva volit má držitel právo na všechny výsady, s omezenou platností na pět let (pokud jak je zvykem zase nezměnili podmínky). Prodloužení za určitých okolností snadné. Jenže dostat se k „pí-árku“ už tak snadné není a je i logické, že rok co rok s rostoucím počtem žadatelů v rámci stotisíců až milionu ročně se ona mise stává těžší. V listopadu mi zdánlivě nekonečně dlouhá cesta začala, 21. 5. alespoň na krátkou chvíli utichla. Ještě že nejsem zvyklý jen tak ledacos vzdávat, zde k tomu nebylo párkrát daleko. Snad si každý, kdo se o to hodlá taktéž pokusit, vezme ponaučení a pečlivě zváží pro a proti.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNzjLlhVhwE9KbNO6e9AS4HL8hH0wVuzuuRM6yMq3PKXwV-l7pWGTUNV_JgPxRDNxJEamqz26yLrHKW3K9cuqyzPNvSw-e_RgX39s-1U3phsLQh8c0FmejBSqmzF9rBj4RHm0vJK7mZiSx/s1600/DSC00114.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNzjLlhVhwE9KbNO6e9AS4HL8hH0wVuzuuRM6yMq3PKXwV-l7pWGTUNV_JgPxRDNxJEamqz26yLrHKW3K9cuqyzPNvSw-e_RgX39s-1U3phsLQh8c0FmejBSqmzF9rBj4RHm0vJK7mZiSx/s1600/DSC00114.JPG" /></a><br />
<br />
Oukej, čím jsem to začal? Jasně, pominu ty běžné úkony, jakýmiž je dostat ze všech zaměstnání doporučující dopisy. Před rokem 2015 stačilo doložit pouze zkušenosti z Kanady, jelikož jsem žádal pod kategorií Canada Experience Class. Zde poznáte, jak se i zdánlivě přátelští šéfové a krajani dokážou zachovat, absolutní neochota potvrdit to, co jste dělali. Naštěstí poměr 2:1 převážil misky vah a zbylé dvě firmy byly více než nápomocné. A tím to vše nekončí. Zaregistrovat se na jazykový test a splnit určitý počet bodů, první volné termíny v řádech týdnů, v mém případě 4 – takže měsíc hned zkraje zpoždění, plus dva týdny čekání na výsledky, až poté se dá žádost odeslat. Zdržení je na cestě označené visačkou PR o mnoho více.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_b2RQhdiQmulzIAnBR1sAlkWBYtErJWdw5NIZlqXaGyn-bxFTX1IHx75uXReNU3YSXr3OAcIJSwNQ6hS4Bvpt2HBhk0A8uIFC0cWRrFDeevX5qw0rWz18xdPgkYvhKuFOrjR1G5Rk3rVh/s1600/DSC00127.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_b2RQhdiQmulzIAnBR1sAlkWBYtErJWdw5NIZlqXaGyn-bxFTX1IHx75uXReNU3YSXr3OAcIJSwNQ6hS4Bvpt2HBhk0A8uIFC0cWRrFDeevX5qw0rWz18xdPgkYvhKuFOrjR1G5Rk3rVh/s1600/DSC00127.JPG" /></a><br />
<br />
Nově taktéž uvádět cesty mimo ČR a Kanadu nejen ve formátu měsíc a den, ale i přesné dny a účel cest. Jsem připraven si otevřít detektivní kancelář, vše snad vypsáno do puntíku od roku 2005. Přes speciální organizace si nechat ověřit diplom – zde si ještě jednou naplno uvědomuji, jak fakulta strojního inženýrství VUT v Brně je nápomocna, v porovnání s jinými z doslechu. Vydalo by to na samotný článek, co pro mě udělali a v jakém přátelském duchu. Co dále, výpisy z rejstříku trestu, bankovního účtu (nově potřeba dokázat dostatek finanční hotovosti – přes 12 tis CAD), řádné placení daní, fotky určitého formátu, vyplnění profilu na jobbank, vyplnění všech poptávaných informací a na základě obdržených bodů (nejzásadnější kritéria hrají věk, praxe, jazyk a vzdělání) obdržet body. Obrazně první kolo v boxerském ringu je za mnou, nastává krátký oddech, který je však podkreslen značnou nejistotou, co a kdy bude dál. Kor když se každý okolo ptá, co že mám v plánu, kdy přijedu a co budu dělat.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1pY2yi9Vmzn61Yv1NcgzpRuReFy8xWAL9c-89fcXySH7hnSJT02m8y6cbz4HQmb6cJ23KinZec9uEkYy3dtco8TENN7P-SULmVlewU75r28sH2ZI52TQ8-y8mkGV-zdihzL_ETgCnJDCV/s1600/GOPR2502.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1pY2yi9Vmzn61Yv1NcgzpRuReFy8xWAL9c-89fcXySH7hnSJT02m8y6cbz4HQmb6cJ23KinZec9uEkYy3dtco8TENN7P-SULmVlewU75r28sH2ZI52TQ8-y8mkGV-zdihzL_ETgCnJDCV/s1600/GOPR2502.JPG" /></a><br />
<br />
Krok číslo dva, na základě obdržených bodů být vybrán jakožto vhodný kandidát. Nyní je 60 dní na doložení všeho potřebného. Postupně dokázat pracovní historii - od roku 2015 se dokazuje i praxe ze zahraničí, oprášit kontakty z roku 2008 a dokládat výpisy a dopisy. Až je mi trapně, že musím každého uhánět o potřebné dokumenty, skeny vizitek apod. Samo sebou vše přeloženo do angličtiny – mám na to jen pár týdnů. Výsledná suma za celý proces proto po relativně malých částkách skáče do vysokých pater. Vcelku to jde, největší oříšek je doložení SVČ ze skákacích bot, kde nemám žádné doklady o placení daní a překládat všechny faktury by mě vyšlo – ani nechci pomyslet. O to více si vážím zastoupení profesionálek v oboru, Verči a Lucky z <a href="http://www.coastalimmigration.ca/cz/" target="_blank">Coastal immigration ltd.</a>, bez jejich rad bych byl ztracen. Taktéž vstřícnost majitelů agentur, se kterými jsem spolupracoval – hodím proto reklamu, jsou to lidé, co dovedou pomoci, když je třeba – <a href="http://www.impresio.eu/" target="_blank">Impresio</a> a <a href="http://www.zazitky.cz/" target="_blank">zážitky.cz</a>! Díky díky.<br />
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIrswDtDFgBKoKxkQ5RiQpcJHDYvA2__S-pdLp73fY6VFwUaZWf1Pe6pV5xi120rJhpA_BuPxu7Ua1_05NlRpPuZg1VqRMDvex4tn-p_aMbp9D-0arMlAAQkKrzGbIv6cmMWA1c5cM2k7D/s1600/DSC00069.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIrswDtDFgBKoKxkQ5RiQpcJHDYvA2__S-pdLp73fY6VFwUaZWf1Pe6pV5xi120rJhpA_BuPxu7Ua1_05NlRpPuZg1VqRMDvex4tn-p_aMbp9D-0arMlAAQkKrzGbIv6cmMWA1c5cM2k7D/s1600/DSC00069.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Pozvánka k imigrační prohlídce u doktora, volám krom celé Alberty i do vedlejších provincií, všude je první termín až za měsíc. Další zdržení. Vše kvůli krátké prohlídce. Test krve, rentgen plic. Výpis z rejstříku nesmí být starší než tři měsíce, tohle už za dobu co jsem v Kanadě, absolvuji po čtvrté. Jupí. Hlava běhá kolem, přeložit kvanta zmíněných dokumentů, naskenovat a zaslat. A znova a znova. Nekonečná story, která je o to těžší díky mému odříznutí od světa. Naštěstí díky Ivě a Aaronovi se dostávám na internet u nich (jak jsem zmínil, nemůžu už ani řídit) a vše stíhám odeslat pět dní před koncem. Done, finito, schlus, ende. Nechci o těch dvou prokletých písmenech ani slyšet. Natolik vším uzemněn a vyždímán, že jsem na x věcí zde napsat zajisté zapomněl. Tak co? Na jedné straně jití si za cílem, který jsem si dal, na druhé straně nespočet promrhaných hodin a dní, celková vydaná suma by myslím v klidu pokryla půlroční nízkonákladové cestování po světě, vrásky a šediny co přibyly, ani nemusím zmiňovat. A to jsem sakra klidný tvor. Takže vážně tohle chce každý dobrovolně podstoupit? </div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDBQxWfjPJ563i9pLmPjW0qJg3kTcb-lITIG3Dr3ui6bOuzQzQ-aD9G0WFZTQ3OuxzIkNybm3_JDuZ4v6BrgWjWkBgEubY3IetO0uD0FgsJu9awWBxYQ-Ue0-GNX7MVVU216gyVdY32y0O/s1600/DSC00106.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDBQxWfjPJ563i9pLmPjW0qJg3kTcb-lITIG3Dr3ui6bOuzQzQ-aD9G0WFZTQ3OuxzIkNybm3_JDuZ4v6BrgWjWkBgEubY3IetO0uD0FgsJu9awWBxYQ-Ue0-GNX7MVVU216gyVdY32y0O/s1600/DSC00106.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
No jasně že jo, Kanada za tu přehnanou byrokracii stojí, a to mi nikdo nevezme. Jedno totiž vím jistě, a to že se nikdy nebudu mlátit do hlavy, že jsem to nezkusil.<br />
<br />
Alespoň nějaká zábavná historka z víkendu na závěr. Hodlám využít vzniklý volný čas i na stříhání videa z Kanady a tak se snažím dělat zajímavé záběry z přírody. Nyní je hezký víkend, je na řadě udělat přelet dronem nad jezerem, které brázdíme na šlapadle. První přelet je úspěšný, druhý má k tomu řádně daleko. Poučení, že pokud lítám s dronem, nejdou dělat dvě věci zaráz. Natáčím šlapadlo, na moment spouštím dron z očí a v momentě, kdy se k němu opět vracím, řítí se na hladinu vody. Dávám plný kotel nahoru, pozdě – dron je ve vodě, takřka po horní hranu těla, dokáže však díky silnému výkonu rotorů vyrazit kolmo vzhůru. Tep se zvyšuje, vidina utopení kamery a dronu není nijak vábná – z pozice majitele. Na YouTube kanálu to k popukání samo sebou je. Jsme uprostřed jezera, rychle dostat dron do sucha a odpojit baterii. Ovládání nereaguje tak jak je zvykem. Rychlé rozhodnutí, co dál. Nejbližší břeh, páčka na pohyb vlevo v krajní poloze a dron se přibližuje pevnině. Voda vnitřku neprospívá, první přemet ve vzduchu, dron se dokáže stabilizovat, ztrácí výšku, pokračuji kolmo na souši, druhý přemet a nyní jen dva metry nad hladinou, drž se! Přidávám otáčky, poslední přemet, ztráta výšky a rozmáznutí dronu metr a půl na pevnině. Klika! Rychle doplout na břeh, vyskočit, odpojit baterku a doufat. Dron i GoPro jsou opět mezi živými – zlomený držák a vrtulka je ještě hodně nízká daň za chvilkovou nepozornost. Zážitek k nezaplacení :)<br />
<br />
<br />
<br />
A tak i nadále si mohu ve volném čase poletovat krajinou a získávat unikátní záběry ranče Gladstone v údolí. Na závěr přikládám video z cejchování krav.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/oYPMP5Y9beE/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/oYPMP5Y9beE?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-30478618789453979762015-05-13T16:40:00.000-07:002015-05-13T16:40:21.934-07:00Branding<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Tolik „volného“ času, že ani nenacházím prostor sepsat další článek, i když mě o to čtenáři blogu doslova a do písmene uhánějí. Je až k nevíře, jak změna prostoru a stylu žití otevírá nové obzory toho, jak může vypadat nesmírně spokojené žití. Až tady mám myslím možnost poznat nepoznané. Pravou kanadskou přírodu, povahu místních. Vše dohromady je v ladné harmonii a není divu, že tráva hned připadá zelenější, sníh bělejší, oheň sálavější a Kanada tak nějak i kanadštější. Nastalo hodně změn, nůžky na plech při předchozích prací a budování topných systémů se v mých rukou přeměnily na nůžky pro stříhání vrbového proutí a pomáhání při zvelebování už tak malebného okolí, točení volantem a řazení v ruchu velkoměsta nyní vyměněno za synchronizaci při řízení traktoru a úpravu cest po rozsáhlém pozemku, sušení prádla opět poctivě na šňůře, a to nemluvím o spoustě nových, dříve nepoznaných věcí. Konečně tak mohu říci, že jsem řídil velké auto s korbou, pokácel ze pár stromů, zahrál si na zeměměřiče, osahal si několikrát páčky bobcatu (malého bagru) při různých úkonech, opět se pohrabal v motorech různých strojů, cítil vůni dřeva při kdejakých tvořivých úkonech, postavil mostek přes potok, a nespočet dalších.</div>
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGmyA8B6lQIHg7A7is6V73kbw-5iVrLnh7IHZFDRtriV5UZgJHbXSB51X2g1mqlCX7Ia0g4p1FccgnGEzEmHgaVH45364jr9iWtl2vWGp4f2mBFmvRxOhK2FyD8kxH7HO2fZUHrwws21hJ/s1600/GOPR2320.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGmyA8B6lQIHg7A7is6V73kbw-5iVrLnh7IHZFDRtriV5UZgJHbXSB51X2g1mqlCX7Ia0g4p1FccgnGEzEmHgaVH45364jr9iWtl2vWGp4f2mBFmvRxOhK2FyD8kxH7HO2fZUHrwws21hJ/s1600/GOPR2320.JPG" /></a><br />
<br />
Díky přátelské povaze sousedů z okolí a samo sebou milých konexí Ivy a Aarona mohu snídat čerstvá vejce (a že to je panečku rozdíl!), pít čerstvě podojené, tedy navýsost poctivé mléko, pochutnat si na domácím bio steaku, nemohu se dočkat, až navštívím i nedalekou „berry farmu“ s čerstvým ovocem, k naprosté spokojenosti už tak chybí jen čerstvý český chleba přímo z pece a tvaroh – ale s přihlédnutím ke všemu okolo to myslím dokáži oželet. Na sousedskou výpomoc jsem byl už od mala zvyklý, nyní v ní, i když v naprosto jiným duchu, pokračujeme i tu. Sousedi jsou krapet dál, než je tomu v mateřské zemi zvykem, i druh pomoci je díky odlišnosti místní nátury jiný. A právě to je hlavním tématem dnešního článku. Uplynulý víkend mě opět čekala nová dobrodružství, jde se cejchovat!<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhldVMJBgLUZ3TVa10u4jKPDZPQ8ULhyphenhypheni6AzfJAun9FzmTvwcKLMw-g7rXuCXwAFjc0ovv5NXUYL-iZQfxQxjhC2jS6Rc-s6oI9zjr6FPeSBtotBiHifMiUy2Sl86I1UyELdGg0PFYkH0UM/s1600/G0012426.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhldVMJBgLUZ3TVa10u4jKPDZPQ8ULhyphenhypheni6AzfJAun9FzmTvwcKLMw-g7rXuCXwAFjc0ovv5NXUYL-iZQfxQxjhC2jS6Rc-s6oI9zjr6FPeSBtotBiHifMiUy2Sl86I1UyELdGg0PFYkH0UM/s1600/G0012426.JPG" /></a><br />
<br />
Pokaždé při příjezdu k nám projíždím okolo několikastovkovému stádu krav, mající luxusní výběh. A má-li mít reklama na známý tavený sýr reálnou podobu, stačí se podívat na místní krávy. Jsou opravdu veselé, tedy při nejmenším spokojené, k veselosti mají v sobotu lehce dál. Telata jsou oddělena od svých statných rodičů a vyjukaně pobíhají v uzavřeném výběhu. Tuší, že se něco děje. Sešlo se nás zhruba dvacet, připravené občerstvení, ale také hořáky a železné značkovače. Čeká nás ocejchování 207 mladých. Rozděleni do pěti skupin jsou postupně vpouštěni do našeho prostoru, přikládáme ruku k dílu. Jako nováčci jsme podrobně instruováni. Mě si bere do parády Brit, se kterým kromě věku máme společné i koučování fotbalových týmů ve zdejších končinách. Ani se nestačím nadechnout a už tahá za zadní běh drobné tele a vede ho od stáda. „Zkontroluj cedulku na uchu, zapamatuj si barvu, jsou tu tři stáda – dle barvy se vypálí značka“. Oukej, co dál? Čekáme na „předáka“, Emmanuelle je instruována zvlášť, chytá přední běh a synchronizovaně povalujeme tele na bok a znemožňujeme jeho pohyb. Já držíc pravou zadní, svými nohami se pevně opírám o to chudé zvíře, Emmanuelle zaklekává za jeho hlavu a čekáme na další. <br />
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4Si71L95Z-ml6f6cBv6UZjSstka75ITdkFUHt9GY8EbTE4PIiB0I1BnKOsVDP2Kz3zMjqkA3fe9Y-v0KTY8bUanIUW0PIBSdmkcPSZSYJtAgAuGbR1HXdYJMvrH9fJohCB7oonPRfMk7w/s1600/Bez+n%C3%A1zvu3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4Si71L95Z-ml6f6cBv6UZjSstka75ITdkFUHt9GY8EbTE4PIiB0I1BnKOsVDP2Kz3zMjqkA3fe9Y-v0KTY8bUanIUW0PIBSdmkcPSZSYJtAgAuGbR1HXdYJMvrH9fJohCB7oonPRfMk7w/s1600/Bez+n%C3%A1zvu3.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Dvoje očkování, kontrola, zda-li ještě stále rostou rohy (nutno udělat opatření a růstu zamezit), kontrola infekce břicha, a zkušení mazáci na dvakrát až třikrát vypalují do kůže značku farmáře. Dýmu více než při kouřové show, občas se tele srdnatě vzpírá, ale vše zvládáme. První dva kousky se cítím stále ještě nesvůj a je mi jich líto, následně vše opadá a jedeme kus za kusem. Jsou to krásná zvířata, aspoň jako útěchu je vždy přátelsky poplácám, za čež jsem i jednou odměněn kopancem. Zážitek, který se jen tak nepoštěstí. Po celé akci velká hostina u majitelů. Bučení skotu jak u jídla zjišťujeme přilákalo grizzlyho, který se do oněch míst vydal podívat s odstupem hodiny. Bohužel (nebo bohudík?) jsem tak ani dnes grizzlyho neviděl.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAo0pgSJ6h_XLW6tpZkq_WIVL_he25ejP8kdrLZVG6LOAJP6Mx13ei8Nm9HZfrxD-LbkxSOjhBhHkfy8O-AGyeSd0wAEicd6lRvsVzGpslvminzRdMIi_PPwla5hVTYJOBJtLh5WMZKxwG/s1600/Bez+n%C3%A1zvu.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAo0pgSJ6h_XLW6tpZkq_WIVL_he25ejP8kdrLZVG6LOAJP6Mx13ei8Nm9HZfrxD-LbkxSOjhBhHkfy8O-AGyeSd0wAEicd6lRvsVzGpslvminzRdMIi_PPwla5hVTYJOBJtLh5WMZKxwG/s1600/Bez+n%C3%A1zvu.jpg" /></a><br />
<br />
Ne všechny změny jsou ku prospěchu. Díky nepozornosti a neuvědomění si jiných mravů, se díky zvyklostem z Evropy, kdy jsou při zápase na prvním místě uváděni domácí, dostávám do hororového dne. Ten den, kdy už od rána tušíte, že je něco špatně. Co se může pokazit, to se pokazí, tam vytryskne voda a slije celou podlahu, tam si zničíte nářadí. Už aby byl zápas – v pořadí již druhý. Dostávám se z údolí na signál a vše začíná naplno. Díky opačnému řazení týmů se od jednoho rodiče dozvídám, že hrajeme jinde, než všichni ostatní díky mým instrukcím čekají. Rychle všechny obvolávat a přesměrovat do 40 minut vzdáleného města. Sakra, to jsem to zase vymňoukl. Sjíždí se nás alespoň osm a s velkou bojovností díky dětem zápas odehrajeme, i když prohrajeme. O nejhorším dni v Kanadě ani na minutu nemusím přemýšlet – cítím se provinile, že jsem dětem a rodičům pokazil středeční fotbalový večer. Jenže něco je divně, jinak. Nedostávám ani náznak zloby, že narychlo rodiče naskákali do auta a jeli. Zvu rodiče s dětmi na něco sladkého a kávu do Tim Hortons, všichni se tomu jen smějí a naopak mezi řádky děkují, že na dnešní zápas jen tak nezapomenou. Bylo to akční a srandovní. Podpora k nezaplacení.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBMClqPoTvJTExzTeSDpphsbMel8r9hQ6spFq0ZgZKLfGKq3K3qHR8nwxGWjLXxVhBhOpfCY-rWQliIlYKuXsKwkKew-w88zlgFpouvxyMNE3MRBrXilFbQv4swY7L82CS3K7urWJI8ckg/s1600/Bez+n%C3%A1zvu2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBMClqPoTvJTExzTeSDpphsbMel8r9hQ6spFq0ZgZKLfGKq3K3qHR8nwxGWjLXxVhBhOpfCY-rWQliIlYKuXsKwkKew-w88zlgFpouvxyMNE3MRBrXilFbQv4swY7L82CS3K7urWJI8ckg/s1600/Bez+n%C3%A1zvu2.jpg" /></a><br />
<br />
A tak dnes se o to více těším na další zápas, který doufám z důvodu deštivého počasí nebude zrušen. Zároveň to je i poslední den, kdy alespoň na určitý čas nemůžu řídit (dle standardů mi řidičák končí a k jeho prodloužení je třeba x dalších úkonů) a také kdy vstupuji do posledního roku, ve kterém mi u věku svítí dvacítka. A to jsem chtěl mít do svých třicet odstřihnutých všech pět dredů a tím pádem i procestované všechny kontinenty. Asi bych měl kopnout do vrtule, a nebo mírně ohnout a přizpůsobit své plány? </div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcJlPfR4KUpzYqsb3eqDnpTn0JI1-U39khvqvbtkyPgWEaQaOlw3bDePsNWDk2UgWQJqZubSpeAwTJcpSQG-BJhQQQUHDrJ753Ako9w2a7Bgyq4ybPUQpHAoeJn6-O-uErAOZfCbVWRVrL/s1600/G0052311.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcJlPfR4KUpzYqsb3eqDnpTn0JI1-U39khvqvbtkyPgWEaQaOlw3bDePsNWDk2UgWQJqZubSpeAwTJcpSQG-BJhQQQUHDrJ753Ako9w2a7Bgyq4ybPUQpHAoeJn6-O-uErAOZfCbVWRVrL/s1600/G0052311.JPG" /></a><br />
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3651275329916696109.post-67954875887851841602015-04-24T12:40:00.005-07:002015-04-24T12:40:53.871-07:00V přírodě<div style="text-align: justify;">
A je tu další zpravodaj z ráje – až si říkám, že je vlastně škoda vytahovat notebook a začínat psát další článek. Vzhledem k totálnímu odříznutí od digitálního světa a tím pádem i značně limitovanému spojení s ČR v podobě odpovědí na zprávy či emaily, není nazbyt. Nákupní cesty do nedalekého Pincher Creek (cca 25 km z převážné většiny po štěrkové cestě) se prodlužují o delší zastávky u Tima Hortona, kde jsem se stal pravidelným hostem s notebookem. Auto v současné době upravené do módu kancelář začíná být značně podezřelé a divím se, že na mě ještě nikdo nezavolal policii, aby mě zkontrolovali. Veškeré zastávky jsou spíše nucené, s ohledem na množství dokumentů na žádost o víza, které musím dodat. Snad o tom někdy taky napíšu vydatný článek. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlBClqILMm6A1tUmFo-xHsou66R_6KuHRKWInKWQ7-P22GGyavjvyLxKHPdn4lO3-5io64s1iC8ULgOaTJMtcZ-jbrhHklfY4oM8FG_OeViSg1QXZqBTmTGGXB3ed4L7ybuxSBqMYMiDk4/s1600/DSC00036.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlBClqILMm6A1tUmFo-xHsou66R_6KuHRKWInKWQ7-P22GGyavjvyLxKHPdn4lO3-5io64s1iC8ULgOaTJMtcZ-jbrhHklfY4oM8FG_OeViSg1QXZqBTmTGGXB3ed4L7ybuxSBqMYMiDk4/s1600/DSC00036.JPG" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<span style="text-align: justify;">Ale zpět do údolí na ranč, kde čas letí ještě rychleji, než tomu bylo doposud. Známka toho, že dny jsou vskutku zábavné. Jenže kde začít… Sladký pocit nebýt nucen vstávat, poklidu si spát, nespěchat se snídaní, udělat si dobrou kávu a s pohledem na hory se pomalu vydat k dalšímu dobrodružnému dni. Občas na mě na verandě čekají psi, mají přehled o všem. Na velikém pozemku jsou tu pány právě oni. Fík, roční bernardýn, ještě stále odkoukává od pětiletého retrívra Coopera, jak se co má dělat. Respektuje jej jako vůdce a i přes velikostní nepoměr si Cooper umí sjednat pořádek. A už jsem pochopil, co Aaron s Ivou mysleli tím, že díky těmto dvěma nesmírně přátelským rafanům se do okolí medvědi a jiná nebezpečná zvěř nepřibližuje. Prvotní záměr nosit sprej na medvědy neustále při sobě vzal za své hned třetí den – v dáli slyším vcelku ostrý štěkot, Fík sedí u roubenky a kouká, probíhám houštinami a v dáli vidím, jak Cooper odhání dva vlky. Hvízdám a volám na Coopera, vlci stáhnou ocasy a mizí v lese. Pojď sem ty náš odvážný hrdino, vezmi si keksík. V ten samý den vidím i lišku a opět nespočet vysoké. </span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSwW_UpRrh6-qJRtJNIr0LICxxowtxNowFWoVw4QpmLroTElWzjfzFScxDi6PpE9gLRipKYGg1kKrXqO-l9a9m8sZW2Mvu2d_7Q2sepBnl4zDWdUXXVKpAIk7gIvwiB-GH7BF0EmoYq1A7/s1600/DSC00037.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSwW_UpRrh6-qJRtJNIr0LICxxowtxNowFWoVw4QpmLroTElWzjfzFScxDi6PpE9gLRipKYGg1kKrXqO-l9a9m8sZW2Mvu2d_7Q2sepBnl4zDWdUXXVKpAIk7gIvwiB-GH7BF0EmoYq1A7/s1600/DSC00037.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Oba dva jsou nesmírně umazlení, vyžadují za všech okolností pozornost. Klidný Cooper poslouchá na slovo, Fík je ještě nevyřáděné štěně – což o to, nemít 160 liber (tedy více než já), bylo by to snazší. Jdu udělat taktéž kolečko, dát seno koňům, vzít čtyřkolku a každý den poznávat nová zákoutí zdejšího ráje. Nejhezčí je však ten klid – sednout si na verandu či jen na trávu a zaposlouchat se. Nic, pouze šum stromů. Tomu říkám relax. Pravda, teploty se ještě nevyšplhaly do letního rozmezí hodnot, značná větrnost ve zdejších místech naopak velí k obezřetnosti, ale nefalšované léto už přichází. Občas se sice probouzíme a vítá nás nová sněhová pokrývka, jenže s ostrým horským Sluncem během pár hodin taje. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSUALst2wx8GqIzoKwMxKe91iUbWGf_7xSDTLTRi0X7MP28JKq8syg18nZ1SrA5u1D85QV2E8h0MsLQxBVxqaZKs6SVzP8TZ86KzD4L9yybtRSGe19yr5Ye9piI0FTrG1CzWiivdPP1-Rs/s1600/G0022090.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSUALst2wx8GqIzoKwMxKe91iUbWGf_7xSDTLTRi0X7MP28JKq8syg18nZ1SrA5u1D85QV2E8h0MsLQxBVxqaZKs6SVzP8TZ86KzD4L9yybtRSGe19yr5Ye9piI0FTrG1CzWiivdPP1-Rs/s1600/G0022090.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Aaron s Ivou jsou zcestovalí čerství čtyřicátníci a každý den se dozvídám něco nového z jejich pestrého života. Jsou chodící inspirací. To je však vše, co se sluší napsat. Nejvíc do kolen mě dostal fakt, když s Aaronem sjíždíme k jezeru, aby mi ukázal další nová místa. Z poza stromů se vynořuje přívěs Airstream – typická Amerika, stříbrné zaoblené tvary, přesně takový, po kterém už přes rok pokukuji a se kterým bych se rád někdy vydal na cesty. „Páni, to si děláš srandu? To je Tvoje?“ zeptám se nevěřícně. „Jasně, proč?“. Vykoktám ze sebe, že o tomhle sním a jestli můžu nahlédnout dovnitř. „Hele, jestli chceš, tak v něm můžeš strávit i víkend – kdykoliv, klidně už zítra..“. Wow! Ráj se vším všudy. A o další větší kus se mi odtud z Kanady bude hůře odjíždět. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNZEmrmmNEZ68NGY8KYunPnzkBWemtFE_5skEuQNbcYmiSdRJde94rd-mH9px1B_ZVllRJiSrIqNHTs1qdr_JQBl0Q8AVxZL_qChVupQZcA5F1k_s-kUEcupX7S7bO1b8O6k5FrW7kIseO/s1600/DSC00019.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNZEmrmmNEZ68NGY8KYunPnzkBWemtFE_5skEuQNbcYmiSdRJde94rd-mH9px1B_ZVllRJiSrIqNHTs1qdr_JQBl0Q8AVxZL_qChVupQZcA5F1k_s-kUEcupX7S7bO1b8O6k5FrW7kIseO/s1600/DSC00019.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Střídá se tu vcelku dost příjemných lidí, které mohu poznávat. S posledním návštěvníkem Howardem splečně s Aaronem vyjíždíme v pátek na drobný hike s přenocováním v přírodě. Nasedáme do čtyřkolky a společně se psy mizíme v údolí. Cooper má nesmírnou formu a potvrzuje to, k čemu jsou retrívři předurčeni. Těžkotonážní fík se však nevzdává a s buldočí silou nás pronásleduje. Po pár kilometrech stavíme u ohniště, necháváme zde čtyřkolku a jdeme se projít k vodopádům. Fík toho má očividně plné zuby a aniž by dal cokoliv najevo, nepozorovaně se vytrácí. Jak později zjišťujeme, odklusal si to do pohodlí teplého domova. Cooper každou chvíli mizí v lese a je-li zde touhle dobou jakákoliv zvěř, zaručeně ji zahání. A tak spatřujeme pouze stopy – velké otisky tlap pumy, medvědí trus a taktéž pozůstatky vysoké, která posloužila místním predátorům. Večer rozděláváme oheň, připravujeme večeři a po desáté hodině uleháme pod širé nebe. Avízo o přeháňkách vzalo za své, obloha je vymetená a hluboká tma skýtá nerušený výhled na noční oblohu. Nad hlavou zaparkovaný velký vůz, usínáme. Cooper si lehá vedle mě a hlavu pokládá přesně do míst, kde mi ze spacáku kouká jen obličej. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt4oH7h3YCVtegIk5Gj1cg9wxS8467p4kh3CZmyPf1nhl0oo9kt1NMFkA3CAZ0DQMR7KsKIhMsjLKIB92fgetTc1Ntmv6_8dnzXnzdPAcx4yPPd844j4Sm6uZNNImMtuWUD8PSZq6Bwl7V/s1600/DSC00051.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt4oH7h3YCVtegIk5Gj1cg9wxS8467p4kh3CZmyPf1nhl0oo9kt1NMFkA3CAZ0DQMR7KsKIhMsjLKIB92fgetTc1Ntmv6_8dnzXnzdPAcx4yPPd844j4Sm6uZNNImMtuWUD8PSZq6Bwl7V/s1600/DSC00051.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nestihl jsem se ani extra pokochat výhledem na hvězdy a mizím v říši snů. Z té mě později probouzí kapky na spacák a obličej. Zatáhlo se a tak peláším pod nataženou plachtu, kterou jsem si s ohledem na předpověď připravil. Aaron s Howardem se taktéž schovávají, Cooper mi už společnost nedělá. Ten klid rušený šuměním stromů a dešťovými kapkami na plachtu mě opět uspává vcelku rychle. Je vcelku chladno, spím jak špalek. Ráno mě však probouzí startování motoru – vykukuji ze spacáku a probouzím se do zcela nového prostředí – během chvíle napadlo pár centimetrů sněhu a neustále sype. V pět hodin tak bleskurychle balíme pár švestek, peláším sundat vysoko vytažený batoh s proviantem jako ochranu proti medvědům dál od našeho tábořiště, nasedáme do zasněžené čtyřkolky a mažeme do tepla srubů. Průjezdy pod stromy a padající sníh dokonale ukrývá batožiny a mě samého na korbě. Durch promočen se před šestou dostávám domů – pár hodin dospat a tradá na výlet do Calgary. Necelé dvě hodiny ve městě a opět se nemohu dočkat, jak budu opět v zemi nikoho. Na ranči v Gladstone. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiI-lw0MZEjy-nweZvsX5l8mCxR9qMdIR8Ri7RjkWXwvBj-iocE-cX6j02Sv8hiNolwIjbY_frgw2VUbIn3GBJOwoDGiB1THP0mZfNTc969lL7S5hcE94wyK_pAPfRRV87-261GXnjkXKMM/s1600/snih.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiI-lw0MZEjy-nweZvsX5l8mCxR9qMdIR8Ri7RjkWXwvBj-iocE-cX6j02Sv8hiNolwIjbY_frgw2VUbIn3GBJOwoDGiB1THP0mZfNTc969lL7S5hcE94wyK_pAPfRRV87-261GXnjkXKMM/s1600/snih.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak nejsladší tečkou každého dne je, když před roubenkou štípu dříví, za asistence čtyřnohých špiónů, s postupným mizením Slunce za obzorem. Vítr se opět zvedá, je na čase si užít opět praskání v krbu. Stále mě tíží „nutnost“ chystat dokumenty na víza, ale jen co se vše uzavře, budu se moci dostat na příjemnější položky v listu úkolů. Otevřít knihy, začít poctivě s francouzštinou a s čistou hlavou si naplno užívat nynější etapu. Sestříhat video, protřídit fotky, vydat se na túry po okolí a naplno se tak položit do zdejšího stylu života. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjU1tkbqc7RDljRE7V2QYpiKUwU2WCOCkl1uL-S0QajZoxcf0nmjvazRS88JJjMd_YZPmcyG6S34HlY2JJ63-R6Z1kIwGGKsXG58BevJDQZVDo9xSxvMjT-mzNk6wxr-_rdpZzbuiH_WUWo/s1600/DSC00024.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjU1tkbqc7RDljRE7V2QYpiKUwU2WCOCkl1uL-S0QajZoxcf0nmjvazRS88JJjMd_YZPmcyG6S34HlY2JJ63-R6Z1kIwGGKsXG58BevJDQZVDo9xSxvMjT-mzNk6wxr-_rdpZzbuiH_WUWo/s1600/DSC00024.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Příjemnou změnou mi nyní bude po dobu pár týdnů aktivita, kterou jsem si plánoval na pravda krapet později. Za pár minut mi začíná první trénink, slovo dalo slovu a nyní budu moci stát na opačném břehu fotbalového žití. Předávat zkušenosti, taktické pokyny, motivaci a hlavně radost z fotbalu začínajícím hráčům. Aneb trenérem U12 v Pincher Creek, snad děti nebudou zlobit.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdqipFv2G9lCcfHH24nZHtmQXUSQHz4w023KIiFIEHA_KAfDFFT0DsfubWa52TezQk2u2D5N3ZNOo4WGPDpvIVsXYym2P1LEb3Sxkt2x7e-kYoFG7kqpiTrUx8stAHkL_iIsxUYx791H5y/s1600/G0042259.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdqipFv2G9lCcfHH24nZHtmQXUSQHz4w023KIiFIEHA_KAfDFFT0DsfubWa52TezQk2u2D5N3ZNOo4WGPDpvIVsXYym2P1LEb3Sxkt2x7e-kYoFG7kqpiTrUx8stAHkL_iIsxUYx791H5y/s1600/G0042259.JPG" /></a></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/02885212959003193834noreply@blogger.com1