Hlavně procházky venku jsou prima, zmrzlý sníh pod nohama příjemně vrže a pocit zamrzajícího nosu každých pár sekund k Yellowknife patří. Pokud máte na sobě hodně vrstvev, díky nízké vlhkosti je zima opravdu osvěžující. Naposledy jsem se přesvědčil v sobotu ráno, to když jsem šel vyzvednout auto po vydařeném firemním večírku. Příjemně rychlá chůze s kulichem a palčáky, 4 poctivé vrstvy - a tělu bylo příjemně. O to hezčí, když jsou řasy, vousy a koukající vlasy po pár minutách pokryty silnou vrstvou ledu, aspoň vím, odkdy má Santa bílo všude, jo je to tu švanda. Unikátní :) Když jsme už u těch vycházek, poslední radostí nám je zaregistrování se v psím útulku a občasném vypomáhání s venčnením čtyřnohých mazlíčků. Bomba! Především poslední návštěva a cirka dvacet nových štěňat mixu Husky a Labrador (či co vše je dohromady), velké nutkání si hned jedno odnést s sebou. Rozkošní! Husky je tradiční pes pro místní podnebí. Oba s Amy si na něj děláme zálusk. Popravdě u mě na oblibě krapet klesl. To když jsem nedávno dělat na jednom domě uvnitř a jejich fenka Mika se kolem mě prosmýkla a utekla. Když jsem ji naháněl, vzdálila se od domu na cca 500 metrů, jelikož byla bez obojku, celých 500 metrů jsem jí nesl zpět v náruči. Jak důležitě se u toho tvářila, ani nemusím povídat. Pronesla se hezky, holka... :)
Aby toho nebylo málo, patálií jsme si na měsíc prosinec připravili povícero. Většinou si vždy s Amy bereme klíče oba, před týdnem jsme se jeli podívat na naše přátele, jak hrají fotbal, a vzali jsme si jen jedny. Po cestě zpět se kocháme opět polární září, vstupujeme díky čipu do domu, jenže jaksi nám chybí klíč od našeho bytu. Kroužek, na kterém mám klíče, byl rozklížený. Vidina horké brzké sprchy se nám tak oddálila, a samozřejmě v moment, kdy jsem si nechal doma i peněženku (stejně jako Amy), jsme se vydali hledat do noci náš stracený klíč. Projít každé místo, kde jsme byli. Ruce zmrzlé, mobil se svítilnou se v této zimě rychle vybíjí, ale naštěstí klíč okolo desáté večer nacházíme blízko místu, kde jsme parkovali u haly na fotbal. Milujeme sever! Takže doufáme, že si nás někdo hned po příletu do Prahy vezme na starost, ať neuděláme více škody nežli užitku.
Yellowknife, tam kde lišky nedávají dobrou noc, ale vítají vás při obědové pauze
Závěrem teda krom přání kouzelných Vánoc a všeho nejlepšího do roku 2017, také díky Tomovi a Peti za jejich originální psaní. Očividně se chtějí ujistit, že se dopis k Santovi dostane, když jsme k němu tak blízko. A jako úplatek jsme dostali krom českých oplatků i svíčky od donuta, které jsem Tomovi osobně pomáhal vyměňovat. Díky díky přátelé :) My už odpočítáváme poslední den a půl tady nahoře, dneska jsem poprvé pocítil, jak se z kolečka stává čtvereček. Aneb když při -37°C tuhne směs pneumatik natolik, že jejich deformace zamrzá a zůstává prvních pár set metrů - auto tak hezky skáče, jak se kola otáčí. To se zkrátka musí zažít. Už v neděli brzo ráno (ve čtyři!) vstáváme a vydáváme se na dlouhou cestu, přes Edmonton, Calgary, Amsterdam až do Prahy. A Kristy, veliké díky, že jsi mi sama napsala, že sbíráš to či ono a že by Tě to potěšilo. Proto prosím - máte-li kdokoliv cokoliv na srdci, že sbíráte nálepky, vlajky, hrníčky či magnetky a jiné podobné, hrňte to na mě. Hou hou hou!
