Už tomu bude měsíc...

Při přemýšlení, jak že pojmenovat další příspěvek s hrůzou zjišťuji, že za pár okamžiků to bude přesně měsíc, co jsem nastoupil v Praze do letadla. Ty bído, toto valí, už tomu bude měsíc...

 

 

Popravdě, teď se mi sice nechce vůbec psát, kor při představě, že v ČR je chumelenice a teplota značně pod nulou, kdežto já se teď vrátil z výběhu v kraťasích a triku. Tím samo sebou nechci nijak provokovat ;) Jediná stinná stránka jara jsou kvetoucí stromy, takže se mi, alergikovi, opět trošku hůře dýchá. Snad to nekvete ten kanadský javor. K tomu mě napadá, rodiče snad prominou, nejeden blízký zahnal alergii marihuanou. Nezmiňuji to proto, že bych měl podobné úmysly, ale především proto, že Vancouver, resp. celá Britská Kolumbie, je marihuanou proslavená. Údajně tu je nejkvalitnější na celém světě a počet konzumentů tomu napovídá. Stejně tak i aroma, které se táhne i přes několik bloků z jednoho zapáleného jointa na tajňačku kouřícího teenagera. Pravdou, donedávna bylo držení marihuany legální, s OH se zákony změnily. Nicméně vše to zůstalo dle debat s ostatními jen u papírových pravidel a její kouření je mlčky přehlíženo. Ono tady je všeobecně vše postavené na hlavu. Pití na veřejnosti je striktně zakázané. Pochopitelné, taky se mi nelíbí pohled na České na tlupu bezdomovců, co pijí krabicové víno. Jenže tady nejde ani na "pravém" festivalu koupit pivo a v klidu si ho vypít u pódia s kapelou. Divím se, že tu i přes to je tolik Čechů - k nám to totiž víceméně patří. 

 



 

To tak všeobecně o "nešvarech" společnosti. Neustále je něco nového, co překvapí. Co v práci? Super, výhodou je, že mě to i baví. Tím ten den utíká o hodně rychleji. Přirovnal bych to ke hraní si s Legem či Merkurem, nebo lepením papírových a plastových modelů aut a letadel. Jedeme patro po patře, nářadí už mám naučené nazpaměť, stejně tak i různé přechodové kusy k potrubí. Slovák mě však pořád trochu zlobí, už jsem ho dvakrát poprosil, ať mluvíme jen anglicky, on mě však s úsměvem poslal "do riti" :) Co je však s podivem, opravdu se mi potvrdilo, co jsem slyšel ze všech stran. Kanaďani jsou děsně líní!! Ale děsně. Pracovní doba od 7 00 do 15 00 znamená, že v sedm je sraz v naší místnosti, pak se pomalu oblíct, pokecat, co se dělalo. V klídku, žádný spěch nahoru, klidně nechat jeden výtah ujet - práce počká. V 10:45 už pomalu jít směr depo, tam si dopřát hodinovou siestu, pokecat, a pomaloučku polehoučku směr nahoru. No, ve 14:45 nejpozději směr dolů, tak aby byli přesně ve tři převlečeni a mohli jít domů. O efektivitě přímé taky nemusím moc hovořit, tak nějak celý den postávají, baví se a vyřizují korespondence na mobilu. Takže to, co uděláme s Matůšem za jeden den, udělá dvojnásobek místních za dny dva.

 

 

Po celém pracovním týdnu si víkendy užívám o poznání víc. Víkend se po stránce počasí náramně vydařil, takže v sobotu jsem šel prozkoumat další kouty Vancouveru, tentokráte jižní pláž downtownu. Paráda - nemusím mluvit. V neděli jsme si udělali výšlap akčnější. Vydali jsme se, tentokráte úspěšně, na Seymour. Do hor na hikking. Rozhodli jsme se jít bez sněžnic, ať máme víc prostoru na různé voloviny, ježdění na "pekáčích", koulování se apod. Kdyby byla pryč mírná oblačnost, to by byly fotky. GoPro testováno v plném provozu. Krom totálně promočeného oblečení a skvělých zážitků jsme si tak donesli na 800 fotek a několik desítek minut videa. Ale hlavně, ze samotného vrcholku Seymouru jde viděl krásně činná sopka Mount Baker, kam se chceme letos se Zdenou vydat - 3 286 m.n.m. Uvidíme, zda-li zůstaneme jen u plácnutí si.

 

 

Suma sumárum, stále se něco děje, byla by škoda se zastavit a nudit se. Kor v této krásné zemi... Navíc, když se každým dnem dozvídáte něco nového, překvapivého, zajímavého...

St. Patrick's Day 2013

"Everyone's Irish on March 17th"... Když jsem tento nápis četl při své druhé návštěvě Dublinu v Guiness Store House, ještě jsem moc nechápal, co tím chce básník říct. Když jsem se rozhodl s Lukášem Juranem jet do Dublinu, de facto meky tohoto svátku, potřetí, tentokráte na svátek Sv. Patrika, poznal jsem význam této věty pořádě. 17. března je opravdu každý Ir. Kouzlo tohoto svátku je těžko popsatelné, to se musí zažít. 

 

Kdo že je ten Sv. Patrik a proč se ve světě slaví? Svatý Patrik byl starověký křesťanský duchovní, mnich a misionář. Pocházel z římské Británie a působil v 5. století v Irsku. Přesné údaje o jeho narození, činech i úmrtí nejsou známy, prameny se značně liší. Zásadní je jeho klíčová úloha v pokřesťanštění Irska. Je tedy jeho patronem a svátek, Den svatého Patrika, je předpokládaný den jeho smrti. Jedná se o nejvýznamnější svátek Irska a všech Irů, spojen s bujarými oslavami, jejichž náboženský rozměr je v nynější době poněkud potlačen. Irové slaví svátek všude ve světě, charakteristické "zelené" oslavy prosákly i do okolních zemí, především anglicky mluvících. U nás v ČR sice nemá tak vybudovanou tradici, za sebe však říkám, dokud budu živ, 17. března budu tento svátek vždy slavit. To kouzlo, které jsem nasál v Dublinu, to bude trvat napořád.

 

 

I proto jsem si rozhodně nemohl nechat ujít tento svátek zde ve Vancouveru. Kanaďani mají tu vlastnost, že z každé akce udělají cosi monstrózního, a to kdejaké průvody. V 11 hodin proto vyráží různé složky státu, hasičské, policejní, zdravotnické - vše v doprovodu dudáků a bubeníků. Zároveň i vzpomínky na staré vozy a tradice z let minulých. Celý průvod trvá hodinu, do průvodu se připojují i spolky sportovní, menšinové, multikulturní aj. Všichni se náramně baví, potleskem doprovází a samo sebou zelenou se to jen hemží. S posledním alegorickým vozem se dav rozprostřený po celé Howe Street rozchází a my se vydáváme najít nějakou restauraci, kde si dáme irské pivo či whiskey a jídlo. Centrum je ucpané. Vyrážíme proto na seabus do severního Vancouveru, zde by mohlo být prázdno. Počasí je po 5 denním dešti konečně jasné, umíme si to zařídit :) po cestě zpět si užíváme dobrou perličku na závěr. V plném seabusu hned po výjezdu hrajeme na schovku, bavíme se jak my, tak i cestující. Nebýt pouhých 10 minut cesty (dvou našich her), určitě by se pridali. Celý výletní den parádně zakončujeme točeným Guinessem, večer ještě palačinková sešlost a zítra opět do pracovního procesu.
 

 

Happy St. Patrick's day!!

Pracující lid

To bychom měli, František vykročil pravou nohou, v pět vystřelil z postele, vydatně se nasnídal, nachystal sváču a hurá na skytrain :) První pracovní den zdárně za mnou.

 

Doprava krásně frčí, jen ta rozlehlost Vancouveru je mírně na škodu. Hodinu a čtvrt cestovat za prací, kor když se tam má být ráno na sedmou, to je mazec.. Ale co, hlavní je, že je co dělat. Foreman si mě pěkně vyzvedl u budovy (výšková 33 patrová) a zavedl do naší místnosti. Tady potkávám své spolupracovníky. Velmi špatná paměť na jména je umocněna cizojazyčnými jmény, takže si pamatuji jen Petera, Collina a Bena. V partě je i jeden Slovák, Matůš, budiž mi pomocí při překládání odborných výrazů, především nářadí (imbusáky, hasák, francouzák, nástavce na řezání atd... ). Fajn parta. Hlavně se mi díky této pracovní štaci pěkně rozšířily obzory o sprinklerech. Dřív jsem si myslel, že jsou závislé na požárním hlásiči. Jakmile detekoval kouř, celý okruh začal hasit. Jenže chyba lávky (a nebo tomu dříve bylo a nyní je jinak, kdo ví...). Především kanadská norma přikazuje mít hasící systém v každém nově postaveném domě. Natlakovaný je celý okruh, v případě vzrůstu teploty (nad 60, 80°C, dle požadavků) se červená látka uvnitř skleněného "válečku" roztáhne, čímž se sklo rozletí a voda hasí požár. Dobrá věcička totok :) Hlavně celý systém rozvodu je potažmo hraní si s Merkurem. Joo, toto mě bude bavit. Práce na stavbě jsem si vždy užíval, je načase tělo opět dostat do režimu makačka a hurrrááá přidat ruku k ochraně lidí - Hydroworks contracting, Ltd..

 

Po pracovním dni jsem tím pádem unaven, ale velmi příjemně. Teď ještě se spolubydlícíma na křídla a pitcher, zakončit pracovní týden :)

 

Perlička - číslování pater není jen tak ledabylé. Díky vlivnému podílu Asiatů v místním stavebním průmyslu se některá patra vynechávají. Třináctku netřeba zdůrazňovat, tu pochopíme. Tady se vynechává i čtrté poschodí. V čínštině je číslovka 4 podobná jako slovo smrt, proto upouštějí od pater (a místností) se 4 v čísle. Tedy patra 11, 12, 15, 16... atd.

Dovolená končí

Cha! Teda chacha... :( Prvně smutek, končí mi parádní dovolená a nastupuje pracovní nasazení. On popravdě Vancouver moc na dovolenou není, jakmile se tu nemaká, bankrot je za dveřmi. Když se to vezme kolem a kolem, bylo na čase. Pokud tu má člověk práci, je vysmátej a zase může začít naplno žít..

Dneska (čtvrtek) jsem byl podepsat smlouvu, nechat se poučit o bezpečnosti práce, přes den .. Ale co, nepředbíhat, zase všechno hezky popořadě :)

Třetí den v kuse leje, neustále. Je mi líto obou Tomů, kteří dělají venku (geodeti). Hudis přes noc, Brouček přes den. S Hudisem už třetí večer doufáme, že mu v práci zavolají, ať zůstane doma, že se nemaká. Jen tehdy můžeme jít na další křídla a pitcher. Bohužel. Brouček vtipně poznamenal - šéfovo moto: "není špatné počasí, je jen špatné oblečení". Má to něco do sebe, tady si na neustálý déšť musíte zvyknout, jinak by se nic neudělalo. Každý den koukám z kuchyně na přilehlou stavbu, teď šalují garáže. V zimě dešti, pořád makaj.

Nedá se tak ani pořádně někam jít, využít efektivně čas. Ani na běh to nevidím, režim mám stále český, tzn. déšť - neběžím, zítra bude líp :) Aspoň se můžu prokousávat nabídkami práce, sledovat NHL... Naštěstí plavat jsem se vydal. I když, tady tomu plavání moc nedávají. Místo bazénu, řekl bych spíše relaxační bazén. Navíc šíleně teplá voda. Poslal bych je za Lužánky, hezky na padesátku, do studené vody :) Ti by koukali.. Větší nátřesk byl samo sebou ve vířivce a v sauně. Alespoň mám prostor nerušeně plavat. Bazén je navíc blízko, dvě zastávky skytrainem. Druhé sportovní centrum se tento měsíc dokončuje cca 5 minut chůze od domu, to se nemůžu dočkat. V celém areálu je docela pestré sportovní vyžití. Jak fotbálek (koupit sálovky a jde se chodit v pátek večer hrát), tak i badec a squash. Spadl mi kámen ze srdce. Ty cookies mi lezou už i ušima, když ony jsou ale tááák dobrý.... :-/ Mají tu zvláštní systém. V jednotlivé dny a hodiny mají vypsané tzv. drop-in hodiny, což v praxi znamená, že na tři hodiny vymezí celou prostornou tělocvičnu na badec, rozdělí kurty a kdo přijde, ten hraje. Další, na co se těším, je tenis. Kousek za domem máme kurty, které jsou přístupné gratis! Héérnajz, už aby bylo hezky.

Dalším velkým pozitivem je, že jsem si pořádně pochutnal na kávě. Lucka dělá v Blenz, síť kaváren, konkurence ke Starbucks, kam ale ze zásady rozhodně nepůjdu. Sice jsem ji musel přemlouvat, ať udělá cappuccino dle mého gusta, ale stálo opravdu za to. K tomu muffin, hříšně dobrý večer (bylo 22:30, ideální dobrota na dobrou noc). Škoda jen, že to mám trošku z ruky. Každopádně i tyto malé střípky naprosto jasně přebijí celý deštivý den. Po cestě zpět, před půlnocí, jsem opět poznal vlídnost místních. Přistoupivší slečna (30 - 40 let) se se mnou dala do řeči jako bychom spolu vyrůstali odmala. Tak jsme kecali a kecali, o práci, o tipech na výlety, o St. Patrick's Day (který se rychle blíží!!! Každý je Ir, 17. března!!!), o Quebecu, kam ano a kam ne. Velmi přínosný kontakt - vyměnili jsme si telefony, email i Facebook. Když jsem to už nakousl, v tom mi Kanada popravdě moc vyhovuje. Ta otevřenost. U nás si skoro každý hledí svého, klapky na očích, a když se náhodou na někoho otočíte a začnete mluvit, málokdy opětuje, naopak jste v očích jiných za dotěru. Zajímavostí, že ne u lidí důchodového věku. S těmi jsem si vždy v MHD po nějakém dobrém skutku povídal běžně. Tady pravý opak. I v sauně, sedíme, relaxujeme, přijde pán a začne se bavit. Chápu, že naše (=česká) mentalita je krapet jiná a většina nemá chuť se s kýmkoliv cizím bavit, vydávat jakékoliv "úsilí" navíc. Jsem rád za každého nově poznaného člověka, nikdy nevíte, na co díky tomu narazíte. Promítám, nebýt té mé otevřenosti a chuti bavit se s každým, těžko bych se dostal ke skákacím botám, těžko bych se dostal k Microsoftu, těžko bych poznal tolik nových lidí, kterých si vážím a které mám rád. Nevědomky se tím každý ochuzuje o mnohé. Každopádně mlácení prázdné slámy, ale blog je i o aktuálních pocitech, myšlenkách. Tom sice mé nadšení tolik nesdílí a realisticky ho upravuje dodatkem, že tady úsměv a za rohem sepsutí. Pro mě za mě, jestli se přetvařují, je to jejich věc. Mně to těší, že jsem "ve svém".  Díky za to, Kanado.

Teď už k tomu zásadnímu, přelomu na pracovní režim. Konečně se podařilo a dnes, ve čtvrtek, jsem měl sraz v kanclu u Libora. Čech, který dlouhodobě žije ve Vancouveru a má zde svoji firmu na montáž sprinklerů. Pohodový chlapík, odhadem 40+ let. Smlouvy podepsané, proškolení o bezpečnosti provedeno a zítra v 7:00 se jde makat! Manuální práce mi popravdě chybí. O to s větší vervou jsem se pouštěl do rekonstrukce bytu. Teď se tu budu moci pořádně vyřádit. Kdo neví, co jsou sprinklery. Jsou to ty malé fontánky ve stropě, které zničí kompletně celé vybavení kanceláře, když vypukne malý oheň :) Jde tu poznat velký vliv USA, ohledně školení bezpečnosti práce. Selský rozum jim tu nic neříká. Ano, je mi jasné, že si pilkou nebudu řezat ruce, ano, je mi jasné, že pokud zapojuji vrtačku, nesmím stát v louži, je mi taktéž jasné, že při práci s lepidlem ho nejím a ani si ho necákám na ruku a neplácám kolemjdoucí. Žebřík dostatečně pevně a spolehlivě ustavím a se svářečkou se svíčky nezapalují.. Ale budiž. Hlavní je mít helmu a boty s kovovou špicí. Nevím, jak tomu je u nás, nikdy jsem se na to nezaměřoval, pracovní boty, které splňují kritéria (čili špice a kovový plát v podrážce proti šlápnutí na hřebík) jsou označeny zeleným trojúhelníkem CSA. Tudíž dalších 130 CAD v ... :) Na zítřek tedy připraven, vstávačka v 5:20 a hurá do Coquitlamu vstříc nové etapě.

Poznatky z cest místní dopravou nechám na samostatné téma, ať je o čem psát. Spánkem tedy jdu zakončit 16 dnů, co jsem si víceméně užíval a po které jsem se poctivě aklimatizoval na místní krátké žití. Pro štěstí si pustím na dobrou noc neohratelnou povídku Miloslava Šimka - jak jsem se stal nezaměstnaným... 

Týden 2.

...čas tu valí hodně rychle, a už se ztrácím, jaký že je právě den. Proto přecházím k číslování týdnů, ale ruku na srdce - to vydrží tak dva nové příspěvky a pak už budu psát jen bez názvů :) Hlavně se obávám, že díky těmto prodlevám určitě na pár věcí, které se udály, zapomenu. Taky se mi zastesklo po české kuchyni, tak píšu mezi vařením poctivého českého buřtguláše, už se na něj těším..

Než jsem se stačil nadát, uteklo opět pár dní, jestli dobře počítám, tak celé 4. Na počasí jde vidět, že se mocně nadechuje a blíží se k poctivému jaru. Buďto mám nadprůměrný týden, co se nedeštivých dnů týče, a nebo se to opravdu blíží k lepšímu. I teploty povyrostly, naprostý botanický barbar, ale mám pocit, že jsem zahlídl v parku i sněženky (nebo konvalinky??)... :) Jsou tuším symbolem jara, přírodu neošálíš..

Čtvrtek: Po jednodenní odmlce jsem se vydal opět podél pobřeží, provětrat nové FiveFingersky a udělat i pár fotek. Stále jsem se nenabažil výhledu na Downtown i na jeho okolí. Každopádně je i spousta jiných bodů, kam se vydat. V botkách se šlape skvěle, dokázal bych psát samostatný blog jen o pětiprsťácích, ale proto tu čtenáři určitě nejsou.

Pátek: Konečně jsem se naplno pustil i do sportování. Batoh i foťák zůstaly doma, naládoval jsem si hudbu do telefonu a aktivoval Endomondo sport tracker. Bude mě provázet běháním po místním okolí. Už v ČR jsem se předběžně díval, kam bych z 18th Street v Burnaby vybíhal a udržoval se v psychické i fyzické kondici. Nedaleký park přímo vybízí k prvotnímu prozkoumání. Jelikož opět prší, obouvám terénní Spyridonky (žabí) a vyrážím vstříc prvnímu poznání blízkého běžeckého okolí. Jsem zase o něco moudřejší, letmo mrknout na okolí z ptačího pohledu není nejlepší nápad. Improvizace sice zachraňuje, ale i dnes jsou na mě mé nohy nazlobené, že jsem si pořádně neprostudoval vrstevnice. První část trasy sbíhám po chodníku, podél parku. Následně popaměti vybíhám do kopce, abych se po chvilce opět vrhl příjemnými cestičkami do samotného dna k ústí potoku. Fajn první etapa. Ale co přichází pak, slušný nástup na schody, v polovině nic, ufuněn jak nikdy, si uvědomuji, že držet tempo za každou cenu nemá smysl. Zbytek trasy až domů víceméně provádím trojkombinaci - chůze, lehký běh a kontrola polohy na mapě. Alespoň mě čeká dobrý tréninkový plán, ty schody jednou celé vysprintuji :) Odpoledne mám sraz s Pavlem z letadla, chceme pokecat a jít na pivko. Míříme na křídla a pitcher (džbánek) plzeňského piva - ne tedy přímo Prazdroje, ale plzneňské receptury. Křídla se moc nezamlouvají, buďto špatná volba a nebo špatný kuchař. Večer ještě jedeme do centra poznat rušnost nočního Vancouveru. Resume?? Stodolní hadra. Neskutečně živo, téměř na každém koutu, my jsme poznali přímo Granville street. Jedna limuzína za druhou, spousta klubů s bodyguardama, jak to známe z filmů a seriálů.. Naštěstí jsme s Pavlem zvolili poklidnou část u džbánku s pivem. Po cestě zpět na Skytrain dáváme místní hotdog, kam se hrabou ty naše. Opravdu zážitková gastronomie, mňam.

O víkendu se nadhodil plán jet do Seymouru, pohoří hned za vodou. Hodinová kolona tento plán hatí, jak se později dozvídáme, na Ironworkers Memorial Bridge se rozhodl někdo skočit, a tak policie zcela uzavírá dopravu směr na sever - na tři hodiny. Poznávám, že celoplošná usměvavost a vstřícnost se policistům vyhýbá - bez jediného slova jen okřiknou, ať nekecáme a jedeme zkrátka doprava. Míříme proto na jih, směr Seattle - destinace White Rock. Počasí vychází opět parádně. Procházíme po promenádě podél pobřeží a taktéž i na dlouhé dřevěné molo. Stojíme na samotné hranici s USA, nečekal jsem, že je tak blízko.. Taky mě překvapila železniční doprava, dobrých pět minut tu projížděl nákladní vlak, táhnut třemi nadupanými diesel-lokomotivami a s nespočet vagóny s uhlím. Tomu říkám efektivita :) Ohledně celého místa - těžko říct, z jakého důvodu se tu schází tolik lidí. Podle názvu - bílá skála/kámen - opravdu. Na pobřeží je velkej balvan, namalovaný bílou barvou. Jelikož nám tou dobou končí parkovačky, nezkoumáme jeho původ a míříme pomalu směr Burnaby. Toto místo bych přirovnal k promenádě na St. Tropez ve Francii. Celou luxusní atmosféru umocňuje hezký den, kdy majitelé nadupaných typicky amerických "bouráků" jedou projet své klenoty.. Klasik by řekl, že takové stádo koní nebylo k vidění ani při válce Severu s Jihem. Po cestě zpět se Tomové domlouvají s ostatními, jestli se něco nepodnikne. Nakonec volíme drobné posezení u nás na baráku. Prvotní váhavé postoje všech jsou nakonec ty tam, v baráku se nás sleze na 11 a když jdu ve tři spát a všichni ostatní mě odnáší i s postelí dolů, že noc je ještě mladá, začínám trošku litovat, že bydlím s Čechama :)

Neděle je logicky především o spánku. Ten je ve skutečnosti o hodinu kratší. Schválně, věděl někdo v ČR, že se tu čas přesouvá v jiný víkend než u nás? Tak už to víte. Proto je náš aktuální časový posun, pokud dobře počítám, rovných osm hodin. Alespoň na pár dnů... Borci ještě v sobotu aktivně plánovali výjezd na Cypress - lyžovat. Nicméně tím, že šli spát tuším až v šest, nedivím se, že zůstávají doma. Druhé auto mělo jet na snowtubing na Seymour, počasí však nepřeje, takže využíváme nedělní chmurný den k dočerpání sil. Večer se počasí vyjasňuje, jdeme s Tomem a holkama na Canada Place, mrknout se na noční přístav. Po jídle a příjemné procházce (co je na Canada Place, to si nechám na jindy :) ) razíme k nám na barák a ještě koukáme na filmy.

Víkend tak opět utíká jako voda, spánku je minimálně, takže pondělí se nese v podobném duchu :) koukám na nabídky prací, stejně tak i nákup a vaření.

A co jinak nového u mě? Rozeslány resuméčka, objevil jsem další zajímavou pozici, tak čekám - a nestěžuji si. Stále je co dělat. Jen ten čas, stejně tak i peníze, frčí jako voda... Každopádně tu je krásně. Tráva je možná zelenější, ještě aby ne..., ale jinak to je zem jako každá jiná. Zázraky se zde nekonají, kor když jsem viděl při nedělním čekání na holky opět ten nechutnej obrázek kuřáka, který ač vedle koše, odhazuje vajgl na chodník. Blog sice nemám od moralizování, ale doufám, že ho za rohem pos.al racek..

Rozhodl jsem se pak separátně popisovat vše okolo, jaký tu je běžný život. Jaká je doprava, stravovací návyky, auta, kávy atd. atd.. Pokud však kohokoliv z vás napadne, co byste se rádi dozvěděli, předem díky za vaše tipy!!! Nerad bych ztratil nit...

Den 6. - 8.

Už jsem zase dlouho nic nenapsal, vím... Jdu teda napravit :)

Asi to bude pro někoho znít nepochopitelně, zvlášť když přihlédnu ke zprávám, které mi chodí. Každý se ptá: "tak co, co nového, jak je, co děláš, kam se chystáš, co jsi zažil....", popravdě si díky tomu všemu v prvé řadě připadám jako děsně nudný člověk, v těchto dnech. Popravdě? Za ty tři dny se opravdu nestalo nic, ne že by se nemohlo, ale dávám si zatím klidnější režim. Na jednu stranu jsem z toho mírně nervózní, ono když vyndáte křečka, který cca 5 let nepřetržitě běhá v točícím se kole, a dáte ho někam, kde je jen v klidu, taky mu nebude úplně nejlíp. Tím, že zatím nemám práci a venku (opět) prší, není moc na výběr. Zvolil jsem proto volnější režim, někdo by řekl, že jen koukám na notebook na seriály, já v tom ale vidím zdokonalování se v angličtině. Opravdu. Poctivě poslouchám a hledám, čemu nerozumím. Zvláštní, že nikdy předtím mě toto ani nenapadlo a plně jsem spoléhal na titulky. Přeci jen tento systém není k zahození. Dokonale mi k tomu slouží po Dallasu a Dynastii třetí nejdelší seriál, The Lost. Vcelku mě to zase po letech chytlo, tak jsem zvědavej, jak že to vlastně dopadne. Sérií je hned 6 (netočí doufám 7....???).

Časový posun jsem už myslím plně dohnal - to asi jen pro ty, co by taky někdy chtěli někam jet. Tak ať ví, jak dlouho to cca trvá. Všeobecně se mluví o tom, že co hodina, to den. +/- to tak sedělo i u mě. Cca týden na plnou rekonvalescenci. Sice někdo má jiné prostředky, jak se s tím vypořádat, nicméně ze své zkušenosti nemohu říct. Někdo si dává speciální prášky pro sportovce (četl jsem na webu), jiný se jde zkrátka a jednoduše večer opít, a tím tělo tak oblbne, že je zvyklé hned druhý den. Nevím, Zdena o tom mluvil přesvědčivě. Mně bylo milejší se pěkně a pohodlně prospat pár dnů více :)

Od úterka se vrátilo počasí ke svému standardu. Taky jsem objevil prima stránku s prácemi. Nejen na craiglist.org, kde se dá najít úplně vše, od ponožek, přes telefony, práci, bydlení, až po auta. Koho by to zajímalo, tak www.workbc.ca. Nestačím ani obnovovat stránky a pročítat. Nabídek je docela dost, zatím si je dávám do fronty, čekám primárně na vyjádření z jedné firmy, kde montují sprinklery. Manuální práce, po letech, zase by mě mohla bavit. Většinou se zaměřuji na jiné manuální práce, tesařina, sádrokartony apod. Toho tu je dost. Takže uvidím, kde se nakonec uchytím. Když zpětně přemítám o paradoxu, že ač jsem dělal dvě strojírenské školy, tak v ani jedné jsem nepřičichl např. k CNC. Panečku, kdyby jo, tak si mě tady ve Vancouveru div nevyvažují zlatem... :) Bohužel, snažil jsem se dneska přes den hledat na webu podle klíčových slov "CNC profíkem online rychle", ale na nic jsem nenarazil. Pokud někdo má tip, kde najít, dejte vědět. Budu vám vyplácet desátky :)

Na nákupy a místní sortiment jsem si vcelku zvykl. Popravdě mi hodně chybí něco jako Almette, Lučina apod. Na to jsem měl u nás chuť vždy. Burákové máslo zatím odkládám. Pověstné lívance s javorovým sirupem jsem ještě nikde neobjevil :) Jinak je to země jako každá jiná, žádné odlišnosti, krom super-size velikostí v obchodech. To je hrůza!!! Oni mají snad i čtverečky na toaleťáku větší než u nás... :) Všechno je tu max, lupínky v giga balení, Listerine v ultra mega balení, ani malej šampón tu nejde koupit :) Zase na druhou stranu tu mají pestrý výběr masa, opravdu dobrého. Hlavně lososové filety apod. Takže panáček si tu bude jíst pěkně zdravě... No a k tomu sushi... Mlask mlask... Včera jsem to nevydržel a šel zase. Vypěstovat si na tomto závislost? Není problém...

Dneska jsem si udělal zase vycházkový den, Lucka od včerejška nedělá, tak má hodně volna. Protáhla mě druhou stranou Vancouveru, směr Granville Island. Příjemná procházka, okolo Olympijské vesnice a Science World.

 



Hlavně v létě to musí být naprosto boží. Hodně laviček a míst, kde se vyvalit a s krásným výhledem na Downtown relaxovat. Nebo naopak - dlooouhatánská stezka pro běh/cyklo/inline. Mají to zmáknutý dokonale. Hlavně tu je krásné bydlení, jen s nevýhodou - 2000 CAD/měsíc... :-/ Nechám si asi zajít chuť a běhat budu holt někde jinde :) Vcelku mě překvapilo, kolik typů víz a jaké možnosti tu jsou. I poslouchání o příbězích ostatních, jak se sem dostali, co dělali, co si musí vyřídit, na co dát pozor, jakým směrem se kdy a jak ubírat... Země neotřelých možností.

Po tříhodinovém výletu jsem se zastavil na nákup v Metru, konečně jsem si koupil batoh, tak si připadám jako plnohodnotnej turista :) No a taky jsem si udělal velkou radost a konečně (!!!!) koupil i dlouho vysněné FiveFingers SeeYa. Už je mám připravené u dveří a hned zítra do nich s radostí hupsnu a jde se poprvé běhat, i kdyby měly padat trakaře. Poslední položkou na listu nákupů je tak GoPro Hero 3 Black Edition, pak už budu nejspokojenější - dokumentovat všechny zážitky s velkou radostí. Těšte se, hory, surf, golf, laser game, běh, plavání/potápění, termální prameny aj...!!! Sice tu není takové vedro jako na Zélandu nebo v Austrálii, ale rozhodně této volby nelituji 8-)

Mno, jak vidím, tak jsem se zase pěkně rozepsal... Blíží se osmá, jdu se opět "učit angličtinu" :)

Den 3. - 5.

Už se začínají věci trošku rozjíždět a pravdou nemám každý den tolik prostoru sednou k notebooku a psát a psát. Taky není tolik novinek, proto to pravděpodobně budu shlukovat do určitých bloků.

Pátek

Spánek byl už o něco lepší, pravdou, opět jsem se probudil hodně brzo, cca v pět, ale naštěstí se tělo umoudřilo a znovu zabralo. Lepší se to a na časový posun si už téměř zvyklo. Ještě se válím, není stále kam spěchat, brouzdám po internetu a dívám se na nabídku telefonních operátorů a na místa, kde by mi mohli odblokovat Lumii. Vše nalezeno, pomalu se jdu vypravovat. Venku opět prší, nicméně už mám i deštník - jsem plně připraven :) Cestu na Skytrain mám naučenou zpaměti, kalužemi proskakuji a v nadzemce dokonce sedám na místo řidiče. Zajímavostí Skytrainu je to, že ho nikdo neřídí. Název Skytrain se odvíjí především od toho, že vás povozí někdy až v neskutečných výškách nad domy a komunikací. Vše je plně automatizované, takže si připadáte jako na horské dráze. Z místa řidiče je parádní výhled, rád bych udělal i nějaké fotky, ale zapršené a zamlžené okno hatí tento plán. Kochám se tak alespoň sám. Přijíždím na konečnou a podle paměti jdu do cellphone servisu. Bohužel se dozvídám, že odblokovat telefon nejde, tak razím rovnou do centra na obhlídku operátorů. Jsem rozhodnutý, že chci WindowsPhone, tak nějak jsem si na něj zvykl a přirostl mi k srdci. Operátorů tu je neskutečně mnoho, od globálních po malé lokální. Právě tento rozdíl dělá neplechu v rozčlenění telefonů a kmitočtů. Jakmile vyjedu za Vancouver, už volám z cizí sítě a platím za roaming. Vyhrál u mě nakonec Wind s HTC 8S zařízením. Tarif na naše podmínky hodně výhodný, za třicet babek neomezené volání, neomezené sms a neomezený net (50 GB FUP je opravdu v porovnání s 350 MB u Vodafone CZE neomezený :) ). I na číslo, potřetí v řadě, mám neskutečné štěstí. +1 (604) 44 696 44. Zapamatováno během pár sekund. Jsem plně mobilní a teď se můžu s klidem duše pustit do tisku CV a rozesílání. Obíhání operátorů mi zabralo dost času, mám vcelku hlad, mířím do Food Courtu na jídlo. Vyhrály nudle s masem a samo sebou se sushim. S hůlkami už si i tykám a jezení jde i bez sakrování :) Zamiloval jsem se do přílohového zázvoru k sushi. Nakládají to v něčem, těžko říct, ale přijdu na to a zúročíme v ČR. Mňamka... Večer jdeme na drobnou party do Downtownu, kde potkávám další dva Čechy. Klobouková párty, předtím ještě nákup pitiva. V Kanadě je částečná prohibice, cokoliv alkoholického se prodává jen v Liquor Storech až od 21 let. Vše poctivě u pokladny zabalit do papírových pytlíků. Zábava je dobrá, bojuji hlavně se zýváním a oči se zavírají. Proto se omlouvám a odcházím spát dřív. V deštivé noci se proplítám městem s pomocí Zdenka a Karly, sedáme na trolejbus a z něj mířím na Skytrain a domů. S usnutí nemám nejmenší problém.

¨

 

Sobotní ráno je hodně líné, pořád prší. Brouzdám po internetu na stránkách s bydlením, prácemi, auty apod. Hlavně si upravuji prostředí telefonu do stejného rozpoložení jako u Lumie, abych nepocítil změnu. Aplikace stáhnuté, vše připravené. Mohu plnohodnotně vyměnit telefony a fungovat. Nacházím jednu zajímavou práci, upravím aktuálně životopis a zkusím poslat. Jedná se o sádrokartonářské práce, velmi dobře placeny. Do toho zasílám i na jednoho známého od kluků, co montuje sprinklery. Doufám, že někoho shání nebo případně doporučí. Známého z nadzemky z Ostravy nechávám pro sichr na příští týden - i s fotbálkem. Máme v plánu jet odpoledne na bazén a do sauny. Okolo jedné uvařit jídlo a ve dvě vyrazit. Jídlo snězeno, jdeme dát chvilku "dvacku". O půl paté se pomalu oblíkáme a konečně jedeme za sportem :) Volíme jinou destinaci, bližší bazén v Metru bývá o víkendech k prasknutí. Nasedáme do auta a jedeme přes celý Vancouver (teda aspoň pro mě neznalého to bylo jako věčnost). Na místě se dozvídáme, že z důvodu údržby je až do 14 března zavřeno. Měníme plány, jedeme na velký nákup a pak na jídlo. Obchoďák je obrovský, snažím se v něm najít určitý systém, ale neúspěšně. Zvolil jsem taktiku procházení se a na nákup půjdu až zítra. Kupuji si aspoň borůvkové muffiny a cookies, ty tu opravdu umí... Blíží se sedmá, v telce hrají Canucks s LA Kings, jdeme s Tomem H. sednout na křidýlka do stylové restaurace. 20 křídel, pitcher (džbánek) s pivem - chutným, k tomu TV přenos. Fajn námět na večer. Vidíme 2 góly domácích, hosté si náležitě zakřičí, samo sebou se přidáváme i my. Jídlo i pití na jedničku, platíme a jdeme směr domov.

 

 

Nedělní ráno se celý barák vypravuje na hory. Zatím si toto pokušení ještě nedopřávám. Spal bych pravda ještě dýl, ale pohled z okna mě neskutečně rychle postavil na nohy. Je jasno!! Azuro, bez mraků. Nejsem znalý, nevím, jak dlouho to může vydržet. Kvapem se oblíkám a razím do centra. I s foťákem. Opět na mě čeká v nadzemce prémiové místo a tak mohu konečně zaznamenat výhled. Vystupuji až na konečné, počasí stále jasné. Vydávám se do Stanley Parku podél pobřeží. Vedle mě se tyčí "mrakodrapy". Poprvé vidím přistávat a vzlétat letadla na vodě. Nejvíc mě fascinuje kvantum běžců, kteří se kolem mě jen mihnou. Dávám hudbu do sluchátek, nasazuji svižnou chůzi a kráčím si to směrem k parku. Je tu spousta věci, které stojí za to vidět, hlavně Aquarium. Nechám si i nějaké tipy na příště, dneska jen obhlížím. Hlavně bych chtěl ještě za jasného počasí stihnout i parní hodiny. Po cestě zpět do centra jdu cíleně i do Wendy's, tolik jsem o nich slyšel, ale ještě nikdy jsem neměl příležitost se tu najezt. Údajně ještě lepší burger než u Burger King. Mno, nebyl špatnej, ale mé svědomí mě tíží ještě víc - už si pomalu ke dveřím dávám běžecké boty a co nevidět razím na jídelní zpověď. Když jsme u FiveFingersek, narazil jsem na ně už víckrát. Nejen obutých na běžcích, ale hlavně i v obchodě. Vysvětlí mi někdo ten nepoměr, že u nás stojí okolo 3 000 CZK a tady 70 CAD? Hlavně jsem viděl konečně na živo i model SeeYa, jsou parádní. Zatím jsem odolal, ale otázkou, jak dlouho... :) Provádím ještě nákup proviantu na dnešní večeři, abych spolubydlícím připravil zápisné v podobě jídla.