Týden 2.

...čas tu valí hodně rychle, a už se ztrácím, jaký že je právě den. Proto přecházím k číslování týdnů, ale ruku na srdce - to vydrží tak dva nové příspěvky a pak už budu psát jen bez názvů :) Hlavně se obávám, že díky těmto prodlevám určitě na pár věcí, které se udály, zapomenu. Taky se mi zastesklo po české kuchyni, tak píšu mezi vařením poctivého českého buřtguláše, už se na něj těším..

Než jsem se stačil nadát, uteklo opět pár dní, jestli dobře počítám, tak celé 4. Na počasí jde vidět, že se mocně nadechuje a blíží se k poctivému jaru. Buďto mám nadprůměrný týden, co se nedeštivých dnů týče, a nebo se to opravdu blíží k lepšímu. I teploty povyrostly, naprostý botanický barbar, ale mám pocit, že jsem zahlídl v parku i sněženky (nebo konvalinky??)... :) Jsou tuším symbolem jara, přírodu neošálíš..

Čtvrtek: Po jednodenní odmlce jsem se vydal opět podél pobřeží, provětrat nové FiveFingersky a udělat i pár fotek. Stále jsem se nenabažil výhledu na Downtown i na jeho okolí. Každopádně je i spousta jiných bodů, kam se vydat. V botkách se šlape skvěle, dokázal bych psát samostatný blog jen o pětiprsťácích, ale proto tu čtenáři určitě nejsou.

Pátek: Konečně jsem se naplno pustil i do sportování. Batoh i foťák zůstaly doma, naládoval jsem si hudbu do telefonu a aktivoval Endomondo sport tracker. Bude mě provázet běháním po místním okolí. Už v ČR jsem se předběžně díval, kam bych z 18th Street v Burnaby vybíhal a udržoval se v psychické i fyzické kondici. Nedaleký park přímo vybízí k prvotnímu prozkoumání. Jelikož opět prší, obouvám terénní Spyridonky (žabí) a vyrážím vstříc prvnímu poznání blízkého běžeckého okolí. Jsem zase o něco moudřejší, letmo mrknout na okolí z ptačího pohledu není nejlepší nápad. Improvizace sice zachraňuje, ale i dnes jsou na mě mé nohy nazlobené, že jsem si pořádně neprostudoval vrstevnice. První část trasy sbíhám po chodníku, podél parku. Následně popaměti vybíhám do kopce, abych se po chvilce opět vrhl příjemnými cestičkami do samotného dna k ústí potoku. Fajn první etapa. Ale co přichází pak, slušný nástup na schody, v polovině nic, ufuněn jak nikdy, si uvědomuji, že držet tempo za každou cenu nemá smysl. Zbytek trasy až domů víceméně provádím trojkombinaci - chůze, lehký běh a kontrola polohy na mapě. Alespoň mě čeká dobrý tréninkový plán, ty schody jednou celé vysprintuji :) Odpoledne mám sraz s Pavlem z letadla, chceme pokecat a jít na pivko. Míříme na křídla a pitcher (džbánek) plzeňského piva - ne tedy přímo Prazdroje, ale plzneňské receptury. Křídla se moc nezamlouvají, buďto špatná volba a nebo špatný kuchař. Večer ještě jedeme do centra poznat rušnost nočního Vancouveru. Resume?? Stodolní hadra. Neskutečně živo, téměř na každém koutu, my jsme poznali přímo Granville street. Jedna limuzína za druhou, spousta klubů s bodyguardama, jak to známe z filmů a seriálů.. Naštěstí jsme s Pavlem zvolili poklidnou část u džbánku s pivem. Po cestě zpět na Skytrain dáváme místní hotdog, kam se hrabou ty naše. Opravdu zážitková gastronomie, mňam.

O víkendu se nadhodil plán jet do Seymouru, pohoří hned za vodou. Hodinová kolona tento plán hatí, jak se později dozvídáme, na Ironworkers Memorial Bridge se rozhodl někdo skočit, a tak policie zcela uzavírá dopravu směr na sever - na tři hodiny. Poznávám, že celoplošná usměvavost a vstřícnost se policistům vyhýbá - bez jediného slova jen okřiknou, ať nekecáme a jedeme zkrátka doprava. Míříme proto na jih, směr Seattle - destinace White Rock. Počasí vychází opět parádně. Procházíme po promenádě podél pobřeží a taktéž i na dlouhé dřevěné molo. Stojíme na samotné hranici s USA, nečekal jsem, že je tak blízko.. Taky mě překvapila železniční doprava, dobrých pět minut tu projížděl nákladní vlak, táhnut třemi nadupanými diesel-lokomotivami a s nespočet vagóny s uhlím. Tomu říkám efektivita :) Ohledně celého místa - těžko říct, z jakého důvodu se tu schází tolik lidí. Podle názvu - bílá skála/kámen - opravdu. Na pobřeží je velkej balvan, namalovaný bílou barvou. Jelikož nám tou dobou končí parkovačky, nezkoumáme jeho původ a míříme pomalu směr Burnaby. Toto místo bych přirovnal k promenádě na St. Tropez ve Francii. Celou luxusní atmosféru umocňuje hezký den, kdy majitelé nadupaných typicky amerických "bouráků" jedou projet své klenoty.. Klasik by řekl, že takové stádo koní nebylo k vidění ani při válce Severu s Jihem. Po cestě zpět se Tomové domlouvají s ostatními, jestli se něco nepodnikne. Nakonec volíme drobné posezení u nás na baráku. Prvotní váhavé postoje všech jsou nakonec ty tam, v baráku se nás sleze na 11 a když jdu ve tři spát a všichni ostatní mě odnáší i s postelí dolů, že noc je ještě mladá, začínám trošku litovat, že bydlím s Čechama :)

Neděle je logicky především o spánku. Ten je ve skutečnosti o hodinu kratší. Schválně, věděl někdo v ČR, že se tu čas přesouvá v jiný víkend než u nás? Tak už to víte. Proto je náš aktuální časový posun, pokud dobře počítám, rovných osm hodin. Alespoň na pár dnů... Borci ještě v sobotu aktivně plánovali výjezd na Cypress - lyžovat. Nicméně tím, že šli spát tuším až v šest, nedivím se, že zůstávají doma. Druhé auto mělo jet na snowtubing na Seymour, počasí však nepřeje, takže využíváme nedělní chmurný den k dočerpání sil. Večer se počasí vyjasňuje, jdeme s Tomem a holkama na Canada Place, mrknout se na noční přístav. Po jídle a příjemné procházce (co je na Canada Place, to si nechám na jindy :) ) razíme k nám na barák a ještě koukáme na filmy.

Víkend tak opět utíká jako voda, spánku je minimálně, takže pondělí se nese v podobném duchu :) koukám na nabídky prací, stejně tak i nákup a vaření.

A co jinak nového u mě? Rozeslány resuméčka, objevil jsem další zajímavou pozici, tak čekám - a nestěžuji si. Stále je co dělat. Jen ten čas, stejně tak i peníze, frčí jako voda... Každopádně tu je krásně. Tráva je možná zelenější, ještě aby ne..., ale jinak to je zem jako každá jiná. Zázraky se zde nekonají, kor když jsem viděl při nedělním čekání na holky opět ten nechutnej obrázek kuřáka, který ač vedle koše, odhazuje vajgl na chodník. Blog sice nemám od moralizování, ale doufám, že ho za rohem pos.al racek..

Rozhodl jsem se pak separátně popisovat vše okolo, jaký tu je běžný život. Jaká je doprava, stravovací návyky, auta, kávy atd. atd.. Pokud však kohokoliv z vás napadne, co byste se rádi dozvěděli, předem díky za vaše tipy!!! Nerad bych ztratil nit...

Den 6. - 8.

Už jsem zase dlouho nic nenapsal, vím... Jdu teda napravit :)

Asi to bude pro někoho znít nepochopitelně, zvlášť když přihlédnu ke zprávám, které mi chodí. Každý se ptá: "tak co, co nového, jak je, co děláš, kam se chystáš, co jsi zažil....", popravdě si díky tomu všemu v prvé řadě připadám jako děsně nudný člověk, v těchto dnech. Popravdě? Za ty tři dny se opravdu nestalo nic, ne že by se nemohlo, ale dávám si zatím klidnější režim. Na jednu stranu jsem z toho mírně nervózní, ono když vyndáte křečka, který cca 5 let nepřetržitě běhá v točícím se kole, a dáte ho někam, kde je jen v klidu, taky mu nebude úplně nejlíp. Tím, že zatím nemám práci a venku (opět) prší, není moc na výběr. Zvolil jsem proto volnější režim, někdo by řekl, že jen koukám na notebook na seriály, já v tom ale vidím zdokonalování se v angličtině. Opravdu. Poctivě poslouchám a hledám, čemu nerozumím. Zvláštní, že nikdy předtím mě toto ani nenapadlo a plně jsem spoléhal na titulky. Přeci jen tento systém není k zahození. Dokonale mi k tomu slouží po Dallasu a Dynastii třetí nejdelší seriál, The Lost. Vcelku mě to zase po letech chytlo, tak jsem zvědavej, jak že to vlastně dopadne. Sérií je hned 6 (netočí doufám 7....???).

Časový posun jsem už myslím plně dohnal - to asi jen pro ty, co by taky někdy chtěli někam jet. Tak ať ví, jak dlouho to cca trvá. Všeobecně se mluví o tom, že co hodina, to den. +/- to tak sedělo i u mě. Cca týden na plnou rekonvalescenci. Sice někdo má jiné prostředky, jak se s tím vypořádat, nicméně ze své zkušenosti nemohu říct. Někdo si dává speciální prášky pro sportovce (četl jsem na webu), jiný se jde zkrátka a jednoduše večer opít, a tím tělo tak oblbne, že je zvyklé hned druhý den. Nevím, Zdena o tom mluvil přesvědčivě. Mně bylo milejší se pěkně a pohodlně prospat pár dnů více :)

Od úterka se vrátilo počasí ke svému standardu. Taky jsem objevil prima stránku s prácemi. Nejen na craiglist.org, kde se dá najít úplně vše, od ponožek, přes telefony, práci, bydlení, až po auta. Koho by to zajímalo, tak www.workbc.ca. Nestačím ani obnovovat stránky a pročítat. Nabídek je docela dost, zatím si je dávám do fronty, čekám primárně na vyjádření z jedné firmy, kde montují sprinklery. Manuální práce, po letech, zase by mě mohla bavit. Většinou se zaměřuji na jiné manuální práce, tesařina, sádrokartony apod. Toho tu je dost. Takže uvidím, kde se nakonec uchytím. Když zpětně přemítám o paradoxu, že ač jsem dělal dvě strojírenské školy, tak v ani jedné jsem nepřičichl např. k CNC. Panečku, kdyby jo, tak si mě tady ve Vancouveru div nevyvažují zlatem... :) Bohužel, snažil jsem se dneska přes den hledat na webu podle klíčových slov "CNC profíkem online rychle", ale na nic jsem nenarazil. Pokud někdo má tip, kde najít, dejte vědět. Budu vám vyplácet desátky :)

Na nákupy a místní sortiment jsem si vcelku zvykl. Popravdě mi hodně chybí něco jako Almette, Lučina apod. Na to jsem měl u nás chuť vždy. Burákové máslo zatím odkládám. Pověstné lívance s javorovým sirupem jsem ještě nikde neobjevil :) Jinak je to země jako každá jiná, žádné odlišnosti, krom super-size velikostí v obchodech. To je hrůza!!! Oni mají snad i čtverečky na toaleťáku větší než u nás... :) Všechno je tu max, lupínky v giga balení, Listerine v ultra mega balení, ani malej šampón tu nejde koupit :) Zase na druhou stranu tu mají pestrý výběr masa, opravdu dobrého. Hlavně lososové filety apod. Takže panáček si tu bude jíst pěkně zdravě... No a k tomu sushi... Mlask mlask... Včera jsem to nevydržel a šel zase. Vypěstovat si na tomto závislost? Není problém...

Dneska jsem si udělal zase vycházkový den, Lucka od včerejška nedělá, tak má hodně volna. Protáhla mě druhou stranou Vancouveru, směr Granville Island. Příjemná procházka, okolo Olympijské vesnice a Science World.

 



Hlavně v létě to musí být naprosto boží. Hodně laviček a míst, kde se vyvalit a s krásným výhledem na Downtown relaxovat. Nebo naopak - dlooouhatánská stezka pro běh/cyklo/inline. Mají to zmáknutý dokonale. Hlavně tu je krásné bydlení, jen s nevýhodou - 2000 CAD/měsíc... :-/ Nechám si asi zajít chuť a běhat budu holt někde jinde :) Vcelku mě překvapilo, kolik typů víz a jaké možnosti tu jsou. I poslouchání o příbězích ostatních, jak se sem dostali, co dělali, co si musí vyřídit, na co dát pozor, jakým směrem se kdy a jak ubírat... Země neotřelých možností.

Po tříhodinovém výletu jsem se zastavil na nákup v Metru, konečně jsem si koupil batoh, tak si připadám jako plnohodnotnej turista :) No a taky jsem si udělal velkou radost a konečně (!!!!) koupil i dlouho vysněné FiveFingers SeeYa. Už je mám připravené u dveří a hned zítra do nich s radostí hupsnu a jde se poprvé běhat, i kdyby měly padat trakaře. Poslední položkou na listu nákupů je tak GoPro Hero 3 Black Edition, pak už budu nejspokojenější - dokumentovat všechny zážitky s velkou radostí. Těšte se, hory, surf, golf, laser game, běh, plavání/potápění, termální prameny aj...!!! Sice tu není takové vedro jako na Zélandu nebo v Austrálii, ale rozhodně této volby nelituji 8-)

Mno, jak vidím, tak jsem se zase pěkně rozepsal... Blíží se osmá, jdu se opět "učit angličtinu" :)

Den 3. - 5.

Už se začínají věci trošku rozjíždět a pravdou nemám každý den tolik prostoru sednou k notebooku a psát a psát. Taky není tolik novinek, proto to pravděpodobně budu shlukovat do určitých bloků.

Pátek

Spánek byl už o něco lepší, pravdou, opět jsem se probudil hodně brzo, cca v pět, ale naštěstí se tělo umoudřilo a znovu zabralo. Lepší se to a na časový posun si už téměř zvyklo. Ještě se válím, není stále kam spěchat, brouzdám po internetu a dívám se na nabídku telefonních operátorů a na místa, kde by mi mohli odblokovat Lumii. Vše nalezeno, pomalu se jdu vypravovat. Venku opět prší, nicméně už mám i deštník - jsem plně připraven :) Cestu na Skytrain mám naučenou zpaměti, kalužemi proskakuji a v nadzemce dokonce sedám na místo řidiče. Zajímavostí Skytrainu je to, že ho nikdo neřídí. Název Skytrain se odvíjí především od toho, že vás povozí někdy až v neskutečných výškách nad domy a komunikací. Vše je plně automatizované, takže si připadáte jako na horské dráze. Z místa řidiče je parádní výhled, rád bych udělal i nějaké fotky, ale zapršené a zamlžené okno hatí tento plán. Kochám se tak alespoň sám. Přijíždím na konečnou a podle paměti jdu do cellphone servisu. Bohužel se dozvídám, že odblokovat telefon nejde, tak razím rovnou do centra na obhlídku operátorů. Jsem rozhodnutý, že chci WindowsPhone, tak nějak jsem si na něj zvykl a přirostl mi k srdci. Operátorů tu je neskutečně mnoho, od globálních po malé lokální. Právě tento rozdíl dělá neplechu v rozčlenění telefonů a kmitočtů. Jakmile vyjedu za Vancouver, už volám z cizí sítě a platím za roaming. Vyhrál u mě nakonec Wind s HTC 8S zařízením. Tarif na naše podmínky hodně výhodný, za třicet babek neomezené volání, neomezené sms a neomezený net (50 GB FUP je opravdu v porovnání s 350 MB u Vodafone CZE neomezený :) ). I na číslo, potřetí v řadě, mám neskutečné štěstí. +1 (604) 44 696 44. Zapamatováno během pár sekund. Jsem plně mobilní a teď se můžu s klidem duše pustit do tisku CV a rozesílání. Obíhání operátorů mi zabralo dost času, mám vcelku hlad, mířím do Food Courtu na jídlo. Vyhrály nudle s masem a samo sebou se sushim. S hůlkami už si i tykám a jezení jde i bez sakrování :) Zamiloval jsem se do přílohového zázvoru k sushi. Nakládají to v něčem, těžko říct, ale přijdu na to a zúročíme v ČR. Mňamka... Večer jdeme na drobnou party do Downtownu, kde potkávám další dva Čechy. Klobouková párty, předtím ještě nákup pitiva. V Kanadě je částečná prohibice, cokoliv alkoholického se prodává jen v Liquor Storech až od 21 let. Vše poctivě u pokladny zabalit do papírových pytlíků. Zábava je dobrá, bojuji hlavně se zýváním a oči se zavírají. Proto se omlouvám a odcházím spát dřív. V deštivé noci se proplítám městem s pomocí Zdenka a Karly, sedáme na trolejbus a z něj mířím na Skytrain a domů. S usnutí nemám nejmenší problém.

¨

 

Sobotní ráno je hodně líné, pořád prší. Brouzdám po internetu na stránkách s bydlením, prácemi, auty apod. Hlavně si upravuji prostředí telefonu do stejného rozpoložení jako u Lumie, abych nepocítil změnu. Aplikace stáhnuté, vše připravené. Mohu plnohodnotně vyměnit telefony a fungovat. Nacházím jednu zajímavou práci, upravím aktuálně životopis a zkusím poslat. Jedná se o sádrokartonářské práce, velmi dobře placeny. Do toho zasílám i na jednoho známého od kluků, co montuje sprinklery. Doufám, že někoho shání nebo případně doporučí. Známého z nadzemky z Ostravy nechávám pro sichr na příští týden - i s fotbálkem. Máme v plánu jet odpoledne na bazén a do sauny. Okolo jedné uvařit jídlo a ve dvě vyrazit. Jídlo snězeno, jdeme dát chvilku "dvacku". O půl paté se pomalu oblíkáme a konečně jedeme za sportem :) Volíme jinou destinaci, bližší bazén v Metru bývá o víkendech k prasknutí. Nasedáme do auta a jedeme přes celý Vancouver (teda aspoň pro mě neznalého to bylo jako věčnost). Na místě se dozvídáme, že z důvodu údržby je až do 14 března zavřeno. Měníme plány, jedeme na velký nákup a pak na jídlo. Obchoďák je obrovský, snažím se v něm najít určitý systém, ale neúspěšně. Zvolil jsem taktiku procházení se a na nákup půjdu až zítra. Kupuji si aspoň borůvkové muffiny a cookies, ty tu opravdu umí... Blíží se sedmá, v telce hrají Canucks s LA Kings, jdeme s Tomem H. sednout na křidýlka do stylové restaurace. 20 křídel, pitcher (džbánek) s pivem - chutným, k tomu TV přenos. Fajn námět na večer. Vidíme 2 góly domácích, hosté si náležitě zakřičí, samo sebou se přidáváme i my. Jídlo i pití na jedničku, platíme a jdeme směr domov.

 

 

Nedělní ráno se celý barák vypravuje na hory. Zatím si toto pokušení ještě nedopřávám. Spal bych pravda ještě dýl, ale pohled z okna mě neskutečně rychle postavil na nohy. Je jasno!! Azuro, bez mraků. Nejsem znalý, nevím, jak dlouho to může vydržet. Kvapem se oblíkám a razím do centra. I s foťákem. Opět na mě čeká v nadzemce prémiové místo a tak mohu konečně zaznamenat výhled. Vystupuji až na konečné, počasí stále jasné. Vydávám se do Stanley Parku podél pobřeží. Vedle mě se tyčí "mrakodrapy". Poprvé vidím přistávat a vzlétat letadla na vodě. Nejvíc mě fascinuje kvantum běžců, kteří se kolem mě jen mihnou. Dávám hudbu do sluchátek, nasazuji svižnou chůzi a kráčím si to směrem k parku. Je tu spousta věci, které stojí za to vidět, hlavně Aquarium. Nechám si i nějaké tipy na příště, dneska jen obhlížím. Hlavně bych chtěl ještě za jasného počasí stihnout i parní hodiny. Po cestě zpět do centra jdu cíleně i do Wendy's, tolik jsem o nich slyšel, ale ještě nikdy jsem neměl příležitost se tu najezt. Údajně ještě lepší burger než u Burger King. Mno, nebyl špatnej, ale mé svědomí mě tíží ještě víc - už si pomalu ke dveřím dávám běžecké boty a co nevidět razím na jídelní zpověď. Když jsme u FiveFingersek, narazil jsem na ně už víckrát. Nejen obutých na běžcích, ale hlavně i v obchodě. Vysvětlí mi někdo ten nepoměr, že u nás stojí okolo 3 000 CZK a tady 70 CAD? Hlavně jsem viděl konečně na živo i model SeeYa, jsou parádní. Zatím jsem odolal, ale otázkou, jak dlouho... :) Provádím ještě nákup proviantu na dnešní večeři, abych spolubydlícím připravil zápisné v podobě jídla.