Merry Christmas

Čas Vánoc se blíží všude bez rozdílu. Nákupní šílenství vypuklo i tady, o víkendech je takřka nemožné si zajít koupit běžně potřebné potraviny. Co však Kanaďanům upřít nelze je cit pro vánoční dekorace a vkusně zvolené osvětlení. Vánoční atmosféře neuniknou odstavené tahače, vystavené traktory a ani stavební jeřáby, které svítí na míle daleko. Ani našemu domu neuniklo tematické rozvěšení světelných řetězů, které s umělým krbem působí víc než dobře.

 

Už už to vypadalo, že budu trávit svátky v domě, pustím si oblíbené "S čerty nejsou žerty" a bude naprostý relax. Během jedné cesty zpět z práce jsem se obrátil na Marka a ze srandy prohodil, ať někam jedeme. Třeba do Banffu. O pět minut později jsme ještě v dodávce bookovali ubytování a rázem se plány změnily. V Banffu jsem byl už v létě během cesty po okolí Rocky Mountains. O to víc se na něj těším, až ho uvidím ještě jednou tentokráte celé v bílém ve vánočním kabátu. A snad ochutnám poprvé chuť zdejších svahů. A nebo si zkusit na živo curling, který tu je v Kanadě tak populární a je sranda se na něj koukat.

 

Zima tu kolísá, občas se oteplí, sem tam je pár slunečných dní, následně dva dny sněží. Už jsem stihl vytvořit i stupnici, co se ve které zimě dá dělat.

 

-36°C zima je pekelná, nedá se dělat nic. Auto nestartuje, rukavice se při oblékání lámou. A že má být ještě větší kosa? No, panečku, to se mám na co těšit.

-30°C auto nastartuje napoprvé, ráno uvažuji, jestli vezmu i bundu a nebo půjdu na frajera bez.

-25°C čepice se válí v šatníku, není ji třeba. Uši už nemrznou.

-15°C netřeba více vrstev, kalhoty, triko a dvě mikiny jsou ideální. Káva v termosce nezamrzá tak rychle. Jen je třeba ji do cca deváté hodiny vypít.

-5°C jaký krásný den. Venku je na triko. A to beze srandy - tělo si tak navyklo, že v mikině je vcelku teplo. Ještě pár stupňů oteplení a netřeba pomýšlet na dovolenou na Kubě.
 

Z této zimní pohody tak přeji všem kouzelné Vánoce plné pohody, bez hádek, bez stresu.

Přituhuje

Přiložíme trochu do kotle, ať už po stránce psaní článků, tak i ve smyslu zvýšení topného výkonu. Jestli jsem si myslel, že v minulém týdnu konečně nastal ten zimní čas, tak jsem se mýlil. Krapet se ochladilo, zdaleka tomu není konec. Tento týden jsem se probouzel do krásných -28°C, což se společnou větrností dělalo "příjemný" ekvivalent cirka -37°C. A to už je vskutku ideální teplota pro stavění sněhuláků a dalších zimních radovánek :) Už teď mohu s jistotou říci, že Vánoce budu mít hodně bílé. V lednu tak budu moci nejen že opravdu přemýšlet o horkém týdnu v Mexiku či na Kubě, ale nejspíš si otestuj trik s horkou vodou vychrstnutou do studeného vzduchu. A natočím pěkně ve slow motion, ať je se na co dívat.

 

Dovolím si tady také publikovat Čestrův příspěvek z Facebooku, který trefně a humorně shrnul žití v Calgary. Přestěhoval se sem z Vancouveru o cca měsíc dříve.

 

"Dopravní kalamita v Calgary začíná při půl metru sněhu (v Anglii při jednom milimetru). Při -22 stupních začínají přimrzat chlupy v nose k sobě, a tak je třeba občas pohnout nosem. Zatímco ve Vancouveru lidi "mrznou" při 5 stupních nad nulou, tady si nikdo nestěžuje. Šéf se mi smál, že jsem přišel do práce v oteplovákách. Lidi v obleku mají i v tom hlubokém sněhu polobotky. Jó, tady se člověk zocelí..."

 

Trefné, výstižné. Na minutu jsem v té zimě ráno při chystání věcí do dodávky odložil rukavici, při jejím opětovném oblékání jsem ji div nezlomil - a to bez nadsázky. V našich krajích si takovou zimu ani nedovedeme představit. Už tedy vím, proč zdejším autům kouká z podkapoty motoru koncová šňůra od zásuvky. Bez nočního připojení není šance nastartovat.

 

Po pracovní stránce klape vše dle představ a zdá se, že tady budu opravdu zůstávat. Ještě dořešit pár detailů a do kolonky CV tak může definitivně přibýt další zaměstnavatel - NorthWest Mechanical.

Dědečku, sníh, snížek!

Samo sebou nadpis minulého příspěvku mohl být pro většinu zavádějící. Proč zrovna 1988. Už dříve jsem zmiňoval, že toho roku se zde v Calgary konaly olympijské hry. Proto plynule navážu a zmíním pár krátkých vět o změně místa - Albertě a Calgary. 

 

 

Alberta je další velmi známou provincií, nachází se mezi Britskou Kolumbií a Saskatchewanem. Hlavním městem je sice Edmonton, mnozí však berou právě Calgary jako jeho hlavu - nejen díky jeho velikosti, ale i díky tomu, že Calgary je jedním z hlavních obchodních center. Podnebí není ovlivňováno oceánem, jako tomu bylo ve Vancouveru. Léta tu jsou teplejší a zimy - jak bych řekl, o dost krutější. Teploty mohou klesnout až k hranici 50°C mínus. Navíc se jedná i o jednu z nejbohatších provincií díky velkým ropným polím. Většina nových příchozích se hrne kvůli klimatu do jiných částí. Díky tomu je zde velká poptávka po pracovní síle.

 

 

Calgary se nachází jižně od Edmontonu, zhruba 400 km, a necelých 300 km severně od hranic s USA. Počet obyvatel vč. přilehlých částí je 1,2 mil. Scenérie Vancouveru se mi popravdě líbila o hodně víc. Krom downtownu, který je typickým produktem velkých měst na americkém kontinentu, se jedná o velmi rozlehlé "satelitní" město. Ne že by domy nebyly hezké, to naopak - místní architektura s ničím výstředním do tohoto konceptu vcelku dobře zapadá. Jemné tóny barev, všudypřítomná zeleň a udržované komunikace. I okolí je typicky venkovské - všude okolo samá rovina a oblíbené kowboyské ranče s bílým plotem a koňmi. Hovězí maso se tu pase taktéž na každém kroku. Tím výčet pozitiv hasne. Žádné panoramatické výhledy, jak jsem byl v uplynulých devíti měsících zvyklý - i když se v dáli rýsují obrysy Rockies. Nerady bych tomuto místu jakkoliv křivdil, zimní období a tuny sněhu tomu moc nenapomáhají. Uvidím, co se vyvine později. Po sportovní stránce stojí za zmínku místní NHL klub Calgary Flames, jejichž dres oblékají mj. i dva čeští zástupci Jiří Hudler s Ladislavem Šmídem. Pro celý svět je Calgary místem, kde se koná nejznámější rodeo - Stampede (červenec).

 

 

Já se v těchto dnech nacházím na jižním předměstí Copperfield. Nová část, kde široko daleko nic není. Žádný bazén, nic. Do obchodu proto dojíždím dodávkou, pěšky to je na dobrých 50 minut. Ono všeobecně se tady bere, že kdo nemá auto - nefunguje. Vancouverská veřejná doprava je oproti místní luxusní záležitostí. Autobusy jezdí sporadicky a vlaky, resp. tramvaje, nemohou ani zdaleka pokrýt celou oblast. Zpětně o tom všem přemýšlím, že jsem měl ve Vancouveru velké štěstí, že jsem narazil na jedno z nejvhodnější míst k bydlení. Ale co, ne vždy musí všechno vyjít podle představ.

 

 

První týden sice bylo v Calgary "chladněji", ale s tím, co přišlo před třemi dny, bych to nazval vlídným podzimem. Nedělní večer po cestě domů se přihnala studená fronta a s sebou přinesla tmavé mraky. Už v noci mě probouzel silný vítr a bylo mi jasné, že ráno bez šesti vrstev a čepky ze dveří nevykouknu. První vrstva sněhu zasypala komunikace a ranní cesta do práce byla velmi vysoko na stupnici zábavy. Náhon na zadní kola a vcelku prázdný van, co víc si přát. Tak nějak jsem čekal, že budou komunikace sjízdné, údržba v plné pohotovosti a po sněhu ani památky. Přeci jen to tu nemívají ojediněle. Naprostý opak je pravdou. Po údržbářích ani stopa, po krajnicích hrst "odpadlíků", v drtivé většině s pohonem pouhých dvou kol. Ani pár čtyřkolek se nedokázalo vyhrabat ven a byli odkázáni na pomoc ostatních. Během celého dne se díky silné kombinaci větru a sněhu okolí přeměnilo do bílé barvy. Tomu říkám poctivá kalamita. A co je nejzvláštnější? Nikdo neřekne ani popel. Nikoho nenapadne si stěžovat na silničáře, že nevyjeli. Každého to nechává klidným. Za naše údajně neudržované silnice by se zde platilo zlatem. Zkrátka nechat sníh sněhem, ono se "to" nějak ujezdí.

 

 

Hlavním tématem televizního zpravodajství a nejskloňovanějším slovem je samo sebou "blizzard", tedy sněhová bouře. Odřízla od práce velké množství lidí, a tak my jsme byli jedni z mála bláznů, co do práce jeli. Štěstí v neštěstí - pokažený termostat a dodávka v servisu napomohla, že po dva dny jsme jezdili SUVčkem 4x4 a sníh nám nenadělal žádné starosti. Naopak jsme po cestě pomáhali mnoho zapadlým řidičům. A tak když jsme v úterý stihli práci dřív, mohl jsem si s chutí zavzpomínat na odhrabávání sněhu v Březině a rád se ujal žezla lopaty. Vítej, zimo!