pondělí 26. ledna 2015

Express Entry 2015

Rád bych udržoval blog alespoň trochu v chodu a nezískal přízvisko měsíčníku - proto "nucen" k dalšímu příspěvku. Vezmu to hopem a nejspíše i poodkryju tajenku, kdy se objevím v ČR.


 
Letošní zima v Calgary je mírná, jen nevím, kam zaškatulkovat význam slova mírný. Pár týdnů před Vánocemi a třeskuté mrazy, že jsme občas byli nuceni práci zabalit, jsou ty tam. Chinook zadul k razantnímu oteplení a víkendové teploty atakující hranici 15°C jsou nynějším standardem. Auto mám konečně opravené a tak se mohlo vyjet opět ven z Calgary. Uplynulý víkend jsme se konečně dostali na gondolu - lanovkou nad samotný Banff s panoramatickým výhledem. Vcelku slušné poryvy větru neuskutečnily záběry z quadcoptéry dle představ, ale i tak se něco málo povedlo.
 

Poslední víkend se k nám na hike připojila i Peťa s desetiměsíčním Fandou a čtyřnohou fenkou Chanty. Zvolili jsme proto kratší hike na samotném konci Banffu do Sundance Canyonu, Fanda se celou cestu roztomile kření z pohodlí šátkového nosítka a Chanty si užívá volnosti a nezapře v sobě kolující krev chrta. Pravda, jdeme tím (i přes mou nevoli) proti pravidlům, psi musí být ve volné přírodě na vodítku, pakliže to nedovoluje značení. A hned se dostáváme k popisu povahy místních - po cestě potkáváme pár pejskařů, očividně vidí, že pár sekund před společným pozdravení se Chanty připínáme na vodítko. Nedočkáváme se však žádných připomínek v negativním smyslu, pouze hlasitě snad s vidinou pohnutí naší mysli děkují, že je hezké, že máme psa na vodítku, tak jak by to mělo být. Jak jsem už několikrát zmiňoval, pravidla tu místní většinou dodržují a i proto to tu "tak nějak funguje". A důvod zákazu pouštění psů? Všudypřítomná zvěř, což se dá pochopit.
 

No a konečně opět zabrousit na téma víza a mé setrvání. Můj život je plný změn, kdo mě zná, ví své. Tak aby tomu nebylo jinak, i víza se táhnou ve stejném duchu. Za minutu dvanáct odeslaná žádost čeká cca na pozici č. 13 800, dostávám proto avízo, že v nejlepším případě budu čekat na první krok půl roku, reálně se na mě ani nedostane. Paráda - aktuální víza mi končí za 28 dní a tak přecházím na možnost č. 2. Paralelně se registrovat do tzv. "poolu" v nově vytvořeném programu Express Entry a zkusit štěstí i tam. Je nutné doložit více dokumentů, přehledy z práce v ČR a vzdělání, za vše dostávám body. Každý druhý pátek vybírají z poolu na základě bodů ty nejvhodnější uchazeče pro získání pracovního povolení v Kanadě. První tažení je již tento pátek, takže nezbývá, než opět držet palce. Ve stejném čase po letech opět komunikuji se školou a snažím se o co nejrychlejší odeslání dokumentů pro ověření diplomu a získání vcelku důležité porce bodů o boje o cenná místa.

 
A teď to hlavní, vyřešila se alespoň otázka, kdy nejpozději se letos ukáži v ČR. Bude to někdy v polovině července, po více než potěšující otázce, zda-li bych nešel za svědka. Reálná doba příletu nyní závisí na tolika faktorech a pohybuje se od března až do zmíněné poloviny července. Život je plný překvapení, tak se nechme opět překvapit. Tak jako tak se těším, ale to všichni ví. Zatím užívám každý týden, kdy tu stále mohu být.
 


čtvrtek 1. ledna 2015

PF 2015

Během přemítání o obsahu dalšího příspěvku se nedokáži vyvarovat pocitu onoho známého déjà vu z počátku loňského roku, kdy jsem stejně jako nyní řešil situaci ohledně víz. Rok změnil svou koncovku a nyní opět nastává ona známá situace nejistoty, co bude v roce letošním. Jak jsem zmínil dříve, celý proces zaslání žádosti o PR (permanent resident) je konečně za mnou. Stavěl sem se do pozice, že bych litoval, pokud bych to nezkusil. Popravdě kdybych věděl pár měsíců zpět, co to bude vše obnášet, značně bych o tomto kroku přemýšlel. Je potřeba doložit každý s prominutím prd, každou změnu bydliště, cestu do zahraničí byť i několikadenní na Slovensko, všechny přehledy o zaměstnání v Kanadě, rodinné informace... Zkrátka odkrýt celý svůj dosavadní život. Vypsat X stránek dokumentů, dodat veškeré výplatní pásky, doporučující dopisy od zaměstnavatelů, přesně specifikovaný počet a rozměr fotek a spoustu dalších úkonů. 
 
Jako nejtěžší se paradoxně jevilo dostání doporučujícího dopisu z první práce ve Vancouveru. Vcelku paradox, když jsem už pomalu nepočítal, že bych ho mohl dostat a vidina, že ze všech cest, které mi mohou zkřížit plány o žádost, mi to zhatí právě Čech. Naštěstí se vše stihlo, i nepříjemnosti s fotkami a dodatečné focení se na Štědrý den a expresním zasláním holkám do Vancouveru nedokázaly pokazit letošní zaslání žádosti datované na 30.12.2014. Stihnuto za minutu dvanáct. Od nového roku Kanada opět mění systém a obdržení víz se stane značně složitějším. A tak si mnohdy připadám, to když se s každou odeslanou žádostí další rok mění podmínky k horšímu, že jsem tím akčním hrdinou z hollywoodských obrazovek, který v posledních chvílích uniká zavírajícími se dveřmi před katastrofou.

 
 
Ale nerad bych to zakřikl, stále se může přihodit, že doposud nezpracované žádosti mohou zatrhnout a hodí je do nového systému s odlišnými požadavky. Mně teď nezbývá opět nic jiného než čekat. Nezbývá jen doufat, že opět nebudu čelit otázkám typu "co budeš dělat, co plánuješ", protože otevřeně říkám, nevím sám. Rád bych se však letos na jaře otočil v ČR, už tomu je dlouho, co jsem byl s rodinou a přáteli. Ve spojení s procesem víz se postupně ukáže, pokud se bude jednat o cestu z kategorie návštěvní a nebo o "velkolepý návrat ztraceného syna" zpět.

 
Vánoce a Nový rok jsem si letos vychutnal plnohodnotně v kanadském duchu. Bílé letos nebyly ani v našich souřadnicích, sníh všechen roztál pár dní před svátky, 24. na náš Štědrý den jsme si udělali menší výlet do Grotto Canyonu, na zamrzlé vodopády, pověsit vánoční ozdobu (s netradiční tématikou) pro zvířata a také za ty, co neměli štěstí a z místních hor se nevrátili. Dle kanadských standardů se Vánoce slaví až 25., ránem, kdy rodiny rozbalují dárky. Odpoledne jsme pozváni na první rodinný oběd a tak poprvé mohu ochutnat krocana. Z příjemné atmosféry přejíždíme na druhou vánoční pro změnu večeři opět ve znamení krocana. V průběhu večera na Calgary padají vločky sněhu a umocňují kouzelnou vánoční atmosféru strávenou ve velmi příjemné společnosti.
 
 
Mezi svátky se nuceně hrabu v autě, donut mě nenechává vůbec vydechnout ani přes fakt, že jsem mu dopřál nové obutí a tlumiče, a tak podnikám kroky pro eliminaci nepříjemností při startování a jízdě. Spotřeba vzrostla téměř dvojnásobně. Řeklo by se, že při aktuální ceně benzínu 0.82 CAD/l (okolo 16 Kč) by mě to ani nemuselo trápit, jenže mám rád vše v pořádku. Do světa motorů a automechaniky jsem pronikl zase o pár metrů hlouběji. Taktéž jdeme prozkoumat vánoční výzdobu - tentokrát do zoo na světelnou noc. Pokud tohle měl být zlatý hřeb Vánoc, s klidem v duši mohu říci, že Vánoce v Brně jsou 1000x hezčí, tradice se holt ničím nenahradí.
 
 
Silvestr byl letos prvním za celý můj život, alespoň od chvíle, co jsem si Silvestr začal uvědomovat, kdy jsem příchod nového roku nijak nehlídal, neslavil, neřešil. Drobné posezení s přáteli u nás doma, s tematikou jídla a her (Jungle speed a Macháček), se plynule přehouplo přes půlnoc, aniž bychom bouchali šampaňské a hlavně za okny nebylo vidět žádné potroublé střílení rachejtlí a petard. Ve stejně klidném duchu "oslav" tedy přeji všem, ať je rok 2015 ve všech směrech úspěšný, nemusíme se za ničím honit, užívat si hezké chvíle plné radosti, dobré nálady, zdraví a nezapomenout být nápomocní a milí nejen ke svým bližním, ale všem v okolí. Jen tak totiž můžeme vše posunout dopředu, Kanada mě přesvědčila, že to jde. Stačí jen chtít. I proto stojím ještě o krátké setrvání v zemi javorového listu.
 
 

pondělí 8. prosince 2014

Sněhem během

Je to opět krásný pocit nemít žádné povinnosti, vyjet obrazně řečeno na kopec a samospádem bez jakéhokoliv šlapání se vézt dolů a kochat. Do té doby, než přijde kopec další. Minulý víkend mi opět na chvíli skončilo mírně hektické období a zacvaknutím propisky a odevzdáním papírů na IELTS zkoušce z angličtiny jsem mohl vyjít na ulici a z plných plic se nadechnout. Vstříc novým dobrodružstvím. Výsledky by mi měly přijít poštou v horizontu týdne. A rád bych řekl, že mám ze všech částí dobrý pocit - bohužel jedna z částí měla všechny atributy být přijímačkami na Harvard nežli otestováním, zda-li anglicky rozumíte a ve všem se orientujete. Nechám se překvapit a obálku budu určitě otevírat se zatajeným dechem.
 
 
Nyní nemám po večerech povinnosti sedat ke knihám a šprtat, mohu se naplno věnovat zabydlování se, předělávání a dokupování věcí tak, abych se v bytě cítil příjemněji, i s autem bych si opět začal hrát a zlepšovat, jenže teploty hluboko pod nulou od tohoto nápadu odrazují. S novou spolubydlící mám v okolí nového blázna, který chce za každou cenu trávit víkendy v okolí a poznávat bílé krásy Alberty. V neděli se proto vydáváme na výlet do Kananaskis, na můj premiérový výšlap se sněžnicemi v čerstvé 30 cm pokrývce.
 
 
Povětrnostní podmínky jsou ukázkové - na obzoru ani stopa po oblačnosti, naprosto vymetená modrá obloha rozjasňuje zasněžené čepice pohoří Rockies a už od prvních kilometrů za hranicemi Calgary nás vrcholky přitahují značnou silou. Konečně jsme na místě, z hlavní silnice odbočujeme po údajně štěrkové cestě a přijíždíme k bráně - vše je důmyslně pokryto sněhovou vrstvou. Obouváme se do sněžnic, navlíkáme všechny vrstvy, natahujeme rukavice a prvním krokem narušujeme panenskou čistotu trailu k Troll Waterfalls (vodopády). Sníh je značně promrzlý, tudíž sypký, sněžnice se i tak boří hluboko, naštěstí alespoň z části zabraňují sněhu dostat se do bot.
 
 
Po pár metrech velím k první zastávce, rád bych vzlétl s vrtulníkem a udělal hezké záběry na skupinku pěti šlapajících. Teplota klesla k -32°C a krom toho, že v těchto teplotách vypíná už i telefon, ani baterka ve vrtulníku není schopna dodat výkon pro vystoupání dronu nad vrcholky stromů. Škoda! Záběr by to byl parádní. Létat a udělat hezké záběry zkouším ještě dvakrát, po třetí to vzdávám, když vrtulník po nabrání výšky cca 4 metrů padá střemhlav a ustýlá si to ve sněhové přikrývce. Vodopády jsou dle předpokladu zamrzlé, vytahujeme termosky s čajem a zahříváme.
 
 
Po cestě zpět se řítíme po sjezdovce dolů, a šlapeme si to po široké louce, dáváme závody a všelijak blbneme, abychom měli hezké fotky jako vzpomínku na premiérový výlet na sněžnicích - teda krom matadorky Evy. Jsem jak jinak než nadšen a už se těším na další výlet. Kaňkou jinak na parádním výletě jsou omrzliny druhého stupně paradoxně člena s nejlepšími botami z celé výpravy. Dnes ráno jsem Honzu s opuchlými prsty odvážel do nemocnice na kontrolu, naštěstí to není nic vážného a snad se co nevidět opět připojí. Nikdo z nás si nedovede vysvětlit, čím to mohlo být. 
 
 
Co napsat na závěr? Článek jsem měl pěkných pár dní rozepsaný, dnes (tj. v pondělí) po práci jsem zamířil ke schránce, kde na mě čekala žlutá obálka. Se zatajeným dechem jdu po schodech do čtvrtého patra, usedám do obyváku a chvíli se na ni jen koukám. Jestli jsem nebyl ani trochu nervózní u zkoušek, teď by se ve mně krve nedořezalo. Raději otvírám obálku druhou, kde mě vítá nový řidičák se změněnou adresou a po hlubokém nádechu začínám rozbalovat. Paradoxně z části, ze které jsem měl nejhorší pocit, jsem dostal vysoké hodnocení, takže celkově splňuji podmínky na žádost o PR, nyní jen počkat na výpis z trestního rejstříku, rodný list a jde se posílat! Části, které záležely jen na mně, jsem stihl splnit. Nyní mi opět nezbývá než se obrátit na štěstí, aby při mně stálo i tentokrát.