Rockies vol. 1

Stíhám alespoň málo dospat před další cestou. Ty necelé tři tisíce kilometrů strávených během posledních dnů za volantem byly docela únavné. Naštěstí do Rockies neřídím a tak mám možnost lehce dospat. Avizovaný výjezd na pátou jsem se snažil ze všech sil stihnout, nakonec se obavy o zvládnutí jeví jako liché – posádka žlutého Fordu s řidičem Alešem, kterého poznávám premiérově, přijíždí až po sedmé hodině. Klára je v tuto chvíli viditelně rozladěná, že už v počátku nejde vše dle představ. Jak se však později dozvíme, důvodů pro to měla více. Ani předpověď počasí není příliš optimistická, i tak jedeme vstříc dalšímu kanadskému dobrodružství.

 

Jede s námi ještě jedna Klářina kolegyně, Jitka. Taktéž ji neznám. Tento stav se rychle mění, v momentě kdy Jitka vychází z domu a naše pohledy se střetávají, oběma bleskurychle proletí hlavou, že se už nějaký ten pátek známe. Chodili jsme spolu na střední (do jiného ročníku) a je tomu více než deset let, co jsme se viděli naposledy. Takže i já se mohu plnohodnotně zařadit k těm, co ví, že svět je opravdu prťavý. Ve Vancouveru toto pravidlo platí dvojnásob.

Po cestě děláme nezbytný nákup na pětidenní výlet a už v noci hledáme jedno místo pro první noc v přírodě. Zastavujeme na prázdném prostranství u malého jezera. Zrovna když rozbalujeme stan, začíná pršet. Je vcelku pozdě, jdeme spát, ať jsme plni energie před další etapou cesty. Ráno nás vítají krávy, popravdě jsem je nikdy neviděl tak čile běhat. Obzvlášť když máme všechny věci v autě a úzkou polňačkou jedeme zpět na dálnici, stádo před námi běžících pěti krav působí opravdu komicky, ale přesto čile a svěže. To nejsou špinavé líné krávy, které znám z našich kravínů J

První zastávkou nám je Kelowna, toto místo znám už z květnového long weekendu. Míříme severovýchodně do cílové stanice městečka Golden, před samotnou hranicí prvního národního parku Yoho. Po cestě musíme doplňovat chladící kapalinu, pomalu nám utíká – jak se dozvídáme, auto má podobné problémy už delší dobu. V národních parcích je zakázáno kempovat v přírodě mimo kempy, proto volíme poslední volný přírodní kemp hned za Goldenem z druhé strany Wapta Falls. Rozděláváme oheň, dáváme trochu jídla a opět za deště lezeme do stanu.

Ráno nás vítá výhled na vodopády, v noci jsme dle hluku mohli pouze tušit, jakým jsou směrem. Mraky se pomalu zvedají a déšť ustává. Na dnešní den je naplánován první výšlap v parku. Dostali jsme se zpět na silnici a netrpělivě vyhlížíme první vrcholky Rocky Mountains. Oči všech nakonec spočívají na ukazateli teploty a dýmícím motoru – hotovo, vypovídá službu. I přes večerní opravu a dotažení okruhu vodní pumpa vypovídá službu a motor odchází do věčných lovišť. Nastartovat se nám nedaří, jdeme se alespoň podívat z druhé strany, tentokráte z parku, opět na vodopády Wapta Falls.

Po návratu a vychladnutí motoru slyšíme stále stejný zvuk bez kýženého efektu. Bezdradně stojíme nad žlutým Fordem Escape a přemýšlíme, co můžeme dělat. Je tu hodně lidí, kteří se nám snaží pomoci, Aleš se nechává svézt do města, kde je signál, aby zavolal odtahovku. Po hodině přijíždí a s její pomocí jedeme zpět do městečka Golden, změna plánů je tu. Necháváme auto v servisu a jdeme najít kemp, kde bychom mohli dnes přespat, dokud v autoservisu nezjistí, co že autu je. Máme štěstí, je jedno z posledních míst pro stan, ten bleskurychle rozděláváme a jdeme pro další část věcí do auta. Po cestě si nelze nevšimnout restaurace v country stylu s velkým nápisem „dnes večer Karaoke“. Ani jsme se nemuseli nijak přemlouvat a všem naráz naskočila stejná myšlenka, kam že večer půjdeme.

Karaoke tu opravdu prožívají, zíráme s řádným údivem. Heather, stylově v kovbojských kozačkách s jeansy, od první chvíle ustavuje laťku docela vysoko. Mike, první chlap za mikrofonem s pivem v ruce, vytahuje další pro Kanadu typický country-pop styl pro nás Čechy ne moc známý – avšak poslouchá se to více než příjemně. Postupně se zapojují všichni, i na první pohled odtažitý Asiat Ron, který sklízí neskutečné ovace zazpíváním písničky od Beatles a po excelentním číslu skromně sedá ke svému pivku. Po pár hodinách se osmělují i naše holky skladbou od Alanis Morisette no a nakonec v pokročilé noci, právě když jsme roztancovali celou restauraci, i já. Obsluha karaoke i baru je naprosto nadšená a jako výraz vděku, že jsme to rozjeli, dostáváme rundy panáků na účet podniku. Nesmí samo sebou chybět i český vláček a troška toho českého skotačení.

Po zavíračce nám poslední zůstavší děkují, že toto ještě nikdy nezažili. Zvou nás ještě na pokračování party k jednomu z nich. Jdeme celá banda a zábava končí až okolo páté hodiny. Na městečko Golden budeme hodně dlouho vzpomínat, stejně tak jako ono na nás. Ráno vstáváme a první kroky mimo kemp míří do autoservisu. Tady se dozvídáme, že je třeba vyměnit celý motor. Tím se nám plány dost zkomplikovaly a my tak musíme přemýšlet, jakou zvolit následující strategii. Po zralých úvahách volíme postupný přesun zpět do Vancouveru, protože se nemůžeme dovolat do žádné autopůjčovny.



Autobus je neskutečně drahý, nakonec ho volí jen zničený Aleš a my tři se vydáváme na dobrodružnou cestu zpět domů se zvednutými palci – jde se stopovat. Po zhruba třech minutách se dává Klára do řeči s řidiči trucku, který jede až do Abbotsfordu, města vzdáleného 80 km před Vancouverem. Zúročila vystudovanou psychologii a už už na nás mává, že můžeme nasedat. Ricardo a Marc, dva pohodoví mladíci z Jamajky, jsou dost srandovní. Nejdříve čile povídáme, rozvalení v kabinovém prostoru na pohodlné posteli, později pomalu usínáme, ty tři dny byly víc než náročné. V Abbotsfordu vystupujeme v jednu hodinu v noci a do Vancouveru nám zastavují dva polští manželé. Taktéž příjemné svezení. V ranních hodinách usínáme všichni v bytě u Jitky, jsme zpět doma a navíc plni zážitků – vždy jsem chtěl jet v trucku, a o zpívání karaoke ani nemluvě.

 

Vydatná snídaně a už máme v ruce mapu a přemýšlíme, kam se vyrazí v neděli. Vyhrává Lindeman lake - lehký hike za slunečného počasí. Na konci jezera dáváme koupačku a ohříváme jídlo, o něco později k nám přichází tři borci a dáváme se do řeči. Dalo by se to nazvat hodinovou talkshow, kdy střídala jedna zábavná historka druhou. Nešlo si nevšimnout vrhacích nožů za jejich pasy, zvědavě jsme si je prohlíželi, až nám nabídli, ať si to s nimi jdeme zkusit také. Během pár chvil nám ukázali, jak správně vrhat noži a sekerkami na terč, navíc i střelba z luku a krapet vytuněné vzduchovky s loveckým hledím. Paráda!

Pondělí jsme si už dali voraz, čas na vybalení a praní. Večer jsme celý „výlet“ zakončili společným posezením ve velké jacuzzi u Kláry a Aleše. Sladká tečka za na první pohled neúspěšným výletem do Rockies. Všichni jsme se však shodli, že ač jsme se nedostali na jedny z nejhezčích míst, zážitků máme neskutečně moc, hlavně je jen tak někdo nezažije – jet odtahovkou, kamionem, dát si karaoke, naučit se vrhat noži a relaxovat v jacuzzi. Fotky si přece můžeme prohlédnout i na internetu, resp. jet do Rockies se dá prakticky kdykoliv.

Že by tím všechno skončilo? Ale kdeže, když nemůže Ondra k hoře, jde k ní jednoduše ještě jednou. Ale nepředbíhat, počkejte si na další příspěvek.

Základ úspěšného stopování? Dobře sbalený batoh, něco málo na zub na cestu (brambůrky Pringles splní účel) a hlavně vypadat intelektuálně - Rubikova kostka :)