2014

Další kalendářní rok je v nenávratnu pryč a teď se opět soustředit na pozornost při psaní data. Ať už si každý z nás vzal předsevzetí či nikoli, ať se nám všem splní vše po čem jen toužíme. A rok 2014 je přinejmenším stejně úspěšným.

 

Plán jsme měli pár měsíců nazpět jiný - vydat se s Tomem a Broukem do New Yorku, oslavit Silvestr stylově na Time Square. Těžko hledat větší silvestrovskou událost na této planetě. Projít si zimní město a splnit si další položku na seznamu. Jenže s ubývajícím časem se tenčily nabídky cenově dostupných letů i ubytování. Po zralé úvaze jsme tedy tuto možnost už v listopadu zavrhli. Já popravdě očekával, že přes svátky budu zpět ve Vancouveru a bude dostatek času si sbalit své věci a dát pořádnou rozlučku s městem, které mi poskytlo zázemí v prvních devíti měsících.

 

 

Tomáš nakonec přišel s optimální variantou, která se tak říkajíc hodila do krámku. Strávit silvestrovský čas na horách v Revelstoke, což je na půli cesty Vancouver - Calgary. Nebránilo mi nic, půjčit auto, sbalit pár švestek a vydat se směr hory. 28. v poledne hážu do auta pár potřebných věcí a pro jistotu se vracím pro lopatu. Přes noc nasněžilo několik centimetrů a vidina projíždění přes Rocky Mountains s dvojkolkou Toyota Corolla mně moc klidu nepřidala. Že mi zábava začne hned po zabouchnutí dveří, to bych nehádal ani ve snu. Samo sebou zamykací systém Toyoty a má nepozornost se zapříčinily za to, že jsem si zabouchl klíče v kufru a mohl tak smutně obcházet zasněžené auto bez možnosti dostat se dovnitř.

 

 

Jde se na to, zkusit se vloupat do nového auta. Ramínko, klínek, pár podložek. 12 minut a vítězoslavně otevírám dveře. Na profi zloděje to sice není, ale minimálně jedno pivo na horách si dám na počest úspěchu. Ondřej vs. Toyota - 1:0. Doufám, že to je první a zároveň i poslední zádrhel na cestě. Auto jsem chtěl původně půjčit nějaké ryzí americké, pořádnou čtyřkolku - ideálně Jeep. Bohužel všechny byly zamluvené. I tak jsem překvapený z výbavy, k naprosté spokojenosti mi vystačí USB port na iPod a vyhřívání sedačky :) Tempomat oželím, výhodou je naopak velmi překvapivá spotřeba. První noc trávím ve starém známém městečku Golden, kde mám sraz s jedním z lidí, které jsme tu tehdy při neplánované noci u karaoke potkali. Pivko, křídla, pokec a spánek v autě. Popravdě, byla trochu zima, ale dalo se zvládnout - peřina a polštář byly samo sebou připraveny.

 

Ranní probuzení už tak optimistické nebylo. Během pár hodin napadlo dobrých deset centimetrů sněhu a mě tak čekalo dobrodružství na posledních 150 km. Z cca hodiny a půl se vyklubala dobrá tříhodinovka ve střehu. Konečně dojíždím do cílové destinace a mám necelé tři hodiny než přijede druhá posádka z Vancouveru - společně se všemi mými věcmi, které jsem tam nechal. Bohužel jsem neodolal a nadělil si opožděně dárek k Vánocům. Z celkové lyžařské výbavy jsou nejdůležitější lyžáky, vše ostatní se dá jednoduše půjčit a alespoň mohu otestovat jednotlivé druhy lyží. V obchodě trávím dobrou hodinu a poté si mohu slavnostně vykračovat s novým obutím.

 

 

Jedu pomalu na hotel a vyčkávám na ostatní. Nejraději bych trávil Silvestr se všemi, co jsem ve Vancouveru za tu dobu potkal, obyvatele Edmonds, malou i velkou Lucku, tým dragounů od bubeníka Lombiho přes všechny háčky a tahouny až po kormidelníka Matěje, Olesyu, Kláru i Jíťu. Bohužel to není reálné, ale jsem rád, že se druhé auto vydalo ve složení těch, se kterými jsem si byl úplně nejblíž. Tomáš, Brouk, Zdenek s Karlou a jako bonus Pavel, který je na pracovní stáži v USA a kterého znám díky Tomovi z Brna. Po předání kvanta věcí (páni, to jsem toho tolik nastřádal za pár měsíců? Až odtud pojedu domů, budu mít co dělat...) sedáme do aut a jedeme vyzvednout permice na lyžování.

 

 

Druhý den se ráno vydáváme na svah, půjčuji speciálky na obří slalom, pro znalce 180 cm, rádius 20 m a už se nemůžu dočkat, až si zajezdím. Jenže narazila kosa na kámen. Ono Lake Louis, kde jsem byl o vánočním čase, byl velký nadstandard. Většina lyžařských středisek není v Kanadě na slalomové ježdění, ale na pořádný Freestyle. Jízdu v boulích, hlubokém sněhu, pod lanovkou či v lese. Zhýčkánci z evropských Alp tu nemají co pohledávat. Spolu s velmi tvrdými lyžáky s flexem 120 je pro mě první den, mno, jak to říct, utrpením. Nohy jsou jako kámen, ani brýle nemám a tak ve spojení s větrem a sněhem se jedná o vůbec první den v Kanadě, kdy rozhodně nesrším elánem. To jsem si naběhl. I tak se našlo pár dobrých jízd, neházím flintu do žita a na druhý den si bookuji kratší slalomky a především půjčuji i brýle. Večer nám opět zpříjemňují čas společenské hry a pivko.

 

 

Ráno už nesněží, díky inverzi je slušná viditelnost a pár sjezdovek je - světe div se - upravená. To je balzám na duši, zalátat dosavadní šrámy a s pořádnou vervou se opřít do tuhých bot. Joo, tomu říkám krásně strávený předsilvestrovský den. Večerní zábavu opět rozjíždíme na pokoji a po jedenácté hodině se chceme jít podívat do baru. Bohužel je plno (měřítko "plno" máme rozhodně nastaveno zcela jinde) a tak se vracíme zpátky na pokoj. O půl jedné se ubírám do postele a jdu se spokojeně prospat. Během dne stíhám dát dvakrát telefon s rodiči, jak na jejich půlnoc, tak i na zdejší Kanadskou noc. Ve spojení s bráchou, který se nachází tou dobou v Aténách tak můžeme slavit příchod roku 2014 rovných 11 hodin. 

 

Na Nový rok jsme se většina rozhodli zůstat ve městě a pořádně oddechnout. Jen Pavel se vydal vstříc brázdění sjezdovek. Přes noc napadlo 20 čísel sněhu a tak jsem se ráno raději rozhodl pomalu ubrat směr domov a poslední možnou lyžovačku vynechat. Nápad to byl víc než dobrý, odpoledne byla část dálnice uzavřena, zatímco dopoledne jsem ji bez problémů projel. Nejvíce mě překvapilo, jak místní řidiči - ač jsem je měl za velmi ukázněné - kalí hlava nehlava, i když cesty kloužou jako ďas. Cesta uběhla vcelku rychle a prosluněné Calgary s viditelností na celé město mi připravilo hezké přivítání.

 

 

Zbytek volného času jsem využil k vybalování a opožděně jsem si nadělil ještě poslední (!!!!) dárek. Aneb domov není tam, kde žijete, ale tam, kde vám rozumí - a kde si můžete udělat kávu podle svého gusta. Pořídil jsem kávovaru menšího brášku, mlýnek, a jsem maximálně spokojený - pořádná káva je čerstvá káva :) Takže mnoho hezkých chvil, ať už u šálku poctivého cappuccina či u čehokoliv jiného. Mé oči se teď budou každým dnem ubírat k otevření nových víz, o které bych se rád pokusil. Snad bude i tentokrát štěstěna nakloněna a budu tu moci zůstat o rok déle.