Final countdown

První novoroční pracovní týden za mnou, po dlouhé době volna je třeba opět přepnout do pracovního režimu, jde to těžce. Díky širokému poli působení firmy dělám stále něco nového, což vnímám jako velké pozitivum. Vše ostatní jde ruku v ruce s vyhlížením nových víz pro rok 2014. Loni touto dobou jsem čekal, zda-li mou žádost schválí či nikoliv. Letos si dávají pěkně na čas. Díky zrušení povinnosti cestovních víz bude letošní rok premiérou nového systému žádostí - žádné zasílání napěchované obálky směr Praha, vše nyní online. Zřejmě i proto se neustále čeká a čeká. Stále mi zbývá měsíc a půl, kdy můžu být klidný. Všechny papíry (aktuální životopis, pracovní nabídka z firmy, naskenovaný pas, vysokoškolský diplom a potvrzení o dostupné hotovosti) jsou připraveny, i požadovaný dopis, proč bych měl víza dostat a jaká je spojitost mezi pozicí a mým vzděláním. Vše pečlivě uloženo ve složce a připraveno k odeslání. Tak šup šup.

 

 

Minulý víkend jsem se rozhodl využít volný den a vydal se do centra Calgary pořídit pár fotek. Na obloze ani mrak, za to zima že by psa nevyhnali. Asi bych měl doplnit stupnici teplot i na -28°C - baterie ve foťáku odmítá pracovat. Ještě že jsem měl tři plně nabité, sice zvládly jen pár fotek a pak se hodily do režimu spánku, potvory. Je tu pár míst, které stojí za zhlédnutí, především Peace Bridge se designérům vydařil.

 

 

Tento víkend jsme původně chtěli vyjet za hranice města na výšlap, ale Markovo zranění kolena je stále aktuální a do značné míry limitující. Proto jsme se vydali na vrchol dominanty Calgary - Calgary Tower. Svojí výškou už není držitelkou rekordu v tomto městě, okolní mrakodrapy ji předčily, i tak byl výhled na město velmi hezký.

 

 

Po práci se snažím zabavit vším možným, i když na život ve Vancouveru to nikdy mít nebude. Studium jazyků, trénováním latte art a všelimožným nastavováním mlýnku a kávovaru, nucením se jít do fitka. Především poslední věc je šílená, vždy jsem zastával názor, že NIKDY nebudu běhat na páse nebo jezdit na spinningu a dám přednost běhání v přírodě a ježdění na kole. Rezignace mysli, ono to jinak nyní ani nejde - a chci-li se udržet v kondici a nevypadnout z rytmu tréninku na triatlon, který bych rád dal letošní rok, musím to zkousnout. Navíc včera otevřeli registraci i na maratón tady v Calgary, takže pokud dostanu víza, jdu na to.

 

 

Nejspíš bych byl nejraději, kdybych tu měl psa. Chassyho nebo Qvída by mi asi z ČR nepůjčili, začnu hledat inzeráty, pokud někdo nehledá pomocnou ruku při venčení, bylo by to příjemné zpestření. Z občasné "nudy" jsem začal přemýšlet nad další věcí, kterou jsem si chtěl splnit o pár let později. Jen tak se podívat, co se prodává a jaké jsou ceny. Pár chvil brouzdání na aukčním serveru  Ebay a bylo to na světě. Snad náhoda, že jsem objevil přesně to, po čem toužím tuším že od roku 2004. Je to jako včera, kdy jsem ho/ji viděl v katalogu, a řekl jsem si, že jednou si ho/ji koupím. Nastavuji upomínku, abych stihl konec aukce, pár sekund před koncem přihazuji a se zatajeným dechem čekám na obnovení nabídek, abych viděl, jestli nastal ten čas splnit si po deseti letech velký sen. Ano, mám to. Netřeba popisovat ten pocit nadšení, že to vyšlo. Už je na cestě, protáhnutí těla při trase Winnipeg - Calgary a za pár dnů tu bude. Najednou je všechno až druhořadé, oči se upírají ke dni, kdy ve schránce najdu upomínku k vyzvednutí zásilky.

 

 

A co že jsem si to objednal? Však počkejte, jen co to dorazí, bude vše zdokumentováno a popsáno do posledního detailu. Myslím, že si blog občas čte i ta osoba, která se velkou měrou podílela na jedné stránce mé osobnosti a díky které jsem mohl strávit pěkných pár let nejen ve výtečném kolektivu, ale i v "odvětví" Čechům tak blízkém. Díky Dášo Poláková, ten sen je i (hlavně) díky Tobě.

Proč nevyužít okomentování příspěvku? Ukažte, kdo mě jak zná :) Schválně, uhodne někdo? Těším se na vaši interakci, stačí kliknout na okomentovat a nebo "žádné komentáře", případně číslo komentářů pro vložení dalšího (dle nastavení zobrazení).