Inu dobrá, sice se moc lidí nehrnulo a nezjišťovalo, co že jsem si to objednal. Stejně jako tento příspěvek moc nespadá do tematického okruhu "Canada", ale aspoň se mohu rozepsat o tom, co mi nyní zpříjemňuje popracovní dny. Musím vyzdvihnout Petra Frolka, který ač nevěděl, že jsem se dlouhou dobu věnoval i hudbě, tipnul správně. Machalík minul jen těsně - i když splnění snu v podobě Rachel McAdams, kanadské herečce, díky - dopřál jsi mi hezky :)
Pošta si docela pospíšila, oproti avizovaným 6 - 9 dnům to stihla za pouhé tři dny. Díky sledování zásilky na internetu jsem se o to víc těšil ve čtvrtek z práce. První kroky proto logicky směřovaly k poštovní schránce. Avšak bezúspěšně. O necelou hodinu později zvonek na dveřích vypouští mé nadšení na otevřenou scénu. Zásilka dorazila - pečlivě zabalená krabice s kytarou. Ibanez série S. A tak už mohu prozradit, proč mi napsání tohoto příspěvku trvalo tak dlouho. První tři dny jsem nedělal nic jiného než jen hrál, hrál a hrál. Další dva dny mi trvalo, než naprosto nezvyklé a otlačené prsty dokáží bez bolesti něco na notebooku napsat.
Klapky na očích, vrhám se na krabici jako hejno supů na mršinu a v danou chvíli nemyslím vůbec na nic jiného. Až s odstupem času díky Markovým fotkám si uvědomuji, že to muselo být komické. Pořídil snad 20 fotek aniž bych si toho všiml. Otázka na rodiče na místě - poznáváte ve mě malého klučinu, co se tenkrát se stejnou vervou v jedenácti letech vrhl na klávesy?
Tahám ji z krabice, každým obnaženým kouskem jejího božského těla přemýšlím, jaké že budou první tóny na ní zahrané. Nezapomněl jsem to vůbec? Vem to čert, hlavně ať už ji mohu chytit do rukou a rozeznít těch šest kovových strun, spokojeně se opřít s vědomím, že sen se stal skutečností. Je to už nějaký ten pátek, co jsem přestal hrát a kytara šla do světa. Nyní se opět mohu vrátit do stejného bodu a začít tam, kde jsem skončil. Naladit a můžu se do toho opřít. Ahoj Marko, teď budu asi dlouho zavřený v pokoji. Neslyším, nevidím, nic nevnímám. Jen já a zelenkavá kráska.
Něco tam zůstalo, něco zmizelo, za pár dní však vše dohnáno a naučeno spoustu nových věcí. A nyní si uvědomuji, jak jsem to vlastně mohl bez kytary vydržet. O víkendu si jedu i pro zesilovač, ať to má grády. Využít, že nemám sousedy a není třeba se omezovat. Nemám víc, co bych napsal, je to láska.
Ok, zpět do kanadského života a do slastí a strastí s ním spojených. Plány se mi krapet kříží, i když plánovací typ rozhodně nejsem. Je dvacátý den nového roku, do konce mých víz schází měsíc a 5 dní a už nyní vím, že plynulý přechod nestihnu. Jediná změna na internetových stránkách je změna anglické verze z otevření míst z "first month" na "first months". Selský rozum velí, že víza budou otevřeny s největší pravděpodobností nejdříve v únoru. Doba jejich vyřízení je 8 týdnů za předpokladu, že mám vše co vyžadují. Na informace o požadovaných dokumentech jsou letos velmi skoupí, pokud i letos budou chtít výpis z rejstříku trestů, vše se protáhne. Proto mi s jistotou vznikne i několik týdnů, kdy nebudu moci pracovat - za předpokladu, že víza dostanu. Ale co, však víme, co se dá dělat..
Žádné komentáře:
Okomentovat