Fáze 3 - spěch

Naprosto klidný přístup ke všemu se mi však vymstil. I když....

Když jsem se konečně pustil ke zkoumání, co vše a jak mám vyplnit, aby byla žádost kladně zpracována, zalekl jsem se  nízkého počtu kvót do programu "zažijte Kanadu - working holiday". 40/1000 bylo docela limitní, tak jsem se začal prokousávat všemi formuláři a požadavky. Současně s umisťováním všeho potřebného do obálky a přípravou na zaslání ambasádě na mě vyskočila aktualizace volných míst a číslovkou nula. Týž večer přibylo oznámení, že od následujícího dne (5. 9. 2012) se další žádosti do programu nepřijímají. Čára přes rozpočet. Z ambasády se mi dostalo odpovědi, že mám čekat buďto na dodatečné vypsání kvót a nebo až na nové kvóty v dalším roce. Od 5. 9. se mé tradiční ráno změnilo na formát "budík, telefon a kontrola webových stránek, zda-li nenastala první varianta. V listopadu mě tento každodenní optimismus pomalu opouštěl a tak se mé oči začaly ubírat k lednu 2013. A tak jsem mohl v tento krátký úsek dělat vyloženě věci, které mě baví. Především blízké poznání kávy mi otevřelo nové obzory.

Fáze 2 - nádech

Potřeba si chvíli užít volného času, nikam nespěchat, poznat ten slastný pocit, kdy je na vše čas. Jít si kdykoliv na tenis, squash, badec, zaběhat, na kolo, konečně dodělat dlažbu a drobné úpravy bytu, a spousta jiných. Krásné období - když se mě tou dobou kdokoliv ptal, co že vlastně dělám - byl jsem nejspokojenějším nezaměstnaným v ČR. Hezké. Vše se dalo dělat až zítra, co zítra, pozítří, .... Konečně jsem si mohl splnit i nějaké sny, které jsem ve svém seznamu měl. Kanada se jen tak z ničeho nic nezavře, tak nač spěchat.

Fáze 1 - od myšlenky k realizaci

Někdy musí přijít to pravé popostrčení a vtípkování o vypadnutí mimo Evropu je tak blízko realitě. A jak o tom přemýšlím, vše se tak krásně načasovalo, během dvou týdnů. Konec v práci a v závěsu týdenní plavba na jachtě a čtyřdenní výlet na Mont Blanc způsobily své. Hlava mohla vypnout a přemýšlet o tom, kam se ubírat dál. Jestli využít vzniklý prostor a nebo opět naskočit do kolotoče jménem práce. Z dvou vytipovaných destinací vyhrála Kanada, těžko říct, jaký důvod nakonec misku vah přetlačil...

Fáze 0 - na začátku je myšlenka

Vcelku dlouho jsem už hledal kdejakou příležitost, jak odtud vypadnout. Ne, aby to vyznělo jakkoliv hanlivě a já se dostal do škatulky věčných nespokojených s našim systémem. To vůbec. Čas kroužení prstem po glóbusu je ten tam, teď už je to všechno tak blíž, tak dostupné. Na druhou stranu třídenní výlety po Evropě jsou sice příjemným zpestřením, ale stále tomu něco chybí. První jiskra naděje byla koncem roku 2007, kdy se rýsovala pracovní štace do Francie, ke které mě to moc a moc táhne. Bohužel nevyšla. Chtě nechtě se pak člověk dostane do školního a pracovního koloběhu, ze kterého nejde jen tak vyskočit a tak klasicky nechává svůj odjezd do zahraničí na další rok. Říká si, že ještě jeden rok v práci vydrží, a mizí.

Myšlenka v hlavě ale je, a to je hlavní. Nemizí po měsíci jako touha koupit si nové kopačky nebo nové, ještě lehčí a nadupanější kolo...