Za pár dní tomu bude již dva roky, co jsem se spakoval do kufru a příručního zavazadla a s českou vlajkou nasedl v Praze do letadla vstříc novým zážitkům. Ani jsem se nenadál a mohu sfoukávat druhou svíčku na pomyslném javorovém dortu. Oproti prvoplánovanému setrvání v Kanadě přetahuji o 100% a dá se říci, že stále nemám dost. Stále čekám na část kanadské štace, v níž bych dopiloval i francouzštinu, i když čím dál více zjišťuji, že než-li použít výraz vypilovat, raději bych volil znovu se naučit.
Za čtyři dny mi končí aktuální pracovní povolení, díky službám zastupujících imigračních konzultantek z Vancouveru zde mohu setrvat ještě pár dalších měsíců, co však bude dál, je ve hvězdách. Vláda neustále zpřísňuje a reguluje požadavky a místy jsem už unaven ba otráven absolvovat další a další žádosti a možnosti. A tak se pomalu začínám smiřovat s ukončením kanadské štace a návratu zpět na rodnou hroudu, nezbývá než jen čekat, zda-li se štěstí přikloní na mou stranu i nyní, a nebo mi rok 2015 vysvitne stopka v kolonce Kanada. Ze všeho nejvíc mě sžírá představa, že bez platného pracovního povolení mi ani nebude prodloužen řidičský průkaz, čili procestování koutů Severní a Jižní Ameriky začíná být ohroženo. A tak najde-li se někdo mezi čtenáři, kdo by bral pozici osobního řidiče pro výše zmíněné výměnou za letenku sem, dejte vědět :)
Nejčastěji skloňovaným slovem je v posledních měsících slovo recese - na provincii Alberta díky strmému pádu ceny ropy padla jako tmavá deka a všude kolem se propouští a lidé nemluví o ničem jiném. Ceny benzínu skáčou jak se někomu mocnému usmyslí (globálně po celém Calgary během noci skokové změny nahoru a dolu) sice potěší řidiče, jenže ekonomice neprospívají. V práci jsme zatím díky dalším okolnostem docela vytěžováni - nejmladší klučina nepracuje již dva a půl měsíce a Eugene, neustále v dobré náladě vyskytující se kanadský filipínec (cca 36 let, i když jsem mu tipoval na začátku cca 25), má deset týdnů školu. S Charlesem, zhruba 23 letým Kanaďanem s českými předky (donedávna žil v tom, že jeho příjmení je českého původu, bohužel jsem ho uvedl na pravou míru) proto realizujeme veškeré projekty, které se začínají rychle kupit - následující dva týdny proto budou více než hektické, naštěstí.
Tradiční uspořádání týdne práce + víkendové výlety se opakují ve dvoutýdenním cyklu, někdy si rád o víkendu vydechnu a věnuji se dalším restům. První prodloužený víkend (minulý) jsme se vydali ve dvou autech do přírodních termálních pramenů Lussier v Britské Kolumbii - obě auta uzpůsobena pro spaní uvnitř + já si konečně mohl ustlat ve stanu a využít mírnou zimu. V poklidném tempu balíme vše potřebné a v pěti lidech vyrážíme vstříc nejbližším přírodním termálům a doufáme, že cesta bude průjezdná a termály nebudou přeplněné. Naštěstí obě představy jsou liché a my si můžeme vychutnat maximální pohodu a pro Marťu, Peťu, Toma i Honzu to je premiéra horkých pramenů a kempování v přírodě v zimních měsících. Noc je vlídná, kempování u jezera a jeho hlasitě praskající ledové pokrývce se zařazuje mezi nejlepší výlety za éru bytí v Calgary, ranní takřka samotná koupel ve vytvořených čtyřech bazénků pomocí kamenů unavuje více nežli dlouhý výšlap a pozdě odpoledne se tedy vyčerpaní vracíme do Calgary.
Plány na další víkendy jsou vcelku velké, nyní nasbírat energii, nechat zahojit koleno z indoor fotbálku, do kterého jsem se nechal ukecat, a hurá vstříc dalším zážitkům. Čas se pekelně krátí a žití v Kanadě se nachází na slušné křižovatce.
