Jo, vždyť já vím, že čekáte :) Jsem lajdák. Využiji tedy další speciální chvíle, kdy jsem u notebooku, abych sepsal pár slov o žití v zemi javorového listu.
Zima je letos o něco chudší, ale i nadále si držím standard alespoň jednou za rok na hory. Minulý víkend jsme se s Amy vydali za humna do West Castle Resort, tolika lidmi opěvovaný. Proč to nezkusit. Ráno na Gladstone je jako poslední týdny opět slunečné, vydáváme se na cca 30 km jízdu do střediska. Jenže jak už to bývá zvykem, a to i pouhým okem viditelné, hned za údolím vrcholky hor oblačnost nejen zachytávají, ale řekl bych i přitahují. Jen co sedáme na sedačku vstříc jednomu z mála vrcholů, spouští se déšť. Počasí nám moc nepřeje, ale kvótu na lyže jsem pro letošek splnil.
To necelých 14 dní zpět se na mě culilo v kalendáři opět známe datum - 26. únor, roku 2013 jsem se vydal na otočku do Kanady, tak říkajíc na skok. Letos tomu byly už tři roky. Tři dlouhé roky plné zážitků a převrácení života naruby. Dnes, s kartou permanent residency, přípravami na svatbu a ustáleným životním rytmem, si říkám, zda-li má stále smysl psát blog. Dostal jsem se do fáze, kdy většina akčních složek má vedlejší políčko odškrtnuté a psát o spokojeném žití a harmonickém vztahu, bych popravdě většinu lidí tak akorát na... Očividně všem, co čtou blog a už měsíc a půl čekají na další příspěvek, to muselo dojít :)
I tak se ale ještě zkusím dokopat a pár jich dát dohromady, co nevidět jsem už na čísle 100 příspěvků, proč tedy nedopřát blogu ono jubileum. Super! Jedem. Co se od nového roku a zasnoubení událo? Hodně věcí a zároveň i nic. Donut je stále nepojízdný, Sam mě po peti dnech strávených poskakováním okolo auta, samo sebou se spoustou sněhu okolo, vysvobodil a v tomto měřítku deset hodin jízdy zpět je zanedbatelných. A věřte, že hodněkrát jsem koukajíc do zpětného zrcátka přemýšlel říznout zatáčku krapet rychleji a shodit ho do rokle. Donuta, mou bílou dodávku, ne Sama. Jenže naše pouto je stále silné. Nyní, dva měsíce od jeho trucování, je stále zavřený v garáži. Odpojená baterka a odhlášené pojištění. K ničemu jinému jsem se zatím pro našlapaný program opravdu nedostal.
Snad jen si mohl odpustit, aby mi "zapříčinil" při jeho vykládce z přívěsu špatný pohyb a tím mě díky bolestem v bedrech vyřadit nakonec na tři týdny ze hry. A to totálně. V polože ležmo a nebo klečmo tak aspoň mám čas udělat Ivě a Aaronovi nové webovky. Zda-li se povedly nebo ne, můžete posoudit na www.gladstonemountain.com, a nakouknout blíže ráji, kde bez jednoho měsíce rok pobývám. Role jsou vyměněny, celá rodina Hemphills je nyní v Brně, Aaron si užívá squashe na palubovkách, kde jsem to měl rád, zakončené zlatavým dobrým pivem taktéž v místech, na která rád vzpomínám. Alespoň provětral moji squashovou raketu. A Iva naopak může na pokec s mou mámou. Jen ty provokativní fotky z Kofi-Kofi na České si mohli odpustit. Vždy hezké vzpomínky na Brno :) Mám tak alespoň celé dva měsíce na rozsáhlou rekonstrukci jejich domu. A že jsem panečku ve svém živlu!
Jen Fík je trochu znuděný, jakmile vykouknu ven, pro materiál, rychle zablbneme, ale už mizím zpět ve dveřích. Občas mi proklouzne dovnitř a to už tuplem nic neudělám. Až do včerejška, to se mu o zábavu postaral skunk. Očividně neměl pochopení se s Fíkem honit a přesnou dávkou do čenichu tak dal pocítit, kdo že tu krade Fíkovi a kočičákovi Bullseye jídlo. Až závěrem se dostávám k odůvodnění, proč píši právě teď. Osmá hodina večerní, v práci to pro dnešek balím trošku dřív, v improvizované kanceláři za oknem s výhledem na osvětlený přístřešek s naaranžovaným jídlem číhám na tu potvoru. S puškou 30-30 připravenou k pohotovosti. Ani mouše bych neublížil, jen co je pravda, ale jelikož vystrnadil kočičáka z jeho příbytku, a otravuje Fíkovi život, neznám bratra (sorry Lukáši! :) ). V koutku duše ale doufám, že dostal rozum a zdekoval se.
Tak zase "brzy" na počtenou! Zatím jsem aktivní na našich svatebních stránkách www.amyandondrej.com, pro anglicky znalé, kdo se chce dozvědět více. Termín už máme! 2.7.2016, 14:00 horského času (22:00 v ČR).
