P-R-N-D-3-2-1

Není se čemu divit, že během delší časové prodlevy mezi příspěvky obléklo Calgary zimní kabát a teploty okolo dvacítky pod bodem mrazu společně s přívaly sněhu elánu po ránu a ani na cestách nepřinesou. V pondělí jsem konečně dostal potvrzení o změně zaměstnavatele, tudíž sbohem Northwest Mechanical, nyní kopu za tým Two Guys HVAC ltd - je to oficiální. Rodinná firma (otec se synem) a tři mladí kluci, kde budu doufám minimálně do konce února pracovat a dostat se blíže k HVAC systémům v residenční sféře domů.

 

S donutem jsem si střihl hned ostrou premiéru na cestě na sever do Grand Prairie, 300 km před cílovou destinací začíná chumelit a o pár minut později i pekelně klouzat. Rovnou se tedy dostanu k tématu "řízení a řidiči", který jsem chtěl zmínit už dříve.

 

4x4 nás nezastaví, více kol = větší trakce

 

Samo sebou jde vytušit, jak je výše zmíněné myšleno. Ač bych řekl, že místní řidiči jsou vcelku ukáznění a nemají nutkání za každou cenu nechat projevovat své ego a ukazovat ostatním sílu svého auta (šestilitrové motory jsou standardem), s napadnutým sněhem se nemění zhola nic. Snad absenci komplexního vzdělání a neuvědomění si rozložení sil a především koeficientu tření a s tím spojené trakce. Z limitu 110 km/h neuberou zhola nic ani když je na první pohled zřejmé, že je na silnici ledovka jako na plochách při NHL. Uvědoměle ubírám na rychlosti, zadokolka bez nákladu není zrovna nejlepší, a tak dojíždím na nejbližší odpočívadlo a přesouvám středovou lavici a všechen vercajk nad zadní nápravu. Stejný rychlostní limit oproti logicky nastavenému v Evropě a žádné omezovače u kamiónů adrenalinu na cestě pěkně naloží, to když se okolo prořítí každou chvíli další a další řidič tahače. Alespoň je třeba ocenit rozložení dálnic, kdy směry provozu nedělí středová svodidla, nýbrž cca dvacet metrů široký pás, kam si auta "odlítávají dáchnout". Některé bohužel i s nejedním přetočením přes střechu. A pokud by někdo čekal, že pohled na takovou havárku zastaví přísun síly nohy na pedál, šeredně se plete. Trucky a tahače si to mastí vesele dvacet dál. Takže jestli ještě někdy pojedu na sever? Ano, ale jen za předpokladu, že minimálně čtyři dny předtím nebude po sněhu ani stopy, a to ne kvůli kluzké vozovce, ale kvůli "redneckům"1 co neumí řídit a uvědomit si vše, co může nastat.

 

1 Redneck - slangové označení nám tzv. vidláků. Vesměs lidé z menších měst, poznávací znamení klobouk, flanelka, přežmoulávání kousku slámy v puse, velké auto a za každou cenu být nejrychlejším

 

 

 

Vidět a být viděn

 

Zejména druhou část si tu hodně místních bere k srdci, jenže s poněkud jiným významem. Dálková světla nevypnout ani za píď, a můžu je kolikrát chci probliknout, že opravdu oslňují. Hlavní je, že oni vidí. A dalo by se pokračovat, negativní nešvary podtrhují zejména asijští řidiči, kterým význam směrových světel neříká zhola nic a tak je třeba být neustále ve střehu, kdo vám kam zase vlítne.
Fůha, tolik negativních věcí jsem nenapsal snad za celou dobu psaní blogu, tak abych jim nekřivdil, je třeba vyzdvihnout jejich ochotu pouštět druhé řidiče, dávat přednosti i tam, kde to je nebezpečné pro ostatní účastníky provozu. Slušnost tu hraje zkrátka prim. Taktéž silniční pravidla jsou v lecčems vychytanější, odbočování na červenou doprava povoleno (pakliže to není striktně zakázáno přídavnou značkou na semaforech), v dobré konstalaci i odbočování vlevo (z jednosměrky do jednosměrky) a jiné. Jen shovívavost k drobným přestupkům by mohla být větší, to když jsem právě uplynulý víkend přijel do sněhem zapadaného Grand Prairie a byl rád, že jsem po půlnoci konečně dorazil, v klidné čtvrti před rodinným barákem jsem zaparkoval levými koly k chodníku, za což na mě další den čekalo za stěračem překvápko v podobě padesátidolarového tiketu. Inu pro dobrotu (jel jsem Joeovi pomáhat) na žebrotu.

 

 

Toť zase alespoň další část nástinu místních zvyklostí a nešvarů. Létání v letadle mě natolik nadchlo, že jsem si sen splnil alespoň z malé části a před pár dny si nadělil předčasně pod stromeček tolik let chtěný dárek - vrtulník na dálkové ovládání, na který mohu přidělat GoPro. Každý den se snažím alespoň jednou proletět a trénovat, žádná sranda to není a hned při premiérovém letu jsem měl co dělat, abych ho nerozšvihal - pootočení dronu o devadesát stupňů a už hlava musí přepočítávat směry a které páčky ho dovedou zpět na místo určení. Idea létat v malém parčíku hned vedle domu, kde jsou stromy a frekventovaná silnice, vzala za své a nyní raději vyjíždím dále od rušného města. Ovládací schopnosti se však každým letem zlepšují a funkci "home lock", která dron přivede zpět na místo odkud vzlétl omezuji téměř na minimum. Tak teď se pustit do pořizování dalších záběrů z nezvyklých úhlů ptačí perspektivy.

 

 

Poslední část dnešního příspěvku v celku rušném období posledních cca 6 týdnů stihnu věnovat aktuálnímu stavu vízům. Young professional mi bylo schváleno, avšak je to jen malý krůček k cíli, který jsem si doposud vytyčil. A to PR (permanent resident) - v sobotu mám zkoušky z anličtiny, ty musím úspěšně složit k žádosti přes program CEC (Canada experience class) - resp. nutnost dosáhnout určitého počtu bodů pro druh žádosti na vysoce kvalifikovanou práci, což díky HVAC a heating splňuji. Nejpozději do měsíce požádat o PR, což pokud by klaplo, mám alespoň nějakou zálohu se sem kdykoliv v budoucnu v horizontu pěti let vrátit, pokud by to v ČR či Evropě nešlo. Díky studiu angličtiny se můžu vrátit o pár let zpět při snahách dokopání se sednout ke knihám, naštěstí je po ruce vrtulník, který mě vždy od studia vytáhne :) I přes nutkání se pokusit o PR si však neustále uvědomuji, kým jsem a kam se co nevidět rád vrátím.

 

 

Na závěr doplním sbírku videí - tentokráte o sestříhaný vyhlídkový let.