sobota 29. srpna 2015

Turistou ve vlastním městě

Na dovolenou do ČR - ještě před třemi lety by mi to připadlo vcelku komické, před pěti naprosto nepravděpodobné. Dva dlouhé roky, co jsem byl naposledy na starém kontinentu změnily mnohé. Vnímání své domácí země, zapomenutí určitých standardů a hlavně uvědomění si, jak je lidská mysl adaptabilní. Stal jsem se turistou ve vlastním městě.


Let byl parádní, holandské společnosti KLM není vůbec co vytknout, jejich servis a komfort letu zpříjemněn přísunem dobrého jídla a pití včetně multimediální obrazovky se spoustou nových filmů pomáhal urychlit hodinové ručičky, v porovnání s posledním letem s Condorem - tisíc a jedna. Necelé dvě hodiny na přestup v Amsterodamu a už jen pár desítek minut mě dělí od přistání v Praze. Čeká mě celý měsíc v ČR, očividně dostatek času na to stihnout vše.


Oproti očekávání mě nezmáhá časový posun a mohu si rodiny a přátel užívat od samotného počátku. Byla by škoda promarnit byť i jeden den. Přesun na Moravu a čeká mě opět návrat do reality, rozestavěná D1 všemu nasazuje korunu a Laďova kontrola a připomínka, abych hodinky raději u něj v autě, to když jdeme do motorestu na dobrý guláš, nenechával, mě nutí k obezřetnosti. Uplynulé tři měsíce na ranči jsem naprosto pozapomněl, co znamená výraz klíče a opatrnost. Vše jsem byl zvyklý nechávat bez dozoru a nezamknuté. Přežiji to tu bez úhony? Od prvních chvil si tedy připadám, že krom mateřského jazyku nemám nic moc společného se zdejším světem. Dva roky změní více než si jsem schopen připustit.

 
Naštěstí nemusím řešit negativní aspekty, rád bych si užil rodiny a přátel. Jsem rád, že se toho moc nezměnilo, kromě našeho strakatého beagla, který mě doma už nevítá. Vidět a obejmout rodiče, bráchu, všechny členy rodiny, malého bratránka a sestřenici, u kterých je věkový rozdíl od mé poslední návštěvy nejvýraznější, setkat se s nejbližšími přáteli. Hlavní důvod, proč jsem přijel, nadmíru uspokojil všechny představy. Od "pouhých" posezení s přáteli přes cimbál s rodinou, hody v Březině, famózní svatbu, až po třídenní výlet s bráchou na výběh po horách a setkání se konečně po roce i s Markem na starém kontinentu. Každý den jsem si užil maximálně, a vůbec bych se v daný okamžik nezlobil, měl-li by den hodin více.


Jenže mezi vším příjemným jsem byl nucen se zamyslet nad rozdíly, které mi dlouhodobý pobyt mimo vlast pomohl vnímat. To, co mi připadlo normální, se obratem změnilo v nové poznávání. Panáčci na přechodě pro chodce až směšně malé a nestandardní barvy, umístění semaforů na začátku křižovatky a neustálé vykukování z poza volantu, zda-li už mohu jet, potlačit nutkání odbočit vpravo i na červenou, uspěchanost hraničící až s agresí řidičů - a to jsme na tom soudě dle videí ze světa ještě velmi dobře. Uvědomění si, že ono běžné vejití do obchodu s úsměvem a otázáním se, jak se prodavač/ka má, se nesetká s chápavou a přívětivou odezvou. Krom pár výjimek. Dlouhodobé vyjetí mimo rodnou zemi vás dozajista postaví a zanechá navždy někde mezi - už si nebudete připadat doma ani na jednom místě. Vždy se bude nabízet forma srovnávání a nepochopení. A dalo by se pokračovat. Neustálá konverze měn, mix mincí a bankovek v peněžence, občasné hledání těch správných výrazů, dvě telefonní čísla, dva bankovní účty, tri časová pásma, která přepočítávat a být tak ve spojení se všemi. Je to daň za žití mimo domov. 


Na druhou stranu tato zkušenost přináší hezké momenty. V Brně po vystoupení z hromadné dopravy jsem vždy tím nejpomalejším chodcem a s hlavou zvednutou mohu pozorovat to, co mi bylo vždy lhostejné. Kus historie budované po staletí, mix různých architektonických prvků v kontrastu s modernou. Přeměnu centra, nová zákoutí, ze všeho nejvíce mě však baví sednout na náměstí na lavičku a sledovat uspěchaný život kolemjdoucích. Po velmi dlouhé době si užít vlakovou dopravu při přesunu do české metropole, kdybych mohl, jezdím tam a zpět ještě teď, i přelidněného centra Prahy si mám čas užít. A na letištích sledovat vítající se přiletěvší. Ať už tomu bylo v Brně, Praze či Vídni. Každé setkání má svůj příběh, stejně jako ten můj. Byla to vskutku parádní návštěva a všem patří velké díky. Nyní však opět zpět v Kanadě, pln pozitivních pocitů. Další příspěvek plný novinek bude brzy. Je o čem psát.