Vcelku dlouho jsem už hledal kdejakou příležitost, jak odtud vypadnout. Ne, aby to vyznělo jakkoliv hanlivě a já se dostal do škatulky věčných nespokojených s našim systémem. To vůbec. Čas kroužení prstem po glóbusu je ten tam, teď už je to všechno tak blíž, tak dostupné. Na druhou stranu třídenní výlety po Evropě jsou sice příjemným zpestřením, ale stále tomu něco chybí. První jiskra naděje byla koncem roku 2007, kdy se rýsovala pracovní štace do Francie, ke které mě to moc a moc táhne. Bohužel nevyšla. Chtě nechtě se pak člověk dostane do školního a pracovního koloběhu, ze kterého nejde jen tak vyskočit a tak klasicky nechává svůj odjezd do zahraničí na další rok. Říká si, že ještě jeden rok v práci vydrží, a mizí.
Myšlenka v hlavě ale je, a to je hlavní. Nemizí po měsíci jako touha koupit si nové kopačky nebo nové, ještě lehčí a nadupanější kolo...
