S mým hlemýždím tempem psaní se pomalu ale jistě dostávám k sepisování milníků. Spisovatel by, jak se říká, potřeboval opět chytit nit či strunu, jenže já tu svou ztratil v nenávratnu. Ani už nevím, co jsem psal jako poslední. Jo, příhoda se skunkem. Jak dopadla? Relativně dobře, z jistého úhlu pohledu. Tři noci jsem na něj dohromady čekal, a snad pouhé čtyři nebo pět nocí se z celého měsíce neukázal. A hádejte, do kterých dní se jeho absence projevila. Údolím tak nezazněla rána z pušky, já nemusel mít starosti při nerudovském „Kam s ním“. Jenže celý kruh se uzavřel a výstřel stejně zazněl. O pár stovek metrů jinde. Drzé zabrání garáže skunkem natolik otrávilo našeho menšího a bezbranného kočičáka, že se vydával pravidelně na toulky. Bohužel to mu bylo osudným. Někdo ze sousedů nesdílel jeho utrpení a snad ve snaze ho zahnat po něm vystřelil. Nebylo vidět žádné škrábnutí, s podezřením na vymknutý kloub ho vezu na veterinu a až rentgen ukatuje, že ho kulka zasáhla tak nešťastně, že mu rozdrtila kost. A tak máme o dalšího čtyřnohého člena Gladstone méně. Byl malý, milý, dovedl otrávit život při značkování svého teritoria, ale i tak nám bude chybět.
O zábavu jak nám, tak Fíkovi, se stará Chelsinka, opět hlídám tu hyperaktivní špionku a s jistotou mohu říci, že se z městského psa stal pes venkovský. Fík sice v počátku projevil své choutky opět s nějakým psem běhat, jenže na hbitou Chelsinu ne a ne najít recept. Natož pak síly. Bitva obra a Goliáše. Hlavní je, že jsou se zapadajícím Slunkem oba spokojeni a příjemně unaveni (Fík o poznání více).
Nejdříve si ji však musíme vyzvednout. Vše je naplánováno dokonale. Po dvou měsících přijíždí Hemphillovi, ještě týž den dokončujeme poslední úklidové a designérské práce a míříme s Amy na letiště. Opět vás rádi vidíme, rodino! Chyběli jste tu. Jedním autem míří zpět, my jsme tedy ochuzeni o jejich překvapené tváře při vstupu do renovovaného domu, jenže jiné možnosti nebylo. S Amy druhým autem jedeme do Kamloops, na návštěvu její sestry s rodinou a poté za holkama do resortu Sun Peaks. Z dlouhého ježdění mi už popravdě šibe, pokaždé si říkám, už naposledy. Jenže díky místním vzdálenostem se ani jinak nedá. Zažíváme parádní víkend a ve třech (s Chelsey na zadních sedadlech pěkně poslušně v psím postroji) si to míříme zpět.
Zároveň novým týdnem mi začíná další sezóna trénování. Opět vidět staré známé tváře, rychle je připravit na zápasy a turnaje, moc času není - vše vrcholí turnajem koncem června. Týdenní harmonogram se mi tak pomalu ale jistě zaplňuje. Oddech nejspíš až po svatbě, i když kdo ví ;) Nejde opomenout datum 6.4., je tomu rok, co jsem přijel na Gladstone. Jak bývá zvykem, jen na pár týdnů či maximálně měsíců. To místo spolu s místními mě pohltilo natolik, že jsem se tu zdržel už rok. A ještě nějaký ten měsíc, minimálně do svatby, tu budu moci obdivovat místní krajinu a být součástí tohoto kouzelného místa.
Konečně po časově náročné renovaci se mi povedlo dostat se k donutovi. Tři měsíce sedí smutně v garáži a čeká, až se mu budu věnovat. Rozebírám mu vnitřnosti, vyřazovací metodou problém ukazuje buď na počítač, a nebo na dráty. Ve změti svazků nakonec jako zázrakem nacházím porušený spoj a po třech měsících může donut opět zabrumlat ten jeho slastný song. Vítej zpět! Využívám jeho garážování a dávám ho do pucu, pár úprav, výměna ložisek, brzd, klínového řemene a mnoho dalšího. Je na čase ho připravit opět do služby. Vítej zpět Chevy.
A jaký je ten druhý milník? Zcela jistě se před 13.5. nový příspěvek neobjeví, tak proč tedy nezrekapitulovat poslední rok v režii 2x let. Je to zvláštní, roky plynou jako voda, od dob maturity několikanásobně rychleji. Vesměs ze všech stran slyším „počkej, až Ti bude třicet“, „počkej, až Ti bude čtyřicet“, … . Je to normální rok jako každý jiný. Bezpochyby. Jenže pro mě poslední rok s dvacítkou v kolonce věku se stává dramaticky odlišný. Vždyť co se stihlo během té krátké doby odehrát. Říct ne žití ve městě a dělání práce, která přinášela kapitál, ale rozhodně ne pohodu na duši. Vzdát se toho všeho ve prospěch přesunu a poznání pravé tváře Kanady. Dělat něco, co mě baví, i v počátku za cenu žádného příjmu. Nalezení nových, mnou doposud pomíjených hodnot, víry a cílů. Poznání neobyčejných lidí, jedné skromné rodiny, která mi dala víc než je vůbec schopna si uvědomit. Vidět se opět se svou rodinou při návštěvě ČR a uvědomit si, jak moc pro mě znamenají, jak mě celou dobu podporují i když jsem na druhém konci světa, že to není rozhodně samozřejmost a lehké jakbysmet. Vždyť kolik krajanů to tu v Kanadě mělo o to těžší, když je jejich blízcí doslova tahali zpět. Jak to opravdu dovede být těžké se odloučit od přátel, se kterými toho máte tolik společného a i přes tu vzdálenost si mít neustále co říci, neohrnují nad vámi nos, když zrovna nemůžete najít český překlad pro dané slovo a nechtěným použitím anglického rozhodně nemáte v úmyslu se povyšovat. Užít si i ty nejmenší okamžiky a uvědomit si, jak se lidská mysl mění v prostředí, ve kterém žije. Přijmout Kanadu jako můj nový domov. Splnění si mnoha snů, předávat sportovní zkušenosti, bavit se životem naplno, vyhrát boj s byrokracií, nevzdávat se a jít si za cílem, na jehož konci čeká sladká odměna v podobě permanent residenta Kanady, a mnohé další. Ale hlavně poslední, avšak ne v rámci priorit, nalezení druhého kousku puzzle, okouzlující Amy. Od té doby ač tak barevný svět se stává ještě barevnějším a chutnějším. Kombinace všeho popsaného se proto zapříčinila o to, že na 29. rok svého života budu vždy dobře vzpomínat.
Díky všem, co ho byli (a jsou) součástí. A jelikož mé nadšení z psaní z blogu pomalu ale jistě upadá, mnohdy na něj nenacházím ani energii, a ani chuť, s příjezdem nových tváří se objevuje blog nový, který vřele doporučuji. Mrcca.cz, zejména Martinův poslední má solidní grády :) Tak užívejte.
O zábavu jak nám, tak Fíkovi, se stará Chelsinka, opět hlídám tu hyperaktivní špionku a s jistotou mohu říci, že se z městského psa stal pes venkovský. Fík sice v počátku projevil své choutky opět s nějakým psem běhat, jenže na hbitou Chelsinu ne a ne najít recept. Natož pak síly. Bitva obra a Goliáše. Hlavní je, že jsou se zapadajícím Slunkem oba spokojeni a příjemně unaveni (Fík o poznání více).
Nejdříve si ji však musíme vyzvednout. Vše je naplánováno dokonale. Po dvou měsících přijíždí Hemphillovi, ještě týž den dokončujeme poslední úklidové a designérské práce a míříme s Amy na letiště. Opět vás rádi vidíme, rodino! Chyběli jste tu. Jedním autem míří zpět, my jsme tedy ochuzeni o jejich překvapené tváře při vstupu do renovovaného domu, jenže jiné možnosti nebylo. S Amy druhým autem jedeme do Kamloops, na návštěvu její sestry s rodinou a poté za holkama do resortu Sun Peaks. Z dlouhého ježdění mi už popravdě šibe, pokaždé si říkám, už naposledy. Jenže díky místním vzdálenostem se ani jinak nedá. Zažíváme parádní víkend a ve třech (s Chelsey na zadních sedadlech pěkně poslušně v psím postroji) si to míříme zpět.
Zároveň novým týdnem mi začíná další sezóna trénování. Opět vidět staré známé tváře, rychle je připravit na zápasy a turnaje, moc času není - vše vrcholí turnajem koncem června. Týdenní harmonogram se mi tak pomalu ale jistě zaplňuje. Oddech nejspíš až po svatbě, i když kdo ví ;) Nejde opomenout datum 6.4., je tomu rok, co jsem přijel na Gladstone. Jak bývá zvykem, jen na pár týdnů či maximálně měsíců. To místo spolu s místními mě pohltilo natolik, že jsem se tu zdržel už rok. A ještě nějaký ten měsíc, minimálně do svatby, tu budu moci obdivovat místní krajinu a být součástí tohoto kouzelného místa.
Konečně po časově náročné renovaci se mi povedlo dostat se k donutovi. Tři měsíce sedí smutně v garáži a čeká, až se mu budu věnovat. Rozebírám mu vnitřnosti, vyřazovací metodou problém ukazuje buď na počítač, a nebo na dráty. Ve změti svazků nakonec jako zázrakem nacházím porušený spoj a po třech měsících může donut opět zabrumlat ten jeho slastný song. Vítej zpět! Využívám jeho garážování a dávám ho do pucu, pár úprav, výměna ložisek, brzd, klínového řemene a mnoho dalšího. Je na čase ho připravit opět do služby. Vítej zpět Chevy.
A jaký je ten druhý milník? Zcela jistě se před 13.5. nový příspěvek neobjeví, tak proč tedy nezrekapitulovat poslední rok v režii 2x let. Je to zvláštní, roky plynou jako voda, od dob maturity několikanásobně rychleji. Vesměs ze všech stran slyším „počkej, až Ti bude třicet“, „počkej, až Ti bude čtyřicet“, … . Je to normální rok jako každý jiný. Bezpochyby. Jenže pro mě poslední rok s dvacítkou v kolonce věku se stává dramaticky odlišný. Vždyť co se stihlo během té krátké doby odehrát. Říct ne žití ve městě a dělání práce, která přinášela kapitál, ale rozhodně ne pohodu na duši. Vzdát se toho všeho ve prospěch přesunu a poznání pravé tváře Kanady. Dělat něco, co mě baví, i v počátku za cenu žádného příjmu. Nalezení nových, mnou doposud pomíjených hodnot, víry a cílů. Poznání neobyčejných lidí, jedné skromné rodiny, která mi dala víc než je vůbec schopna si uvědomit. Vidět se opět se svou rodinou při návštěvě ČR a uvědomit si, jak moc pro mě znamenají, jak mě celou dobu podporují i když jsem na druhém konci světa, že to není rozhodně samozřejmost a lehké jakbysmet. Vždyť kolik krajanů to tu v Kanadě mělo o to těžší, když je jejich blízcí doslova tahali zpět. Jak to opravdu dovede být těžké se odloučit od přátel, se kterými toho máte tolik společného a i přes tu vzdálenost si mít neustále co říci, neohrnují nad vámi nos, když zrovna nemůžete najít český překlad pro dané slovo a nechtěným použitím anglického rozhodně nemáte v úmyslu se povyšovat. Užít si i ty nejmenší okamžiky a uvědomit si, jak se lidská mysl mění v prostředí, ve kterém žije. Přijmout Kanadu jako můj nový domov. Splnění si mnoha snů, předávat sportovní zkušenosti, bavit se životem naplno, vyhrát boj s byrokracií, nevzdávat se a jít si za cílem, na jehož konci čeká sladká odměna v podobě permanent residenta Kanady, a mnohé další. Ale hlavně poslední, avšak ne v rámci priorit, nalezení druhého kousku puzzle, okouzlující Amy. Od té doby ač tak barevný svět se stává ještě barevnějším a chutnějším. Kombinace všeho popsaného se proto zapříčinila o to, že na 29. rok svého života budu vždy dobře vzpomínat.
Díky všem, co ho byli (a jsou) součástí. A jelikož mé nadšení z psaní z blogu pomalu ale jistě upadá, mnohdy na něj nenacházím ani energii, a ani chuť, s příjezdem nových tváří se objevuje blog nový, který vřele doporučuji. Mrcca.cz, zejména Martinův poslední má solidní grády :) Tak užívejte.
