Tak to by bylo, mnozí už ví, že svatba proběhla parádně a dostalo se mi z Amyiných úst ono uchu lahodící ano. Poslední dva týdny dodělat sepsané projekty (které jsem stejně nestihl) a v sobotu brzo ráno vyjíždíme vyzvednout rodiče s bráchou. Předtím ještě několikátý velký nákup na svatbu, projektor, a právě v čas, abychom stihli i nafilmovat přistávající let KLM.
Konečně tak mohu Amy představit naživo, nesmí chybět první návštěva a místo chlebu uvítání kávou z Tima Hortona a postupně se přesouváme na tříhodinovou cestu na ranč. Rodiče s bráchou tak mohou jako první okusit, co že mě to tu ten rok a čtvrt přikovalo. Rychlé představení a kmitám opět do Calgary, pár minut po půlnoci přistává Iva s Laďou, dva z nejvíc nejlepších přátel. O půl čtvrté ráno mi končí šichta a mohu alespoň trochu pospat. Všichni se statečně perou s časovým posunem, mně to dává alespoň den klidnějšího režimu, nadechnout se k posledním předsvatebním přípravám.
Nebudu však zdlouhavě popisovat přípravy a svatbu samotnou, o tom blog není. Užili jsme si skvělý čas, všichni přiložili ruku k dílu, zároveň si i mohli užít ranče a okolí. Společnost nám dělá i nový čtyřnohý přírustek zlatého retrívra Huxley, o to větší sranda na ranči je. Nesměla chybět středeční zastávka na wings night, to už se k nám připojují i Amyininy rodiče. Poslední dodělávky, páteční nácvik, večerní grilovačka a jde se spát. Zítra nás s Amy čeká jeden z největších okamžiků.
Počasí vychází parádně, dle Martinova přání je pod mrakem, od brzkého rána začínáme grilovat sele, drobnější jehně jde na rošt až po jedenácté. Snad všichni čeští chlapi zde na ranči si to nemohou nechat ujít. Je poledne, dvě hodiny do obřadu. Měl bych se přestat starat o vše ostatní a jít se připravit. Martin už lítá okolo nás a kreativními nápady nás staví tu do kroužku, tu nad něj. Stream na youtube taktéž v provozu, téměř všichni hosté dorazili, druhá hodina je tu.
Těžce se mi hledají slova, zažil jsem hodně silných zážitků, o kterých se dá napsat dlouhá esej. Jenže svatba se spřízněnou duší a její průběh, to se musí prožít. A nebo o tom může napsat někdo jiný. Alespoň obrázek si o našem dni můžete udělat díky skvělé práci Martina na jeho webu. Díky Martine. Taky díky všem, co byli součástí toho všeho, za jakoukoliv pomoc. Raději nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl. Okolo půlnoci jdeme spát a po celém cirka měsíci můžeme klidně spát. Půl roku dlouhá “mise” nám skončila. Nyní ještě užít společný čas s rodinou a přáteli, vypravit se na poznání místních krás, poprvé jako 5 soudků. Další část kanadského života se kvapem otevírá, pokračování během pár dní. Stálo to za to!
