Opět se dostávám do fáze, kdy dny letí jako voda a myšlenky na to otevřít notebook a začít psát v pořadí již 78. článek zkrátka nejsou. A nebýt pravidelných čtenářů, kteří mi poslali mail, zda-li žiju, asi bych tento článek nechal tradičně, jak je tomu zvykem už dobrých pár posledních dní - na zítřek.
Jenže nejhorší je to, že se za poslední dobu událo nadstandardně věcí, včetně nakumulovaných poznatků z týdnů a měsíců minulých, tudíž nevím, kde začít. Proto asi opět oddálím například popis získání řidičského průkazu a jiné srandovní historky. Necelé dva týdny ve Vancouveru jsem si užil dosyta, a to nejen díky čtyřnohé společnosti. Pobyt to měl být nejdříve s přívlastkem pracovní, očekával jsem i po dřívějších telefonických žádostí až urgencí, že budu vytížen. Opak však byl pravdou a ve mně díky neschopnosti rádoby šéfa naprosto uhasly myšlenky se přesunout zpět do Vancouveru a zůstat pracovat pro Northwest Mechanical i nadále. Co víc, všechny volné dny, kdy jsem nepracoval, propršelo jak je ostatně ve Vancouveru zvykem. Pozitivem je aspoň dostatek času na sestříhání videí - odkazy pod článkem. Nejméně třikrát denně s Chelsinou ven, ať už zablbnout do parku, projít na pláž či dlouhý trail.
Déšť z Vancouveru jsem si tradičně přivezl s sebou zpět do Calgary, navíc nevyzpytatelné počasí ve zdejších končinách, kdy z domu odcházím odpoledne v tričku, kraťasích a pětiprsťácích a o pár hodin později sprintem peláším ve sněho-dešťové vánici, velí k větší obezřetnosti. Aneb s heslem: dobít baterie do vyhřívané mikiny se mi vstává každý den vcelku dobře.
A tak se po příjezdu konečně mohu pořádně zabydlet v novém bytě, kde s námi ještě do včerejška přespával i Marko. V pěti to bylo pravda docela našláplé, ale je to tu bez něj docela prázdné. Chvíle, kdy jsem se chtěl ponořit do plnění restů a mít klid a jeho neustálé otázky typu: "hej, Ondrej, co děláš", nebo "Hej, Ondrej, na co koukáš" či "hej, tohle musíš vidět" apod. mi po deseti měsících zkrátka už první den po jeho odletu chybí. Poslední večer jsme se sešli hromadně u nás, otevřeli pivko, probrali všelijaké možné historky, věnovali mu na památku kanadskou vlajku s věnováním a brzy ráno už ho odvážím na letiště. Marko je tak dalším blízkým přítelem, který je zpět na starém kontinentu. Po necelých pěti letech uzavřel kapitolu žití na americkém kontinentu a čeká ho nová éra života - hodně štěstí Marko a brzy na viděnou.
Víkend jsme konečně po dlouhé době využili k možná poslednímu skoroletnímu výletu a pěkně jsme v 7 lidech + fenka Chanty donuta protáhli. Trasa k tyrkysové hladině jednoho z nejhezčích jezer v Jasper National Park - Peyto Lake, lehký výšlap, po cestě zpět zastavení ve velmi dobře známém Lake Louise a pomalu se připravovat na zimní sezónu. Měla by začít co nevidět.
Tento příspěvek tedy více rozepisovat nebudu, snad se co nevidět dokopu k dalšímu a přinesu i novinky z práce; zato přikládám odkazy na sestříhaná videa z cesty po Americe a dvě videa ze "závodu" na 5 kilometrů. Význam uvozovek sami poznáte po zhlédnutí, více se jednalo o co největší zábavu. Úkol z naší strany maximálně splněn, opět Češi a Slováci v Kanadě rozvířili vody a ukázali suchým Kanaďanům, jak na to.
- Cesta po západní části USA
- Run or Dye 2014 - Češi a Slováci
- Run or Dye 2014 kamerou Dannyho
Žádné komentáře:
Okomentovat