Konečně, zase pár změn, které byly potřeba udělat s ohledem na okolnosti posledních dní. 11 krásných týdnů jsem strávil v malebném srubu s lahodným jménem „Sugar shack“. Ta doba je ta tam. Následuje přesun, avšak stále v rámci ranče Gladstone Mountain, mého nynějšího ráje. Dlouho avizovaný příjezd české rodiny do těchto končin, uvolňuji proto místo a přesouvám se ještě blíže outdoorovému žití. Naštěstí jen o pár stovek metrů níže blíže jezeru, avšak tato na kanadská měřítka liliputí vzdálenost s sebou přináší spoustu změn a další nové zážitky.
Předchozí týden jsme s Aaronem dělali na zvelebování jedné ze dvou před nedávnem přesunutých kabin na úpatí svahu vedoucího k vodní hladině. Kabina se změnila k nepoznání, přibylo okno, nová podlaha a postupné zařizování vnitřku, které ještě zdaleka nekončí. A jsem si jistý, že o tuto kabinu bude rvačka. Prozatím ji zdobí bukový rozměrný bar, kam jsem umístil hned jako první věc kávovar – díky němu je zde i generátor, naše tradice u dobré kávy by měly být zachovány.
Každé ráno mě tak vítá hladina jezera Loch Lake, jméno bylo vybráno díky blízkému přátelství s Howardem a Charlotte, původem ze Skotska, a už se mu neřekne jinak. Nyní jsem tak ještě více mimo dění moderního světa. I když… Plnohodnotné 1+1 bydlení nabývá nových rozměrů, a to že mohu využívat Hemphillovic Airstream, onen vysněný stříbrný přívěs. Malá kuchyňka, umyvadlo, sprcha v případě potřeby, zkrátka vše, co je k základnímu žití potřeba. Energie dodávaná solárním panelem, bohatě vystačí.
Nejzásadnější změnou mi v týdnu uplynulém byla novinka s vízy. Občas bylo únavné negovat otázky, zda-li mám letenku a zda-li vím, co budu dělat, kdy přiletím, kdy odletím na Zéland. Obrazně vyřčené ultimátum se naplnilo a minulé úterý jsem připraven udělat rozhodnutí bez čekání a koupit jednosměrnou letenku zpět do ČR. Před jedním z posledních tréninků s U12 sedám u Tima Hortona na Wifi. Jde se hledat. V tom mi volají, jak familiárně přezdívám, holky z Vancouveru. Ta samá otázka, zda-li mám letenku. Ještě vy holky začínejte. Jenže následující sdělení, že mohu s klidem kupovat zpáteční. Schválili mi roční otevřená víza! Jsem tedy zpět ve hře, opět mohu řídit, opět mohu pracovat, užívat si Kanady, cestovat. S ohledem na zbývající čas a všechny události tak zavrhuji různé promyšlené možnosti. Víkend 11 a 12 mi bude nejspíše posledním, alespoň na čas, stráveným zde s mou Kanadskou rodinou. Sbalit vše potřebné, vydat se na několikadenní výlet směr Vancouver, užít si společné chvíle s Donutem, pár hiků a z Vancouverského letiště směr domov. Na měsíc. Užít si rodiny, přátel, příjemných povinností a radostí, dobrého vína, jídla, piva. Po příletu do Vancouveru opět hlídat tu čtyřnohou rafanku ve Vancouveru, zase něco dočerpat a těšit se na Zéland. Ať už to je na jakkoliv dlouho, mám vidinu dalšího setrvání zde v Kanadě a doufám, že i poslední krok k získání PR klapne dle představ. Poté už mohu mód plánování osolit naplno.
A těžko říci, co budu chtít dělat poté. Hodně věcí a cílů ve mně umřelo, hodně se probudilo. Poslední dva a půl měsíce mě změnily natolik, že bude trvat si ujasnit opět priority. Kor když původní plány na závěr Kanady projet přes celou šíři až do Ontaria, nebo dlouhý výlet na Aljašku, jsou stále na dosah. Idea žije, jen se opět o něco odsouvá. O Kubě, Peru, Transamerickému tripu, severní části Manitoby, a spoustě jiných si tak nechám milerád zdát i nadále.
Předchozí týden jsme s Aaronem dělali na zvelebování jedné ze dvou před nedávnem přesunutých kabin na úpatí svahu vedoucího k vodní hladině. Kabina se změnila k nepoznání, přibylo okno, nová podlaha a postupné zařizování vnitřku, které ještě zdaleka nekončí. A jsem si jistý, že o tuto kabinu bude rvačka. Prozatím ji zdobí bukový rozměrný bar, kam jsem umístil hned jako první věc kávovar – díky němu je zde i generátor, naše tradice u dobré kávy by měly být zachovány.
Každé ráno mě tak vítá hladina jezera Loch Lake, jméno bylo vybráno díky blízkému přátelství s Howardem a Charlotte, původem ze Skotska, a už se mu neřekne jinak. Nyní jsem tak ještě více mimo dění moderního světa. I když… Plnohodnotné 1+1 bydlení nabývá nových rozměrů, a to že mohu využívat Hemphillovic Airstream, onen vysněný stříbrný přívěs. Malá kuchyňka, umyvadlo, sprcha v případě potřeby, zkrátka vše, co je k základnímu žití potřeba. Energie dodávaná solárním panelem, bohatě vystačí.
Nejzásadnější změnou mi v týdnu uplynulém byla novinka s vízy. Občas bylo únavné negovat otázky, zda-li mám letenku a zda-li vím, co budu dělat, kdy přiletím, kdy odletím na Zéland. Obrazně vyřčené ultimátum se naplnilo a minulé úterý jsem připraven udělat rozhodnutí bez čekání a koupit jednosměrnou letenku zpět do ČR. Před jedním z posledních tréninků s U12 sedám u Tima Hortona na Wifi. Jde se hledat. V tom mi volají, jak familiárně přezdívám, holky z Vancouveru. Ta samá otázka, zda-li mám letenku. Ještě vy holky začínejte. Jenže následující sdělení, že mohu s klidem kupovat zpáteční. Schválili mi roční otevřená víza! Jsem tedy zpět ve hře, opět mohu řídit, opět mohu pracovat, užívat si Kanady, cestovat. S ohledem na zbývající čas a všechny události tak zavrhuji různé promyšlené možnosti. Víkend 11 a 12 mi bude nejspíše posledním, alespoň na čas, stráveným zde s mou Kanadskou rodinou. Sbalit vše potřebné, vydat se na několikadenní výlet směr Vancouver, užít si společné chvíle s Donutem, pár hiků a z Vancouverského letiště směr domov. Na měsíc. Užít si rodiny, přátel, příjemných povinností a radostí, dobrého vína, jídla, piva. Po příletu do Vancouveru opět hlídat tu čtyřnohou rafanku ve Vancouveru, zase něco dočerpat a těšit se na Zéland. Ať už to je na jakkoliv dlouho, mám vidinu dalšího setrvání zde v Kanadě a doufám, že i poslední krok k získání PR klapne dle představ. Poté už mohu mód plánování osolit naplno.
A těžko říci, co budu chtít dělat poté. Hodně věcí a cílů ve mně umřelo, hodně se probudilo. Poslední dva a půl měsíce mě změnily natolik, že bude trvat si ujasnit opět priority. Kor když původní plány na závěr Kanady projet přes celou šíři až do Ontaria, nebo dlouhý výlet na Aljašku, jsou stále na dosah. Idea žije, jen se opět o něco odsouvá. O Kubě, Peru, Transamerickému tripu, severní části Manitoby, a spoustě jiných si tak nechám milerád zdát i nadále.
Žádné komentáře:
Okomentovat