Po dlouhých šesti týdnech jsme s Amy přestali žít jako kočovníci a zase na chvíli bydlíme. I když pro nás bydlení spíše znamená splnit alespoň jedno z následujících kritérií:
- mít vybalený náš oblíbený kávovar
- alespoň dva dny po sobě být připojen na stejnou Wi-fi
- nemít v autě po dvou kusech batůžku na přežití a na kemping
- zbavit se drobných na laundromaty
- opět uložit mapu do přihrádky
Přechodně jsme se zdrželi ve Spruce Grove. Udělat Amyiným rodičům novou kuchyň a alespoň na chvíli si dát volný čas na zařizování různých úkonů (ano, chápete správně, oficiálně v Kanadě ještě nejsme svoji, na vše máme čas. Lítání po úřadech u nás není na žebříčku oblíbenosti nikde nahoře), koukání se po novém bydlení, snaha řešit koupi domu na jihu Alberty, atd. atd. I vlasy už dorostly na požadovanou délku a je možné je darovat na dobročinné účely pro výrobu paruk. Den poté mi je sice na hlavu pěkná zima, ale čepice jsme naštěstí měli stále po ruce.
Koncem března tedy přijíždime plně naloženi do Calgary, zde se rozhodujeme minimálně na rok a čtvrt zakotvit. Amy začíná v září škola, tak proč nebýt hned u zdroje. První dva dny zůstáváme v hotelu. Samotné hledání bytů se dá se říci stalo našim koníčkem. Neustálé hledání, prohlídky, interakce s lidmi, prostě paráda. A i když už nyní máme byt od začátku června domluvený, rozhodně nevylučuji, že v předchozí činnosti nebudeme pokračovat. Spousta nových spojení, zážitků a poznání nových míst. Po třech dnech se rozhodujeme si pronajmout úložný prostor, vyložit veškeré věci, sbalit to nejpodstatnější a vyjet na dva týdny na menší road trip.
Začínáme na Gladsone, po cestě nabírám materiál, na ranči postavit novou postel a z donuta udělat plnohodnotný campervan, sbalit věci a hurá na výlet. Prvotně jsme chtěli jen navštívit Amyinýho staršího bráchu s rodinou do Severní Karoliny, ale naštěstí vyhrál zdravý rozum. Po cestě do Fernie navštívit Martina, fotografa ze svatby, který počítá své poslední dny v Kanadě, a šupem přes hranice do USA. Pravda, tam moje plánování a těšení se na cestu končí, to když hned za hranicemi kupuji nový dron.
Od té doby dle slov Amy se mnou není moc řeč. A já se jí nedivím. Snažím se vše nastavit, naučit, přepnout, zkompletovat, roztřídit, nabít baterky atd. atd. Do toho i stále hodně pracovních projektů, na kterých po cestě mohu dělat - aspoň má Amy při řízení klid a já ji do toho nekecám. Konečně se mi splnil jeden z dalších snů - nebýt fixovaný na jedno pracovní místo a dělat kdekoliv po světě - tzv. digitálním nomádem, je to super :)
První kempování, užíváme teplého jara (no, teplého, pro nás po půl roce na severu ano, ale i tak jsme skoro všude za blázny, že už kempujeme). Projíždíme Montanou do Idaho, přes Idaho Falls a Twin Falls, nahoru přes Seattle, navštívit i Dášu s Alešem a Honzíkem, Vancouver a návštěva Amyiných prarodičů a bráchy, a stále nahoru přes Whistler, Pamberton, Kamloops, Jasper až do Spruce Grove, kde opět trávíme pár dní s rodiči a tentokráte i Amyinou sestrou - jsou tu Velikonoce.
Po Velikonocích nám to tedy vše končí, přechodně na měsíc a půl bydlíme u známých v severo-východní části Calgary, což nám dalo čas vydechnout, roztřídit věci, naposledy vybrat, kde budeme na další rok bydlet a konečně i zase dopsat blog. A hlavně i mít rychlý internet, zápasy Komety proti Spartě a proti Hradci jsem vždy sledoval připojen na wifi v autě. Finále mohu sledovat na projektoru a jak by řekl Macháček s Duškem - ku*va fandit.
Nyní nám to vše pomalu začíná, po delší době užívání si, skočit opět rovnýma nohama do pracovního a studijního procesu. Amy se už musí každý den prodírat hustou dopravou, já zatím stále finišuji a ve volném času odškrtávám nakupené resty. Blog pěkně flákám :)
Žádné komentáře:
Okomentovat