Rád bych udržoval blog alespoň trochu v chodu a nezískal přízvisko měsíčníku - proto "nucen" k dalšímu příspěvku. Vezmu to hopem a nejspíše i poodkryju tajenku, kdy se objevím v ČR.
Letošní zima v Calgary je mírná, jen nevím, kam zaškatulkovat význam slova mírný. Pár týdnů před Vánocemi a třeskuté mrazy, že jsme občas byli nuceni práci zabalit, jsou ty tam. Chinook zadul k razantnímu oteplení a víkendové teploty atakující hranici 15°C jsou nynějším standardem. Auto mám konečně opravené a tak se mohlo vyjet opět ven z Calgary. Uplynulý víkend jsme se konečně dostali na gondolu - lanovkou nad samotný Banff s panoramatickým výhledem. Vcelku slušné poryvy větru neuskutečnily záběry z quadcoptéry dle představ, ale i tak se něco málo povedlo.
Poslední víkend se k nám na hike připojila i Peťa s desetiměsíčním Fandou a čtyřnohou fenkou Chanty. Zvolili jsme proto kratší hike na samotném konci Banffu do Sundance Canyonu, Fanda se celou cestu roztomile kření z pohodlí šátkového nosítka a Chanty si užívá volnosti a nezapře v sobě kolující krev chrta. Pravda, jdeme tím (i přes mou nevoli) proti pravidlům, psi musí být ve volné přírodě na vodítku, pakliže to nedovoluje značení. A hned se dostáváme k popisu povahy místních - po cestě potkáváme pár pejskařů, očividně vidí, že pár sekund před společným pozdravení se Chanty připínáme na vodítko. Nedočkáváme se však žádných připomínek v negativním smyslu, pouze hlasitě snad s vidinou pohnutí naší mysli děkují, že je hezké, že máme psa na vodítku, tak jak by to mělo být. Jak jsem už několikrát zmiňoval, pravidla tu místní většinou dodržují a i proto to tu "tak nějak funguje". A důvod zákazu pouštění psů? Všudypřítomná zvěř, což se dá pochopit.
No a konečně opět zabrousit na téma víza a mé setrvání. Můj život je plný změn, kdo mě zná, ví své. Tak aby tomu nebylo jinak, i víza se táhnou ve stejném duchu. Za minutu dvanáct odeslaná žádost čeká cca na pozici č. 13 800, dostávám proto avízo, že v nejlepším případě budu čekat na první krok půl roku, reálně se na mě ani nedostane. Paráda - aktuální víza mi končí za 28 dní a tak přecházím na možnost č. 2. Paralelně se registrovat do tzv. "poolu" v nově vytvořeném programu Express Entry a zkusit štěstí i tam. Je nutné doložit více dokumentů, přehledy z práce v ČR a vzdělání, za vše dostávám body. Každý druhý pátek vybírají z poolu na základě bodů ty nejvhodnější uchazeče pro získání pracovního povolení v Kanadě. První tažení je již tento pátek, takže nezbývá, než opět držet palce. Ve stejném čase po letech opět komunikuji se školou a snažím se o co nejrychlejší odeslání dokumentů pro ověření diplomu a získání vcelku důležité porce bodů o boje o cenná místa.
A teď to hlavní, vyřešila se alespoň otázka, kdy nejpozději se letos ukáži v ČR. Bude to někdy v polovině července, po více než potěšující otázce, zda-li bych nešel za svědka. Reálná doba příletu nyní závisí na tolika faktorech a pohybuje se od března až do zmíněné poloviny července. Život je plný překvapení, tak se nechme opět překvapit. Tak jako tak se těším, ale to všichni ví. Zatím užívám každý týden, kdy tu stále mohu být.
Žádné komentáře:
Okomentovat