A je to. Konečně jsem mimo civilizaci, v místech, kde srnky chodí dávat dobrou noc – lišky jsem zde zatím neviděl, ale věřím, že zvěře tu bude daleko více. Velikonoční pondělí bylo ve znamení balení a přesunu na jih Alberty. Vítají mě bernardýn Maxipes Fík a retrívr Cooper – díky jejich tulící náladě se vybalování protáhlo o dobrých 50%. Odhrabávám sníh na terase, mám chuť radostí s rozběhem z terasy skočit a zabořit se do sněhu, to abych se ujistil, zda-li se mi to nezdá. Za okny se stmívá, dost bylo kochání se zasněženého údolí, jdu do srubu, v krbu rozdělám oheň, pouštím pohodovou hudbu a opět mohu něco málo napsat. Shrnout poslední měsíc v rušném Calgary.
Máme za sebou Svatého Patrika, pravidelným čtenářům neunikla zmínka, že ho od jisté doby slavím. I nyní jsem se rozhodl jít na zelené pivo a nechat se unášet atmosférou tohoto svátku – jak jinak než v zelené. Plány jsou nakonec zhaceny – i když v ryze pozitivním smyslu a naprosto pompézně. Na stejný den připadá jedna z nejvyšších slunečních aktivit za poslední roky, cirka třikrát jsem už ostatní vezl mimo světelný smog Calgary, aby záři na vlastní oči spatřili i ostatní. Dnes večer bude, nikdy jsem si nebyl jistější – oblačnost táhnoucí se 200 km na sever za Red Deer velí k cestě delší, na hranice Edmontonu.
Vyjíždíme po osmé hodině a očima vyhlížíme hvězdy, s rostoucí severní šířkou se prodírají skrze mlhu a oblačnost, po téměř dvouhodinové jízdě konečně spatřujeme její obrysy – není nikterak jasná, ale všichni ostatní z ní mají radost a poprvé ve svém životě ji mohou zahlédnout. Hezky se vlní, pohybuje, tancuje. Pokračujeme stále dál na sever, k jezeru, abychom měli hezké vzpomínky v podobě fotek. Neustále kontroluji aktivitu, magnetické pole, procenta a projíždím všechny dostupné zdroje. Je půl jedné, stojíme na břehu jezera a již delší dobu po auroře není ani stopy. Vidina vstávání do práce nás usvědčuje se spokojit s tím, co jsme viděli a vydáváme se na tříhodinovou cestu zpět do Calgary. Všichni usínají a já se soustředím na stereotypní jízdu po rovné dálnici až domů. Když v tom mě oslní ve zpětných zrcátcích, pár set metrů před sjezdem – radostně všechny probouzím, vystupujeme a vidíme ji v celé své kráse. Stejně tak jasnou, jako jsem viděl loňské Velikonoce při cestě na sever. Zatancuje nám s ještě větším elánem a až nyní si můžeme spokojeně mnout ruce. I pro mě to je stále pocit, který se nedá popsat – ten se musí zažít.
V práci vše dospívá ke zdárnému konci, drobná rozlučka se šéfem a dvěma perfektními kolegy – Eugenem a Charlesem, kdy znovu vysvětluji důvody. Nejistota se setrváním v Kanadě díky neustálému čekání na víza. Jen co to vše dovyprávím, rozvibruje se telefon a na druhém konci Verča z Coastal Immigration: „Ondrooo! Právě Tě vybrali z poolu! Máme teď šest týdnů na dodání všech dokumentů a možná se stihne vše vyřídit v brzké době..!“ Zrovna, když jsem se rozhodl to vše zabalit, užít si poslední měsíc dva zde v přírodě, přesunout se na pár měsíců do ČR a následně vydat na druhý konec zeměkoule na Zéland. Ale co, byla by to nuda mít vše nalajnované. Znovu mě tak čeká papírování a prokazování každého pidikroku od mých 18 narozenin. Ať žije byrokracie – ale ruku na srdce, Kanada mi za to stojí. Jen balení a ukončení další etapy v bytě, který mi přirostl k srdci, mě krapet děsí. Donut je narvaný po střechu – zvláštní, kolik toho je člověk za dva roky schopen nastřádat. Jak odtud jednou odjedu, je ve hvězdách.
Žití zde si užívám, i když už jsem stihl poznat daň za své cestování. Velmi mi to tu usnadňovalo vědomí, že mám doma rodinu, která při mně stojí, stejně jako přátele. Že se vlastně doma nic nezměnilo, po příjezdu mi bude otevřena brána a budu přivítán výtečnou svíčkovou a chutným vínem, znovu uvidím všechny v plné síle a pohodě. A hlavně, že budu moci opět podrbat za ušima našeho Čendu, beagla, který mi stejně jako vždy v nestřežený okamžik něco sní ze stolu. Bohužel poslední zmiňované už nikdy nestihnu – 16 let jsme mu dávali tu nejlepší péči a on nám na oplátku dělal výtečnou společnost. Není tedy vše zlato, co se třpytí. Ať Ti to Chassy tam nahoře běhá stejně dobře, jako vždy okolo domu nebo v Březinském lese nahánění zajíců. Drž nám všem místo :) Haf
Žádné komentáře:
Okomentovat