V rychlém sledu se tedy pouštím do dalšího pokračování, abych dohnal dosavadní prostoje. Barvy podzimu už nadobro odezněly a každou chvílí očekáváme sníh. Ne že by tu už nebyl – pár dní před mým příjezdem na dva dny nasněžilo (začátek září!!), zatím se však zima drží za dveřmi. Zásoby dřeva jsou poctivě připraveny a psi se opět zase rádi vplíží do pohodlí srubu. Kluci mají na dva měsíce posilu v podobě fenky bernského salašnického psa – Tesley.
Do pracovního procesu jsem se začlenil rychleji, než jsem si myslel. Po cca 4 měsících klidného období proto hned pořádně. Dvě kryjící se práce, 6 a ½ dne vesměs od rána do večera, večer čas maximálně na relax a spánek. Není divu, že předchozí článek proto trval tak dlouho. Nyní už jsou dva velké projekty hotovy. Hlavně jsme s Aaronem mohli vítězoslavně zapózovat – skleník, pracovně nazvaný Archa, byl v tomto týdnu konečně uzavřen a veledílo bylo dokonáno.
Ve spojitosti s volným víkendem se vydávám konečně i do Calgary, vidět se s přáteli. Ten předchozí byl ve znamení kanadských voleb, které zvedly ze židle většinu občanů. Pouze jedna událost ji dokonale zastínila – a to finále americké ligy v Baseballu. Jediný kanadský tým – Toronto Blue Jays, postupně vtahoval do dění každého v Kanadě od východu po západ. A i na mě kult modrých sojek z Toronta dolehl. Páteční večer téměř nikoho v baru nezajímá, že Calgary Flames letos poprvé vyhrávají doma a v prodloužení porážejí na svém ledě rudá křídla z Detroitu, dnes večer všichni s očekáváním sledují vyrovnanou bitvu v Kansas City. Do poslední směny to vypadá na velké drama, nakonec vyhrává sok z USA, ale ten pocit, když Bautista trefuje homerun – i přes to, že neznám 100% pravidla, hru si dosyta tento večer užívám a z plna hrdla společně se všemi fandíme.
Pondělí 12.10. – již mé třetí díkůvzdání v Kanadě, tentokrát s kopou výtečného jídla a velmi příjemným posezení v „rodinném“ kruhu. Natolik zabráni do centra dění, do chuti rozplývajícího se krocana na jazyku, že nemáme žádnou digitální vzpomínku. Jaká škoda. Ještě o jeden týden zpět – vydávám se za Amy do BC na pár dní, do Kamloops. Navštěvuji jednu hodinu na místní univerzitě, moji první kanadskou, stejně jako první hodinu sociologie vůbec. Přednášející Kubánec mě naštěstí utvrzuje v tom, jak jsem rád, že jsem si vybral na studium obor strojírenství. Přednáška o postmodernismu a hlavní ideou, že nejsme schopni sebe sami nikdy v životě poznat, ve mně pozitivní emoce rozhodně nevyvolala. Škoda – statistiku bych si užil asi více. Zapadnutí s autem na kdesi v parku je však hlavní srandovní historkou, sice mám donuta pěkně upraveného, ale na 4x4 si raději necháme zajít chuť. Poskakování hodinu v blátě, zvedání heverem a vypodkládání kol – k nezaplacení. V sobotu se vydáváme za navštívit Amyiny rodinné známé k jezeru, mohu si poprvé vyzkoušet střelbu z loveckých zbraní. Poloautomat menší ráže je ještě vcelku sranda, terče trefuji, jenže třístovka magnum je zcela něco jiného. V hledí nacházím terč, na chvíli zatajuji dech a prst mačká spoušť. Čekám zpětný ráz, ostatně to se dalo vyčíst z Mauryho výrazu, když mi pušku podává. Zavírám na setinu oči a síla výstřelu je neskutečná. Ještě teď to v rameni snad cítím. Páni! V Kanadě je lov zvěře koníčkem číslo jedna, mně však bohatě vystačila předchozí zkušenost.
A aby toho nebylo málo, arsenál hudebních nástrojů se rozrostl. Z čista jasna jsem samo sebou díky Ivě a Aaronovi (a Paulovi) dostal staré Saloon piano ze 40. let. O další aktivitu, co o chladných večerech dělat, více. Už při jeho převozu nešlo odolat netypickému zvuku klavíru, který mě vrací do dávné historie.
Na chvíli tak opět odkládám notebook, abych načerpal další témata ke psaní, za týden se mi rýsuje zajímavý sedmidenní výlet na trase Calgary – Edmonton – Jasper – Kamloops – Vancouver – Seattle – a zpět. Snad bude opět o čem psát.
Do pracovního procesu jsem se začlenil rychleji, než jsem si myslel. Po cca 4 měsících klidného období proto hned pořádně. Dvě kryjící se práce, 6 a ½ dne vesměs od rána do večera, večer čas maximálně na relax a spánek. Není divu, že předchozí článek proto trval tak dlouho. Nyní už jsou dva velké projekty hotovy. Hlavně jsme s Aaronem mohli vítězoslavně zapózovat – skleník, pracovně nazvaný Archa, byl v tomto týdnu konečně uzavřen a veledílo bylo dokonáno.
Ve spojitosti s volným víkendem se vydávám konečně i do Calgary, vidět se s přáteli. Ten předchozí byl ve znamení kanadských voleb, které zvedly ze židle většinu občanů. Pouze jedna událost ji dokonale zastínila – a to finále americké ligy v Baseballu. Jediný kanadský tým – Toronto Blue Jays, postupně vtahoval do dění každého v Kanadě od východu po západ. A i na mě kult modrých sojek z Toronta dolehl. Páteční večer téměř nikoho v baru nezajímá, že Calgary Flames letos poprvé vyhrávají doma a v prodloužení porážejí na svém ledě rudá křídla z Detroitu, dnes večer všichni s očekáváním sledují vyrovnanou bitvu v Kansas City. Do poslední směny to vypadá na velké drama, nakonec vyhrává sok z USA, ale ten pocit, když Bautista trefuje homerun – i přes to, že neznám 100% pravidla, hru si dosyta tento večer užívám a z plna hrdla společně se všemi fandíme.
Pondělí 12.10. – již mé třetí díkůvzdání v Kanadě, tentokrát s kopou výtečného jídla a velmi příjemným posezení v „rodinném“ kruhu. Natolik zabráni do centra dění, do chuti rozplývajícího se krocana na jazyku, že nemáme žádnou digitální vzpomínku. Jaká škoda. Ještě o jeden týden zpět – vydávám se za Amy do BC na pár dní, do Kamloops. Navštěvuji jednu hodinu na místní univerzitě, moji první kanadskou, stejně jako první hodinu sociologie vůbec. Přednášející Kubánec mě naštěstí utvrzuje v tom, jak jsem rád, že jsem si vybral na studium obor strojírenství. Přednáška o postmodernismu a hlavní ideou, že nejsme schopni sebe sami nikdy v životě poznat, ve mně pozitivní emoce rozhodně nevyvolala. Škoda – statistiku bych si užil asi více. Zapadnutí s autem na kdesi v parku je však hlavní srandovní historkou, sice mám donuta pěkně upraveného, ale na 4x4 si raději necháme zajít chuť. Poskakování hodinu v blátě, zvedání heverem a vypodkládání kol – k nezaplacení. V sobotu se vydáváme za navštívit Amyiny rodinné známé k jezeru, mohu si poprvé vyzkoušet střelbu z loveckých zbraní. Poloautomat menší ráže je ještě vcelku sranda, terče trefuji, jenže třístovka magnum je zcela něco jiného. V hledí nacházím terč, na chvíli zatajuji dech a prst mačká spoušť. Čekám zpětný ráz, ostatně to se dalo vyčíst z Mauryho výrazu, když mi pušku podává. Zavírám na setinu oči a síla výstřelu je neskutečná. Ještě teď to v rameni snad cítím. Páni! V Kanadě je lov zvěře koníčkem číslo jedna, mně však bohatě vystačila předchozí zkušenost.
A aby toho nebylo málo, arsenál hudebních nástrojů se rozrostl. Z čista jasna jsem samo sebou díky Ivě a Aaronovi (a Paulovi) dostal staré Saloon piano ze 40. let. O další aktivitu, co o chladných večerech dělat, více. Už při jeho převozu nešlo odolat netypickému zvuku klavíru, který mě vrací do dávné historie.
Na chvíli tak opět odkládám notebook, abych načerpal další témata ke psaní, za týden se mi rýsuje zajímavý sedmidenní výlet na trase Calgary – Edmonton – Jasper – Kamloops – Vancouver – Seattle – a zpět. Snad bude opět o čem psát.
Žádné komentáře:
Okomentovat