Proces přistání

Necelé dva měsíce od posledního příspěvku mě nutí sednout a sepsat opět další pokračování. Teď je na to opět správná doba, před námi posledních 200 km do San Francisca, řízení se ujímá Amy, letních 15°C a slunce za okny, hudba z iPod a Starbucks kafe v držáku – to je Amerika, Californie.

Už je to doba, co jsem donuta vytáhl řádně provětrat. Téměř dva měsíce zpět. Čeká nás jízda nejdříve na sever, potkat se s Amy a její rodinou v okolí Edmontonu. Po cestě mám opět štěstí vidět výraznou auroru. Pravda, není již tak vzácná, jako jsem ji viděl poprvé, i tak ale zastavuji a opět se kochám. Je krásně jasná a opět tančí v pomalém rytmu. Dny nahoře utíkají, Amy má pro nás překvapení v podobě muzikálu Evangeline, nádherně zpracovaná hra na základě historických událostí o odsunu Acadiánů, francouzské kolonie na východním pobřeží. Míříme zpět do Kamloops, Amy má před sebou posledních pár týdnů školy, po cestě dáváme letošní poslední kempování, vše už je uzavřeno a připraveno na přísuny sněhu. Naštěstí je v Jasperu jedno z mála míst, kde se dá kempovat po celý rok. Ranní výběho-výšlap, vysadit Amy a nyní pokračuji sám přes Vancouver až do Seattle. Potřebuji dokončit proces k získání PR – tzv. Landing.

Domlouvám se proto s Alešem a Dášou, blízkými přáteli ještě z dob Brna, kteří nyní bydlí v Redmondu. Posezení, příjemný pokec, poznání malého Honzíka a přes hranice opět zpět. Poslední chvíle nejistoty. Vcházím do budovy a za přepážkou se mě ujímá imigrační úřednice. Sjede si mě pohledem od hlavy až k patě, klasický oděv pohraničních úředníků vč. neprůstřelné vesty a zbraně za pasem dodá na respektu. Pár otázek, jdu si sednout a do pěti minut si mě volá opět k přepážce. Přísným tónem se mě vyptá na pár věcí, nakonec zda-li jsem všemu rozuměl, třikrát pomocí iniciálu potvrdit správnost údajů, finální podpis a rázem se její výraz ve tváři mění na široký úsměv. Otevírá přihrádku a s kanadskou vlaječkou v ruce mi blahopřeje k permanent residentovi. 13.11.2015, den, kdy ze sebe mohu odhodit veškeré závaží a hluboce vydechnout a udělat tlustou čáru za celým dosavadním procesem.

Večer dávám ve Vancouveru s holkami a s Chelsinkou oslavný drink, detailně se dozvídám, co vše vlastně udělaly a jsem neskonale rád, že jsem se svěřil do jejich péče. Díky coastal immigration ltd. Po cestě v Kamloops ještě dáváme s Amy narychlo squash a vydávám se na cestu zpět na ranč. Povinnosti se nakupily, ve volném čase pomáhám Aaronovi se stáčením medu, jejich vlastního bio kvality ze zdejších lesů a strání. O sportovní vyžití nouze také není, večerní fotbálky a pravidelné hraní squashe, výkyvy počasí s přívalem nového sněhu (asi nejzábavnější úloha v podobě odhrnování sněhu těžkou technikou). Blíží se konec roku, Vánoce, letos je trávím v rodinném kruhu Garrettů – ale o tom až příště. Napovím – byly parádní! Pár posledních hodin do konce roku 2015, sluší se popřát vše nej v roce následujícím. Ať je neméně úspěšným jako ten letošní.

Věnováno památce Cooperovi, +1.12.2015