Přijde mi občas pár emailů či zpráv na telefon, zda-li je se mnou vše v pořádku. Ano, žiju - jsem zdráv. Z týdeníku se stává ani ne čtrnáctideník, tím více občasník. Ostré náboje jsem si vystřílel dokud bylo hezky a poslední měsíc sedím pěkně v ústraní. Za sebe však doufám, že to je pouhé ticho před další bouří, pomalu střádám plány - a žádné troškaření. Naddělávám si o sobotách hodiny, abych měl případné volno placené a o to víc si ho mohl užít, ranní přízemní mrazíky a do mlhy položený Vancouver ani nevybízí k neúnavnému prozkoumávání okolí jako tomu bylo v měsících minulých. Lososi se prohnali proti proudu řeky a medvědi se pomalu chystají na kutě, podzim je v plném proudu. Vrchy okolních hor už místy pokryl sníh, všudypřítomná zeleň ve městě mizí přes odstíny oranžové a červené. Ty tam jsou výběhy v kraťasích a tričku, přituhuje.
A tak za zmínku stojí jen pár věcí, které hýbou aktuálním děním. Minulý víkend byl ve znamení tradičního svátku, který se v evropských končinách neslaví - den díkůvzdání. Je tradičním severoamerickým svátkem, který oslavuje hojnou úrodu, o kterou se dělili první severoameričtí osadníci s původními obyvateli Ameriky. V Kanadě tento sváteční den připadá na druhé pondělí v říjnu. Společným prvkem je velká rodinná hostina (jak jinak než s velkým dozlatova upečeným krocanem a dýňovým koláčem). Jeden z posledních podzimních prodloužených víkendů tak mohou místní využít i k rekreaci, sportu či jinému druhu oddechu. Měli jsme sice plány udělat krocana, vědomi si absence jehly a niti na zašívání prasklých knoflíků jsme se sešli v přátelském kruhu na zahradním BBQ. A po vzoru hesla pro naše účely mírně předělaného: "zachraň krocana, zabij krávu (či vepře)" jsme si udělali výtečné steaky.
Značný rozruch způsobila i zpráva, kterou bezpochyby zaznamenal každý z vás. Jen málo kdo si ji důkladně přečetl - "Kanada bude rušit víza pro ČR". Tolik reakcí, co že budu dělat, budu se muset vrátit, jak že to udělám apod. bylo na každodenním pořádku. Jenže věc se má trochu jinak. Od roku 2009 z důvodu vysokého množství žadatelů o azyl převážně většinové menšiny našich spoluobčanů (všichni do Toronta) byly vůči ČR zavedeny cestovní víza. A právě o jejich zrušení se v nynějších dnech konečně jedná. Všechny ostatní víza pracovního směru, tedy i to, na kterém zde jsem, se nijak nemění. Dobrá zpráva pro všechny z vás, kteří hodlají Kanadu navštívit.
Pokračuji tedy v krasojízdě kanadským životem, i když nelze si nevšimnout (ač bych si to místy i přál) blížících se voleb do sněmovny. Poprvé nebudu moci splnit svou občanskou povinnost, nejbližší konzulární úřad se nachází ve více než 4300 km vzdálené Ottawě. Hlavně tedy doufám, aby to celé dopadlo alespoň tak, aby byla chuť se do ČR ještě vůbec někdy vrátit. Držím palce!
Žádné komentáře:
Okomentovat