Vše, stejně jako MS ve fotbale, nabírá na obrátkách a s blížícím se výjezdem na dalekou a velmi pestrou cestu západní částí severní Ameriky bylo načase udělat pár zásadních změn. Tou nejzásadnější je auto. Je to už sice nějaký ten pátek, kdy jsem měl jasno, avšak až nyní jsem se rozhodl o tom i napsat. Za měsíc touto dobou už nejspíš budeme mít za sebou Glacier, Yellowstone, možná i Monument Valley a budeme pokračovat v objevování krás nehostinného prostředí Arizony a Utahu, míříce si to do Las Vegas, San Francisca vč. všech parků po cestě. Trasa to bude dlouhá, výběr auta proto musel být pečlivý.
Sice jsem se stále neubránil chtíči jít opět do Volva, jenže po sepsání všech kladů a záporů se mi vykrystalizovaly pouze dvě možnosti. Menší dodávka či prostorný Dodge Grand Caravan. Až při přesedlání ze sedla řidiče auta na vysoko-zdvih (pro umístění venkovních jednotek klimatizace) jsem se mohl kochat při maximální rychlosti cca 10 km/h okolím - a vidět u jednoho domu zaparkovaný Chevy Astro Van. O pár minut později brouzdám opět po stránkách inzerátů s vidinou zjištění jeho dostupnosti, když v tom mi padl do oka. Za pár hodin už mám domluvené setkání, o den později první zkušební jízdu a o dva dny později vytahuji bankovky - bílý Chevy má nového majitele. Ten původní, 35 letý Kanaďan s polskými předky mi narovinu při prohlídce oznamuje všechny vady. Nic zásadního, jdu do toho. Učaroval mi vnitřní prostor a celkový stav vozu. Sednout dovnitř, rozhlédnout se a v hlavě se může roztočit nespočet variant, jak se zrovna s tímhle autem dá krásně projet celý americký kontinent. Rychlé sdělení aktuálních pocitů především bráchovi (pro náš případný dlouhý trip po tomto kontinentu) a Tomovi, se kterým zde absolvuji hodně výjezdů - a může se soustředit na nové obzory.
Krok 1: ze všeho nejdřív je třeba mít pojistku - od ní se odvíjí vše hlavní, registrace auta. Využívám časového prostoru, na nic nespěchám. Ani přes deset let zkušeností za volantem mě tady v Kanadě neposouvá mimo pozice naprostých nováčků a to i přes to, že my Evropané bychom zfleku mohli místní učit, jak se má jezdit (dobře, pomíjím polské a ukrajinské řidiče :) ). Měsíční sazba za základní pojištění (obdobu našeho povinného ručení) startuje na 160 CAD/měsíc, vše uzavírané na rok. To se mi přijmout nechce a proto brouzdám na internetu, volám a objíždím osobně pobočky. Až ve Western Direct po vylíčení srdceryvného příběhu za účelem pojištění auta na jízdu cca jednou měsíčně se dostávám na akceptovatelných 89 CAD/měsíc s příslibem dodělání si Alberta's driving licence (místního ŘP). A to vše platbou měsíčně. Paráda!
Krok 2: S uzavřenou pojistkou a podepsaným papírem o koupi vozu mířím na registr. Pět minut ve frontě, předložení těchto dokumentů a voiala - za pár dalších minut odcházím nejen s širokým úsměvem, ale i registrační značkou - BNB - 5450. Přes celé Calgary na sever, oddělat původní, připnou novou a první oficiální jízda ve svém autě je nějakých 25 km k domu. Užívám si každý metr, každé podřazení, každou otočku volantem, to vše za neustálého koukání se do zpětného zrcátka a obdivování vnitřního prostoru.
Krok 3: Auto má své místo u domu, nyní vychytat pár nefunkčních záležitostí. Elektrické ovládání okének to má za sebou - motorky jsou zesláblé a neunesou tíhu odpovědnosti vytáhnout či stáhnout okno na jeden zátah. Zde se projevuje dobrá volba koupit americké auto. S báglem nářadí (který jsem si tu během necelých sedmi měsíců stihl pěkně vyladit) se vydávám na pick'n'pull - tedy místní vrakoviště. Po zaplacení symbolického jednoho dolaru dostávám seznam aut hodících se pro mé účely a jde se nakupovat. Sem tam oddělat šroubek, odmontovat kryt, navrtat nýtky a voiala - mám dva zánovní motorky za zlomkovou cenu, okna stahují. Ať žije Amerika - jsou-li zručné ruce a odvážná hlava, tyto auta se dají opravit svépomocí. Dalším zádrhelem mi je nefunkční přepínač větrání a s tím spojené spouštění klimatizace. Pár desítek minut brouzdání na internetu, zhlédnutí videa na youtube podle zralé úvahy, co by mohlo být příčinou - nakoupení gumové hadičky za pět babek, rozebrání krytu motoru - propojení prasklého plastového vedení a výfuky ventilace v interiéru mohou mocně vydechnout nashromážděný prach. Běžná oprava v servisech? Dobrých 500 určitě. Alespoň si díky Chevymu mohu splnit sen z dětství - být automechanikem.
Následuje diagnostika klimatizace, zjištění funkčnosti, zda-li okruh neuniká - strávená hodina až dvě při sledování tutoriálů a auto je nyní plně funkční. Drobnosti jako chybějící krytka reproduktoru, vychozený navíječ zadního pásu, výměna stěračů, lehká úprava sterea pro zapojení iPodu a ztracená klička vnitřní přihrádky jsou nyní bezpředmětnou malicherností.
A tak to by bylo, auto je připravené na výjezd, nyní chybí to nejpodstatnější - test jeho funkčnosti. Pohodlně se přepraví osm lidí, my s Tomem se však i přes deštivý víkend vydáváme na první výlet za hranice Calgary spojený se spaním uvnitř. Tom ze srandy nadhazuje, že bychom mu měli dát jméno. Hlasitě zavzpomínám na naše Volvo, které dostalo přezdívku cougar (puma), vzhledem k jeho proporcím se jen ušklíbne se slovy, že k nynějšímu se hodí víc přezdívka Lazzy Donut (líný koblížek). No jen počkej Tome, však ty se mu ještě omluvíš. A taky že ano, nejen že jeho 4,3 V6 motor umí pořádně zabrat, zatím nás spolehlivě odvezl do Canmore ke dvěma hezkým panoramatickým výšlapům, poslytl luxusně velkou ložnici, večerní vnitřní útulnou hospůdku s plechovkami plzeňského moku a po příchodu z Grotto canyon i díky uspořádání zadních dveří ochranu před deštěm pro uvaření jídla.
Díky těmto všem jeho nesporným výhodám mu rád dopřeji 15 litrů jeho oblíbeného "piva" na 100 km, on si to Donut bezpochyby zaslouží. Takže vstříc dalším tisícům kilometrů za volantem Chevyho, ať "slouží".
Žádné komentáře:
Okomentovat