Nejsou vždy jen samé pozitivní zprávy, někdy musí být i něco méně příjemného. Pokud to ovšem navazuje na událost, která se mocným zásekem zapsala do neopakovatelných zážitků, dá se prominout.
Pár dní uteklo od vyvrcholení našeho dračího působení a uvědomujete si to prázdno. O víkendu se konal festival a byla to cílová páska našeho dlouhého běhu. Každotýdenní tréninky, regata a závod jsou u konce. Tento pocit jsem poprvé zažil po skončení hodů v Babicích nad Svitavou, kde jsem premiérově stárkoval. Teď už jsme opět "jen ta stará" parta, co se může kdykoliv potkat a pokecat, ale nebude to jako dřív. Málokdy se povede sejít se v hojném počtu a na úkor povinností si odepřít práci či soukromý plán. Málokdy se dokážeme tak odvázat a všem okolo ukázat, jak se dokážeme semknout a bavit nejen sebe.
Zakončení to bylo opravdu noblesní. Festival začal už v pátek, přehlídkou, dlouhým ohňostrojem a pořádným kusem organizátorské práce přestrojit False Creek do dračího kabátu. Připravit zázemí pro 208 týmů chce notnou dávku zkušeností, jubilejní 25. ročník tohoto klání proto slibuje kvalitu. O poznání se sladší příchutí punce druhého největšího festivalu dračích lodí na světě, jak jinak než po Hong Kongu. A ryze česká posádka mohla být u toho. Už tento pocit může navozovat drobné chvění nepopsatelného zážitku.
My to však se sobotním ránem hodláme posunout ještě dál. Počasí po dvou dnech deště zatím drží lehký nadprůměr. Ve stanovém městečku mašlíme svůj dvoudenní přístřešek. Žádné profi vybavení, jako můžeme vidět u okolních stanů, svoje pádla, vesty, rukavice, nutriční strava, pohodlné sedátka. Ne. Poslouží nám k tomu příruční gril, aby holky mohly s úderem deváté hodiny začít připravovat pro natěšené pádelníky snídani. K toastům se šunkou a sýrem se přidává bábovka a různé sladké dobroty. To vše pomalu prolévané pivem. Pohodlí závodníkům dělají vytažené sedačky z vanu, bočnici stanu zdobí ručně nastříkaná vlajka české země, vlající české vlajky a šátky a trika taktéž ve trojbarevném provedení. Už v tuto chvíli jsme středem zájmu a sklízíme úspěchy především za originalitu.
Když se blíží patnáctá rozjížďka, do které jsme nalosováni, vybíháme na rozcvičku a krom těla začínáme protahovat i hlasivky. Celkově se stáváme středem pozornosti většiny objektivů v blízkém okolí. Ne, nerozcvičujeme se podle kdejakých standardů, hlavní je se bavit a nakopnout našeho týmového ducha. Postupně bereme vesty a pádla a řadíme se do lajny, pro první závod pod číslem 7. Nálada je veselá a naše nástupy jsou jako přes kopírák v regatě. Jen s tím rozdílem, že je zde o hodně více lidí, jak z řad závodníků, tak i diváků. Kvalita protivníků se jistě dá očekávat na značně lepší úrovni než před dvěma týdny, vždyť z 208 posádek je v kategorii mixů je bez jedné rovná stovka týmů, z toho ryzích amatérů jen 81.
Start první rozjížďky máme parádní, ty se nám podařilo vypilovat, avšak vytrvalost na celých 500 m lze získat jen a pouze pořádnou dřinou. A tady se projevují naše zásadní indispozice v porovnání s ostatními, kteří pospolu trénují i několik let. Do cíle první rozjížďky dojíždíme na 6. místě z osmi. Nutno říct, že tyto rozjížďky jsou dělány především pro rozřazení týmů do nedělního finále.
Následná tří a půlhodinová pauza nás odvelela do naší oblíbené hospůdky, svědomitost však držela naše chuťové buňky na uzdě. Ve druhém závodě jsme i díky přílivu trhli své osobní maximum. S časem 2:14:010 jsme sice obsadili až páté místo rozjížďky, i tak jsme se v tabulce časů dostali celkem vysoko. Tým Czech Dragons se tak ocitá po sobotních rozjížďkách na celkovém 66. místě a postupuje do bojů o medaile v semifinále.
Sobotní večer se scházíme v našem druhém tréninkovém domově, tedy v Ivanhoe, kde koukáme s pivem v ruce a mohutně povzbuzujeme Jardův Boston v honbě za Stanley Cupem. Po skončení přenosu se skupinky postupně trhají a odchází. Někdo pokračovat na pláž s kytarou, někdo poslušně domů spát, aby byl na druhý den na boje o vše fit.
Neděle je opět sraz ráno v devět, přicházím na místo, které zatím zeje prázdnotou. Jen vlající vlajky dávají vědět, že dnes tady budeme psát kousek historie. Unavené oči se postupně trousí na náš stánek a pomalu se dostáváme do nálady z předešlého dne. Jede se o všechno, mezi tím se na nás zaměřují objektivy profi fotografů, kameramani a reportéři s otázkami. Jdeme opět na start, předposledního závodu, předtím poctivá rozcvička, abychom všem ukázali, že i dnes jsme tu a plně naladěni na naši tradiční vlnu. Jediný rozdíl při nástupu, to když nás koordinátorka prosí, abychom při přístupu neskákali. Pohotově si čupáme a za zpěvu písně "kač kač kačena" jdeme kachním krokem k lodi. Úsměvné a originální, jako obvykle.
V 69. rozjezdu startujeme z poslední osmé lajny a necháváme za sebou tři lodě. Zbylé nám utíkají o necelé dvě sekundy, čas 2:22:530 patří k hornímu průměru a tím se dostáváme do finále skupiny C! K pauze před posledním závodem přistupujeme zodpovědněji, objednáváme 3 krabice pizzy a pivo dáme jen jedno, dvě. Vedle nás stanuje tým se třemi Slovenkami ve svých řadách. Velmi úsměvná je jejich zachycená debata: "podívej se na ty Čechy, jedí pizzu, pijí pivo, soudě podle očí toho moc nenaspali. To my máme striktní jídelníček v době závodů a povinnou kontrolovanou večerku v devět". To je muselo docela dost namíchnout, zvláště když jsme jejich posádku nechali o celých sedm sekund za námi. Před námi je poslední závod, tou dobou ještě netušíme, že se jedná o finále a jede se o placky. Jdeme si užít poslední chvíle na vodě a zmínky o tom, ať zajedeme pro hlavní koordinátorku mezi prvními třemi a přivezeme jí medaili, že se těší, si uvědomujeme až později.
Nálada našeho týmu graduje, nasedáme do lodi vstříc poslednímu závodu, není už prostor šetřit síly. Jedeme na krev, porvat se o dobré umístění, o osobní rekord a hlavně o pocit vítězného pokřiku v cíli. Posádky jsou dle času z obou dnů hodně vyrovnané, nastupujeme s trochu horším handicapem, ostatní jezdili o něco málo lepší čas. I tak beze strachu, že bychom udělali ostudu. Z lodi v šesté dráze netrpělivě vyhlížíme vstříc posledním 500 metrům, pádla pevně svíráme a čekáme na povel "attention" a go. Naše loď nabírá rychlost a od prvních metrů se dle slov ostatních trháme do vedení. Není čas sledovat sousední lodě, soustředíme se jen na svůj výkon. Loď ve vedlejší páté dráze se nám pomalu vzdaluje, zhruba v polovině se potýkáme s výpadkem a nemáme takový ostrý rytmus jako v první části. Naštěstí si držíme odstup od ostatních a s mohutným vypětím a hlasitým řevem jednotlivců ze sebe mačkáme poslední zbytky sil a dovážíme svoji loď na druhém místě s neuvěřitelným časem 2:12:630!
Ten pocit je úžasný, téměř bez sil ještě zvedáme pádla nad hlavu jako symbol vítězného tažení. Zajíždíme lodí do doku a vychutnáváme si každý krok, na kterém nás diváci i ostatní týmy celkově vyprovázejí potleskem. I my přejeme ostatním závodníkům úspěšný poslední závod. Kačka pro nás připravila překvapení, čokoládové medaile jednomu po druhém dává na krk na znamení morálního vítězství. I toto předání si užíváme plnými doušky a Matesovi za celé zorganizování našeho dračího týmu vzdáváme hold a párkrát letí do vzduchu. Na závěr pořizujeme pár vítězných fotek a s chutí si zazpíváme i naši hymnu, zněla krutě! Jdeme balit stany, pomalu převlékáme a když už opouštíme postupně areál, dozvídáme se, že jsme vyhráli medaili! Ta placka na krku nám nejen že moc sluší, ale především ten pocit z ní je dech beroucí. V celkovém výčtu jsme tak na krásném 34. místě, což vnímáme jako vynikající výsledek. Ostudu naší malé zemi jsme po žádné stránce neudělali.
V regatě jsme sice zajeli dvě první kola znamenitě, ale ve finále nám medaile utekly o pouhou sekundu. Tady jsme celým festivalem proplouvali tak šťastně, až jsme v posledním závodě kopli do vrtule a vysloužili si i ocenění v podobě cenné trofeje z jubilejního 25. ročníku druhého největšího festivalu na světě. A jak nám napsala později i koordinátorka v depu: "Way to go Czech Dragons! Thanks for bringing your unique brand of boating fun to the docks." nejen ona tak ocenila náš přístup k celému festivalu a především k rozproudění a vytvoření té správné atmosféry. Na naši adresu tak padalo nejvíce slovního spojení, které oceňuje náš "team spirit", tedy týmového ducha. Postupně se o naší "slávě" dozvídáme i od známých kolegů z práce, když při zmínce o festivalu skloňovali především naši posádku - Czech Dragons.
Možná že jsme neměli nejmodernější dresy na závodech, neměli nejlepší přípravu, nejmodernější pádla a dorozumívací zařízení, soukromého maséra... Posprejované trička a šátky splnily svůj účel a byly originální, nicméně to, co nás dotáhlo tak daleko, je náš přístup a chuť se něčím bavit. Vody ve False Creek proto proteče neskutečné množství, ale náš český drak bude v okolí poletovat ještě dlouho a v dáli bude i nadále znít náš týmový pokřik "MAKATA HU!"
Žádné komentáře:
Okomentovat