Šup ho tam, jeden kvartál za mnou a po hlavě vstříc dalšímu. Nakousnutý čtvrtý měsíc a stále je spousta nových věcí, které dělat. V tomto týdnu se však odehrála jedna z významějších událostí, a to "velké stěhování". Jedna z vět, kterou jsem si s dovolením přivlastnil jako jedno z kréd života: viděno v Irsku, Dublin, Guiness Store House - pivovar, předposlední patro - "home is not where you live but where they understand you - Christian Morgenstern", tedy domov není tam kde žijete, ale tam, kde vám rozumí. S trochou nadsázky tedy mohu říct, že jsem se právě z dalšího domovu odstěhoval. Celé tři měsíce bydlení v útulném domku na 17th Street je za mnou. Určitě na ten dům budu s láskou vzpomínat, zahradní grilovačky, klidné prostředí se spoustou zeleně, blízkou dostupností ke skytrainu, ale hlavně výtečné osazenstvo, které si sedlo ve všech aspektech. Bohužel díky sledu určitých událostí a nešťastném načasování (osobní věci, které se nehodí rozebírat veřejně) tato rodinná idylka skončila a já neváhal ani chvíli s rozhodnutím, že půjdu s Tomem na jiné místo. Změna je život.
První apartment se nám moc nezamlouval a vše směrovalo k překlenutí měsíčního období v přechodných azylových podmínkách a následné stěhování se do baráku za Karlou a Zdenálem, který obývají společně s pár lidmi z Francie a Belgie. Pro mě vidina zdokonalování se i ve francouzštině naprosto úžasná. Pak však přišla jedna zmínka o volném bytu po Češce a už se domlouvala prohlídka. Na místě nás uvítala nesmírně energická a stále usměvavá drobná ženská. Prohlídka byla rychlá a my s Tomem věděli, že tady budeme chtít být stůj co stůj. Mezi tím nám Larissa stihla popovídat hodně věcí kolem a zároveň i říct, že kdybychom potřebovali pomoc s prodloužením víz, že ví jak. Přehršel informací, ale hlavně její dobrosrdečnost a čišící energie na nás udělali velký dojem - s Tomem jsme se hned shodli, že nám velmi připomíná mou tetu, tetu Milku. Larissa je z Ruska a během pár chvil známe z fotek její dvě dcery, víme vše o kočkách a o životě ve Vancouveru. Kam ano, kam ne, co smíme, co nesmíme, na co si dát pozor. Příjemná landlordka.
Po stěhování poznávám letmo naše sousedy, se kterými sdílíme obyvák a kuchyni, dva mladí kluci z Německa, zastím jsme se stihli jen v rychlosti ráno pozdravit, v týdnu se však doufám poznáme víc. Aby toho nebylo málo, rčení, že svět je malý, tu dostává jasnější obrysy. Vancouver se zdá hodně velký, ale stejně to je jedna malá vesnice. Dneska jsem zjistil, že ve stejném domě bydlí další Čech, kterého jsem poznal před třemi týdny, Filip. Když jsme se proto zahlídli v okně, těžko říct, pro koho to bylo překvapivější zjištění. Domy tu jsou všeobecně dělány tak, že jsou rozčleněny na několik jednotek.
Sice tu nemáme tolik místa a byt není tolik útulný, jako na Edmonds (celý dvoupatrový dům jsme měli pro sebe v počtu čtyř lidí), ohromnou devízou bydlení zde na Lincoln Street je jeho poloha. V těsném sousedství jeden z největších parků - Central Park, zhruba uprostřed dvou blízko položených zastávek skytrainu a navíc pár kroků od rušné ulice Kingsway, která se táhne celým Burnaby. Logicky je tím zajištěna spádovost pomocí trolejbusu. Do toho nedaleký obchod SafeWay, Liquorstore i jeden sympatický fastfood s velmi dobrou pizzou. Především park vystřelil akcie tohoto bydlení nahoru, ideální místo k běhání. V protilehlém rohu parku pitch & put hřiště na golf, žádná nutnost cestování. Když chceme jít hrát, bagy na rameno nebo do auta a jde se.
Po deštivém desetidenní se počasí v sobotním odpoledni umoudřilo a teploty šplhají pomalu a jistě nahoru. V sobotu, svázáni povinnostmi vytáhnout oslavence Zdenu ven z domu, proto jdeme poprvé vymést pavučiny z nakoupených golfových setů. Nejprve se seznamujeme s holemi a poznáváme, která má jaký odpal. Hra nás všechny chytla náramně. 12 babek za 18ti jamkové hřiště a první míčky se odlepují od země. Pravda, jde poznat, že jsme nováčci, i když s vlastní výbavou budíme dojem profíků. Veverku jsme netrefili ani jednu, díky zaneseným míčkům a jejich hledání se nám jejich počet krapet rozmnožil (při hledání jednoho našeho nacházíme obyčejně i tři jiné), i tak si hru náležitě užíváme. Jsme omezeni časem, Tom musí do práce, ale hlavně rozkaz zní jasně, přivést do pekla Dorotu Máchalovou... ...teda dovézt zpět domů Zdenála, na kterého čeká narozeninové překvapení. A tak jsem se alespoň mohl podílet na onom "poslání to dál...". Párty byla velice vydařená, zahradní grilovačka, dárek v podobě longboardu, který Zdena chtěl a o kterém mluvil a mluvil. Až ho dostal. Není teď hodiny, kdy by bez něj nevytáhl paty z baráku. První noc v novém proto absolvuji po příchodu z oslavy, jejíž místo konání bylo 8 bloků od nynějšího bydliště.
V neděli jsem se upsal pomoci organizace dětského dne pro Československé děti. Pár stanovišť a náš dohled nad plněním úkolu na pláži při slunečném dni jsem si užil dosyta i já. A poznal další a další lidi. Češi se Slováky tu tvoří opravdu početnou komunitu a je sranda poslouchat, jak se sem kdo dostal. Asi nejlepší historky jsou ty, kdy ještě za dob komunismu letěli krajané na Kubu a při přestupu v Torontu se plížili okolo bagáže. Kanadská dobrosrdečnost a poskytnutí azylu a občanství tu přihrála nemalý počet lidí narozených v Československu.
Dračí lodě gradují ke svému prvnímu vrcholu, v sobotu jedeme první generálku na závody, kde se ukáže, jak kvalitní přípravu máme. Vypadá to slibně, zatím jsme se žádné konfrontace s jinými týmy nesetkali. Parta je víc než slušná a týmovýcho ducha máme velmi silnýho. Do boje!
Postupná adaptace na místní život jde víc než dobře. Ona šla od samotného příjezdu, ale bylo a je stále pár věcí, které jsou odlišné. O tom ale později, ať nevytřískám všechnu munici v jednom článku. Dříve opovrhovaný řetězec Starbucks není až tak špatný, pokud dopředu oznámím, co že vlastně chci. Hlavně nechutné přehřívání mléka do cappuccina a vrstvení lžičkou "jarové pěny" je ten nejnechutnější způsob servírování kávy. Aby byla pitelná, musím se snížit k barbarskému činu přidání skořice a tun cukru do kelímku s čímsi, co má kořeny stejné jako ten lahodný šálek udělaný u sebe doma na Kneslove. Nyní si nad ní dovedu pochutnat, stačí upozornit, ať nepřehřívají mléko nad 65°C, teda 130 stupňu Fahrenheita, tady na Celsiovy stupně nehrají. Teprve potom jsem spokojený a rád se sem vracím.
I v golfu se začíná dařit víc. Trajektorie odpalu se postupně blíží ke chtěné křivce a na pár jamkách je číslo v kartičce o jeden bod nad parem - tedy normou počtu úderů na jamku. Trpělivost a trénink dělá mistry, je před námi běh na dlouhou trať. Je to však boží sport, ve světě to není snobský sport pro vrchích "deset". V autobusu při cestě do práce a z práce proto brouzdám po stránkách výuky golfu pro hlupáky a zjišťuji rozdílnost použitých holí, k čemu jaká, seznamování se s golfovými termíny aj. A nebyl bych to já, aby mě golf nechytl.
I v golfu se začíná dařit víc. Trajektorie odpalu se postupně blíží ke chtěné křivce a na pár jamkách je číslo v kartičce o jeden bod nad parem - tedy normou počtu úderů na jamku. Trpělivost a trénink dělá mistry, je před námi běh na dlouhou trať. Je to však boží sport, ve světě to není snobský sport pro vrchích "deset". V autobusu při cestě do práce a z práce proto brouzdám po stránkách výuky golfu pro hlupáky a zjišťuji rozdílnost použitých holí, k čemu jaká, seznamování se s golfovými termíny aj. A nebyl bych to já, aby mě golf nechytl.
Takže vstříc dalším dnům, dobrým kávám a hlavně konečně prvním paru v historii.
Žádné komentáře:
Okomentovat