Nevěřím všeobecně na horoskop, alespoň ne na ten tradiční. I když mám hodně rysů typických pro býka. Více mě zajímá horoskop čínský, významy znaků, pověrčivost, jejich mentalita. Letošní rok je ve znamení hada, každopádně minimálně tento měsíc je pro každého z naší posádky ve znamení draka. Dračí lodě jsou v plném proudu, několik tréninků za námi, subjektivní pocity z našeho výkonu jsou však hodně obecné. Chyběl nám pořádný náboj, vůle ze sebe vyždímat úplné maximum, které na tréninku nikdy nevytřískáte. Neměli jsme porovnání, jak si vedeme, zda-li máme něco zásadního měnit a být rychlejší, zda-li naše tempo stačí na zvládnutí pětisetmetrové trati a především, zda-li jsme konkurenceschopní.
Včerejší den nám nabídl první ostrou generálku na festival dračích lodí konající se za dva týdny. V poledních hodinách se proto schází náš početný tým u Science Worldu, odkud tradičně lodě vyráží. Spousta party stanů, skupinky závodníků oděných do stejnokrojů. Některé party stany dokonce s energeticky vyváženou výživou, koukám, že zde závody berou velmi zodpovědně.
Český stánek je nepřehlédnutelný, z dálky vidím vlající českou vlajku a vím kam jít. Po příchodu se musím smát, česká povaha u některých z nás nezůstala zapomenuta. Pepa (v Kanadě už sedmým rokem) má postavenou rybářskou židli hned vedle chladícího boxu plného piva. Ostatní znalí loňských poměrů si proto vzali piva a chladící box využívají plnohodnotně. Brzdící zákaz pití na veřejnosti chytře maskují ukrytím piva v kelímku Starbucks či někteří v použité ponožce. Vcelku srandovní pohled.
Se systémem sobotní regaty se seznamuji až v průběhu. Prozatím vím, že v rozjížďce jede vždy osm lodí, čekají nás během odpoledne tři závody a jedeme ve třetím kole. I pravidla jsou dána jasně. Je nutné mít na lodi alespoň 8 osob ženského pohlaví. Máme dva borce na střídání, ale holek je nás ještě 20 minut před začátkem "šťastných" sedm. Karla končí v jednu v práci a pádí rovnou na závody. Mezitím se oblíkáme do týmových trik. Bílá barva s logem a názvem týmu "CZECH DRAGON BOAT" opět zdobí naši hruď, na bedrech se zdobí logo sponzora a zároveň i mého zaměstnavatele Hydroworks ltd.
Vybíháme na rozcvičku a už v tohle chvíli budíme mírný zájem ostatních posádek. Dnešním dnem se opravdu bavíme. Cvičení se pomalu zvrhává v týmové pogování a povzbuzující zpěv. Čas naší první rozjížďky nastává zároveň s příchodem Karly, rychle se obléká do trička a jdeme na řadící pozice. V prním kole dostáváme dráhu a loď s číslem 5. Oděni do nezbytných vest a opřeni o pádla začínáme zpívat první písně. Vysoký jalovec, Macejko, Macejko či skandování kdo neskáče není Čech značnou měrou rozprouďují jinak klidnou náladu. Ostatní týmy naši náladu uznale oceňují potleskem a pokynutím hlavy.
Posádky z prvního kola jsou odstrojeny a my se tak můžeme vydat po lávce dolů k vodě. Za vítání milé dámy s megafonem a představení naší posádky hlasitě jásáme a veselými poskoky usedáme do lodě. Mírná nervozita je znát, čtvrteční trénink se nám vůbec nepovedl a byl totálně bez jiskry. Nechceme udělat naší zemi ostudu, zvláště když si českou posádku vedení festivalu po loňském roce doslova vyžádalo. Ostatně z devítiminutového videa z loňska, které stojí za to shlédnout, můžete posoudit, jaká nálada loni panovala. Ne nadarmo se tak česká posádka objevila hned ve třech z šesti kanadských novin v hlavním titulku. A letos se rozhodně nenecháme zahambit.
Stojíme na startu, organizátoři jednotlivé lodě srovnávají do jedné lajny a z reproduktorů se ozývá povel k připravení se. Tep se zpomaluje a čekání na úvodní klakson se zdá být neskutečně dlouhým. V tom zaznívá a celá posádka se jako jeden muž opírá do pádel, aby rozpohybovala dvanáct a půl mertu dlouhou, cca 250 kg těžkou loď vezoucí 22 lidí. Kormidelníka, bubeníka a deset lavic párů. Celková váha tak přesahuje dvě tuny, je zapotřebí dobrého využití celého těla, správné taktiky a především synchronizace všeho potřebného tak, aby všichni zabírali v jeden moment. Pět dlouhých silných záběrů k počátečnímu pohybu lodi směr cíl, následně dalších deset velmi rychlých bubnem koordinovaných temp pro nabrání správné rychlosti a následně plynulý přechod na pomalejší rytmus. To proto, abychom dovezli loď v dobrém čase do 500 metrů vzdáleného cíle.
Letošní premiérový start se nám příliš nevydařil a hned na začátku proto ztrácíme. Vedlejší posádka, bez nadsázky věkového průměru 60+, nám od prvních chvil ujíždí, následná koordinace pohybů a silných temp nás posouvá do lajny s ostatními loděmi. Trasa je šíleně dlouhá, pro mě jako pro nováčka. Dělám vše poctivě, natažená vnitřní ruka, vytáhnout se tělem razantně dopředu, zabořit levou rukou pádlo do vody v úrovni Kačky sedící předemnou a za současného kopnutí nohy se vší vervou pádlo přitáhnout. Rychlé vytažení pádla na mé úrovni a opět pohyb zopakovat, jako stroj. Posádka seniorů se nám vzdaluje, stejný pocit však zažívají i ostatní vhledem k nám a my se tak pereme o první místo v této rozjížďce. Nakonec se ukazují dlouholeté zkušenosti, na které dravé mládí nemá ani omylem, a my tak dojíždíme i tak na velmi překvapivém druhém místě. Jak se později dozvídáme, celkový čas 2:19 a nějaké drobné patří do top trojky všech doposud 24 odjetých lodí. Předčili jsme veškerá očekávání. První loď nás porazila o čtyři sekundy a o celou délku lodě. Ostatní zůstali za námi.
Naše radost je hodně slyšet, uznale kyneme prvním a jdeme vydechnout. Po cestě si neodpustíme skandované skákání a hromadný povzbuzující výkřik. Ruce bolí a jsou vytahané jak nikdy předtím, máme půl hodiny na regeneraci a poté míříme na druhou rozjíďku. Opět jedeme s posádkou seniorů, která nás v prvním kole porazila. Nastoupení v řadě rozšiřujeme repertoár songů a s dobrou náladou opět míříme vstříc druhému sprintu na 500 metrů. Dáma organizující týmy do lodí nás svým megafonem z dáli vítá a my opět za pokřiku "kdo neskáče není Čech" míříme k lodi, tentokráte s číslem 6. Start se nám daří o poznání lépe a po boku seniorů se držíme statečně. V půli závodu nás správným způsobem nakopává bubeník, který chrlí výrazy před desátou hodinou nepublikovatelné. Zrychlujeme ještě víc, avšak těsně před cílem nám dochází síly. O pouhé tři setiny sekundy končíme na třetím místě, jak však ukazuje fotka, byli jsme rychlejší než loď v poslední osmé dráze. Z tabule výsledků se dozvídáme, že i tak jsme mezi top loděmi a postupujeme do superfinále do boje o medaile.
Dvě lodě mají náskok, Senioři si stále drží čas okolo 2:14 - 15, první posádka de facto asijských profíků bez námahy pokořila čas 2:09. Za to ostatní posádky jsou víceméně vyrovnané a ztrácíme na ně dvě sekundy. Je to jasné, jdeme bojovat o bronzovou medaili. Do třetice startujeme ze sedmé pozice a jedeme překvapit sami sebe. Tou dobou se nám na hladinu vody opírá už i Slunce, kolem vody je vcelku dost povzbuzujících lidí. Startovní siréna zaznívá a my se vydáváme vstříc dnešní poslední pětistovce. Z druhé jízdy jsem naučenej, že nejlepší je se nedívat okolo. Koukám upřeně Kačce na záda a mačkám ze sebe poslední síly, periferně sleduji pohyb jejího pádla, abych byl na setinu přesně v koordinaci pohybu. Až do posledních metrů se odehrává tuhý boj, dle očekávání se dvě posádky lodě trhly, jedné jsme hromadně ujeli už v první třetině závodu a tak se o bronz pereme s dalšími třemi loděmi. O necelou jednu sekundu tento boj prohráváme, ve finále končíme až na šestém místě, za to s časem o setiny rozdílným v provonání se čtvrtými a pátými. Naše radost je obrovská, dokázali jsme, že i ryzí amatéři dokážou zajet slušný čas a potrápit ostatní posádky, které tráví přípravou o hodně delší dobu. Při zakotvení lodi nám organizátorka půjčuje megafon a společně s námi skanduje ono tradiční "kdo neskáče...".
Jsme totálně vyšťaveni, hřeje nás však svědomí, že každý z nás nechal na vodě maximum. Na závěr se plní i resty a Klára s Broukem musí do vody. I tak se ale chtě nechtě přidává Mates a Pepa, no a já, abych to vše zdokumentoval (letos stříhám video já), se ve finále přidávám také. Voda je po tomto náročném dni velmi osvěžující.
Opojen skvělou náladou z velmi dobrého výsledku se všichni přesouváme ke Zdenálovi na barák, abychom dobarvili trika a šátky na velký festival. V průběhu dne se dozvídám o neodolatelné nabídce na silniční kolo, která se jen tak neodmítá. Proto hned po závodech pádím, aby mi ho někdo nevyfoukl. Auto tu je zbytečné, za to kolo.... Mmm, už mi říká pane a jak jezdí! Večer se pokračovalo v uvolněném duchu a nedělní volný den byl vskutku zaslouženým.
Co říci závěrem. Pokud někdo bude mít možnost si kdykoliv dračí lodě vyzkoušet, bez váhání běžte do toho. Stojí to rozhodně za to. Také díky všem čtenářům. Nečekal jsem, že tento blog bude číst takové kvantum lidí. Jste mým hnacím motorem, abych v těchto hodinách usedal k notebooku a datloval další a další příspěvky.
Žádné komentáře:
Okomentovat