Snažím se držet určitou periodiku příspěvků, tak aby byl každý týden nějaký. Je to docela dlouhá doba a zvláště pokud je okořeněna víkendem, o kterém je co psát, proč ne. I tento víkend byl velmi povedený, jenže co to? Je pátek večer a já stále nic nenapsal. Roztočila se najednou spousta věcí okolo, ani se nestačím nadechnout a další víkend, poslední před delší přestávkou, za dveřmi.
Přesně před týdnem, tedy v pátek v noci, okolo půl jedné, mi přišla od Brouka SMSka, že vyráží směr Bowden Island, ať se připojím. Inu dobrá, proč ne - spojení "proč ne" tu u mě docela dost zevšednělo a s jeho užitím je zábavy o tolik více. Žádné přemýšlení, jestli se mi chce nebo nechce, co je třeba udělat. Zkrátka proč ne, ráno tedy v rychlosti po ostříhání se hážu pár švestek do batohu a peláším na skytrain. Směrujeme k zátoce Horseshoe Bay - mimochodem krásnému místu severozápadně od Vancouveru. Do různých směrů tu jezdí BC Ferry, naší destinací je blízký ostrov Bowden. K pokladně se díky větší vzdálenosti dostáváme až o půl jedné a zjišťujeme, že další trajekt jede až v půl třetí. S ohledem na časovou náročnost hiku na ostrově (dle příručky 5 hodin) jsme nuceni vymyslet jiný plán. Proč ne, navrhuji půjčit motorový člun a jet se projet. Sedět a koukat můžeme kdekoliv. Po cca deseti minutách už stojíme netrpělivě na molu a přebíráme člun, další vyjížďka tak může začít.
Tentokrát nic akčního, člun je výletní, žádné sportovní žihadlo jako jsme měli v Osoyoos - bez nafukovací pneumatiky či vodních lyží. I tak si užíváme dost srandy a v panujícím vedru je hřích se nevykoupat. I lachtani se vyhřívají na balvanech, sice z dálky nejsou moc vidět a splývají s okolím, jenže my víme, že tady bývají..
Hodina a půl bohatě stačí, jedeme zpět , vylodit a hurá sednout do parku a na dobrou hodinku vypnout a zdřímnout si. Je brzy na to, abychom jeli domů, jdeme přes kopec na druhou stranu zálivu a sedáme na měnší poloostrov a pozorujeme okolí. Příjemný den tak opět rychle utíká.
Druhý den jdeme s Kačkou povzbudit Jardu, chystá se na triatlon. Je to pro něj víceméně převkápko. Bereme českou vlajku, banány a drobný proviant, aby nám vydržel. Také cílové pivko pro něj nesmí chybět. Kochám se celkovou atmosférou, triatlon si chci taky jednou šmiknout - s velkým údivem koukám na kola závodníků. Nemusím asi nic psát, že ano.... Jarda je značně nervózní, zprvu nechápu, proč, jak se však později dozvídám, je nesmírně cílevědomý a pokud něco dělá, tak rovnou na 200%. Se stejnou vervou ho s Kačkou povzbuzujeme a hlasivkami ženeme z vody do druhé etapy na kole - vybíhá jako třetí a my nemůžeme věřit svým očím - kor v takové konkurenci, jaká panuje.
Běží v kategorii sprint, tedy 500m plavání, 20 km cyklo a 5 km běh. I na kole si drží třetí pozici a počáteční kus běžím vedle něj a dávám doufám cenné rady. Mezi zuby jen procedil, že je pěkně vyfluslej. Doufali jsme, aby nepřepálil jízdu na kole, která byla do dobrého stoupáku. I přes to všechno však dobíhá na medailové pozici ve velmi slušným čase - třetí místo pro české barvy. I pro nás to byl vcelku dobrý zážitek, díky Jardo!
Konečně jsem se vymanil i z české ulity a poznal pár místních - ne že bych něco proti našim měl, ale přeci jen... To jsem mohl zůstat rovnou v ČR. I díky tomu jsem měl možnost v pondělí a v úterý zasednout do školních lavic a nasát studenstkou atmosféru během pomoci na jednom projektu ve filmové škole. Vcelku sranda a tak mi ani nevadilo, že jsem se vracel o půl jedné v noci a spánku tak měl jen minimum. Doufám, že po návratu zpět to bude pokračovat minimálně ve stejném duchu.
Ač už to vypadalo, že po pracovní stránce budu mít relax a do čtvrtečního odletu budu mít volno, bohužel. Na pár dní dojíždíme na jinou stavbu, takže plány vyjet na tři dny do vzdáleného okolí (Edmonton) vzaly za své. Teď ještě zbývá udělat pár drobných nákupů a ve čtvrtek tradá směr ČR. Těším se víc a víc. Za týden bych už touto dobou měl být v ČR, bude to hukot, ale věřím, že se všechno zvládne. A pokud se s někým nepotkám, snad mi to nebude mít za zlé. Dní je málo a lidí, se kterými bych se rád viděl, víc než dost..
Hehe, veselá věc, když si už hodně myslíte, že vám něco jde, ne vždy tomu tak je. Připadalo mi, že se tu ve Vanu orientuji naprosto v pořádku. Jenže chyba lávky, včera jsem se zasekal při cestě autem dobrou hodinu. Znát směr a pár záchytných bodů je sice fajn, ne však pokud tu mají takový .... systém jednosměrek a připojovacích pruhů, vše okořeněné zákazem odbočení v určitou hodinu. Holt dopravní síť tu je velmi hustá, po Los Angeles je údajně druhá nejhorší v celé Americe, už vím proč...
Oproti tomu v golfu se nám s Tomem daří lépe, celkové skóre pravidelně klesá a dobrý pocit z odvedené hry je velmi nadnášející. Doufáme, že tento trend nám vydrží i nadále, první birdie (tedy o jeden úder pod par) byl už dvakrát téměř na spadnutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat