První Vánoce mimo Evropský kontinent jsou dnešním dnem ty tam. Sice to byly první Vánoce bez rodiny a přátel, i tak byly vydařené. Už v pátek nám s Markem začala více než dvoutýdenní dovolená a vydali jsme se na třídenní cestu severně od Calgary. Páteční karaoke party v nedaleké zapadlé vesnici Beiseker byla sice podprůměrnější, než jsme čekali, za to sobotní strávený den ve třetím největším městě Alberty Red Deer stál za to. Počasí hrálo do not, prohlídku města jsme zakončili ve stylové kavárně umístěné do útrob anglického autobusu Double decker. Při hraní her jsme se seznámili s dvěma místními slečnami a tak jsme alespoň dostali tipy, kam vyrazit. Chtěli jsme na běžky, jenže víkendové slunečné počasí se zapříčinilo o to, že naše velikosti bot byly zabrány. A tak jsme alespoň mohli půjčit brusle a zajezdit si na zamrzlém jezeře.
Večer jsme vyrazili na chutnou večeři a posléze do irské hospody, kde to velmi slušně žilo. Joo, atmosféra vskutku dublinská. Po cestě jsme opět pomáhali autu z příkopu, žlutí andělé v pohotovosti.
Už se nám pomalu blíží výlet do Banffu. Balíme pár švestek a vyrážíme na 150 km dlouhou cestu. Vánoce tak hodláme strávit v malebném několikatisícovém městečku, které tvoří cca polovina turistů po celý rok. Jsme na místě, ubytováváme se a můžeme vyrazit na první obhlídku, co že se tu letos koná. Míříme si to rovnou do půjčovny vybavení pro zimní sporty. Konečně, už jen pár hodin mě dělí od toužebně vyhlíženého lyžování. Můj Atomic lyžařský set se válí znuděně doma (pakliže si ho brácha nevypůjčil), a tak beru za vděk lyžemi zn. Salomon - slalomové speciálky slibují příjemné svezení. Bohužel - veškeré zimní oblečení je touto dobou stále ještě ve Vancouveru, jsem nucen koupit rukavice, teplou čepku a použít více vrstev oblečení podzimního. Večer si pochutnáváme na bizoním burgeru, zapíjíme pár pivky a pomalu se můžeme plížit zasněženým Banffem zpět na hostel.
Ranní vánoční probuzení nám okořeňuje jelen okusující vánoční stromek - přímo vedle hostelu. Poté lehce posnídáme a sedáme do auta - Lake Louis je z Banffu co by kamenem dohodil. Jedná se o středisko v top 3 Severní Ameriky - tak proč to neokusit.
Marko stojí na lyžích úplně poprvé. Prvních pár jízd tedy trávíme v začátečnickém prostranství, kde mu vysvětluji, co a jak má dělat. Daří se mu dobře a obloučky zvládá od první chvíle. Mezitím jedu prozkoumat okolní svahy a vybrat co nejlehčí, aby mohl okusit plnohodnotný svah. Vysedám z kabinky, nazouvám lyže a mohu konečně užívat staré známé pocity řezaných oblouků. Sníh je v dobré kondici, moc lidí tu není a tak mohu využívat celou šíři sjezdovky. Wow! Už jsem si myslel, že se nedočkám.
Dole vyzvedávám Marka, jedeme vstříc jeho první jízdě na dlouhé sjezdovce. Je blázen, ježdění se mu očividně líbí a tak moc nerespektuje pokyny, ať nejezdí rychle a dotahuje oblouky. Párkrát s sebou mázne, alespoň se naučí zvedat a obouvat lyže na svahu. Druhou jízdu si bohužel vytáčí koleno a chvílemi to vypadá bledě. Kontrola na horské službě nic vážného neukazuje, i tak raději dnešní ježdění končí. Já dávám ze pár jízd a můžeme spokojeně vyrazit zpět. Od této chvíle jsou Markovými nejčastějšími zvuky "och, outch, uuuu" apod. Průměrná rychlost chůze se blíží limitně nule. Nevyužitý čas na lyžích tak věnujeme návštěvě jezera. Tyrkysová hladina se proměnila v kluziště plné bruslařů a cesta je nyní okupována koňským spřežením se sáněmi.
A tak zprvu plánovaný výlet další den na běžkách přehodnocujeme a vybavení si půjčuji jen já. Marko mě vyhazuje na začátku trailu a sám jde poznávat chutě místních kaváren. Jdu na to, zacvakávám boty do běžek a vybíhám. Čeká mě dobrých deset kilometrů okolo řeky. Stezky tu jsou dle očekávání upraveny, krom dvou vyfrézovaných drážek mohu pozorovat i stopy místní zvěře. Na pár místech zastavuji a vytahuji foťák, údolí řeky pokryté sněhem dodává jízdě slušné grády. K tomu pouhé tři stupně pod nulou. Ideální podmínky.
Na konci první části trailu u mostu dávám drobné občerstvení a prohazuji pár vět s dalšími běžci. Na odpověď, odkud že to jsem, se mi dostává české odpovědi "no a odkud přesně". Pán sem emigroval před 39 lety. My Češi jsme zkrátka všude :) Cesta končí u golfového resortu, kde mě opět Marko vyzvedává. Zbytek dne se už válíme a nefalšovaně lenošíme v den vánoční (pro anglicky mluvící země tento den připadá na 25. - nezvyk oproti tradicím v ČR).
Tak to by bylo, ráno vracíme klíče a pomalu vyrážíme na východ do Calgary. Dneska oddech, zítra v autopůjčovně vyzvednout auto a tradá na oslavu Silvestra - a zároveň i rozlučku s Vancouverem. Pár dní, hory, lyžování, snad i další zážitky, které bych nerad zakřikl, ale hlavně pár přátel - Tom, Brouk, Pavel, Zdenek a Kája. Těším se, až je zase uvidím a společně si užijeme kopu srandy. A jelikož to vypadá na poslední příspěvek roku 2013, do roku 2014 všem s plným elánem a hlavně dobrou náladou. A ať se sny stávají i nadále skutečností. PF 2014.
Žádné komentáře:
Okomentovat