Samo sebou nadpis minulého příspěvku mohl být pro většinu zavádějící. Proč zrovna 1988. Už dříve jsem zmiňoval, že toho roku se zde v Calgary konaly olympijské hry. Proto plynule navážu a zmíním pár krátkých vět o změně místa - Albertě a Calgary.
Alberta je další velmi známou provincií, nachází se mezi Britskou Kolumbií a Saskatchewanem. Hlavním městem je sice Edmonton, mnozí však berou právě Calgary jako jeho hlavu - nejen díky jeho velikosti, ale i díky tomu, že Calgary je jedním z hlavních obchodních center. Podnebí není ovlivňováno oceánem, jako tomu bylo ve Vancouveru. Léta tu jsou teplejší a zimy - jak bych řekl, o dost krutější. Teploty mohou klesnout až k hranici 50°C mínus. Navíc se jedná i o jednu z nejbohatších provincií díky velkým ropným polím. Většina nových příchozích se hrne kvůli klimatu do jiných částí. Díky tomu je zde velká poptávka po pracovní síle.
Calgary se nachází jižně od Edmontonu, zhruba 400 km, a necelých 300 km severně od hranic s USA. Počet obyvatel vč. přilehlých částí je 1,2 mil. Scenérie Vancouveru se mi popravdě líbila o hodně víc. Krom downtownu, který je typickým produktem velkých měst na americkém kontinentu, se jedná o velmi rozlehlé "satelitní" město. Ne že by domy nebyly hezké, to naopak - místní architektura s ničím výstředním do tohoto konceptu vcelku dobře zapadá. Jemné tóny barev, všudypřítomná zeleň a udržované komunikace. I okolí je typicky venkovské - všude okolo samá rovina a oblíbené kowboyské ranče s bílým plotem a koňmi. Hovězí maso se tu pase taktéž na každém kroku. Tím výčet pozitiv hasne. Žádné panoramatické výhledy, jak jsem byl v uplynulých devíti měsících zvyklý - i když se v dáli rýsují obrysy Rockies. Nerady bych tomuto místu jakkoliv křivdil, zimní období a tuny sněhu tomu moc nenapomáhají. Uvidím, co se vyvine později. Po sportovní stránce stojí za zmínku místní NHL klub Calgary Flames, jejichž dres oblékají mj. i dva čeští zástupci Jiří Hudler s Ladislavem Šmídem. Pro celý svět je Calgary místem, kde se koná nejznámější rodeo - Stampede (červenec).
Já se v těchto dnech nacházím na jižním předměstí Copperfield. Nová část, kde široko daleko nic není. Žádný bazén, nic. Do obchodu proto dojíždím dodávkou, pěšky to je na dobrých 50 minut. Ono všeobecně se tady bere, že kdo nemá auto - nefunguje. Vancouverská veřejná doprava je oproti místní luxusní záležitostí. Autobusy jezdí sporadicky a vlaky, resp. tramvaje, nemohou ani zdaleka pokrýt celou oblast. Zpětně o tom všem přemýšlím, že jsem měl ve Vancouveru velké štěstí, že jsem narazil na jedno z nejvhodnější míst k bydlení. Ale co, ne vždy musí všechno vyjít podle představ.
První týden sice bylo v Calgary "chladněji", ale s tím, co přišlo před třemi dny, bych to nazval vlídným podzimem. Nedělní večer po cestě domů se přihnala studená fronta a s sebou přinesla tmavé mraky. Už v noci mě probouzel silný vítr a bylo mi jasné, že ráno bez šesti vrstev a čepky ze dveří nevykouknu. První vrstva sněhu zasypala komunikace a ranní cesta do práce byla velmi vysoko na stupnici zábavy. Náhon na zadní kola a vcelku prázdný van, co víc si přát. Tak nějak jsem čekal, že budou komunikace sjízdné, údržba v plné pohotovosti a po sněhu ani památky. Přeci jen to tu nemívají ojediněle. Naprostý opak je pravdou. Po údržbářích ani stopa, po krajnicích hrst "odpadlíků", v drtivé většině s pohonem pouhých dvou kol. Ani pár čtyřkolek se nedokázalo vyhrabat ven a byli odkázáni na pomoc ostatních. Během celého dne se díky silné kombinaci větru a sněhu okolí přeměnilo do bílé barvy. Tomu říkám poctivá kalamita. A co je nejzvláštnější? Nikdo neřekne ani popel. Nikoho nenapadne si stěžovat na silničáře, že nevyjeli. Každého to nechává klidným. Za naše údajně neudržované silnice by se zde platilo zlatem. Zkrátka nechat sníh sněhem, ono se "to" nějak ujezdí.
Hlavním tématem televizního zpravodajství a nejskloňovanějším slovem je samo sebou "blizzard", tedy sněhová bouře. Odřízla od práce velké množství lidí, a tak my jsme byli jedni z mála bláznů, co do práce jeli. Štěstí v neštěstí - pokažený termostat a dodávka v servisu napomohla, že po dva dny jsme jezdili SUVčkem 4x4 a sníh nám nenadělal žádné starosti. Naopak jsme po cestě pomáhali mnoho zapadlým řidičům. A tak když jsme v úterý stihli práci dřív, mohl jsem si s chutí zavzpomínat na odhrabávání sněhu v Březině a rád se ujal žezla lopaty. Vítej, zimo!
Žádné komentáře:
Okomentovat