Že jsem upadl na hlavu? Jaký že je nadpis a jaký má význam? Nejspíš je velmi málo těch, kterým je na první pohled jasné, co dané výrazy znamenají. Jsme v Kanadě, země javorového listu a spojení sportu. To není jen o hokeji, tradičním sportem je například lacrosse, teď je však na řadě curling. Samozřejmě jsem si ani tento zážitek nemohl nechat ujít.
Občasný spolubydlící Dejv hraje v nedalekém městečku ligu v curlingu. Jednou má zvědavost neodolala a jel jsem se na zápas mrknout. Když jsem před pár lety v televizi na sportovních kanálech curling zahlédl - okamžitě jsem přepínal. Nuda, nuda. Pravidla pořádně neznám a v naších souřadnicích se ke curlingu nejspíš jen tak nedostanu. Jenže teď jsem v Kanadě, curling na každém rohu. Opatrně se v meziřeči ptám, jestli by bylo možné si curling někdy zkusit.
Je neděle, 2. 2., celá Severní Amerika se pomalu připravuje na jednu z největších událostí, a to Superbowl. Záruka toho, že budeme mít klid a mám-li se na ledě natáhnout, nikdo to neuvidí. Dejv mi vysvětluje podrobně pravidla a veškeré názvy příslušenství. Jde mi z toho hlava kolem, soustředím se především na těch osm kamenů červené a žluté barvy. Jaké to bude? Zadřepnout do bloků, samo sebou po důkladném protáhnutí svalů, očistit kámen, prozatím nováčkovsky s oporou smetáčku připravit pozici, pár kmity rozpohybovat kámen sem a tam, pomalý posun vpřed, poté dlouhý táhlý pohyb levé nohy dozadu a odraz. Jedu! A kámen naštěstí přede mnou, po zemi se neválím. Nohy sice nemám v ideální linii, kámen však pomalu klouže směrem k cíli. Málo energie, chce to vypilovat.
Zhruba deset odhozů (curlů) a už se přibližuji cílovým kruhům, navíc v nich i zůstávám. Dejv mi ukazuje jako zkušený skip (tedy hlavní hráč), stoupne na konci dráhy, položí smetáček a ukáže směr rotace, který bych měl kamenu udělit. Vím copak já, co se mi snaží naznačit? Nápřah a společně se znalostí fyzikálních zákonů odhaduji směr odhozu. Na závěr dáme rychlou partičku, nejspíš mě nechal vyhrát, aby se mi hra zalíbila - to však ani nemusel. Byla to paráda!
O den dříve jsme se s Jirkou ze Skutče a Majkem taktéž odněkud z Pardubicka vydali na lyže. Domluva to byla vcelku velmi rychlá. Ježdění bylo parádní, ani ranních -28°C nás nezastavilo, jasná obloha teploty postupně zvedala a tentokráte 163 cm Headky držely jako přibité. Lake Louis je kanadskou vitrínou lyžování.
To by bylo k té zábavnější stránce. Žít se dá naplno i v Albertě, jen se musí najít cesty. Jenže k tomu, abych tu prozkoumal i další atrakce a místa (a že jich teď mám!) jsou třeba i víza. Pár dní uběhlo od elektronického podání a z reakcí lidí na Facebooku jsem pochopil, že každým dnem by mi vyjádření taktéž mělo přijít. Postupně se dočítám i o lidech, co dělají v oboru, k potvrzení prvního kola procesu jim to bohužel nebylo platné. A to není zdaleka to nejhorší, co se může stát. Prozíravě si žádám o výpis z trestního rejstříku, i loni byl potřeba - tudíž bych nerad protahoval dobu mezi oběma procesy. Místo kladné odpovědi dostávám informaci o tom, že můj pas není platný. Ba co víc, že mohu mít i problémy se dostat zpět do ČR. Uvězněn v Kanadě? Celá vize dalšího roku tady v Kanadě se mi proto bortí jako domeček z karet. Co teď? Neplatný pas - nemůžu žádat ani o prodloužení pobytu za účelem cestování, nemůžu do USA a jiných zemí?
Do druhého dne se pomalu vše vysvětluje. Ač mám v ruce nezničený pas (rok vydání 2012) s platností deset let, nastala chyba v jeho registraci. Nejspíš při předání. Nutí to k zamyšlení, že ať chceme nebo ne, žijeme v digitálním světě a naše doklady jsou svým způsobem bezcenné papíry. Nebo se pletu? Naštěstí toto kritérium nebylo posuzováno kanadskou vládou, odpoledne v práci dostávám email, že jsem zdárně prošel prvním kolem a mám veškeré potřebné doporučení pro druhé kolo žádosti. Dneškem to tedy nekončí, zdaleka ne. Kanada se mi tedy nezavírá a naděje na další strávený rok zde se vznáší stále v oblacích - promiň ČR, Tvůj čas zatím stále nenastal. C'mon!
Žádné komentáře:
Okomentovat