Srdcem komeťák

Vždycky si říkám, jestli má vůbec smysl psát blog, moc lidí ho stejně nečte, jenže pak přijdou nečekané a potěšující zprávy, které rozhodně podpoří snahu něco smolit - díky za motivaci Kristýně a Lucčiné neznámé kolegyni z práce - dostalo se to až ke mně (dnes, o den později, jsem si mohl přečíst i její reakci na FB, znám tedy i Tvé jméno - Peťo, moc děkuji za vlídná slova a vidím, že psaní má opravdu smysl, za 4 měsíce v Calgary ahoj! :) ).

 

 

Zatím co jaro je v ČR nepřetržitě v pohotovosti nejspíše od loňského podzimu, s klepáním na dveře zde v Calgary si dalo pěkně na čas. První jarní den nám napadlo deset čísel sněhu a následujících pár dní téměř stejné množství přibylo. Nyní s odstupem dvou týdnů mohu říct, že už i tady se těšíme poctivému jaru a obzory pro víkendové túry se naplno otevírají. I sladké donuty u Tima Hortona se doufám nadále nebudou měnit v izolační vrstvu proti kruté zimě a s čistými chodníky mohu naplno nastavit tréninkový plán na červnový maraton. Teploty se vyšplhaly k deseti stupňům, takže klimatizace v autě naplno v zápřahu. Zima je snad definitivně pryč a zda-li lituji přesunu do mrazivé části Kanady? Ani omylem, vždyť zima ke Kanadě neodmyslitelně patří, ať si každý nadává jak chce. Teď začít dohánět hibernací zapříčiněnou absenci výletů.

  

Příjemným zpestřením pracovních dnů vč. sobot byla návštěva NHL místních flames - s Jirkou Hudlerem v čele proti zvučnému týmu jezdců z New Yorku. Vydáváme se na stadion s předstihem, nesmí chybět český dres, dnešní fandění bude o něco příjemnější než ve Vancouveru, kde žádný Čech tamější barvy nehájil. Ohlasy na adresu dresu s českým znakem jsou častější a vlídnější. Skloňování jmen Jágr i Hašek jsou zde překvapivě frekventovanější nežli tomu je u Hudlera - nejproduktivnějšího hráče místních (!!!), jako by místy ani nevěděli, že je Hudler Čech. Při pořizování fotky u plakátu s krajanem okolo mě prochází fanoušek Rangers, s 68 na zádech. Dres s Jardou Jágrem z doby, kdy hájil tmavomodré barvy. Samo sebou hned fanouška odchytávám a fotím se i s ním. Jarda je legenda!

 

 

Vesměs celý zápas, když jsem opustil místo, se se mnou spousta lidí dávala do řeči a jde vidět, jak moc Jágra i místní Kanaďani uznávají. Hra byla parádní, útok střídal útok a po divoké přestřelce místní plameny přehrály soka z USA v poměru 4:3, díky naší dobré náladě zpívajíc v objetí a kolíbání se ze strany na stranu jsme se delší dobu umístili na multifunkční kostce nad ledem a snad si tak mohli čeští hráči i ostatní fanoušci na stadionu zajásat při pohledu na národní znak na prsou. Ač nejkvalitnější liga světa, nemohu se ubránit dojmu, že tady v Americe hokeji něco chybí. Což o to, mastná klobása či absence českého piva se ještě zkousnout dá, jenže ta atmosféra, na kterou jsem zvyklý ze zápasů Komety - to se nikde jinde nevidí.

 

A tak se výsledkově úspěšná návštěva dala pojmout jako adaptace na New Yorské prostředí, o pár dní později po předchozí domluvě s Broukem bookuji letenky do New Yorku a plán na 7. - 11. 5. je dán. Splnit si další z mnoha snů. Po bezmála dvou a půl letech to tady Brouk balí a přesouvá se pomalu zpět do ČR. Bude mi ctí zažít dobrou rozlučku na tomto kontinentu, i když Brouku, mohl jsi tu ještě vydržet, těch míst k navštívení není zrovna málo a těžko najít lepšího sparinga.

 

Produktivitu v práci notně oslabují zápasy "mé milované" Komety, kdy prožívám i na dálku naprosto stejné pocity jako před dvěma lety. Držím všechny palce, ať to letos vyjde. Je jedno, jak daleko se každý fanoušek nachází, srdce bijící pro svůj tým se nikdy nedá vyměnit, ani zde v souřadnicích NHL, a při zítřejším vyšetření na další darování krve doufám sestra ve fonendoskopu jasně uslyší: Vzhůru Brno! Brno Kometa!