Po delším ránu se vydáváme do města, na sraz s třemi Češkami a na pořádný žvanec. Ještě předtím jsem se šel projít po okolí, zjistit, kde že to vlastně bydlím. Už mám i vyhlídlé trasy na běhání ;) Klidná čtvrť blízko trasy nadzemky.
Tou jedeme do centra, s Tomem se bavíme o NHL, o Kometě a jiných věcech, po očku se dívám na nějakého týpka s čepicí Vancouver Canucks, má okolo krku zvláštní pletenou šálu. Snažím se být nenápadný a tak střídavě koukám a zjišťuji, co tam má. Náhle vstane, tak si říkám, že průšvih a jde nám vysvětlit, ať nečumím. Stoupne před nás, napřímí se a vykřikne "Zdarec, Baník p...". Smějeme se na celé kolo a začínáme kecat. Je tu už pěknou řádku let, ostravský přízvuk se mu však vůbec nevytratil. Víceméně už mám nabídnutý každotýdenní sobotní fotbal s Čechama vč. nabídky k práci na stavbách. Jde to tu opravdu vše tak rychle. Navíc mají českou plzeň s poctivým českým výčepem, popravdě, moc mi po tomto zážitku ani nevadí, že je Vancouver tak multikulturní..
Vystupujeme u centra, čeká tu na nás už i Lucka, je to doba, co jsme se neviděli. Nasedáme na bus a jedeme na poslední setkání a na jídlo. Po chvilce přichází ostatní a můžeme jít do mongolské restaurace. Samo sebou si dáváme i uvítací džbánek piva, smlsneme ostřejší polévku a jdeme si nakládat do misky, co že to vlastně chceme. Mix nudlí, zeleniny, hub, hovězího masa a omáčky. Výtečné. K tomu rýže. Když se pán zeptal, odkud že to jsme, hned si vybavil bratry Šťastný - jsou tu vcelku dost populární, hlavně Peter. Po placení rozlamujeme tradiční pečivo se vzkazy, těžko říct, co bylo myšleno tím mým - jen doufám, že to není moc spojeno s růstem osmiček, abych se tu v Kanadě nedivil. Text z mého fortune cake pod odstavcem. Následně se vydáváme do kavárny, kde dělá Lucka. Můžu si tak po dlouhé době vychutnat dobré espresso..
"the beginning of wisdom is to desire it"
Zařizování telefonu, SINka a bankovního účtu nechám na zítřek. Nač tu spěchat... Zítra je taky den. Valíme směr Burnaby. Zvláštní, jaký systém tu mají při čekání na autobusy. Z čista jasna se začnou lidi seřazovat do třech řad, pěkně poslušně jako ovečky. Aby nikdo nepředbíhal a netlačil se. Rozestoupení +/- jako vzdálenost dveří autobusu. Náš rebelský plán stoupnout si mezi dva hady a vytvořit další se nesetkal s pozitivním ohlasem a tak se jdeme poctivě zařadit zpět :)
Žádné komentáře:
Okomentovat