Cas dobehl, a uz svistim.. Snad jsem vse stihl a vse zbalil, uvidi se postupne :) hlavni veci vsak mam, pas, letenka a kreditka. Za cca 27 hodin bych uz mel dle vseho dychat kanadsky vzduch.
Zrovna jedeme do Prahy, vychutnavam si kazdy drnc, kazdou nerovnost na tech uzasne modernich komunikacich - radeji zacinam psat az za Humpolcem, ubyde mi prace s Backspacem, diky chybam po drncani :)
Tajenka, kdy jet a kde spat se spontane vyresila, spolecne i s rozluckou s kamosema. Po seste sedame do auta a svistime smer Praha, tam pivko, spanek a rano v pet Tom zavrsi muj neskonaly vdek odvozem na letiste. Rad Te vidim, Praho! Online odbaveni provedeno, papiry pripraveny a nejakej ten kanadskej drobak vymeneny. Maji neskutecne hezke papirove bankovky :)
Druha cast uz z pohodli letadla CSA, brzke ranni vstavani nikdy driv nebylo tak cile, kor po pivku a panaku (ceske pivo mi bude chybet, irskou whiskey snad najdu :)). Od rana mlha, ze by se dala krajet, tak at uz jsme konecne odlepeni od zeme a nad ni..
Pri odbaveni ve mne trosku zatrnulo, optimismus, ze mam malej bagl a malo veci se rozplynul, 4 kg nadvaha - outch.. Tome, Jameson a plechovka starobrna byla venovana odchozim z letiste - jak se pozdeji ukazalo, rodice od spolucestujiciho do Vancouveru, dali mu po telefonu echo a tak v odbavovací části jsem se setkal s prvním Čechem, který zvolil stejnou cestu. Slovniky musely do tasky s notebookem a jedna mikina (to maji hadry tak velkou vahu??!!! ) holt k ostatnimu obleceni na me. Je mi vedro, priserny! :) fivefingersky si muzou spokojene oddechovat a sbirat sily na behani. Tak jo, uz nas tlaci na runway, pristi stanice Amsterdam.
Treti se odehrava v Amstru. Nakonec jsme s Pavlem zvolili odpocinkovou taktiku, dali jidlo, posezeni, Wifi, a ted uz jen pomalu se nalodit na palubu. Nedockavci preslapuji ve fronte, klidasi stale sedi, brouzdaji na wifi a nekteri pisou i tento blog :) letadlo je pristaveno, nase skupinka se rozrostla uz na tri - odchytili jsme ještě jednoho Čecha - Lukáše. Temer vsichni okolo vypadaji znavene a otravene, my tri se smejeme na cele kolo. Aspon je dobra zabava a vse rychle utika ;) Letadlo je velký jak kráva, vcelku příjemný posun z malých Ryanairáckých Boeingů.. V 13:30 už míříme na runway a zvedáme se na poslední let.
Cesta ubíhá dobře, sedadla pohodlný, vedle oproti obavám nakonec drobný postarší pán - Kanaďan, tak kecáme a kecáme. V průběhu letu mrťě jídla, pití, obrazovka s filmy a hudbou, k tomu polštář a deka... Každý, kdo letí do Kanady, dostane na palubě papír k vyplnění údajů a čestného prohlášení, že nemá nic k proclení (ještě že jsem toho Jamesona vyndal :) ). Let utekl jako voda a už klesáme k Vancouveru - mlha a déšť, i přesto však vystupují jeho kontury. Po přístání ještě čekačka u pasové kontroly, pak pro zavazadla a finálně na imigrační. Asi by bylo pro příště lepší, aby lítal imigrační úředník preventivně už v letadle, ve frontě stojíme hodinu a půl, aby nás pak během necelých tří minut vyřídili - zdvořilostní fráze, pár úsměvů, kontrola údajů, zkomolení mého příjmení (tak jsem je poučil, jak že se to čte....) a razítko v pase s pracovním povolením je na světě....
Žádné komentáře:
Okomentovat