Dnešek je děsně dlouhej. Především proto, že změna času u člověka neprobíhá tak rychle jako změna času na hodinkách, telefonu či notebooku. Lidské tělo a zejména jeho zvyky nejdou ze dne na den přehodit. Zvláště jedná-li se o biologický rytmus. Spát jsem sice šel už za tmy (pašák dospělej...), ale od třetí hodiny ráno jsem už čuměl do stropu. Tak jsem zkoukl cca 8 epizod seriálu, ne a ne usnout. Dneska snad vydržím aspoň do pěti, jen tak spát nepůjdu! I když...
Ráno bylo hodně deštivé. Hned jsem si vybavil slova spolucestujícího z letadla: "Vancouver je krásnej, jen je třeba si zvyknout na neustálý déšť. Leden, únor, březen, duben, květen, stále prší. Pak ale přijde červen, jednoho dne se mraky rozestoupí, vykoukne Slunce a tento pohled si zamiluješ. Věř, že odtud nebudeš chtít...". Nechám se překvapit. Zatím si víceméně zvykám na typicky anglické počasí. Sice jsem byl třikrát v Irsku a jednou v Anglii, ale vždy jsem měl kliku a počasí vyšlo dokonale. Jeho význam proto zažívám až tu. I tak to ale má něco do sebe, zejména když jsem dneska znovu jel Skytrainem do centra. Místy si připadám jak Alenka v říši divů. Vancouver je opravdu krásné město, žádné přeplácané centrum s kvantem mrakodrapů, nic takového. Je to jako jedno velké předměstí, roztáhnuté do pořádné délky, a na obzoru jde vidět úpatí široce se táhnoucího pohoří Mountain Forest. I přes nepříznivé počasí je díky všudypřítomné zeleni nepopsatelně vlídný. Žádné památky, kam se řítí davy turistů. Zkrátka jen pohodové město, kde mají všichni na vše čas, nikam nespěchají. Scenérie se mění až u Chinatownu, konečně vidím hokejovou halu. Snad se mi podaří sehnat lístky na Canucks, ať už proti komukoliv. Na NHL chci jít setsakramentsky dlouho. Vancouver hokejem žije. Hned vedle se tyčí BC Place Stadium, kde se slavnostně zahajovaly XXI. zimní olympijské hry.
O dvě zastávky dále vystupuji. Musím si zařídit SINko (Social Insurance Number). Chlapík je pohodovej, po chvilce z něj vylézá, že byl v ČR, v Praze a Českém Krumlově. Během chvilky vše vyřízené a tak se jdu projít po Downtownu. Hledám pobočku BMO, abych si mohl založit účet, zároveň se i dívám po obchodech mobilních operátorů - pro získání kanadského čísla - nutné pro žití zde a zejména pro hledání práce. Dlouho nic nenacházím a tak se dostávám do menšího obchodního centra. Kručí mi pěkně v břichu, jenže na obzoru jen ty naše známé dvě zlaté vlnky - McDonald's. No co, aspoň zkusím jeho kvalitu i tu a slibuji, že si za něj dám tři poctivé kolečka rychlého běhu v místním parku..
S telefonem to je dobrá sranda. Rád bych používal svou Lumii, mám ji samo sebou triband, ale v Kanadě ani to nestačí. Je hezké, že všude se u telefonu píše, že díky kmitočtům 900, 1800 a dokonce i 1900 MHz dokáže pracovat téměř po celém světě, jak ale mohli zapomenout na druhou největší zemi...? Tři frekvence Kanaďanům nestačí, ani čtyři ne. Zatím googlím a našel jsem jich rovnou pět. Přemýšlím, jestli se v tom vlastně chci vyznat. Pokud se v noci probudím zase brzo, tak si dám tu práci a najdu si o tom vše. Teď se spíš rozhoduji, jestli někde nenechat odblokovat svůj telefon a jen si pořídit novou SIMku, nebo naopak koupit novej místní se SIMkou. Zítra to rozlousknu, mám ještě volno, tak budu jezdit sem a tam. Taky už mám koupený FareCard - "lítačku" na měsíc, nebudu muset brát ohledy na platnost jízdenek. Účet u BMO vytvořen, je hezké, že tady s každým zachází jako s VIP klientem. Dnešní den až na telefon splněn, nicméně splnit i ten, tak se zítra nudím... Kor pokud bude zase pršet... :)
Blíží se 18. hodina, za okny se pomalu stmívá. Vidím to na pěší cestu na nedaleké sushi, nějak se mi po něm zastesklo... ...mňam, pochutnal jsem si. Po cestě jsem zcela přehodnotil plány a názory. Ne, deštník není jen pro holky. Na zítřejší tasklist proto píšu velkými písmeny: "KUP SI DEŠTNÍK"
Žádné komentáře:
Okomentovat