Trénink

Pravda, chtěl jsem pojmenovat tento příspěvek nejdříve jinak, ale tím bych zkazil celé "překvápko". Nechám si to na později. Mezitím dalších pár věcí, které se odehrály.

 

 

S aktuální hokejovou horečkou, která zachvátila především Evropu díky konajícímu se MS 2013 v ledním hokeji, můžeme sumarizovat letošní další neúspěch a prohloubení čekání místních fans na toužebný úspěch v podobě titulu. Hořkost letošní hokejové sezóny pociťuji naplno i já. Nejen že jsem díky zdravotním problémům v zimě musel omezit hraní hokeje ve firemní lize, ona i Kometa letos moc nepotěšila a potřetí ze čtyř posledních ročníků skončila na jedenácté pozici hned za hranicí účasti v předkole play off. Oči se logicky upíraly na dvě následující události. Hokejisté Vancouver Canucks se s přehledem probojovali z prvního místa divize do vyřazovací části, kde je čekal letost nestálý celek ze San Jose - Sharks. Ze tří vzájemných zápasů v základní části vytěžili kosatky z Vancouveru pouhý jeden bod a bohužel, v nástavbě se ukázalo, že jim žraloci opravdu nesedí. Canucks prohráli všechny čtyři zápasy a sezóna skončila velmi hořce. Zklamání místních ani nemusím popisovat. A tak mi zbývá na dálku podporovat Jardu s Bostonem a samo sebou i naše reprezentanty. Zatím to, až na Jardův Boston, vypadá mizerně. Pozítří hrají naši prestižní zápas s Kanadou, samo sebou budu fandit co hlasivky vystačí! Kanaďani MS nedávají žádnou váhu, jde to naprosto mimo ně - a to nejen díky časovému posunu. Souběžně se hrající play off má jednoznačně nadvládu a tak po zápase, ve kterém Švýcaři porazili Kanadu na nájezdy, Kanaďané tvrdí, že to je naprostá blbost to slavné mistrovství. Že prý "ve kterém světě by mohli Švýcaři porazit Kanadu".. Ukazuje se naplno jejich hrdost hraničící spíše s namistrovaností. Už jen z tohoto důvodu doufám, že je pěkně vyklepnem :) I když forma tomu vůbec nenasvědčuje.

 

V práci nastaly tři příjemné změny. Nejdříve navýšení mzdy, následně dodělání plastových rozvodů a přesun na železné trubky (a tím pádem nové technologické postupy, špica práce!!) a v neposlední řadě k nám přišel Ben, se kterým jsem dělal už na předešlé stavbě. Konečně mám za sebou dva dny pouze anglické, už jsem si říkal, že se nedočkám. Snad tento stav vydrží co nejdéle. Několikátý den, pokud dobře počítám, tak už desátý, je jasná obloha a teploty se postupně derou nad 25°C, což už bývá místy i dost otravné - zejména jsem-li na slunku a rychlost větru se limitně blíží k nule.

 

 

V úterý jsem se vydal na parádní jízdu na inlinech, počkal si hezky, až bude Slunce klesat a teplota mírně spadne, a už jsem si to štrádoval s bruslemi v ruce na skytrain. U Scince Worldu (té velké kopule u vody) brusle nazouvám a vyrážím po pobřeží až na Kitsilano Beach. Neskutečně pohodová jízda, iPod v uších, pětiprsťákama v batohu a s drobným občerstvením si to pádím prvních sedm kilometrů po krásně připravené stezce pro cyklisty a pěší.

 

 

Na Kitsilanu přezouvám a po pláži okolo beachvolleyballistů, skupinek házejících si frisbee, dvou holčin hrajících na housle, učících se studentů či zamilovaných párů procházím dozadu a usedám na kládu čelem k oceánu - teda ne přímo, před námi je kdesi v dáli veliký Vancouver Island, vidět jdou však jen kotvící tankery, které tvoří velmi zajímavé panorama, zvláště když za nimi pomalu zapadá Slunce. Domů se mi ještě nechce a tak se vydávám přes most Burrard a zkrze Sunset Beach Park objíždím jižní část centra až ke Stenley Parku.

 

 

Poslední osmikilometrový okruh okolo Stenley nechám na jindy, přeci jen se pomalu stmívá a nohy na takovou zátěž nejsou jistě zvyklé. Střihám to proto ke Canada Place, kde zouvám brusle a svištím si to skytrainem zpět na Edmonds. Co dodat? Myslím, že netřeba nic dodávat, zkuste si to předstsavit. Ráj na zemi.

 

Aby toho sportu a jiného vyžití nebylo málo, konečně se dostávám i k tomu překvápku. Tak schválně, jaký sport vás napadne jako jedna z nejlepších variant stmelení party, notné dávky zábavy, nutnosti makat jako jeden muž, i když je posádka složena z mužů i žen (první nápověda), pořádně vypilovat techniku a za žádnou cenu neuhnout ani o píď? Zjišťuji, že je docela dost lidí, kteří o tomto sportu ani neslyšeli. Někteří, co slyšeli a znají, ani jednou nejeli. Jedná se o dračí lodě.

 

 

Tento sport má bohatou historii sahající dva tisíce let zpátky do staré Číny, jak jinak. Zajímavé jsou i zmínky o vzniku tohoto "kultu", ostatně Čiňané ve všem hledají smysl v patrech vyššího vnímání a vědění. Obecně tvoří posádku 20+2 lidé, deset dvojic sedících za sebou s pádly, ve předu většinou bubeník udávající rytmus a vzadu stojící kormidelník, aby loď držela směr. Správně pádlovat a jet je opravdový kumšt. Tolik aspektů, které vstupují nejen do zdárného zvládnutí trasy z místa A do místa B, ale především do touhy zvítězit, být rychlejší než ostatní posádky. 

 

 

Loni tu Češi utvořili premiérově ryze českou posádku a i letos, po zdárném úspěchu, se rozhodlo tuto tradici zachovat. Osobně jsem jednou už na dračích lodích v Praze jel, proto jsem rád, že můžu být součástí letošního týmu. Čeká nás řada tréninků a na začátku července velký festival se závody. Máme co obhajovat, takže směle do tréninků!

 

 

Ten včerejší, v pořadí již druhý, se vyvedl neskutečně. Ať chceme nebo ne, počasí tomu dodá správné grády. Kombinace bezvětří, jasné oblohy, západu Slunce (trénujeme od 19:30 do 21:00) a tréninkového místa v zátoce pod Downtownem, je ohromující. Jako by tomu někdo chtěl, sešlo se nás neplánovaně o jednoho víc, tak jsem se střelhbitě usídlil na přídi s kamerou v ruce. Stále je co trénovat, hlavní je, že si to všichni pořádně užíváme. Když se blíží devátá hodina a Slunce kleslo za mrakodrapy, míříme si to pomalu do doků, chuť na pivo po takto vydařeném dni je enormní. Z promenády na nás v dálce mává osoba, podle hlasu za námi přijel Jarda. O pár metrů blíž se přesvědčujeme i vizuelně, vítá nás s krásnou novinkou. Jeho sestře se narodila dcerka. Hrdý a mírně přiopitý strýc dává znát kouzlo obsahu svého batohu a každému z posádky háže plechovku piva. Ostatní posádky dračích lodí tak jasně poznali, že týmového ducha máme velmi silného. V tento moment nám je jedno, že se na veřejnosti nesmí pít, tou dobou je slyšet postupný sykot otevíraných plechovek a nakonec mohutné hromadné zvolání. Na zdraví, Mio!

 

Jako poslední doplním i odkaz na sestříhané video ze surfů, které jsem dával jen na Facebook. Zejména pravidelné čtenářky, které se mi emailem připomínají a Facebook nemají, by mohly být ochuzeny (to bych nerad, Peťo, snad i Aďa bude koukat a od toho dne, kdy video uvidí, i ona bude chtít jednou na surfy. Má však dobrých dvacet let čas :)) ).