Victoria Day

Pravda, byl jsem zpočátku rozmrzelý, když jsem četl zprávy z rodné země spojené s odpočinkem při příležitostí státních svátků. Zatímco se tady dřelo a svátek práce nikomu nic neříká, v Brně si mohli vrstevníci užívat Čarodějálesu a jiných podobných událostí. Naštěstí se tu slaví Svátek královny Victorie, který letos připadl na pondělí 20. 5. Ano, prodloužený víkend. Aby se tu nikdo o tento svátek neochudil, připadá na každé třetí květnové pondělí. Pro spoustu místních známka vzití si volna i v pátek, nachystání přívěsů, lodí nebo jen naložení auta věcmi na kempování a tradá do rozlehlé "divočiny". Náš plán byl přeci jen střídmější, ale jako obvykle stál za to.

 

 

Po celý týden bylo počasí všelijaké, středa a čtvrtek ve znamení dopoledních srážek a odpoledního slunečného dne, v pátek přesně naopak. Toužebně jsme proto vzhlíželi k předpovědi počasí, která tu je opravdu velmi nepřesná. Zlaté rosničky u nás - proto prosím, až zase budeme někdy nadávat, že se jim to moc nevyvedlo, věřte, že může být hůř, o dost hůř. Ale co, nejsme z cukru, výlet si užijeme i kdyby trakaře padaly. Naštěstí nepadaly...

 

V sobotu brzo ráno s Tomem vstáváme a chystáme se na výjezd, avizovaný na osmou hodinu. Přesně v osm se sice nevyjelo, ale i tak jsme trhli rekord co se přesnosti týče. Po vyzvednutí obou Lucek už bereme výpadovku směr východ a jedeme vstříc dalšímu dobrodružství. Cesta se dobře klikatí a z rovinatého terénu pomalu vystupují hory. Údolím vedenou dálnici lemují kvanta aut, převážně velké pickupy s přívesy nebo vozíky s loděmi. Jen tak aby se neřeklo zastavujeme v průměrném venkovském městečku Hope. Milovníci akčních filmů si jsou vědomi, že to není jen tak obyčejné město - natáčel se tu v roce 1982 Rambo se Silvestrem Stalonem v hlavní roli. Většina si vzpomene na tuláka v maskáčích a na velmi nepříjemného místního šerifa. Benzinka to tenkrát šeredně odnesla. Teď na tom místě stojí nová Shell...

Zastávka je velmi krátká, cílem naší cesty je Kelowna a obrovské jezero Okanagan. Samotná cesta a měnící se scenérie by zasloužila více než jeden odstavec. Neskutečné panoramata ruku v ruce s trhajícími se oblaky ještě více umocnily natěšení na volný víkend, že by nám i tentokrát vyšlo počasí? Přijíždíme do West Kelowny a dokupujeme poslední proviant - uzeniny na opékání. V dálce vidíme první cíl naší cesty - rodinné vinařství Mission Hill Family Estate. Můžeme tak z blízka vidět pečlivě opečovávané vinice, které jsou pro tento kraj tak známé. Den se pomalu přelévá ke svému konci, kvapem jedeme na pobřeží projít centrum Kelowny.

Celou přístavní až lázeňskou atmosféru podkreslují páry v dosti slavnostních šatech. Až od upovídaného securiťáka se dozvídáme, že je dnes Graduate Day. V americe akt spojený s taláry a čepicemi, které končící studenti vyhazují do vzduchu, zde sázejí na mnohem velkolepější ukončení. Do toho výletní lodě s nadupanou hudbou a tančícími ex-studentkami na horní palubě dávají vědět, že v tomto městě lidé ví, jak žít. Mě však nejvíc fascinuje mé vysněné auto, z dáli mě praštilo do očí a tak jsem si ho musel jít zvěčnit. Seznamte se, Volkswagen Westfalia T2, hippie car.

Slunce se začíná schovávat za obzorem a je na čase se jít ubytovat. Předem vytipovaný kemp je plný a tak bereme zavděk jiným - jedním z mnoha. Uvítací četu nám dělají dva zvědaví svištíci. Večer opékáme špekáčky, hrajeme hry a občas si prohodíme pár slov se sousedy, dva pohodoví týpci z Toronta.

Ráno nás nevítá moc vlídně. Nejen že sousedi z druhé strany už od půl šesté hlasitě mluví (Lucka z vedlejšího stanu si to nenechala líbit a pěkně z plna hrdla je upozornila, že by měli být potichu), ale i déšť bubnující na plachty stanů není moc dobrým parťákem na vstávání. Naštěstí rychle ustává, dáváme snídani a pelášíme na jih směr Osoyoos. Po cestě stavíme u jižní zátoky Okanaganu, abychom splnili sázku - resp. Tom. Vykoupat se v jezeře, minimálně 25 temp. Voda je studená, ale co bychom neudělali, aby Lucka zpívala v centru Vancouveru českou koledu. Při vracení se k autu vidíme s Tomem malý vodní park, a tak se stáváme pro místní spíše my. Docela dost jsme se vyblbli a svým smíchem si připsali dobrý měsíc ke svému životu.

Další zastávkou nám jsou vinice a košty místního vína. Smiřuji se s údělem řidiče, i tak však cca 5 vzorků nechávám poválet na jazyku. Musím říct, že víno tu mají opravdu dobré. Hlavně všudypřítomné vinice v kontrastu s okolními vrcholky hor evokují pocit, že jsme ve Francii.

 

Osoyoos se nachází přímo nad hranicemi s USA a cestovním ruchem přímo žije. Po jídle jedeme okouknout kempy a máme štěstí, nacházíme poslední volné místo ve specifickém kempu Haynes Point Provincial Park. Golfovým vozíkem nám správce přiváží dřevo, platíme poplatek, vytahujeme stany a jedeme pro další proviant - tentokráte máslo, kukuřici, domácí párečky a pečivo. Po cestě se vydáváme obhlídnout místa pro další den, z vrcholku kopce sledujeme západ Slunce a pomalu se vracíme zakončit den dobrým jídlem. Kukuřice byla opravdu dobře vypečená.

 

Jelikož jsme na ni neměli sůl, šli jsme se s Tomem obětovat do McDonaldu a s koupí McFlurryho jsme nabrali pár pytlíků soli. To vše s rukou na to, že ráno vstáváme brzo a jdeme běhat. Splněno. V noci je neobvyklé teplo, budík nás vyhání z postele v 5:15, oblékáme plavky, nazouváme běžecké boty a spolu s GoPro kamerou vybíháme po dlouhé cestě sledovat a fotit východ Slunce. Vracíme se po hodině a půl, protáhnutí a hlavně s plnou paměťovou kartou fotek a videí.

I holky vcelku rychle vstávají, balíme věci a chystáme se na poslední etapu výletu. Podivný zvuk přitahuje mé oči nahoru k obloze - vidím kvadrakoptéru - vrtulník se čtyřmi motorky na dálkové ovládání, velikost cca 30 x 30 cm. Pravda, taky o něm uvažuji, tak vybíhám a hledám "pilota". S Johannem se dávám do řeči a následuje cca 20 minutová debata o modelech, jaký vybrat, na co si dát pozor apod. Tímto mu na dálku děkuji, i když se ke blogu stejně asi nedostane.

Auto mezitím připraveno a jedeme omrknout Desert - poušť. Na ohraničeném území procházíme po dřevěném chodníku nehostinnou částí přírody, jedné z mála, která tu zbyla. Většina vzala za své postupným přivedením vláhy a přeměnou na rentabilní vinné pozemky. Hned na začátku trasy vidíme hada (chřestýšů je v téhle oblasti více než zdrávo), tím však vzrušení z celé prohlídky končí. U východu natáčíme ledňáčky, kteří pijí ze speciálních nádob. Jsou opravdu zábavní - hlavně jak se perou o své korýtko..

 

Zbývají cca tři poslední hodiny, abychom vyjeli a vrátili se zpět do Vancouveru rozumně. Rár bych se šel projet na kajaky nebo něco akčnějšího. Tato improvizace nám však připravila nejsilnější zážitek. Při hledání míst s půjčovnou kajaků se zastavujeme v zábavním centru a s Tomem si zpestřujeme chvilky závodem na motokárách. Vcelku švanda :)

A pak to přichází. Dostáváme typ na půjčovnu vodních lyží, nafukovacích kol tažených za lodí a jiných akčnějších zážitků. To by ale nesměla být Kanada, aby nás něčím nepřekvapila. Koukáme na ceník a ceny se nám zdají poněkud malé - vodní lyže - 15 babek, kolo pro dva taktéž.. Až pak si uvědomujeme, že se tu počítá s tím, že vesměs všichni mají svoji loď. Naštěstí i tu tady půjčují a oprávnění ji řídit vystavují hned - na dobu, po kterou je loď zapůjčená. Pár nadšených pohledů mezi všemi čtyřmi, ani žádné slovo nemuselo být vyřčeno, abychom jednohlasně řekli - berem. Převlékáme do plavek, připravujeme GoPro, vyplňujeme papíry, poslechneme cenné rady a připomínky a pravá ruka může pomalu přidávat plyn. Celou hodinu křižujeme jezero sem a tam, chvíli jen tak lážo plážo, pak dvojice na nafukovacím kole taženy slušnou rychlostí, až zapomínáme, že je voda stále ještě studená. Zkrátka neskutečný zážitek, o kterém se nám ani ve snu nezdálo. Na hodinu kapitánem sportovního člunu - odškrtnuto.

 

Cestou zpět domů se ukázalo, jak náročný víkend to opravdu byl. Celá osádka auta pomalu vytuhla a aby toho nebylo málo, souhra okolností nám připravila poslední "třešničku na dortu". Při sjíždění z hor vidíme po pravé straně menšího medvěda, možná medvídě. Stavíme u krajnice a jdeme společně s pár dalšími zvědavci blíž. Den 20. 5. na Svátek královny Victorie tak mohu vidět typické kanadské zvíře na vlastní oči. Tmavý chlupáč líně pojídající trávu, občas zvedne hlavu, aby zkontroloval, jestli po něm něco necheme. V jednu chvíli se posadí, podrbě packou na hlavě a pokračuje ve svačině. Pouze tentokrát lituji, že jsem si nechal normální foťák doma a nemohl jsem zachytit hezký snímek medvěda. Jak to celé shrnout? "God save the Queen"