Dovolená končí

Cha! Teda chacha... :( Prvně smutek, končí mi parádní dovolená a nastupuje pracovní nasazení. On popravdě Vancouver moc na dovolenou není, jakmile se tu nemaká, bankrot je za dveřmi. Když se to vezme kolem a kolem, bylo na čase. Pokud tu má člověk práci, je vysmátej a zase může začít naplno žít..

Dneska (čtvrtek) jsem byl podepsat smlouvu, nechat se poučit o bezpečnosti práce, přes den .. Ale co, nepředbíhat, zase všechno hezky popořadě :)

Třetí den v kuse leje, neustále. Je mi líto obou Tomů, kteří dělají venku (geodeti). Hudis přes noc, Brouček přes den. S Hudisem už třetí večer doufáme, že mu v práci zavolají, ať zůstane doma, že se nemaká. Jen tehdy můžeme jít na další křídla a pitcher. Bohužel. Brouček vtipně poznamenal - šéfovo moto: "není špatné počasí, je jen špatné oblečení". Má to něco do sebe, tady si na neustálý déšť musíte zvyknout, jinak by se nic neudělalo. Každý den koukám z kuchyně na přilehlou stavbu, teď šalují garáže. V zimě dešti, pořád makaj.

Nedá se tak ani pořádně někam jít, využít efektivně čas. Ani na běh to nevidím, režim mám stále český, tzn. déšť - neběžím, zítra bude líp :) Aspoň se můžu prokousávat nabídkami práce, sledovat NHL... Naštěstí plavat jsem se vydal. I když, tady tomu plavání moc nedávají. Místo bazénu, řekl bych spíše relaxační bazén. Navíc šíleně teplá voda. Poslal bych je za Lužánky, hezky na padesátku, do studené vody :) Ti by koukali.. Větší nátřesk byl samo sebou ve vířivce a v sauně. Alespoň mám prostor nerušeně plavat. Bazén je navíc blízko, dvě zastávky skytrainem. Druhé sportovní centrum se tento měsíc dokončuje cca 5 minut chůze od domu, to se nemůžu dočkat. V celém areálu je docela pestré sportovní vyžití. Jak fotbálek (koupit sálovky a jde se chodit v pátek večer hrát), tak i badec a squash. Spadl mi kámen ze srdce. Ty cookies mi lezou už i ušima, když ony jsou ale tááák dobrý.... :-/ Mají tu zvláštní systém. V jednotlivé dny a hodiny mají vypsané tzv. drop-in hodiny, což v praxi znamená, že na tři hodiny vymezí celou prostornou tělocvičnu na badec, rozdělí kurty a kdo přijde, ten hraje. Další, na co se těším, je tenis. Kousek za domem máme kurty, které jsou přístupné gratis! Héérnajz, už aby bylo hezky.

Dalším velkým pozitivem je, že jsem si pořádně pochutnal na kávě. Lucka dělá v Blenz, síť kaváren, konkurence ke Starbucks, kam ale ze zásady rozhodně nepůjdu. Sice jsem ji musel přemlouvat, ať udělá cappuccino dle mého gusta, ale stálo opravdu za to. K tomu muffin, hříšně dobrý večer (bylo 22:30, ideální dobrota na dobrou noc). Škoda jen, že to mám trošku z ruky. Každopádně i tyto malé střípky naprosto jasně přebijí celý deštivý den. Po cestě zpět, před půlnocí, jsem opět poznal vlídnost místních. Přistoupivší slečna (30 - 40 let) se se mnou dala do řeči jako bychom spolu vyrůstali odmala. Tak jsme kecali a kecali, o práci, o tipech na výlety, o St. Patrick's Day (který se rychle blíží!!! Každý je Ir, 17. března!!!), o Quebecu, kam ano a kam ne. Velmi přínosný kontakt - vyměnili jsme si telefony, email i Facebook. Když jsem to už nakousl, v tom mi Kanada popravdě moc vyhovuje. Ta otevřenost. U nás si skoro každý hledí svého, klapky na očích, a když se náhodou na někoho otočíte a začnete mluvit, málokdy opětuje, naopak jste v očích jiných za dotěru. Zajímavostí, že ne u lidí důchodového věku. S těmi jsem si vždy v MHD po nějakém dobrém skutku povídal běžně. Tady pravý opak. I v sauně, sedíme, relaxujeme, přijde pán a začne se bavit. Chápu, že naše (=česká) mentalita je krapet jiná a většina nemá chuť se s kýmkoliv cizím bavit, vydávat jakékoliv "úsilí" navíc. Jsem rád za každého nově poznaného člověka, nikdy nevíte, na co díky tomu narazíte. Promítám, nebýt té mé otevřenosti a chuti bavit se s každým, těžko bych se dostal ke skákacím botám, těžko bych se dostal k Microsoftu, těžko bych poznal tolik nových lidí, kterých si vážím a které mám rád. Nevědomky se tím každý ochuzuje o mnohé. Každopádně mlácení prázdné slámy, ale blog je i o aktuálních pocitech, myšlenkách. Tom sice mé nadšení tolik nesdílí a realisticky ho upravuje dodatkem, že tady úsměv a za rohem sepsutí. Pro mě za mě, jestli se přetvařují, je to jejich věc. Mně to těší, že jsem "ve svém".  Díky za to, Kanado.

Teď už k tomu zásadnímu, přelomu na pracovní režim. Konečně se podařilo a dnes, ve čtvrtek, jsem měl sraz v kanclu u Libora. Čech, který dlouhodobě žije ve Vancouveru a má zde svoji firmu na montáž sprinklerů. Pohodový chlapík, odhadem 40+ let. Smlouvy podepsané, proškolení o bezpečnosti provedeno a zítra v 7:00 se jde makat! Manuální práce mi popravdě chybí. O to s větší vervou jsem se pouštěl do rekonstrukce bytu. Teď se tu budu moci pořádně vyřádit. Kdo neví, co jsou sprinklery. Jsou to ty malé fontánky ve stropě, které zničí kompletně celé vybavení kanceláře, když vypukne malý oheň :) Jde tu poznat velký vliv USA, ohledně školení bezpečnosti práce. Selský rozum jim tu nic neříká. Ano, je mi jasné, že si pilkou nebudu řezat ruce, ano, je mi jasné, že pokud zapojuji vrtačku, nesmím stát v louži, je mi taktéž jasné, že při práci s lepidlem ho nejím a ani si ho necákám na ruku a neplácám kolemjdoucí. Žebřík dostatečně pevně a spolehlivě ustavím a se svářečkou se svíčky nezapalují.. Ale budiž. Hlavní je mít helmu a boty s kovovou špicí. Nevím, jak tomu je u nás, nikdy jsem se na to nezaměřoval, pracovní boty, které splňují kritéria (čili špice a kovový plát v podrážce proti šlápnutí na hřebík) jsou označeny zeleným trojúhelníkem CSA. Tudíž dalších 130 CAD v ... :) Na zítřek tedy připraven, vstávačka v 5:20 a hurá do Coquitlamu vstříc nové etapě.

Poznatky z cest místní dopravou nechám na samostatné téma, ať je o čem psát. Spánkem tedy jdu zakončit 16 dnů, co jsem si víceméně užíval a po které jsem se poctivě aklimatizoval na místní krátké žití. Pro štěstí si pustím na dobrou noc neohratelnou povídku Miloslava Šimka - jak jsem se stal nezaměstnaným...